Pro včerejší den jsem si naplánovanou zajímavou činnost, což takhle přeinstalovat si operační systém? Strasti a nástrahy instalace Windows jsem popisoval v předchozím článku. Teď bych se rád zaměřil na Instalaci druhého systému a to Linux Ubuntu.
Celý znechucený po Ne-instalaci Windows jsem si řekl, že si tedy nainstaluji staré dobré Ubuntu. A proč rovnou nevyzkoušet nejnovější verzi 11.04 která má prostředí Unity. Pokud se mi nebude líbit, zkusím Gnome3. Plán byl tedy jasný, tak s chutí do toho.
Celkem mě překvapilo, že instalátor je udělaný tím způsobem, že zatím co si člověk nastavuje uživatelská data jako login, hesla apod. už se během toho z CD kopírují soubory potřebné k instalaci. Opravdu zde neztratíte tolik času jako při instalaci Win.
Při instalaci, na rozdíl od Windowsů, nebyly žádné problémy. Windowsy určitě šly do předu co se týče přístupem uživatelů laiků. Pro mě je každý nový windows zmatek, marně hledám kde bych mohl nastavit co potřebuji. Bez internetu bych byl ztracený. Přitom tomu není tak dávno, kdy internet prakticky neexistoval, byla doba Win98 a já jsem neměl problém v systému šťourat a rychle najít.
Ono, co si budeme nalhávat, MS Windows je nejrozšířenější operační systém. Pokud ho člověk dostane předinstalovaný ve svém PC, asi nemá žádný problém. Nechápu ale jak by běžný uživatel řešil například chyby při instalaci, které jsem nebyl schopen vyřešit ani já. Nic takového se mi od dob Win95 nestalo. Dnes se asi počítá s tím, že uživatel je tupec, který dostane počítač a nějak ho používá. Když vidím ty zavirované, za marasené, nechutně pomalé Windowsy svých známých a kamarádů, věřte bolí mě u srdce. Ale co s tím oni mohou dělat? Nanejvýš použít nějaké robustní a dle mého názoru nefunkční utility typu "Recovery" a spol. a nebo někoho poprosit, případně zaplatit ať s tím něco udělá.
Na druhou stranu Linux (Mluvíme teď o Ubuntu) se na uživatele hodně zaměřil a řekl bych že se stává daleko více "user friendly" OS než je Windows. Skutečně se mi zdá že Ubuntu ve své nejnovější verzi je děláno pouze pro koncové běžné uživatele. Takoví co nechtějí nic nastavovat, nepotřebují si k práci přidávat další nestandardní funkčnosti a featury systému (Což na Linuxu baví především mě). Chtějí zkrátka zapnout PC, podívat se na internet, stáhnout poštu, napsat dokument a chtějí aby byla odezva rychlá. Za dobu co používám Ubuntu se mi nestalo, že bych musel přeinstalovávat systém kvůli tomu, že je pomalý nebo mám virus a podobně. Všechno se dá řešit za chodu, nějaké velké "zabordelizování" systému nehrozí. Ovšem pokud uživatel není úplné pako a dodržuje základní bezpečnostní zásady. Pokud už je třeba přeinstalovávat, stačí si zachovat své konfigurační soubory, vlastně stačí zanechat původní oddíl /home a po přeinstalaci se octnete v tom samém prostředí, jaké jste měli předtím. No a navíc instalace Ubuntu je jednoduchá jako facka, jak jsem někde slyšel: "Zvládne to i slepice, když ji nasypete zrní okolo Enteru".
Ve zkratce Unity je velmi pěkné, prostředí které je zaměřeno pro uživatele, kteří chtějí rychle a pohodlně používat počítač. Myslím že pro ty, kteří přecházejí z Win je tato verze Ubuntu ideální, žádná složitá instalace. A po základním seznámení s filosofií Linuxu, "instalací" programů přes balíčkovací software si myslím, že má nový uživatel vyhráno.
Musím uznat že v tomto prostředí je nádherně provázaná komunikace, notifikace zpráv a práce s multimédii. To se ale týká předinstalovaných komunikátorů empathy a evolution a multimediálního softu. Pro mě jako uživatele pidginu a Thunderbirdu se tyto věci míjí účinkem. Je to jedna z mála věcí co mě na Ubuntu mrzí, že v defaultní instalaci má software, který já nepoužívám a musím si vždy doinstalovávat a nastavovat svůj. Což je podnět k tomu, upravit si Ubuntu a udělat si vlastní distro :)
Možná kdybych nebyl moc zvyklý na své prostředí v Gnome2, tak se mi Unity nebo Gnome3 zalíbí. Ale zjistil jsem, že zvyk je železná košile. Podobně jako u Windowsů se dá říci, že Ubuntu jde cestou obyčejných lidí. Snaží se dosáhnout jednoduchosti a intuitivnosti v používání. To je sice moc pěkné, ale já už sedím za počítačem téměř 20 let. Během té doby jsem si zvykal na několik nových systémů a nyní mi připadá, že je strašně moderní odpouštět od starých zaběhlých tradic a snažit se prostým uživatelům nabídnout komfort. Jenže je to za cenu velkého odstínění. Mě vyhovuje to na co jsem zvyklý a budu to používat dále, protože v tom umím pracovat relativně rychle a efektivně. Navíc mám rád, když si mohu prostředí jednoduše nastavit po svém a nemusím používat to, co mi někdo předhodil. A právě v tom jak si nastavit prostředí dle mého gust mám největší zkušenosti v Gnome2. Po letmém vyzkoušení Gnome3 jsem se vrátil s Ubuntu 10.04 do říše starého Gnome2.
Přečíst celý článek
Celý znechucený po Ne-instalaci Windows jsem si řekl, že si tedy nainstaluji staré dobré Ubuntu. A proč rovnou nevyzkoušet nejnovější verzi 11.04 která má prostředí Unity. Pokud se mi nebude líbit, zkusím Gnome3. Plán byl tedy jasný, tak s chutí do toho
Celkem mě překvapilo, že instalátor je udělaný tím způsobem, že zatím co si člověk nastavuje uživatelská data jako login, hesla apod. už se během toho z CD kopírují soubory potřebné k instalaci. Opravdu zde neztratíte tolik času jako při instalaci Win.
Unity
Co je tedy nového v Ubuntu? V prvé řadě uživatelské rozhraní. Skutečně jde vidět na první pohled, že je koncipováno minimalisticky. Původní myšlenka byla nasadit Unity pro netbooky. A já říkám netbooky ANO, pro desktopy NE! Takové prostředí bych nejspíše ocenil na nějakém menším počítačku, kde si opravdu jen brouzdám po netu a dělám základní úkony. Nikdy bych si ale nezvykl dělat s tím každý den. Je to skutečně "pro lidi". Nic nenastavujete, všechno funguje, spouštěče základních programů jsou tam kde bych je čekal. Unity je velmi svižné a přitom pro oko pěkné. Co mě osobně nejvíce vadilo byla absence jakéhokoliv pokročilejšího nastavení. Nešly změnit vlastnosti panelu, zkrátka nic z toho na co jsem byl zGnome2 zvyklý. Navíc v nastavení obvyklých položek chybělo dost podrobností a nastavovat vše stylem přepisování konfiguráků, hledání a experimentování se mi opravdu nechtělo. Chvíli jsem značně nadával a hledal co si jak nastavím. Tak jsem se rozhodl ale zkusit Gnome3 :)Gnome3
Na rovinu vám řeknu, není to žádná sláva. Instalace je sice jednoduchá, prakticky napíšete tři příkazy a vše je hotovo. Po rebootu mě čekalo něco nového. Chvíli jsem si v tom hrál, zjišťoval co a jak funguje, ale k srdci mi toto prostředí nepřirostlo. Nemám rád taková pompézní, moc nablýskaná prostředí, ve kterých je všechno "přetahovací", plovoucí lesklé a hezké. Holt jsem prostě klasik, mám rád jednoduchost, nepotrpím si příliš na vzhledu ale spíš na funkčnosti a praktičnosti.
Možná kdybych nebyl moc zvyklý na své prostředí v Gnome2, tak se mi Unity nebo Gnome3 zalíbí. Ale zjistil jsem, že zvyk je železná košile. Podobně jako u Windowsů se dá říci, že Ubuntu jde cestou obyčejných lidí. Snaží se dosáhnout jednoduchosti a intuitivnosti v používání. To je sice moc pěkné, ale já už sedím za počítačem téměř 20 let. Během té doby jsem si zvykal na několik nových systémů a nyní mi připadá, že je strašně moderní odpouštět od starých zaběhlých tradic a snažit se prostým uživatelům nabídnout komfort. Jenže je to za cenu velkého odstínění. Mě vyhovuje to na co jsem zvyklý a budu to používat dále, protože v tom umím pracovat relativně rychle a efektivně. Navíc mám rád, když si mohu prostředí jednoduše nastavit po svém a nemusím používat to, co mi někdo předhodil. A právě v tom jak si nastavit prostředí dle mého gust mám největší zkušenosti v Gnome2. Po letmém vyzkoušení Gnome3 jsem se vrátil s Ubuntu 10.04 do říše starého Gnome2.
