Vrhneme se k shrnutí prvního měsíce života v Lappeenrantě. Musím zde rozhodně sdělit, jaké jsou Finské a hlavně Ruské oslavy narozenin. Jak to funguje ve škole, když už se vše rozjelo. Začnu rychle o škole, ať to máme z krku. Zdejší podnebí má špatný vliv na člověka. Vstávat kolem desáté hodiny je naprosto v pořádku, asi mám ještě pásovou nemoc. Takže běžně chodím spát kolem druhé nebo třetí ráno. Naštěstí do školy vstávat nemusím, protože většina předmětů je až odpoledne. Ve hodinách Finštiny si připadám pozadu, ostatní se nejspíš učí i doma. V Síťovém programování jsem úspěšně odevzdal první projekt. Hodnocení ještě neznám, ale podle toho co předvedli ostatní spolužáci, to nějak tragicky snad nedopadne. Největší osina v zadku je Počítačové vidění. Tento předmět je úplné zlo, Fourierovy transformace (FT) a Matlab, tato kombinace mě vytáčí. Bodovaná cvičení fungují tak, že přijdete a poctivě si zatrhnete jaký úkol jste splnili. Poté je náhodně vybrán student který prezentuje své řešení. Vyplatí se na to podívat alespoň den předem. Poslední cvičení jsem dost podcenil navzdory tomu jsem si mohl zatrhnout klidně všechna cvičení protože na první příklad s FT se přihlásila dobrovolnice. A v jednom úkolu který mi nefungoval, protože jsem si nepřečetl „README“, bych u tabule dokázal splnit lépe než kluk, který na to byl vytasen. Příště se vyplatí být drzý a zatrhnout vše, a třeba se dobrovolně vyvolat na jeden lehký úkol ze začátku.Nicméně ty sítě to byl skutečný porod, nevěděl jsem jestli se místy smát a nebo raději brečet. Místní „programátoři“ jsou skutečně esa. Nejspíš jim zde chybí kurz Základů programování v jazyce C. Protože vytvořit takovou prasárnu jako ručně naplněný řetězec přiřazením jednotlivých písmen do pole, může opravdu udělat jen rus. Jako perličku si pro jistotu poslední znak v řetězci nechal bez přiřazení a spoléhal, že řetězec tak bude implicitně ukončen. A další věci jako magické konstanty a obecně logika programu mi byla neznámá. Nepochopil jsem pořádně ani jeden z předváděných programů. S takovými lidmi musí být radost někdy spolupracovat.
Kromě školy se také koncem prvního měsíce slavilo. Byli jsme na dvou narozeninových oslavách. Obě byly ve společenské místnosti na Punkkerikatu 5. Na první jsme přišli do rozjetého vlaku, takže jsme si tam připadali poměrně blbě a cize. Druhá oslava však byla našeho kamaráda Viktora z Ruska. Přišli jsme
prakticky jako první, hned po jedné Číňance. Na Viktorovi šlo vidět, že je zklamaný, protože párty už měla být hodinu v plném proudu a lidé sotva začali přicházet. Nám to ale moc nevadilo, protože jako první příchozí nás Viktor uvítal Jackem Danielsem. Později přišlo několik rusů s alkoholem nabitými taškami. Takže o pití nebyla nouze. Zkusil jsem snad všechno, jako starý mazák už jsem věděl, že je dobré natahovat se ke každé lahvi a být u zdroje. Ruská vodka, typický estonský likér a finské národní drinky, všechno jsem zkusil. Nakonec jsem objevil na stole i lahev Strohu, které jsem neodolal. Tato oslava byla velmi divoká, hlavně díky tomu, že rusové prostě paří jinak, než jsme mi zvyklí. Naučil jsem se také několik vybraných ruských výrazů.
Další akce ve společenské místnosti se konala v jiné rezidenci LOAS na ulici Linnurata. Hostitel byl sympatický Peter, který nevypadá ani trochu Finsky. Ale jinak je to velký pohodář a šoumen. Na této akci se hrálo obrovské pivní člověče nezlob se. Pro mě byl největší zážitek, že jsem zůstal zamčený venku, když jsem se šel ochladit ze sauny. Dveře do šatny od sauna mají totiž časový zámek a v 10 večer se zamykají. Já, Marc, Flavian a Moritz jsme si řekli, že tam budeme déle, protože sauna pořád hřála. Řekli nám, že to není problém, akorát si máme hlídat ty dveře, ať se nezamkneme. No samozřejmě průser byl na světě. Když jsme se chtěli vrátit 
do teplé sauny ze studené noci, tak jsme s údivem zjistili, že dveře jsou zabouchnuté. Co teď? Na sobě jsme měli pouze ručníky. Tak jsme chodili od bytu k bytu a zjišťovali, co se dá dělat. Jeden hodný Fin zavolal domovníkovi, který si zrovna dával pivko asi v dva kilometry vzdáleném Gbaru. Takže jsme půl hodiny čekali v sušárně na prádlo na domovníka. Ten přišel, bez mrknutí oka odemkl dveře, dostal od nás lahváče a odešel spát. My jsme spokojeně pokračovali v saunování.
O víkendu jsem mimo nakupování absolvoval založení bankovního účtu ve finské bance Nordea. Celkově to šlo bez problému. Za veškeré bankovní služby neplatím nic, pouze jsem si musel nastavit omezení na vklad. Te lituji, že jsem si dal jen 500€, při nejbližší příležitosti to musím změnit nebo banku upozornit na větší vklad. Účet mám prakticky jen kvůli platbě za ubytování, ať nemusím každý měsíc platit poplatek za platbu do zahraničí. A kvůli úroku se vyplatí vložit si potřebnou sumu na celý rok, což je asi 1750€, najednou.
Dost bylo nudných věcí. Přecházíme k tomu zajímavějšímu Praní a Žehlení. Předem musím říct, že obdivuji všechny ženy. To žehlení je tak blbá činnost. Tričko má neustálou tendenci padat z žehlícího prkna a pořád se krčit. Doba žehlení jednoho trička se vyšplhá na 15 minut. A pořád výsledek není takový jako od mam
inky. Naštěstí se dá použít jedna finta. Je tady „stroj“ ve kterém tričko vytaháte tak, že vypadá relativně vyžehleně. Takže žehlení asi ne, možná se to časem naučím, ale spíš budu hledat někoho kdo tomu rozumí. Na druhou stranu praní, už není problém. Dokonce i dávkování prášku mám v oku. Problém je jen se sušením, protože jak je dobrým zvykem, lidé na své prádlo v sušárně zapomenou a to akorát zabírá místo. Praní zdar!
Na závěr musím napsat něco o Finském keškování. Už jsme ulovili pět kešek. Kvůli jedné jsme si udělali pěkný cyklo výlet, brodili jsme se bažinou a prozkoumávali opuštěné bunkry. Ale zážitky a hlavně pohledy na krásnou finskou přírodu stály za to. Fotky jsem vložil opět do svého webového alba.
Ve škole probíhalo vše klidně. Pár dalších relativně nezajímavých přednášek. V Objektově orientovaném programování jsem se opět nic nového nedozvěděl. Vzrušení při hodině místy přinášel finský student, který měl rádoby chytré řeči a narážky směrem k přednášejícímu. Naproti tomu v přednášce o počítačovém vidění jsem se dozvěděl, že tento kurz asi nebyla chytrá volba. Čekal jsem, že zužitkuji a možná prohloubím své znalosti, které jsem nabyl při své bakalářské práci. Celý kurz však vypadá, že je nadstavbou nad kurzem Pattern recognition – obdoba našeho Klasifikace a rozpoznávání. Na hlavu postavené je však to, že tento kurz si mohu zapsat až v letním semestru. No nevadí, snad se tím nějak prokoušu. Z přednášek nechápu co nám přednášející chce říci. Zatím to na mě působí jako prezentace prací, co dělají tady na škole a firem se kterými spolupracují. Takže to máme továrnu na sýry a továrnu na výrobu papíru. Prakticky hodinu nám vysvětlovala, jak pomocí počítačového vidění určit hrubost papíru. Neříkám, že to není zajímavé, ale čekal bych něco více obecného. Já jsem tady přece nepřijel studovat, jak určit hrubost papíru nebo jak spočítat sýry na pásu. Tohle už bych s obecnými technikami zvládl vymyslet nějak sám. Po přednášce jsem tedy bohatší o znalost několik základních metod k určování kvality a hrubosti papíru. A to se vyplatí! Užitečné pro mě bylo akorát to, že používají Fourierovu transformaci. Je docela znát, že škola tady v tomto směru úzce spolupracuje s místními firmami. Což je v pořádku, ale nechápu proč to tak cpou studentům.
totiž započítána v produktu. Neplatí se zvlášť jako u nás. Nejlevnější obchod je Lidl, to je asi taková tradice všude na světě. Nepamatuji si přesně ale ceny za kilogram tvrdého sýra je asi 4.6 euro, nějaké nejlevnější šunky 5.4 euro. Mléko stoji 0.67 euro a 400g másla Foura 1 euro. Cena alkoholu je tak dvakrát větší než u nás. A dalo by se říct, že celkově se všechny ceny jsou zhruba dvakrát větší než u nás. Výjimkou jsou mléčné výrobky, které jsou stejně drahé jako u nás, některé dokonce i levnější. Kilo vepřového masa se prodává běžně kolem 10 euro, a to je ještě nejnižší cena za to nejhorší maso. Člověk by čekal, že ryby nebo alespoň konzervy budou levnější, ale ani to není pravda. A zase elektronika a sportovní vybavení se víceméně pohybuje v cenách podobných těm našim. Za to výbava domácnosti jako talíře a hrnky je o dost dražší. Další obchody jsou PRISMA, což je hypermarket na způsob našeho Tesca a S-market
kolečka. Většina přednášek a cvičení začíná druhým týdnem.
předmětu, zjistit kdy má přednášky a sám si to naházet na svůj cár papíru. Ještě nepochopitelnější to činí fakt, že ve většině předmětů je pouze jeden, výjimečně dva termíny přednášek a cvičení jsou po skupinách. Opravdu nechápu, proč by mi systém nemohl vytvořit tabulku, kde bych viděl, kdy a kde mám jaký kurz nebo přednášku nebo cvičení. Sám už bych si pak vyházel to co se mi nehodí, nebo to co mi koliduje. Ale prostě tady ne! Existuje nějaký studentský undergroundový PHP skript, který tohle velmi omezeně a nepřehledně umí. Je dostupný ze stránek studentské unie, ale celé je to Finsky. Hlavně nám bylo řečeno při orientačním dnu: „Učitelé neradi vidí, když studenti tento program používají“. Na to jsem si říkal jen „Prosím?!“ Žijeme v informačním věku a učitelům vadí když používám program, který mi ušetří čas a práci? No takže jsem použil google translator a naházel si tam své předměty. Po chvíli chroupání můj prohlížeč vyplivnul strašný chaos! Prakticky každý den od rána od 8 do večera do 19 jsem měl nějaký předmět, většina se překrývala a napočítal jsem asi 8 kolizí. Sem tam byla dvou nebo tříhodinová díra. „Bože můj co budu dělat?“ Říkal jsem si. Nakonec jsem si ulevil a přišel na to, že každý předmět je vyučován jen určité týdny. Takže jsem se vykašlal na všechny studentské programy a sáhnul jsem po tužce a papíru. Ukázalo se, že rozvrh je nakonec velmi přívětivý, i když na první pohled to vypadalo hrozivě.
dlouhovlasý, metalový Fin. Který na mě první zapůsobil dojmem 100% geeka. Časem jsem ale ztratil iluze a zjistil, že až takový geek nebude. Vypadá a tváří se ale velmi ochotně. První nám ukázal co je to vim, nano, gedit, gcc, gdb, valgrind, jazyk c, makefile a zeptal se kdo s těmito věcmi má zkušenosti. Tak zhruba půlka lidí se tvářila rozpačitě. O tom, jestli třeba umíme používat Socket API se ani nezmínil. Takže doufám, že to bude opravdu kurz pro začátečníky, protože úkoly vypadají děsivě. Nicméně tento člověk u mě velmi klesl, když: mluvil hluboce o Vimu a přitom používal nano. Později při demonstraci memory leaků a valgrindu, ano věřte tomu nebo ne, zdejší studenti nevědí co je to valgirnd, nedokázal napsat řádek s mallocem() a sizeofem(). Pořád mu to hlásilo chybu při překladu, protože mu chyběla závorka tak to vyřešil tím, že do mallocu hodil konstantu. No ale úplně nejvíce mě dostal, když začal tvrdit (číst ze slajdů), že „Unix je linux-like operační systém“. To už jsem vážně začínal mít pocit, že zde o počítačích vědí kulové. Poslední perlička byl dotaz studenta ohledně toho, jak korektně naplnit odesílací buffer. Očividně mu nešlo do hlavy, jak je možné naplnit do nějakého bufferu hodnoty různých datových typů. Probíhala také debata o prvním projektu, což je aplikace klient server pro hru kostky, postavená na UDP. Sám jsem se vůbec nepodíval na zadání, takže jsem neměl žádné dotazy. Pokud se ale nebude muset řešit více příchozích požadavků, tak by to mělo být v klidu.
Po sauně samozřejmě následuje sprcha, protože z ní člověk vyleze totálně rudý a rozhicovaný. Saunový večer pokračoval na parketu ve sklepě budovy Studentské Unie. My jsme se večer seznámili s Finem jménem Teemu. Pohostili jsme ho slivovicí a pokecali s ním o škole ve Finsku a různých dalších věcech.
avu a končilo před univerzitou. Což je pořádná štreka. Každá skupinka dostala mapu a měla navštívit všechna místa. Na každém stanovišti byl nějaký úkol, nejčastěji alkoholová hra. Nepochopil jsem akorát proč, ale zásobu alkoholu si s sebou každý musel nosit sám. To byl hlavní důvod proč jsem se neúčastnil, nejspíš by na to padly všechny peníze. Druhý důvod byl taky ten, že jsem měl první přednášky, na kterých není dobré chybět. Každopádně Finové říkali, že máme určitě jít, protože je to nejlepší akce roku. Oni si akorát vzpomínají, že odpadli v loni kolem páté hodiny a byla to náramná sranda. Takže je to prostě tvrdá hra. Afterpárty této hry byla v Iltatahti baru. Nebylo se čemu divit, že po cestě do baru jsem potkával značně opilé Finy nebo skupinky nahých pobíhajících studentů plnících právě jeden z posledních úkolů.
dná se jen o dvou kreditový předmět, tak doufám, že zkouška bude v pohodě. I když je to hodinová písemná zkouška.
appeenrantu. Panečku! To byl zážitek. Voda je zde skutečně průzračná. Pláže jsou lepší než v Itálii nebo Chorvatsku. Pravda voda je trošku studenější, ale je příjemná a osvěžující. Navíc to působí jinak, když venku je relativně zima tak ve vodě je lépe. Překvapen jsem byl z toho, že voda nesmrděla rybinou a ani se nečeří, když se brodíte po písečném dně. Dokonce jsem slyšel že z většiny finských jezer se dá voda pít. Je to prostě skvělý pocit zaplavat si v panensky čistém jezeře, maximální osvěžení. Po cestě domů jsem opět našel několik hub.
nosit studentskou čepici. Nevím přesně historii ani kořeny tohoto zvyku. Někdo říká, že to pochází ze Švédska. Jenže Finsko a Švédsko jsou velcí rivalové, takže se o to nejspíš hádají. Každopádně každý student nosí čepici. Ne každý den, ale při studentských akcích a příležitostech je to snad nutnost. Někteří ji nosí i běžně do školy nebo na ulici. Obecně se prý nosí o prázdninách a během prvních školních dní, kdy jsou právě tradiční studentské oslavy. Na čepici jsou odznaky a kokarda (neznám to slovo, prakticky je to taková bambule). Bambule je odznak toho, že studujete nějakou univerzitu. Nováčci nemají na čepici nic nebo mají pouze šňůrku na které je uvázaný dudlík, jako odznak bažanta. Čepici si musí každý koupit a stojí od 100 euro výš, bambulky jsou taky pěkně drahé.
staneme i my své overaly :). Cena se odvíjí podle počtu reklam na oblečku. Když si tam necháte umístit reklamy od Nokie tak cena overalu vyjde na pár euro. Ale prý se cena normálně pohybuje do 50 eur. Na overal si Finové našívají nášivky, každá něco znamená. Nejčastěji účast na nějaké studentské akci. Nášivku si jako odznak můžete koupit. Mnoho lidí nosí na overalech pověšené různé věci co pro ně mají speciální význam. Například balónek z narozeninové oslavy, hrnek, karabinu, umělou slepici. To je jen pár věcí co jsem zahlídl. Další zajímavá věc na overalech je to, že si studenti vyměňují rukávy a nohavice. Odstřihnou si část rukávu vymění si ji a našijí na svůj overal. Spíše si vyměňují rukávy lidé z jiných fakult, aby byli barevní. Výměna rukávu znamená odznak velmi dobrého přátelství. Spodní část nohavice si mezi sebou vyměňují ti co spolu randí nebo chodí.
ou lidé, většinou děti nebo důchodci, kteří plechovky sbírají a vrací je do obchodu. Plechovky i PET lahve jsou zde vratné a dostanete za ně 15 centů. Finové si z těch sběračů většinou dělají srandu a komentují je: „Tady chce být někdo bohatý“. Abychom neporušili tradici, tak jsme našeho tutora hodili také do vody a dostali další zářez do kartičky nováčka. Nejspíš jsem to nezmínil. Každý Freshman dostane kartičku, kde je seznam událostí. Jakmile se účastní dostane za akci body. Ty se nějak sbírají a nakonec se vyhodnotí. Zatím přesně nevím, jak to funguje.
