Po článku, který shrnuje jakým způsobem se na Erasmus můžete dostat, přichází na řadu vyčerpávající popis toho, jak vypadá studentův semestr ve Finsku. Spíše se budu rozplývat nad studijními povinnostmi a školními záležitostmi, než nad každodenním životem. Hlavně se rozepíšu o předmětech, projektech, úkolech a stylu výuky.
Už jsem myslím zmínil, že univerzita v Lappeenranasdtě je zaměřena silně mezinárodně. Řekl bych, že cizích studentů je tady možná stejně jako Finských. Celá univerzita má dvě fakulty, ty se dále škatulkují podle oborů na jakési „guildy“. To už je spíše ale studentská záležitost, prakticky se jedná o obory. Všichni studenti zde mají dvě zaměření, takzvané Major a Minor. Dalo by se říci, že to je nějaká obdoba povinných a povinně volitelných předmětů. S tím rozdílem, že je to spíše podobor a dává to nějaký celkový smysl. Nejvíce IT studentů tady má Major Information technologies a Minor Business and management. Je zde také kreditový ECTS systém, takže potřebujete 120 kreditů v magisterském studijním programu. Z univerzity dostanete titul Msc neboli Master of science. Existuje zde taký jiný druh vysokých škol – Polytechnika. Myslím si, že je to něco podobného jako u nás VOŠ. Vše je zaměřeno více prakticky (zdravotníci, hasiči ale i programátoři a nejspíš mnoho dalších.), a titul je prý váhově něco jako bakalář. Nyní ale už ke studiu Informatiky na LUT.
Nejprve několik bodů a postřehů ze školního systému.
Známkování je „ruské“ 1 je známka nejhorší, 5 nejlepší
Semestr je rozdělen na dvě periody, po každé z nich je zkouškové období (většinou trvá týden ale často zasahuje i do další periody)
Škola začíná v srpnu a končí v půlce května (poslední zkouška je 16.5). Vánoční prázniny jsou skutečně tří týdenní volno (16.12 – 5.1), zkouškové už má totiž každý za sebou a náhradní termíny zkoušek jsou rozházeny v nadcházející periodě.
Zkoušky nemají nějaký pevný řád. Zkouška je vypsána stylem od 16 do 19 hodin ve čtvrtek odpoledne. Dopoledne máte normálně školu, pak se jde na zkoušku.
Zkoušky jsou písemné. V jedné místnosti dělají zkoušku lidé z různých oborů. Sedáte si podle barvy vašeho zadání.
U zkoušek dělají dozor a organizaci studenti. Většinou členové SU nebo dobrovolníci, či členové nějakého studijního sboru, přímo určeného pro tuto věc.
Na všechny písemné zkoušky je čas pro vypracování 3 hodiny.
Máte dva termíny, třetí termín musíte „vysvětlit“ garantovi.
Obtížnost zkoušek je, oproti FITU, směšná. Na žádnou jsem se neučil déle než den. Většinou stačilo projít loňská zadání (které poskytuje přímo univerzita, skrze SU). Díky tomu docela pochybuji o úrovni vysokých škol ve Finsku a kvalitě jejich studentů.
Obtížnost magisterského oboru IT je ve srovnání s FITem, dovolil bych si říct slabší, bakalář. Teorie se neučí skoro vůbec a praktické projekty jsou spíše časově náročné a otravné než těžké. Neřeší nějaké problémy, které by byly výzvou.
Intenzivní kurzy jsou většinou během zkouškového období, ale třeba i během periody. Takže nemůžete navštívit regulérní hodinu. Fungují tak, že chodíte do školy každý den od rána do večera a na konci týdne většinou dostanete kredity. Někdy je projekt nebo zkouška. Projekt má většinou deadline později.
Rozvrh je každý týden jiný, i když se snaží aby jeden kurz měl každý týden stejný rozvrh. V praxi se často stává, že jeden týden máte přednášku v úterý od 13hodin v učebně 3324 a další týden je přednáška o hodinu později v 6455. Takže rozvrh si musíte každý týden hlídat.
V kurzech jsou často první tři týdny pouze přednášky a pak už jen cvičení. Nebo všemožné různé takové kombinace. Rozvrh a rozložení přednášek, cvičení je skutečné nestálé.
Informační systém!? Místo jednoho pořádného tady mají tři k ničemu. Navíc přihlašování do nich je strašně zdlouhavé. Někteří učitelé používají jen jeden a nechtějí používat druhý.
V intenzivních kurzech máte většinou školní úkoly, které děláte během intenzivních cvičení.
Učitelé se učí „za pochodu“. Sám přednášející nám řekl, že se shadery nikdy nepracoval, tak se ptal, jestli to někdo umí. Cvičící v jiném předmětu říkal, že o STCP protokolu před měsícem ještě nic nevěděl a teď v pro něj musel sestavit projekt.
Na přednášky se moc nevyplatí chodit. Angličtina přednášejících je sice výborná (místy Finský akcent), ale záživnost přednášek je většinou na úrovni bodu mrazu.
Všude je plno mezinárodních studentů.
Menza je extrémně levná, ale po čase vás jídlo začne nudit.
Všechny prostory jako PC, tiskárny, scannery jsou přístupné 24/7 (kromě knihovny, kde jsou také PC, tiskárny a scanery).
Můžete si zarezervovat učební místnost (klidně přes noc), kde máte k dispozici dataprojektor, počítač, internet, elektriku (ne všude je ale vše)
Všude ve škole jsou místa k sezení – gauče, fatboye, křesla, židle, stoly, televize, zásuvky … dá se pracovat prakticky na chodbě. Hodně lidí tak řeší projekty ve školních prostorách.
Tělocvičny a posilovny jsou také přístupné většinou denně od 8 do 22.
V univerzitě v Lappeenrantě studuji obor, který se jmenuje Software engeneering. Zde se věnují studenti spíše praktickým aspektům(to ale berte z nadsázkou), než teorii. Prakticky z toho vychází, že teorie, teoretická informatika, matematika, formální důkazy, logika, principy hardwaru, struktura překladačů, architektura programovacích jazyků se tady nevyučují skoro vůbec a nebo jen velmi povrchně. Což je velké změna oproti FITu a co jsem si až do této doby vlastně pořádně neuvědomil. Většina lidí, kteří jsou nespokojeni s náročností na FITu, by byli na škole takovéhoto typu nadmíru spokojeni. Nikdo tady neví, co je tu pumping lemma, sigma kalkulus nebo bezkontextová gramatika. Naopak se tady studenti „trápí“ projekty, které studenta FITu většinou rozesmějí, nejsou totiž náročné, ale jsou docela časově náročné. Je zde také poměrně dost cvičení a domácích úkolů na každou hodinu, takže jsem si někdy připadal jako na střední škole. Přístup učitelů je však více individuální a jako Obrovské plus beru, že žádného učitele nenapadne vás shodit. I když se zeptáte při přednášce na sebevětší kravinu, tak vám to učitel normálně, přirozeně vysvětlí. Žádný úšklebek, úsměv, nepřehrává si v duchu „to je hlupák, jak se na tohle může ptát“. Také se často do řešení otázek zapojují znalí studenti a často tak začínají velmí plodné a dle mého názoru důležité diskuse. Všichni se vám snaží za každou cenu pomoct a vyjít vstříc. Což už někdy dosahovalo takových extrémů (změna deadline termínů atd.), že jsem přestával věřit, že jsem na vysoké škole.
Výběr předmětů
Jako erasmáci to máme trošku jiné. Prakticky si můžeme vybrat jaké chceme předměty a studovat co nás baví. Já jsem se rozhodl zapsat si toho co nejvíce v prvním semestru, ať mám druhou půlku klídek. Vybral jsem si hlavně informatické předměty. O každém se ještě jednou v několika větách vyjádřím (a udělám nějaké porovnání s FITem).
Network Programming
Sedmi kreditový předmět, za celý semestr 14 hodin přednášek, které byli pouze ve dvou dnech (první dvě pondělí v semestru), takže poměrně intenzivní. Na přednáškách se probíraly základy síťování – několik slajdů, jen velmi stručně o každé ISO/OSI vrstvě, bleskový přehled aplikační vrstvy – mail, DNS dále multicast, TCP, UDP, IP a také STCP. Všechno opravdu stručně, žádně podrobnosti. Prostě to bylo stylem: „TCP používá Congestion Avoidance, jsou dva přístupy Tahoe a Reno, které fungují zhruba takhle..“. Dále nám ukázal přednášející jak fungují Sockety a programování s nimi, pak nějaké návrhy a vysvětlení funkce protokolu. Pro FIŤáka je to opáčko z IPK (a něco málo z ISA). Předmět neměl zkoušku a alfa a omega celého kurzu byly projekty. Celkově jich bylo šest, každý byl zaměřen na práci se Sockety v jazyce C. První tři projekty byly o implementaci kostkové hry Yahtzee. Nejprve pro jednoho hráče, pak pro více hráčů, později se přidávala multicastavá podpora, připojení jak UDP, tak TCP. Tato série tři projektů byla otravná hlavně kvůli tomu, jak kód narůstal. Navíc mnoho věcí by bylo jednodušší dělat objektově v C++. Další projekt byla hra piškvorky, to se mi celkem líbilo. Jeden projekt se věnoval protokolu STCP, dostali jsme nějaký kus příkladů a z něj jsme měli něco ubastlit. Poslední dva projekty byli POP3 server a POP3 klient. Vše mělo být konsolová aplikace, ale kdo chtěl mohl udělat gui. Vzhledm, k tomu, že na každém projektu jsem seďel od rána do večera průměrně č-6 dní to nebylo možné stíhat, nikdo GUI neudělal. Na každý projekt byl čas dva týdny – což byl rozestup mezi cvičeními, kde se projekty předváděly. Každé cvičení někdo ukázal a vysvětlil třídě svůj kód. Všechny projekty měli za úkol (pomocí select což bylo zadáno) řešit vícenásobná spojení, případně řešit vstup z konsole a sítě.
Pro všechny projekty bylo nejhorší parsovat a procovat se stringy, to by s použitím C++ nebo Pythonu nebylo. Ale asistent mi vysvětloval, že ti lidi se tady musí naučit programovat v C a měl pravdu, oni to tady neumí. Asi jim chybí něco jako Základy programování v C, protože málokdo věděl jak pracovat s pointery(či dokonce vůbec co to je) nebo jak naplňovat struktury.
Zkrátka a dobře pro FIŤáka otravné projekty, znovu objevování kola s jazykem C, nadávání. Hlavně se mi nelíbilo, že síťová část trvala na implementovat zhruba den nebo dva. Zatímco věci kolem, jako princip hry kostky, zobrazování skóre a podobné spíše opravdu věci co se hodí do kurzu IZP, zabrali 80% celkového času. Poslední projekt – domácí zkouška v podobě TFTP klienta, jsem už nedělal, protože jsem měl dostatek bodů (53) na absolvování předmětu se známkou 1, čili E. Hlavně jsem na další projekt neměl čas, protože hořely ostatní termíny do ostatních předmětů. Projekt byl však za 33bodů a nebyl tak náročný.
Machine Vision and Digital Image Analysis
Prerekvizitou byl kurz Pattern Recognition, který jsem tady samozřejmě nedělal, jak bych mohl. Předmět se zdál zajímavý. Přednášky byly poměrně nudné. Za začátku známé a jednoduché věci a ke konci celkem složité, a z výkladu přednášející nepochopitelné věci. Celkově na mě ta úroveň působila zvláštně. Přednášející byla nějaká doktorandka, o které bych řekl že vrhá koulí za ruský národní tým. Každý týden byla cvičení, kde jsme ukazovali jak vyřešit jednotlivé problémy. Příklady na Huffmanovo, aritmetické kódování, nebo hrátky s Fourierovými transformacemi, nebo nějaké matlabové cvičení s filtry a podobně vyžadovali většinou 4 hodiny domácí přípravy. Cvika povinná nejsou ale dostáváte za jednotlivé úkoly body, bodů potřebujete alespoň 70%. Ve cvičení byly relativně složité věci a hodně vyžadovali matlab nebo spíše byli velmi jednoduché, pokud si s matlabem tykáte. Hodnocené projekty byl skupinový seminář. To znamená udělat přednášku a prezentaci na dané téma. Naše skupina měla Cannyho detektor hran, prakticky jsme to udělali celé s sami Vahym v noci den před vlastní prezentací. Rus a Rumun, ze začátku vypadali strašně poctivě, chtěli to udělat co nejdřív ale pak se na to vykašlali a při přednášení byli spíše překážkou, protože třeba rus neuměl ani vysvětlit, co to je konvoluce. Ostatní témata byla třeba jpeg, mpeg, detektory rohů, nástroje pro zpracování obrazu. Pořadovala se 20 minutová prezentace, na můj vkus se spoustou irelevantních informací, které nikoho až tak nezajímaly, takový dost středoškolský styl. Projekt v tomto předmětu byl vytvořit aplikaci na detekci a rozpoznání objektů. Vstupem byly obrázky a výstupem měl být textový výpis napři. Červené jablko, Zelená kostka, Žlutý balónek atd. Použili jsme OpenCV, vytvořili si příznaky, z trénovací množiny natrénovali data a použili nějaký knihovní klasifikátor pro výsledek. Nakonec jsme měli úspěšnost přes 80%. Požadovaná byla alespoň 50%. Nakonec to nebylo tak těžké, ale klasická práce na poslední chvíli si vzala dva bez spánkové dny. Na závěr předmětu byla zkouška, kterou jsme dělali až v lednu. V prosinci to nebylo v našich silách. Bylo povoleno mít A4 „tahák“ s vlastními výpisky, prakticky tam byly dva příklady ze cvičení a 3 teoretické fulltextové otázky, s „tahákem“ a přípravou z loňských písemek nebyl problém dostat z písemky 3.
Náplň přednášek odpovídá z části IZG a nejspíš hodně věcí s PGR nebo IKR, tyhle kurzy jsem neměl, takže nemůžu soudit. Probírali jsme, Obrazové transformace, kompresi, histogramy, filtry, hraní s frekvenční doménou obrazu, segmentace obrazových dat, reprezentace a popis objektů, rozpoznání objektů a vrchol všeho klasifikace. Porovnání s FITem, projekt relativně brnkačka, i když to ze začátku vypadalo jako těžká věc, ale jen proto, že jsem pořádně nevěděl co se po nás chce a jak to udělat. Nakonec to byl asi nejnáročnější 7kreditový předmět. Celkově, mě tento předmět moc nebavil, dozvěděl jsem se něco nového, ale spíše samostudiem. Výkon přednášející byl slabší.
Object-Oriented Programming Techniques
Tento 5 kreditový, předmět byl hlavně o Javě a návrhových vzorech. Celkem tři jednoduché projekty – kalkulačka, tcp klient a server, aplikace sociální sítě (alá low endový facebook) klient a server. Přednášky byly zprvu o OOP principech, pak o jazyce JAVA a pokročilejších objektových technikách, nakonec se rozebíraly návrhové vzory. Cvičení bylo spíše jen takové demonstrační, pro začátečníky v programování ale bylo asi důležité. Fungovalo to tak, že borec řekl zadání úlohy nějakou teorii k tomu, jak se dědí apod. A po hodině ukázal řešení. Zkouška byla sestavena z otázek z minulých let. Fulltextová písemka, nejčastěji popis nějakého návrhového vzoru. Například, popiš co je to Abstraktní továrna, nakresli UML graf tříd, popis použití a konkrétní aplikaci. Výsledná známka 4. Po necelém dni přípravy.
Porovnání s FITem. Seriozně, v prváku na magistrovi takový předmět? Všichni FIŤáci se za břicha popadají, náročností a úrovní to nedosahovalo ani IZP. Na přednášky jsem nechodil, zúčastnil jsem se asi čtyř přednášek z celkových 14. Na cvičeních jsem byl skoro pokaždé. Projekty byly většinou na víkend klidné práce. A ani nešlo o nějaké náročné věci, nejvíce času jsem trávil na poznáváním JAVY.
Unix and system programming
Můj jediný intenzivní kurz. Intenzivní spočívá v tom, že během jednoho týdne, který je docela nelogicky zasazen do zkouškového období po první periodě, jsou každý den přednášky a cvičení. Cvičení však bylo pouze třikrát. Na poslední dva dny přednášek jsem nebyl, protože jsem v tu dobu byl v Praze na soutěži. Přednášky byly hodně zajímavé, týpek vyprávěl poutavě a dobře anglicky. Byl to takový správný geek, vzhledově starý mládenec. Náplň byl slabší odvárek z IOSu, ze začátku šlo spíše o používání UNIXu, typy souborů, práva, uživatelé, adresářová struktura, sed, awk, grep a spol. Později se přešlo na plánování procesů a podobné věci až po práci se Sockety nebo vlákna a synchronizace procesů, sdílená paměť a podobné věci. Cvičení byla zaměřena na programování v C a většinou to byly základní věci typu, pomocí systémových volání implementovat nějaké knihovní funkce ze stdio. Projekt celkem zajímavý, zvládl jsem ho udělat přes víkend, i když jsem dělal přes noc (deadline nebyl samozřejmě během toho intenzivního týdnu). Vyvrcholení týdne byla zkouška. Na ní se dalo zase připravit z minulých let. První otázky ano-ne z unixových utilit. Například, co mi vypíše příkaz „ls -a empty_directory| wc -l“ nad prázdnou složkou. Dále následovaly dvě úlohy, kde jsem měl napsat v pseudokódu (jazyk C) krátké programy. První byl zaměřen na vlákna, kde jedno četlo a druhé zapisovalo do socketu, takže výlučný přístup. Druhá byla tuším něco s použití forkem() kde bylo mimo jiné třeba realokovat nějaký buffer, jako vrchol bylo napsat makefile pro tento program. Podmínka bylo mít dva zdrojové soubory i spolu s hlavičkovými. Celkový výsledek po necelých 6 hodinách přípravy je krásna 4.
Oproti FITu, kde je přesně na tuto problematiku předmět jménem IOS, je tohle naprostá lehárna. Samozřejmě bylo to pro mě jednodušší, protože teď už se v této problematice orientuji daleko více. Linux používám jako defaultní OS a jeho příkazy a utility mi většinou něco říkají
Introduction to Computer Graphics
Tento předmět jsem jediný nedokonči, a to kvůli projektu. Skladba předmětu byla naprosto ale naprosto totožná s známým předmětem IZG, u něčeho se šlo více do hloubky u něčeho méně, například se docela dost probíraly Kvaterniony. Bylo to více zaměřené na OpenGl a Shadery. Přednášející byl strašně nudný a suchý postarší chlápek. Ze začátku to pro mě byly staré a známe věci navíc přednášky byly nezáživné tak jsem je v půlce i společně se cvičeními vypustil. Což byla u cvičení chyba. Nejprve jsme rasterizovali přímku a podobně, což mi připadalo jako ztráta času. Později jsme už používali ty Shadery nebo pracovali s Pov-ray. Projekt byl program napsaný v OpenGl, který prakticky shrnoval aplikaci všeho, co jsme se učili. Akorát musel využívat Shadery. Moje grafika na notebooku nové OpenGl nepodporuje, takže jediná možnost kdy udělat projekt pro mě bylo na školních PC. Výhoda je, že linuxová laboratoř je otevřena 24/7. Jenže v době ostatních zkoušek a deadlinů jsem si vyhradil na projekt poslední dva dny před odjezdem. Nevěděl jsem nic o Shaderech ani o PovRay, než jsem pochopil základní myšlenku den uplynul a programovat v OpenGl hlavně v kombinaci s těmi Shadery nebylo až tak snadné jak se na první pohled zdálo. Navíc Bylo tam asi 20 různých příkladů co se muselo splnit a já jsem během 4 hodin stihl udělat asi dva a to ještě ty nejméně náročné, takže jsem se na projekt vykašlal, tím pádem jsem předmět nesplnil. Opravdu jsem nechtěl trávit vánoční prázdniny nad projektem do grafiky. Na zkoušku jsem ani nešel, ale podle minulých let byla jednoduchá a nejspíš bych ji zvládl pouze se znalostmi z IZG, matematiky a zdravým selským rozumem.
Pro Fiťáka brnkačka, pokud se nevykašle na projekt. Ten byl docela časově náročný ale stačilo chodit na cvičení a z nich vykuchat potřebné části zdrojáků.
Finnish I
Finština, byl celkem zábavný předmět. Trval pouze jen jednu periodu, takže to byl takový dvouměsíční kurz. I když se každému zdá, že je Finština prvotřídní hatlamatilka, není to tak strašný jazyk. Nejhorší je naučit se slovíčka. Vlastně jakmile pochopí člověk základy gramatiky, je to jen o slovní zásobě. Protože změny slov jsou prakticky bez vyjímek. Finština je mladý jazyk a je navržena tak, aby se dobře učila a jednoduše používala. Má sice 15 pádů, ale ty se mění pouze v příponě a vlastně to je veškerá podstata jazyka. Měníte přípony slova a vzniká jiný význam. Čas je jen přítomný a minulý, zbytek se odvodí z kontextu. Za ty dva měsíce jsem se naučil představit, říct něco o sobě, počítat a dorozumět se v obchodě. Zkouška byla písemná, napsal jsem pár vět o sobě, doplnil něco do cvičení, doplnil slovíčka do textu a na závěr odpověděl na několik otázek, které se týkaly právě toho cvičebního textu. Brnkačka, zábavnou a přesto efektivní formou jsem se naučil základy Finštiny.
