tag:blogger.com,1999:blog-90165956936652956052024-03-08T06:24:23.314+01:00Pájuv tempPavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.comBlogger26125tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-82700245234505121762012-09-15T14:40:00.000+02:002012-09-15T14:40:22.710+02:00Saint Petersburg<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-uxq9orKwnGs/UFRtUzhJRyI/AAAAAAAARGo/ImHh-OjtJYo/s1600/DSCN5621.JPG" imageanchor="1" style="clear:left; float:left;margin-right:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="200" width="150" src="http://3.bp.blogspot.com/-uxq9orKwnGs/UFRtUzhJRyI/AAAAAAAARGo/ImHh-OjtJYo/s200/DSCN5621.JPG" /></a></div>
Konečně jsem se odhodlal k sepsání posledních záznamů z mého roku stráveného ve Skandinávii. Ano jsem lenivý, vůbec se mi nechtělo psát. Po návratu do rodné domoviny, jsem měl myšlenky úplně někde jinde. Docela mě akorát mrzí, že mé vzpomínky už nebudou tak čerstvé a aktuální. Škoda, mohl jsem to vše zapsat dříve. Teď už si ale odskočme do Benátek severu. Města, kde se odehrála revoluce, Petrohrad.
<br><br>
Výlet do Ruska, byla z jedna věcí, na kterou jsem se těšil a nechtěl jsem si ji nechat ujít. Petrohrad je od Lappeenranty vzdálen asi 150 kilometrů. Nicméně jedná se o Ruskou federaci a pro vstup do ni potřebuje většina světa víza. Proto jsem jako cestu nejmenšího odporu zvolil výlet přes nějakou studentskou cestovní kancelář. Cena byla tuším 320 euro. Jednalo se o 5 denní výlet, ke kterému stačila 3 denní jedno vstupová víza, která byla zařízena cestovní kanceláří. Dvě noci jsme byli na trajektu takzvaná 'cruise' z Helsinek do Petrohradu. Dále bylo možno si připlatit za návštěvu muzea, baletu, typické ruské večeře, projížďku limuzínou. Tohle všechno jsme si zaplatili. Jediná věc, která se nám moc nelíbila byla celodenní návštěva zimního, Kateřinina paláce. Ze školy tento výlet moc lidí nevyužilo, takže nás jelo asi 5. Místo slibovaného autobusu jsme se museli dopravit sami vlakem do Helsinek. Sraz s delegátem cestovky byl až na nádraží v Helsinkách.
<br><br><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-f14sa1d1HXQ/UFR1GuAOArI/AAAAAAAARHI/P8bbUPZMbRY/s1600/DSCN5345.JPG" imageanchor="1" style="clear:left; float:left;margin-right:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="320" width="240" src="http://3.bp.blogspot.com/-f14sa1d1HXQ/UFR1GuAOArI/AAAAAAAARHI/P8bbUPZMbRY/s320/DSCN5345.JPG" /></a></div>
V přístavu byl trochu zmatek. Vybrali i naše pasy a čekali jsme asi hodinu a půl na vyřízení víz. Já jsem dostal pas až mezi posledními. Ve vestibulu přístavu jsem si všiml partičky zvláštních lidí. Říkám si "Typičtí Češi" a ono fakt. Byli to kluci z Karlovky, kteří studovali v Oulu. Na lodi jsme byli s Vahym v kajutě s klukem ze Skotska a druhý byl z Oklahomy. Byli to spolužáci a studovali nějakou školu, kde část byla ve Finsku, část v USA a část ve Skotsku. Docela dobře jsme si s nimi pokecali, alespoň na zpáteční cestě :).
<br><br>
Hned první věc, kterou jde člověk na trajektu udělat, je že omrkne duty-free shop. My jsme se nasvačili, nakrmili racky a vyrazili na nákupy. Co nás hned mile překvapilo, byly ceny. O proti Finku bylo vše neskutečně levné. Lahev Minttu za 5e?! Toš kurňa, nekup to. Hned jsme si koupili každý svoji a popíjeli na lodi. Ráno bylo opravdu krušné. Na lodi jsme narazili na skupinku Čechů, kteří se ukázalo, že jedou se stejnou cestovkou jako my. Takže hned bylo veseleji.
<br><br><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-8ftREblp2mM/UFR25sdWsaI/AAAAAAAARIc/jhEiNkNn2oc/s1600/DSCN5521.JPG" imageanchor="1" style="clear:right; float:right; margin-left:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="150" width="200" src="http://3.bp.blogspot.com/-8ftREblp2mM/UFR25sdWsaI/AAAAAAAARIc/jhEiNkNn2oc/s200/DSCN5521.JPG" /></a></div>
V Rusku jsme čekali strašně dlouho na celnici, a poté nás autobus odvezl do Hostelu. Po cestě jsme udělali několik zastávek na nejvýznamnějších místech jako: Katedrála sv. Izáka, nábřeží řeky Něvy u nějakých egyptských soch, naproti staré burze u námořních sloupů a v Petropavlovské pevnosti. Kde jsme si všimli páru starších manželů, opalujících se u zdi pevnosti. Opírali se o zeď a chytali v plavkách bronz. Nu což, začalo jaro, první sluneční den. Také jsme navštívili obchůdek se suvenýry, kde rozlévali zdarma vodku:). Hned první věc čeho jsem si na Petrohradu čichnul, byl strašný smog, kýčovité suvenýry a roztodivná auta značky Lada. Všechno bylo v azbuce, ale když už se mi nějaký nápis podařilo přelouskat, většinou jsem rozuměl.
<br><br>
Hostel ve kterém jsme bydleli byl jedné z vedlejších uliček Nievského prospektu (Což je taková nejznámější ulice v Petrohradu, kde jsou nejluxusnější obchody). Hostel byl velice pěkný a čistý, k dispozici internet, kuchyňka, počítače. Akorát voda, jako všude v Rusku neteče z vodovodu pitná, smrdí a je rezavá. Co mě ale překvapilo, že hostel byl v jedné z takových těch starých městských budov. Bylo to vlastně celé jedno patro, původně asi byty, probourané. Zbytek domu byly obyčejné byty nebo nějaké podniky. Společné prostory domu hrůza děs, špinavé.
<br><br><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-1y8Yr6dV4ek/UFR2FGshmgI/AAAAAAAARIE/QqrH5UF-_Uo/s1600/DSCN5669.JPG" imageanchor="1" style="clear:left; float:left;margin-right:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="240" width="320" src="http://4.bp.blogspot.com/-1y8Yr6dV4ek/UFR2FGshmgI/AAAAAAAARIE/QqrH5UF-_Uo/s320/DSCN5669.JPG" /></a></div>
První průzkum ruského Petrohradu. Chtěli jsme si nakoupit nějakou svačinu. Procházeli jsme přilehlými uličkami a viděli Rusko. Obchody, sámošky, smrděly starobylým odérem. Všude lítaly mouchy. Maso se prodávalo v pultech jako to znám z filmů z padesátých let. Některé obchody byly naprosto prázdné, z regálu sem tam vykukovala nějaká uschlá zelenina a lahve alkoholu. Zvláštní dopravní značky (zakazující stání v sudé nebo v liché dny), prach, roztodivné zdobení budov. Hned vedle, na hlavní ulici je vše jinak. Luxusní obchody a restaurace, hotely. Zmalované ruské holky na podpatcích a v minisukních. Sem tam prosviští nějaké Audi v rychlosti kolem 100, motorka bez poznávací značky. Jinak spousta ruských starých aut. Na benzínkách mění cedule s cenou, zdražují benzín na "nechutných" 28 rublů. První oběd jsme si dali v Pizza hutu, kde moc anglicky neuměli.
<br><br>
Večer byl ve znamení ruské večeře. Podnik byl v nějaké špinavé ulici. Hlavní vchod byl jako byste vstupovali do muzea a nebo nějakého hodně zašlého divadla. Vše smrdělo divným odérem. Číšníci měli oblečení, jakoby 40 let uskladněné někde na půdě. Všechno to byli mladí kluci. Připadal jsem si opravdu jak v nějakém muzeu, nebo na zámku. Takový ten pach staroby, koberce, závěsy, malby a dekorace, židle, stoly ... jakoby 300 let staré. A to byla prosím normální restaurace. Stolování už vypadalo velmi pompézně. Typická večeře se skládala z předkrmu - bramborový salát vylepšený o kuřecí maso a Sýrová polévka s houbami. Musím říct, že porce byly tak akorát na lžičku. Prostě na ochutnání. Součástí večeře byla ruská estráda. Čtyřčlenný soubor v ruských krojích, zpívali ruské písničky (také Katyushu) a hráli s námi různé hry. Hlavní chod pak byly vepřové nudličky se smetanovou omáčkou a bramborová kaše. Opět porce velmi nevýznamná. Jako dezert se podával tvarohový koláč s kompotovanými jahodami. V průběhu večera jsme dostali dvakrát štamprli vodky. I když jsem se na oběd dostatečně najedl, večer jsem měl hlad a šli jsme do BurgerKinga.
<br><br><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-Os47gJh4SIE/UFR08QB_d2I/AAAAAAAARG8/Kd0ub-3ykVc/s1600/DSCN5088.JPG" imageanchor="1" style="clear:right; float:right; margin-left:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="320" width="240" src="http://3.bp.blogspot.com/-Os47gJh4SIE/UFR08QB_d2I/AAAAAAAARG8/Kd0ub-3ykVc/s320/DSCN5088.JPG" /></a></div>
Další den jsme měli domluvený sraz s naší ruskou kamarádkou Tatyanou Yagodkou. Na snídani jsme šli do dobré palačinkárny a prakticky jsme se prošli po Nievskem prospektu a prohlídli okolní významná místa. Protože byly Velikonoce, tak v Kazańsk0 katedrále bylo plno lidí. Viděli jsme jednu z petrohradských univerzit. V dobré kavárně jsme si dali kvalitní horkou čokoládu a pak jsme se s Tatyanou rozloučili u Moskevského vlakového nádraží. Protože jsem si chtěl koupit nějaké boty, vlezli jsme do nedalekého nákupního centra. Klasický obchoďák jako u nás, přemrštěné ceny a mraky lidí. Rychle pryč!
<br><br>
Další bod trasy byl křižník Aurora. Sami jsme si koupili žeton do metra a jeli jsme na nejbližší zastávku k Auroře. Metro v Rusku funguje tak, že si za několik rublů koupíte žeton. Ten vhodíte do turniketu, projdete a už můžete jezdit jak chcete, dokud nevyjdete z budov metra. Vystoupili jsme u Alexandrova parku, po cestě k Auroře jsme viděli nejstarší muslimskou mešitu ve městě, budovu ve které vznikal bolševický převrat, námořní akademii a velmi pompézní budovu, kde je nyní sídlo nějaké benzíno-ropno-plynové společnosti. Svého času to byla nějaká důležitá komunistická budova. Na ulici vidíte plno kontrastů, v řadě stála tři policejní auta od moderního Fordu až po stařičkou Ladu Nivu.
<br><br>
Večer bylo v plánu baletní vystoupení v divadle, které se nacházelo v Muzeu Hermitráž. Opět, vše mělo nádech staroby, oblečení muzikantů, jakoby jej ukradli z figurín z muzea. Alespoň jsem si opravdu připadal jako v dobovém divadle na baletu.
<br><br>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-8WuuD7aaQdg/UFR1b-QiYrI/AAAAAAAARHs/sh7DrD0SGU8/s1600/DSCN5655.JPG" imageanchor="1" style="clear:left; float:left;margin-right:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="200" width="150" src="http://4.bp.blogspot.com/-8WuuD7aaQdg/UFR1b-QiYrI/AAAAAAAARHs/sh7DrD0SGU8/s200/DSCN5655.JPG" /></a></div>
Na baletu jsem v životě předtím nebyl, vůbec jsem nevěděl co čekat. Ze začátku jsem byl velmi nervózní z prudce uplých elasťáků všech baleťáků. Tento pocit ale rychle vystřídalo nadšení z baletních sukýnek a velmi uplých silonek všech baleťaček. Vystoupení bylo obdivuhodné. A také muzika byla výborná, mám rád živou orchestriální hudbu. Po Baletním vystoupení nás čekala projížďka limuzínou po městě.
<br><br>
Kratochvíle, která vypadala jako nejzajímavější se proměnila v pěknou prudu. Skupina Francouzů, se kterou jsme sdíleli limo, se bavila zkrátka jen spolu a prakticky také vypili všechno šampaňské. S Limuzínou jsme opět zastavili na dvou významných místech, udělali nějaké fotky a šli do klubu. Klub Punch chtěl za vstup nějakých 500rublů (po slevě 300). Klub to byl poměrně divoký. Oproti Finsku slušná změna, pití bylo neskutečně drahé, nicméně všude byly tanečnice a pěkné holky. Pivo stálo 250r. Oblíbeným nápojem bylo vdechování par z hořící vodky. V klubu jsem narazil na jednoho kluka z Afgánistánu, se kterým jsem si dobře pokecal, díky mé znalosti perštiny. Po cestě na hostel jsme před Gostinijm Dvorem nás potkal Bělorus co chtěl peníze, alespoň 10 dolarů prý, nic nemá. Viděli jsme několik dopravních nehod Žigulíka s luxusním autem, ale to je tak vše.
<br><br>
Na Rusku je zajímavý systém taxíků a vůbec hromadné dopravy. Taxi jsou oficiální, úplně klasické žluté vozy, a nebo neoficiální, většinou žigulíky. To je taková obdoba stopování za peníze, stopnete auto, řeknete kam chcete, řidič vám řekne dopředu cenu a buď jedete nebo ne.
<br><br><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-axADzDJy32c/UFR2L_k1u7I/AAAAAAAARIQ/bqWkrbxnC0U/s1600/DSCN5267.JPG" imageanchor="1" style="clear:right; float:right; margin-left:1em; margin-bottom:1em"><img border="0" height="150" width="200" src="http://3.bp.blogspot.com/-axADzDJy32c/UFR2L_k1u7I/AAAAAAAARIQ/bqWkrbxnC0U/s200/DSCN5267.JPG" /></a></div>
Poslední den jsme navštívili Carský palác s muzeem Hermitráž. Obrovské muzeum, měli jsme znalého průvodce, který říkal i zajímavosti k obrazům. Ale byl jsem strašně unaven, takže jsem chtěl už jen jít někam dál. Po sléze byla menší pauza na oběd. Ovšem díky velikonočnímu svátku bylo vše zavřeno. Jako poslední jsme se vydali na tour po pěti Petrohradských katedrálách. Poté už jsme jenom pospíchali na trajekt, který jsme stihli celkem na těsno. Závěrečná večeře na lodi, byla už Finského typu, sněž co můžeš, s moc dobrým jídlem, vínem a deserty. Jako třešničku na dortu jsme si z výletu z Ruska dovezli nechutně levné pivo "Pražský" a dále několik lahví Minttu, Gin, Tequilu, vše za cenu kolem 10e za litr, to byla paráda. Také jsme potkali bandu Slováků, tak jsme popíjeli s nimi.
<br><br>
Můžu říci, že Rusko je země, plná rozdílu a zajímavých jevů, které spatříte na ulici, za bílého dne. Celkově na mě Petrohrad působil jako nějaký vtip, vystřižený od zbytku světa. Za shlédnutí určitě stojí, krásná architektura, pro turisty je to zážitek. Po téměř roce v Lappeenrantě jsem byl konečně ve městě, kde žije mnoho lidí. Jenže ten život v tomto městě je takový prazvláštní.
Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-89330505248641036952012-05-15T23:51:00.000+02:002012-06-07T17:03:33.040+02:00Velikonoce a další zábavy<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-auAekhDvvLw/T7LPQrnB0MI/AAAAAAAAOts/mbrd1MfqiSM/s1600/DSCN4632.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="http://4.bp.blogspot.com/-auAekhDvvLw/T7LPQrnB0MI/AAAAAAAAOts/mbrd1MfqiSM/s200/DSCN4632.JPG" width="150" /></a></div>
Konečně jsem se dostal k tomu, abych napsal pár dalších řádek o mém pobytu ve Finsku. Posledně jsem se věnoval škole, teď se zaměřím spíše na ostatní aktivity. Za poslední tři měsíce, které jsem žádný příspěvek nenapsal, se toho stalo velmi mnoho. Školu už mám nyní úplně za sebou, čekám jen na zapsání absolvovaných předmětů. Zkoušku z Parallel computing jsem po jednodenním učení neudělal, a pokročilou Španělštinu s Němčinou jsem také vzdal, protože jsem se výuky téměř neúčastnil. Ve Španělštině jsem nebyl vůbec a v Němčině pouze párkrát, nicméně učitel byl velmi sympatický chlápek. Pořádně jsem vlastně dělal jen dva kurzy:<br />
<b><br /></b><br />
<b>Presenting in English</b>. To vyučoval britský sympaťák Peter Jones. Dozvěděl jsem se několik dobrých fint jak udělat dobrou prezentaci. Nicméně oproti FIŤáckým standardům se to hodně liší. Asi se nedá říci, jak správně prezentovat, každý má svůj styl a z každého takového předmětu by si měl člověk by si měl odnést a vybrat jen to co uzná za vhodné.<br />
<br />
Druhý kurz je <b>Academic Writing in English</b>, jak už název napovídá jednalo se o psaní akademické práce v anglickém jazyce. Očekávání od toho kurzu byla obrovská, nicméně se z toho vyklubal celkem nudný předmět. Pravda, obohatil jsem se o slovní zásobu z akademické angličtiny, objevil nějaké nové obraty. Ale mnoho věcí už jsem znal z jiných článků, z dob kdy jsem psal anglické papery o své bakalářce. Závěrečná práce byl desetistránkový dokument s prezentací. Pracoval jsem ve dvojici s Danielou a musím říct, že díky její výřečnosti a prezi.com, jsme docela zaváleli. Učitelka byla z naši práce o Prokrastinaci unešena.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-EKoS6CbvUsI/T7LPY0WJrSI/AAAAAAAAOt4/3ArLsakSQ0U/s1600/DSCN4651.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://1.bp.blogspot.com/-EKoS6CbvUsI/T7LPY0WJrSI/AAAAAAAAOt4/3ArLsakSQ0U/s320/DSCN4651.JPG" width="320" /></a></div>
No a co se dělo mimo školu? V půlce března byla Íránská slavnost nového roku a příchodu jara Nowruz. Soheil nám udělal kartičky, nazdobil stůl sedmi věcmi, jejichž názvy začínají na písmeno S, pochopitelně v perštině. Večer pak Íránci dělali na hřišti oslavy, kde se rozdělaly tři ohně a přeskakovali přes ně. Jenže sníh pod ohněm tál, měnil se v led a začalo to klouzat, málem jsem při jednom skoku spadl do ohně. Dále jsme pořádali několik zimních venkovních grilovaček a pak další večeře. Hlavně jsem se zdokonalil v tvorbě hamburgerů, které jsem dělal už asi pětkrát. Také se konala Latin párty, kterou pořádala trojice Javi, Nasi a big Sam. Daniele jsme připravili překvapení a jako jediná holka z Jižní Ameriky získala titul Miss Latina.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-tAAnD2NC3HY/T7LPxJoFtyI/AAAAAAAAOuE/D2Hxt-YNa98/s1600/DSCN4625.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="150" src="http://2.bp.blogspot.com/-tAAnD2NC3HY/T7LPxJoFtyI/AAAAAAAAOuE/D2Hxt-YNa98/s200/DSCN4625.JPG" width="200" /></a></div>
Během velikonoc se tady různě slavilo. Ve Finsku je hlavně pravoslavná církev, podobně jako v Rusku. Školní pastor pořádal nějaké aktivity s kostelem. My jsme si udělali ale Řecké velikonoce. Hostinu pro nás připravili Argyro s Nikosem. To jsem se najedl! Protože Řekové drží před Velikonocemi půst, tak je pro ně neděle den přežírání. Měli jsme pečené jehněčí, nějakou speciální rýži zabalenou v hroznovém listu, tzaziki, masové kuličky, zapékaný sýr v paprice, řecký salát a mnoho mnoho dalšího. Já jsem donesl na okoštování slivovicu, upekl jsem svůj první mazanec a taky jsem přines pár nazdobených vajec. Dokonce jsem upletl tatar a vyšlehal holky. Klukům se naše tradice mlácení holek moc líbila, a děvčatům také. Ale byl jsem něžný. Hráli jsem také vaječné zápasy s natvrdo uvařenými vejci. Na Velikonoce jsem se minimálně hodně najedl a strávil příjemný čas s přáteli. Další týden jsem se s Vahym vypravili na výlet do Ruského Petrohradu, to byla zábava. O tom ale až příště.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-75684171234960185142012-02-06T17:06:00.009+01:002012-02-12T12:39:37.503+01:00Finský první semestr<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-xG56kawzu-o/TzAAa566slI/AAAAAAAAIcI/mI3G1jnGeaY/s1600/study.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 225px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-xG56kawzu-o/TzAAa566slI/AAAAAAAAIcI/mI3G1jnGeaY/s400/study.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5706061190102954578" /></a><br />Po článku, který shrnuje jakým způsobem se na Erasmus můžete dostat, přichází na řadu vyčerpávající popis toho, jak vypadá studentův semestr ve Finsku. Spíše se budu rozplývat nad studijními povinnostmi a školními záležitostmi, než nad každodenním životem. Hlavně se rozepíšu o předmětech, projektech, úkolech a stylu výuky.<br /><br />Už jsem myslím zmínil, že univerzita v Lappeenranasdtě je zaměřena silně mezinárodně. Řekl bych, že cizích studentů je tady možná stejně jako Finských. Celá univerzita má dvě fakulty, ty se dále škatulkují podle oborů na jakési „guildy“. To už je spíše ale studentská záležitost, prakticky se jedná o obory. Všichni studenti zde mají dvě zaměření, takzvané Major a Minor. Dalo by se říci, že to je nějaká obdoba povinných a povinně volitelných předmětů. S tím rozdílem, že je to spíše podobor a dává to nějaký celkový smysl. Nejvíce IT studentů tady má Major Information technologies a Minor Business and management. Je zde také kreditový ECTS systém, takže potřebujete 120 kreditů v magisterském studijním programu. Z univerzity dostanete titul Msc neboli Master of science. Existuje zde taký jiný druh vysokých škol – Polytechnika. Myslím si, že je to něco podobného jako u nás VOŠ. Vše je zaměřeno více prakticky (zdravotníci, hasiči ale i programátoři a nejspíš mnoho dalších.), a titul je prý váhově něco jako bakalář. Nyní ale už ke studiu Informatiky na LUT.<br /><br />Nejprve několik bodů a postřehů ze školního systému.<br /><ul> <li><p style="margin-bottom: 0in">Známkování je „ruské“ 1 je známka nejhorší, 5 nejlepší</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Semestr je rozdělen na dvě periody, po každé z nich je zkouškové období (většinou trvá týden ale často zasahuje i do další periody)</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Škola začíná v srpnu a končí v půlce května (poslední zkouška je 16.5). Vánoční prázniny jsou skutečně tří týdenní volno (16.12 – 5.1), zkouškové už má totiž každý za sebou a náhradní termíny zkoušek jsou rozházeny v nadcházející periodě. </p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Zkoušky nemají nějaký pevný řád. Zkouška je vypsána stylem od 16 do 19 hodin ve čtvrtek odpoledne. Dopoledne máte normálně školu, pak se jde na zkoušku.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Zkoušky jsou písemné. V jedné místnosti dělají zkoušku lidé z různých oborů. Sedáte si podle barvy vašeho zadání. </p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">U zkoušek dělají dozor a organizaci studenti. Většinou členové SU nebo dobrovolníci, či členové nějakého studijního sboru, přímo určeného pro tuto věc.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Na všechny písemné zkoušky je čas pro vypracování 3 hodiny.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Máte dva termíny, třetí termín musíte „vysvětlit“ garantovi.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Obtížnost zkoušek je, oproti FITU, směšná. Na žádnou jsem se neučil déle než den. Většinou stačilo projít loňská zadání (které poskytuje přímo univerzita, skrze SU). Díky tomu docela pochybuji o úrovni vysokých škol ve Finsku a kvalitě jejich studentů.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Obtížnost magisterského oboru IT je ve srovnání s FITem, dovolil bych si říct slabší, bakalář. Teorie se neučí skoro vůbec a praktické projekty jsou spíše časově náročné a otravné než těžké. Neřeší nějaké problémy, které by byly výzvou.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Intenzivní kurzy jsou většinou během zkouškového období, ale třeba i během periody. Takže nemůžete navštívit regulérní hodinu. Fungují tak, že chodíte do školy každý den od rána do večera a na konci týdne většinou dostanete kredity. Někdy je projekt nebo zkouška. Projekt má většinou deadline později.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Rozvrh je každý týden jiný, i když se snaží aby jeden kurz měl každý týden stejný rozvrh. V praxi se často stává, že jeden týden máte přednášku v úterý od 13hodin v učebně 3324 a další týden je přednáška o hodinu později v 6455. Takže rozvrh si musíte každý týden hlídat.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">V kurzech jsou často první tři týdny pouze přednášky a pak už jen cvičení. Nebo všemožné různé takové kombinace. Rozvrh a rozložení přednášek, cvičení je skutečné nestálé.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Informační systém!? Místo jednoho pořádného tady mají tři k ničemu. Navíc přihlašování do nich je strašně zdlouhavé. Někteří učitelé používají jen jeden a nechtějí používat druhý. </p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">V intenzivních kurzech máte většinou školní úkoly, které děláte během intenzivních cvičení.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Učitelé se učí „za pochodu“. Sám přednášející nám řekl, že se shadery nikdy nepracoval, tak se ptal, jestli to někdo umí. Cvičící v jiném předmětu říkal, že o STCP protokolu před měsícem ještě nic nevěděl a teď v pro něj musel sestavit projekt.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Na přednášky se moc nevyplatí chodit. Angličtina přednášejících je sice výborná (místy Finský akcent), ale záživnost přednášek je většinou na úrovni bodu mrazu.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Všude je plno mezinárodních studentů.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Menza je extrémně levná, ale po čase vás jídlo začne nudit.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Všechny prostory jako PC, tiskárny, scannery jsou přístupné 24/7 (kromě knihovny, kde jsou také PC, tiskárny a scanery).</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Můžete si zarezervovat učební místnost (klidně přes noc), kde máte k dispozici dataprojektor, počítač, internet, elektriku (ne všude je ale vše)</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Všude ve škole jsou místa k sezení – gauče, fatboye, křesla, židle, stoly, televize, zásuvky … dá se pracovat prakticky na chodbě. Hodně lidí tak řeší projekty ve školních prostorách.</p> </li><li><p style="margin-bottom: 0in">Tělocvičny a posilovny jsou také přístupné většinou denně od 8 do 22.</p> </li></ul> <br /> <br />V univerzitě v Lappeenrantě studuji obor, který se jmenuje Software engeneering. Zde se věnují studenti spíše praktickým aspektům(to ale berte z nadsázkou), než teorii. Prakticky z toho vychází, že teorie, teoretická informatika, matematika, formální důkazy, logika, principy hardwaru, struktura překladačů, architektura programovacích jazyků se tady nevyučují skoro vůbec a nebo jen velmi povrchně. Což je velké změna oproti FITu a co jsem si až do této doby vlastně pořádně neuvědomil. Většina lidí, kteří jsou nespokojeni s náročností na FITu, by byli na škole takovéhoto typu nadmíru spokojeni. Nikdo tady neví, co je tu pumping lemma, sigma kalkulus nebo bezkontextová gramatika. Naopak se tady studenti „trápí“ projekty, které studenta FITu většinou rozesmějí, nejsou totiž náročné, ale jsou docela časově náročné. Je zde také poměrně dost cvičení a domácích úkolů na každou hodinu, takže jsem si někdy připadal jako na střední škole. Přístup učitelů je však více individuální a jako Obrovské plus beru, že žádného učitele nenapadne vás shodit. I když se zeptáte při přednášce na sebevětší kravinu, tak vám to učitel normálně, přirozeně vysvětlí. Žádný úšklebek, úsměv, nepřehrává si v duchu „to je hlupák, jak se na tohle může ptát“. Také se často do řešení otázek zapojují znalí studenti a často tak začínají velmí plodné a dle mého názoru důležité diskuse. Všichni se vám snaží za každou cenu pomoct a vyjít vstříc. Což už někdy dosahovalo takových extrémů (změna deadline termínů atd.), že jsem přestával věřit, že jsem na vysoké škole.<br /><br /><span style="font-style:italic;">Výběr předmětů</span><br />Jako erasmáci to máme trošku jiné. Prakticky si můžeme vybrat jaké chceme předměty a studovat co nás baví. Já jsem se rozhodl zapsat si toho co nejvíce v prvním semestru, ať mám druhou půlku klídek. Vybral jsem si hlavně informatické předměty. O každém se ještě jednou v několika větách vyjádřím (a udělám nějaké porovnání s FITem).<br /><br /><span style="font-weight:bold;">Network Programming</span><br />Sedmi kreditový předmět, za celý semestr 14 hodin přednášek, které byli pouze ve dvou dnech (první dvě pondělí v semestru), takže poměrně intenzivní. Na přednáškách se probíraly základy síťování – několik slajdů, jen velmi stručně o každé ISO/OSI vrstvě, bleskový přehled aplikační vrstvy – mail, DNS dále multicast, TCP, UDP, IP a také STCP. Všechno opravdu stručně, žádně podrobnosti. Prostě to bylo stylem: „TCP používá Congestion Avoidance, jsou dva přístupy Tahoe a Reno, které fungují zhruba takhle..“. Dále nám ukázal přednášející jak fungují Sockety a programování s nimi, pak nějaké návrhy a vysvětlení funkce protokolu. Pro FIŤáka je to opáčko z IPK (a něco málo z ISA). Předmět neměl zkoušku a alfa a omega celého kurzu byly projekty. Celkově jich bylo šest, každý byl zaměřen na práci se Sockety v jazyce C. První tři projekty byly o implementaci kostkové hry Yahtzee. Nejprve pro jednoho hráče, pak pro více hráčů, později se přidávala multicastavá podpora, připojení jak UDP, tak TCP. Tato série tři projektů byla otravná hlavně kvůli tomu, jak kód narůstal. Navíc mnoho věcí by bylo jednodušší dělat objektově v C++. Další projekt byla hra piškvorky, to se mi celkem líbilo. Jeden projekt se věnoval protokolu STCP, dostali jsme nějaký kus příkladů a z něj jsme měli něco ubastlit. Poslední dva projekty byli POP3 server a POP3 klient. Vše mělo být konsolová aplikace, ale kdo chtěl mohl udělat gui. Vzhledm, k tomu, že na každém projektu jsem seďel od rána do večera průměrně č-6 dní to nebylo možné stíhat, nikdo GUI neudělal. Na každý projekt byl čas dva týdny – což byl rozestup mezi cvičeními, kde se projekty předváděly. Každé cvičení někdo ukázal a vysvětlil třídě svůj kód. Všechny projekty měli za úkol (pomocí select což bylo zadáno) řešit vícenásobná spojení, případně řešit vstup z konsole a sítě.<br /><br />Pro všechny projekty bylo nejhorší parsovat a procovat se stringy, to by s použitím C++ nebo Pythonu nebylo. Ale asistent mi vysvětloval, že ti lidi se tady musí naučit programovat v C a měl pravdu, oni to tady neumí. Asi jim chybí něco jako Základy programování v C, protože málokdo věděl jak pracovat s pointery(či dokonce vůbec co to je) nebo jak naplňovat struktury.<br /><br />Zkrátka a dobře pro FIŤáka otravné projekty, znovu objevování kola s jazykem C, nadávání. Hlavně se mi nelíbilo, že síťová část trvala na implementovat zhruba den nebo dva. Zatímco věci kolem, jako princip hry kostky, zobrazování skóre a podobné spíše opravdu věci co se hodí do kurzu IZP, zabrali 80% celkového času. Poslední projekt – domácí zkouška v podobě TFTP klienta, jsem už nedělal, protože jsem měl dostatek bodů (53) na absolvování předmětu se známkou 1, čili E. Hlavně jsem na další projekt neměl čas, protože hořely ostatní termíny do ostatních předmětů. Projekt byl však za 33bodů a nebyl tak náročný.<br /><br /><span style="font-weight:bold;">Machine Vision and Digital Image Analysis</span><br />Prerekvizitou byl kurz Pattern Recognition, který jsem tady samozřejmě nedělal, jak bych mohl. Předmět se zdál zajímavý. Přednášky byly poměrně nudné. Za začátku známé a jednoduché věci a ke konci celkem složité, a z výkladu přednášející nepochopitelné věci. Celkově na mě ta úroveň působila zvláštně. Přednášející byla nějaká doktorandka, o které bych řekl že vrhá koulí za ruský národní tým. Každý týden byla cvičení, kde jsme ukazovali jak vyřešit jednotlivé problémy. Příklady na Huffmanovo, aritmetické kódování, nebo hrátky s Fourierovými transformacemi, nebo nějaké matlabové cvičení s filtry a podobně vyžadovali většinou 4 hodiny domácí přípravy. Cvika povinná nejsou ale dostáváte za jednotlivé úkoly body, bodů potřebujete alespoň 70%. Ve cvičení byly relativně složité věci a hodně vyžadovali matlab nebo spíše byli velmi jednoduché, pokud si s matlabem tykáte. Hodnocené projekty byl skupinový seminář. To znamená udělat přednášku a prezentaci na dané téma. Naše skupina měla Cannyho detektor hran, prakticky jsme to udělali celé s sami Vahym v noci den před vlastní prezentací. Rus a Rumun, ze začátku vypadali strašně poctivě, chtěli to udělat co nejdřív ale pak se na to vykašlali a při přednášení byli spíše překážkou, protože třeba rus neuměl ani vysvětlit, co to je konvoluce. Ostatní témata byla třeba jpeg, mpeg, detektory rohů, nástroje pro zpracování obrazu. Pořadovala se 20 minutová prezentace, na můj vkus se spoustou irelevantních informací, které nikoho až tak nezajímaly, takový dost středoškolský styl. Projekt v tomto předmětu byl vytvořit aplikaci na detekci a rozpoznání objektů. Vstupem byly obrázky a výstupem měl být textový výpis napři. Červené jablko, Zelená kostka, Žlutý balónek atd. Použili jsme OpenCV, vytvořili si příznaky, z trénovací množiny natrénovali data a použili nějaký knihovní klasifikátor pro výsledek. Nakonec jsme měli úspěšnost přes 80%. Požadovaná byla alespoň 50%. Nakonec to nebylo tak těžké, ale klasická práce na poslední chvíli si vzala dva bez spánkové dny. Na závěr předmětu byla zkouška, kterou jsme dělali až v lednu. V prosinci to nebylo v našich silách. Bylo povoleno mít A4 „tahák“ s vlastními výpisky, prakticky tam byly dva příklady ze cvičení a 3 teoretické fulltextové otázky, s „tahákem“ a přípravou z loňských písemek nebyl problém dostat z písemky 3.<br /><br />Náplň přednášek odpovídá z části IZG a nejspíš hodně věcí s PGR nebo IKR, tyhle kurzy jsem neměl, takže nemůžu soudit. Probírali jsme, Obrazové transformace, kompresi, histogramy, filtry, hraní s frekvenční doménou obrazu, segmentace obrazových dat, reprezentace a popis objektů, rozpoznání objektů a vrchol všeho klasifikace. Porovnání s FITem, projekt relativně brnkačka, i když to ze začátku vypadalo jako těžká věc, ale jen proto, že jsem pořádně nevěděl co se po nás chce a jak to udělat. Nakonec to byl asi nejnáročnější 7kreditový předmět. Celkově, mě tento předmět moc nebavil, dozvěděl jsem se něco nového, ale spíše samostudiem. Výkon přednášející byl slabší.<br /><br />Object-Oriented Programming Techniques<br />Tento 5 kreditový, předmět byl hlavně o Javě a návrhových vzorech. Celkem tři jednoduché projekty – kalkulačka, tcp klient a server, aplikace sociální sítě (alá low endový facebook) klient a server. Přednášky byly zprvu o OOP principech, pak o jazyce JAVA a pokročilejších objektových technikách, nakonec se rozebíraly návrhové vzory. Cvičení bylo spíše jen takové demonstrační, pro začátečníky v programování ale bylo asi důležité. Fungovalo to tak, že borec řekl zadání úlohy nějakou teorii k tomu, jak se dědí apod. A po hodině ukázal řešení. Zkouška byla sestavena z otázek z minulých let. Fulltextová písemka, nejčastěji popis nějakého návrhového vzoru. Například, popiš co je to Abstraktní továrna, nakresli UML graf tříd, popis použití a konkrétní aplikaci. Výsledná známka 4. Po necelém dni přípravy.<br /><br />Porovnání s FITem. Seriozně, v prváku na magistrovi takový předmět? Všichni FIŤáci se za břicha popadají, náročností a úrovní to nedosahovalo ani IZP. Na přednášky jsem nechodil, zúčastnil jsem se asi čtyř přednášek z celkových 14. Na cvičeních jsem byl skoro pokaždé. Projekty byly většinou na víkend klidné práce. A ani nešlo o nějaké náročné věci, nejvíce času jsem trávil na poznáváním JAVY.<br /> <br /><span style="font-weight:bold;">Unix and system programming</span><br />Můj jediný intenzivní kurz. Intenzivní spočívá v tom, že během jednoho týdne, který je docela nelogicky zasazen do zkouškového období po první periodě, jsou každý den přednášky a cvičení. Cvičení však bylo pouze třikrát. Na poslední dva dny přednášek jsem nebyl, protože jsem v tu dobu byl v Praze na <a href="http://psimurda.blogspot.com/2011/11/vylet-do-prahy-soutez-acm-spy.html">soutěži</a>. Přednášky byly hodně zajímavé, týpek vyprávěl poutavě a dobře anglicky. Byl to takový správný geek, vzhledově starý mládenec. Náplň byl slabší odvárek z IOSu, ze začátku šlo spíše o používání UNIXu, typy souborů, práva, uživatelé, adresářová struktura, sed, awk, grep a spol. Později se přešlo na plánování procesů a podobné věci až po práci se Sockety nebo vlákna a synchronizace procesů, sdílená paměť a podobné věci. Cvičení byla zaměřena na programování v C a většinou to byly základní věci typu, pomocí systémových volání implementovat nějaké knihovní funkce ze stdio. Projekt celkem zajímavý, zvládl jsem ho udělat přes víkend, i když jsem dělal přes noc (deadline nebyl samozřejmě během toho intenzivního týdnu). Vyvrcholení týdne byla zkouška. Na ní se dalo zase připravit z minulých let. První otázky ano-ne z unixových utilit. Například, co mi vypíše příkaz „ls -a empty_directory| wc -l“ nad prázdnou složkou. Dále následovaly dvě úlohy, kde jsem měl napsat v pseudokódu (jazyk C) krátké programy. První byl zaměřen na vlákna, kde jedno četlo a druhé zapisovalo do socketu, takže výlučný přístup. Druhá byla tuším něco s použití forkem() kde bylo mimo jiné třeba realokovat nějaký buffer, jako vrchol bylo napsat makefile pro tento program. Podmínka bylo mít dva zdrojové soubory i spolu s hlavičkovými. Celkový výsledek po necelých 6 hodinách přípravy je krásna 4.<br /><br />Oproti FITu, kde je přesně na tuto problematiku předmět jménem IOS, je tohle naprostá lehárna. Samozřejmě bylo to pro mě jednodušší, protože teď už se v této problematice orientuji daleko více. Linux používám jako defaultní OS a jeho příkazy a utility mi většinou něco říkají<br /><br /><span style="font-weight:bold;">Introduction to Computer Graphics </span><br />Tento předmět jsem jediný nedokonči, a to kvůli projektu. Skladba předmětu byla naprosto ale naprosto totožná s známým předmětem IZG, u něčeho se šlo více do hloubky u něčeho méně, například se docela dost probíraly Kvaterniony. Bylo to více zaměřené na OpenGl a Shadery. Přednášející byl strašně nudný a suchý postarší chlápek. Ze začátku to pro mě byly staré a známe věci navíc přednášky byly nezáživné tak jsem je v půlce i společně se cvičeními vypustil. Což byla u cvičení chyba. Nejprve jsme rasterizovali přímku a podobně, což mi připadalo jako ztráta času. Později jsme už používali ty Shadery nebo pracovali s Pov-ray. Projekt byl program napsaný v OpenGl, který prakticky shrnoval aplikaci všeho, co jsme se učili. Akorát musel využívat Shadery. Moje grafika na notebooku nové OpenGl nepodporuje, takže jediná možnost kdy udělat projekt pro mě bylo na školních PC. Výhoda je, že linuxová laboratoř je otevřena 24/7. Jenže v době ostatních zkoušek a deadlinů jsem si vyhradil na projekt poslední dva dny před odjezdem. Nevěděl jsem nic o Shaderech ani o PovRay, než jsem pochopil základní myšlenku den uplynul a programovat v OpenGl hlavně v kombinaci s těmi Shadery nebylo až tak snadné jak se na první pohled zdálo. Navíc Bylo tam asi 20 různých příkladů co se muselo splnit a já jsem během 4 hodin stihl udělat asi dva a to ještě ty nejméně náročné, takže jsem se na projekt vykašlal, tím pádem jsem předmět nesplnil. Opravdu jsem nechtěl trávit vánoční prázdniny nad projektem do grafiky. Na zkoušku jsem ani nešel, ale podle minulých let byla jednoduchá a nejspíš bych ji zvládl pouze se znalostmi z IZG, matematiky a zdravým selským rozumem.<br /><br />Pro Fiťáka brnkačka, pokud se nevykašle na projekt. Ten byl docela časově náročný ale stačilo chodit na cvičení a z nich vykuchat potřebné části zdrojáků.<br /><br /><span style="font-weight:bold;">Finnish I</span><br />Finština, byl celkem zábavný předmět. Trval pouze jen jednu periodu, takže to byl takový dvouměsíční kurz. I když se každému zdá, že je Finština prvotřídní hatlamatilka, není to tak strašný jazyk. Nejhorší je naučit se slovíčka. Vlastně jakmile pochopí člověk základy gramatiky, je to jen o slovní zásobě. Protože změny slov jsou prakticky bez vyjímek. Finština je mladý jazyk a je navržena tak, aby se dobře učila a jednoduše používala. Má sice 15 pádů, ale ty se mění pouze v příponě a vlastně to je veškerá podstata jazyka. Měníte přípony slova a vzniká jiný význam. Čas je jen přítomný a minulý, zbytek se odvodí z kontextu. Za ty dva měsíce jsem se naučil představit, říct něco o sobě, počítat a dorozumět se v obchodě. Zkouška byla písemná, napsal jsem pár vět o sobě, doplnil něco do cvičení, doplnil slovíčka do textu a na závěr odpověděl na několik otázek, které se týkaly právě toho cvičebního textu. Brnkačka, zábavnou a přesto efektivní formou jsem se naučil základy Finštiny.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-20108996484359632972012-02-02T23:18:00.005+01:002012-02-03T15:48:04.324+01:00Erasmus ve Finsku (Sumárum - proces)<a href="http://3.bp.blogspot.com/-d1hwf1aO7DM/TyvzYC19AEI/AAAAAAAAIbE/-vt6Fx0eUIM/s1600/logo.png" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 238px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-d1hwf1aO7DM/TyvzYC19AEI/AAAAAAAAIbE/-vt6Fx0eUIM/s320/logo.png" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5704920947400441922" /></a>První semestr ve Finsku mám za sebou, rozhodl jsem se napsat jakési shrnutí, co všechno (Hlavně školní záležitosti), se během toho půl roku odehrálo. Nicméně během psaní jsem zjistil, že článek nabývá trošku jiného obsahu. Tento příspěvek bude shrnovat Erasmus obecně, a pro ty co se chystají jet do Finska, konkrétně do Lappeenranty přinese asi nejvíce informací. Tento článek je rozšířením, nebo možná takovým „paralelním pokračováním“ jednoho z mých prvních <a href="http://psimurda.blogspot.com/2011/08/finsko-1-na-pocatku-bylo-slovo.html">příspěvků</a>. Také zde se dočtete o tom, jak probíhá celá Erasmácká peripetie od přihlášky až po příjezd na místo určení. Nakonec jsem si dovolil sepsat také pár důležitých zjištění o Finsku.<br /><br /><span style="font-weight:bold;">O Erasmu</span><br />Následující odstavce budou věnovány tomu, co je třeba udělat, abyste mohli studovat v zahraničí. Nejvíc konkrétní je to asi pro studenty FITu nebo možná VUT, ale určitě zde najdou potřebné informace i ostatní studenti nebo jen lidi, které to zajímá.<br /><br /><span style="font-style:italic;">1. Odhodlání a motivace</span><br />Tenhle odstavec si přeberte jak chcete. Důležité je si říct: "Chci jet zkusit studovat do zahraničí!". Zde už můžete začít přemýšlet o zemi, kterou si zvolíte. O tom, proč a jakou zemi si pro studium vybrat, se nejspiš rozepíši v některém z dalších článků. Dalo by se ale říct, že všechny severní země (Norsko, Finsko, Švédsko) jsou si podobné. S tím odhodláním začněte už v <span style="font-weight:bold;">lednu</span>, uzávěrky přihlášek jsou většinou v půlce <b>února</b>.<br />Všemi deseti doporučuji se odhodlat a jet. Je to nesmírně cenná zkušenost. Určitě jeďte na rok. Myslím, že půlrok uteče jako voda, mě osobně se nebude chtít domů ani po tom roce, nejraději bych tady pokračoval. Což asi není bohužel možné. To, že "ztratíte" rok studia není žádná tragédie. Pokud budete hodně chtít, je možné si zjistit, jaké předměty vám fakulta po uznává a podle toho si vybrat školu nebo zemi. Nicméně v praxi je to spíše nemožné a nebo velmi náročné. Já jsem žádné adekvátní předměty nenašel a neuzná se mi jako povinné nic. Alespoň budu mít splněny všechny volitelné kredity, takže po navrácení mě čeká dostudovat pouze povinné (některé je možno studovat i dálkově, což jsem udělal) a povinně volitelné předměty. Upřímně nejel jsem tady jen studovat, ale také něco poznat a zažít. Když o tom přemýšlím to až tak ztracený studijní čas vlastně není. Dá se říct, že tady studuji, zdokonaluji se, akorát moc ne ve věcech ze svého oboru. Vylepšení angličtiny je asi největší přínos, už teď si říkám "S kým si sakra budu povídat anglicky dennodenně, až se vrátím domů?"<br /><br /><i><span class="Apple-style-span">2. Výběrové řízení</span></i><br />První papírová věc je tedy podání přihlášky, to už musíte mít školu vybranou, ale nijak extra závazné to asi není. Dokud škola nemá po přijímacím termínu, můžete si to nějakým způsobem změnit. Ale standardní to není. (Jen tak mimochodem, taková možná "škaredá" vsuvka: Během posledního roku jsem přišel na to, že když se chce něco změnit tak to většinou jde. Není na to dobré spoléhat, musíte odhadnout věci, pro které je deadline skutečně smrtelný. Hlavně je to ale o lidech, pokud je změna na poslední chvíli neomezuje a jsou trošku ochotní, tak pro vás tu změnu udělají. Když se zapomenete přihlásit na zkoušku, vždy to jde nějak udělat třeba i za poplatek 10e, ale jde. Říkám to pro to, že se mi zde už několikrát stalo, že jsem na něco zapoměl a nikdy nebyl problém to vyřešit. Nebo když jsem kvůli pozdnímu příletu zmeškal první týden povinných cvičení a přednášek, stačilo se domluvit. Odpadá tak hromada zbytešných stresů a zklamání, ale nespoléhat na to.)<br />Poté vás čeká <b>výběrové řízení</b>. To má dvě části - první je povídání si v angličtině, většinou základní věci typu představení a zájmy. Nikdo vás nebude chtít proklepnout na správné použití kondicionálů nebo předminulého času. Po <b>jazykovém</b> testu řeknete další "<b>komisi</b>" o tom, kam a proč chcete jet. Což mi přijde poněkud legrační a zcestné. Stane se třeba, že některá univerzita přijímá pouze 2 studenty, ale chce jich tam jet 12. Teď nastává to rozhodování komise, podle výkonu v cizím jazyce a "síle" motivace pošlou ty nejlepší tam kam chtějí a zbytku nabídnou jiné školy. V toto dobu, se tedy skutečně můžete ještě rozhodnout pro změnu.<br /><br /><span style="font-style:italic;">3. Paperwork</span><br />Asi nejotravnější práce. Tisknutí, scanování, lítání mezi oddělením zahraničních vztahů, studijním oddělením a rektorátem, posílání mailů do Finska a následné přeposílání zahraničnímu koordinátorovi. Pořád nemám vlastně jasno, co všechno po nás budou chtít. V zásadě potřebujete <span style="font-weight:bold;">Learning Agreement</span> - to je jakoby smlouva, která říká co všechno budete studovat v zahraničí. Splnit musíte minimálně 18 kreditů za semestr, 36 kreditů za rok (což se mimochodem dá zvládnout i během prvního semestru). Zahraniční univerzita potom dále požaduje <span style="font-weight:bold;">Transcript of records</span> - lejstro s výsledky vašeho studia. Poslední a důležitá je také přihláška ke studiu - <span style="font-weight:bold;">Application form</span>. Hodně záleží na univerzitě, některé vše řeší elektronicky, některé chtějí všechno papírově poslat nebo alespoň na scanovat. Každopádně vždycky se dá zeptat, každý vám poradí. To papírování nic těžkého nebylo. Poslední věc, ta se řeší až necelé dva měsíce před odjezdem je <span style="font-weight:bold;">Finanční dohoda</span>. Zpátky z výjezdu musíte dovézt zase potvrzený a upravený <b>Learning agreement</b>, <b>Transcript of records</b> - který potvrzuje co a jak jste v zahraničí studovali. V neposlední řadě je třeba mít kvůli finanční dohodě potvrzení o délce pobytu, podle toho se vám vyměří výsledná výše grantu, který je pro vás jako studenta Erasmu připraven. Finance samozřejmě dostanete předem, ale může se stát, že kvůli nějaké změně vám přidají nebo uberou grant ve výši jednoho nebo půl měsíce.<br /><br /><br /><span style="font-style:italic;">4. Post-processing</span><br />Poslední věci jsou už čistě na Vás. Zařízení cesty, <span style="font-weight:bold;">ubytování </span>apod. Konkrétně pro Finsko. To si vyřiďte dopředu, většinou vám škola dá nějaké doporučení, jak na to. Bydlení je většinou zařízeno na "kolejích". Jedná se o studentské byty, kde má každý svůj pokoj, kuchyň, a sociální zařízení je většinou sdíleno s 2-3 lidmi. Samozřejmě jsou možnosti i studiového bytě nebo sdílených pokojích. Od toho se potom přirozeně odvíjí cena. Já konkrétně za pokoj v třípokojovém bytu platím 261€ měsíčně. Ceny se pohybují od 230€ do asi 550€. Pokud nechcete ale bydlet sami, tak se do těch 300€ vejdete v každém případě. Můžete si samozřejmě sehnat podnájem na vlastní pěst, ale nedělejte to. Ani bych nedoporučoval bydlet samostatně. Jednak se s nikým moc neseznámíte a hlavně budete bydlet odděleně od zbytku studentů. Dvak máte spolubydlící, se kterými se můžete domlouvat na společné jídlo, nákupy nebo pořizování výbavy domácnosti. Budovy <a href="http://www.loas.fi/">LOASU</a>, jak se tady kolejím říká, jsou téměř všechny v blízkosti univerzity, takže můžete chodit pěšky nebo přinejhorším na kole. Jistě že záleží na městě a situaci, ale i tak je to volba nejlepší, navíc bydlení u někoho v podnájmu bývá dražší. Orientačně pokoj za 480€. Hlavně si zjistěte, jestli dostanete matraci, peřiny, nábytek či jiné vybavení a jestli jsou za to extra poplatky!<br /><br />Další věc je <span style="font-weight:bold;">doprava</span>. Do Finska rozhodně doporučuji letět letadlem. Bohužel z Brna toho moc nelítá. Pokud máte v létě dost času, máte rádi dobrodružství a netáhnete s sebou moc zavazadel, můžete zkusit letět z Brna do Milána a tam asi 2 dny počkat na letadlo přímo do Lappeenranty. Celková této cesty vás přijde cca na 70€ (případně z Bratislavy přes Belgii). To se ale asi nevyplatí v poměru cena, rychlost, komfort a kvalita, budou pořád vyhrávat lety z Prahy. Letenku objednat alespoň měsíc dopředu a samozřejmě zpáteční. Z Prahy se dostanete nejlépe do Helsinek z přestupem (neptejte se mě proč, ale je to levnější než přímý let. ČSA, které přímé lety poskytuje je asi drahá spolčenost), což nevadí protože dostanete dvakrát najíst :). Nejlevnější lety jsou s Lufthansou (přes Frankfurt nebo Mnichov) a nebo Malévem (přes Budapest, ti ovšem zrovna dnes zkrachovali) či Austrian airlines (Vídeň). Čekání na další let je většinou od 30 minut do 2 hodin, což se docela dá. Kdyby se čekalo déle, celá cesta by se protáhla, když počítáte i vlaky do Prahy a z Helsinek. Dá se letět například i přímo do Lappeenranty s Airbalticem přes Rigu, ale cenově to vychází dráže než součet letenky a vlaků, navíc v Rize bývá čekání přes 5 hodin. Než vyrazíte na letiště nezapomeňte na pas, a letenku. Online check-in si udělejte ideálně doma nejdřív je to možné 23 hodin před odletem.<br /><br />Při cestování letadlem je smrtící limit 23kg na zavazadlo. Já jsem s sebou měl asi 22kilovou krosnu, do které jsem ale nenabalil veškeré oblečení, které jsem si později nechal poslat balíkem. Co si s sebou vzít? Určitě dobrou čepici, šálu a také něco na zakrytí obličeje (kuklu, roušku) a rukavice. Těchto věcí i více a rukavice alespoň jedny palčáky. V zimě se hraje na vrstvy, čím víc vrstev tím lépe. Takže termoprádlo, roláky, podvlíkačky. Zase to moc ale nepřehánějte, v zimě se moc po venku pohybovat nebudete. Určitě nějaké šusťáky, zimní bundu, dále se mi osvědčila soft-shellka a maskáče nebo jiné pevné kalhoty. Dost tady prší, takže něco nepromokavého. Boty alespoň dvoje - ideálně nějaké pohorky co se dají nosit i v zimě. Dobré je vzít si dost triček, košilí, trik s dlouhým rukávem a něco jako mikiny nebo svetry a samozřejmě kalhoty. Prostě takové to oblečení "do školy". No a pak nějaké tepláky na doma. Na léto se určitě sejdou kraťasy. Pak je dobré si vzít něco na sportování třeba do tělocvičny i obuv. Určitě si s sebou vezměte i nějaký alkohol, minimálně slivovici do čaje. Alkohol je ve Finsku řádově dvakrát až třikrát dražší než u nás. Pokud se budete rozhodovat mezi trikem a flaškou slivovicí, berte slivku. Určitě přibalte nějaké klobásky nebo salám. Nic takového ve Finsku neseženete. Vlastně seženete, ale za velký peníz a chuťově to není žádná sláva. Pokud nemáte místo a dostatek váhy v zavazadle, dá se nějaký alkohol koupit i na letišti v duty-free zóně. Pokud cestujete přes Maďarsko nebo jiné levnější země, tak je to dokonce i hodně výhodné. Kupte si tak třeba i balík cigaret a ty pak ve Finsku někomu prodejte. Do letadla si klidně můžete vzít igelitku z duty-free obchodu, jakmile jste za bezpečnostní kontrolou každému už je víceméně jedno, co do letadla berete.<br /><br /><span style="font-style:italic;">6. Příjezd</span><br />Tady popíšu takový kratší “survival-kit“ pro první dny. Hodí se nejspíš pro Lappeenrantu, ale myslím, že ve Finsku je vše podobné a vůbec obecně "zabydlení" probíhá všude stejně. Záleží co máte v bytě, ale většinou se peřiny nedostávají, je dobré mít sebou něco na první noc (spacák se sejde i na čundry), což je ale otázka priorit protože místa v zavazadle není tolik. Matrace stojí kolem 40 €, peřiny asi 30€. Pokud se vám nechce platit měsíční poplatky za nábytek, matraci případně povlečení, spočítejte si jestli je pro vás výhodnější si pořídit tyto věci sami. v LAP je relativně problém s dopravou nábytku a větších věcí z centra, kdybych si měl vše sehnat sám tak za ten rok ušetřím asi 50€. Když vezmu v potaz dopravu a shánění věcí, což v případě nábytku není jednoduché, tak je pohodlnější si nechat za ty peníze vše zařídit od LOAS. Oblečení si rozhodně vezměte s sebou v LAP jsou sice obchoďáky ale často se tam nedostanete, ceny nejsou nijak závratné většinou u toho oblečení zhruba o 20% dražší než u nás, záleží ale na produktu. V hypermarketu Prisma orientační ceny - tričko 12€, mikina 40€, rifle 70€. Velmi levně se dá nakoupit v second handech. Co se týče jídla, tak ve školní menze 1.63€(od nového roku 7 centů sleva) až 3.58€. Časem vás to levné jídlo přestane bavit, tak si občas dáte i to dražší. V restauracích se dá najíst za 11-15€ (mluvím o těch levnějších ale přesto dobrých). Jistě, že si můžete dát chod třeba za 25€. Výhoda je, že ve všech restauracích je voda, salátový bar a pečivo zdarma, tím se můžete "dojíst". Polévka bývá v ceně hlavního pokrmu. O pivu platí: "Čím dál od Nošovic, tím je pivo horší". Cenově v restauracích, barech hospodách od 3.5€ do 6.4€ (za Plzeň). České piva většinou za 4.5€ - 5€. V Supermarketech je pivo v malých 0.33l plechovkách cena od 0.82€ do nějakých 1.40€ . Chuťově ale i cenově je nejlepší kupovat německé pivo Nobelaner za 0.82€ v Lidlu nebo finský patok s názvem KOFF za 0.96€, o něco málo lepší je Sandels nebo Karhu. Dále je oblíbeným pitím LongDrink (Gin s brusinkovým nebo grepovým džusem) nebo Cider. Většinou je vše v plechovkách a podle zákona to musí mít tuším do 4.7% alkoholu.<br /><br />Poslední věcí je kolo, je levnější než autobus (jedna cesta 3.4€, s kartičkou 1.5€). Nové kolo se dá pořídit i za 100€, použité zhruba za polovic. Záleží jak daleko bydlíte od školy a jestli kolo skutečně potřebujete. Já ho využívám především na nákupy a na výlety, ale i to se hodí. Pokud to máte do školy dále než kilometr a méně než nějakých 8, tak je kolo jasná volba. Další věci jako běžky, lyže a sněhové vybavení se vyplatí spíše půjčovat. Pokud máte k dispozici auto, kterým zde můžete jet, tak to doporučuji. Sice přijdete o zábavu při cestování letadlem, ale pohodlně si dovezete více věcí. Pokud pojedete alespoň dva lidé, tak to finančně vejde stejně jako letenka. Je to sice 24hodinová jízda, ale auto se zde hodí třeba na nákupy a výlety. Autobusy, vlaky jsou zde sice komfortní, ale poměrně drahé. Ceny benzínu jsou stejné jako u nás.<br /><br />Doufám, že tento článek někomu pomůže třeba při rozhodování o Erasmu. Sepsal jsem zde nějaké užitečné informace a postřehy, které se do startu určitě hodí znát. Další věci jako shrnutí prvního školního semestru a nějaké rady „jak přežít ve Finsku“ napíšu později. Jinak už začalo mrznout teploty pod -20°C jsou normální, připadám si jako polárník. Při cestě do obchodu mi zamrznou řasy, obočí a ve vzduchu jde cítit, že je pořádná kosa. Jezero už zamrzlo a dá se po něm chodit. Dokonce jsme byli pozorovat polární záři. O tom všem se ještě rozepíši při nějaké další dlouhé chvilce.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-55388507902130676622012-01-13T20:45:00.014+01:002012-01-14T18:27:57.924+01:00There and back again<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-D6I-WwYsWC8/TxCKRKwskoI/AAAAAAAAIHU/QeW40-TGXpQ/s1600/DSCN3691.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-D6I-WwYsWC8/TxCKRKwskoI/AAAAAAAAIHU/QeW40-TGXpQ/s200/DSCN3691.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697205556174688898" /></a>Vánoční čas, rodinná pohoda, cukroví, dárky a kopa jídla. Během vánočních svátků jsem strávil tři týdny doma v Novém Jičíně. Upřímně jsem si ani moc neodpočinul, víceméně se vše dělo za pochodu. První dny, když jsem přijel domů jsem vybaloval, dospával cestu, nakupoval opožděné dárky pod stromeček. Pravda, že se o mě všichni hezky starali. Bramborový salát, kapr, stromeček, všechno byly přichystáno a já jsem byl pouze konzument vánočního veselí. O svátcích jsme navštívili s našima a bratrem naše babičky, dědečky a zbytek rodiny. Všem jsem samozřejmě vyprávěl o tom, jak to chodí ve Finsku. Týden utekl jako voda a přede mnou už byly oslavy Silvestra a vítání nového roku. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-qu0skiXnta4/TxCLWgxOAII/AAAAAAAAIIc/_Gk1o-8bYFs/s1600/DSCN3242.JPG"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-qu0skiXnta4/TxCLWgxOAII/AAAAAAAAIIc/_Gk1o-8bYFs/s200/DSCN3242.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697206747493433474" /></a>To jsme, už tradičně s bývalými spolužáky z gymplu a jejich drahými polovičkami vyrazili na chatu do hor. Nikdy nezapomenu na náš „chlapský“ výlet pro rohlíky a následné shánění česneku po celé chatové osadě. Během tří dnů na chatě se tedy hlavně pilo, jedlo a hrály hry. O silvestrovské půlnoci jsme odpálili ohňostroj a chvíli si hráli s prskavkami. <br /><br /><br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-j8s9gwbP72w/TxCLvwqRegI/AAAAAAAAIIo/1pqeYfE8vrs/s1600/DSCN3370.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-j8s9gwbP72w/TxCLvwqRegI/AAAAAAAAIIo/1pqeYfE8vrs/s200/DSCN3370.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697207181255997954" /></a>Po silvestrovských bujarých oslavách mě však čekala zkouška z předmětu Hardware-software codesign, který jsem studoval individuálně. Na zkoušku jsem se tradičně učil na poslední chvíli, nicméně dopadla dobře a hlavně díky tomu, že zadání zkoušky bylo prakticky totožné jako to loňské, nebylo to nakonec tak velký problém. V Brně jsem ještě vyřídil několik formálních věcí a pokecal se spolužáky. Pak ale přišel poslední víkend doma. V pátek jsem byl domluvený, že půjdeme na pivo s Kubou, kterého jsem dlouho neviděl. Nakonec se to nějak zvrtlo a po dlouhé pařbě jsem se vrátil domů asi v šest ráno. Ono by na tom nebylo nic tak zvláštního, kdybych nebyl domluvený s mamkou, že s ní ráno půjdu do města. Nakoupit všechny věci co potřebuji a vyřídit pojištění a podobné záležitosti. Další věc byla, že jsem slíbil koupit kytku na sraz s paní učitelkou s gymplu, takže to trochu nevyšlo. O půl druhé odpoledne mě vzbudil telefon od spolužačky, jestli mám kytku a kdy se sejdeme, sraz byl na tři hodiny. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/-UBRG9YbsTzw/TxCL7FyXlyI/AAAAAAAAIJM/6KObvMIObnc/s1600/DSCN3537.JPG"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 180px; height: 130px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-UBRG9YbsTzw/TxCL7FyXlyI/AAAAAAAAIJM/6KObvMIObnc/s200/DSCN3537.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697207375905658658" /></a>To jsem samozřejmě byl polomrtvý, nadýchal bych minimálně ještě jednu a půl promile. Naštěstí mě hodná maminka na sraz odvezla a kytku jsme cestou taky pořídili. V neděli jsem jel ještě s tetou na Soláň na snowboard, abych si alespoň letošní zimu zajezdil. Nákupy se přesunuly na pondělí a v úterý ráno jsem už odjížděl směr Praha.<br /><br />Do Prahy jsem jel rychlíkem RegioJet. Cenově sice vychází lépe než vlaky ČD, také máte jistotu, že si sednete. Ale, internetové připojení stojí celkem za nic. Pokrytí internetu je na dráze zjevně mizivé, a spíše jsem využíval své mobilní připojení. Zásuvky jsou pouze pro sedačky u oken a nabídku jídla jsem nějak nedostal. Jako poslední věc, strašně špatně se tam spí, protože opěrátko hlavy je celkem nepohodlné. Na druhou stranu s porovnání s ČD je to komfortní a rychlá přeprava.<br /><br />V Praze jsem měl program nabitý. Měl jsem se sejít s Honzou, bratrancem a Honzíkem, se kterým jsem se neviděli 6 let, pokud jsme dobře počítali. V Praze jsem se krásně najedl, dal jsem si tradičně poslední českou svíčkovou, na večeři pak vepřové koleno. Přenocoval jsem u Honzíka, kde jsme koukali na jeho parádní telce na všemožné trailery k filmům v fullHD kvalitě. Musím říct, neskutečný zážitek.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-yMJzIunAPoI/TxCKbNIJ9iI/AAAAAAAAIHg/ZM9FXWZt1aU/s1600/DSCN3684.JPG"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-yMJzIunAPoI/TxCKbNIJ9iI/AAAAAAAAIHg/ZM9FXWZt1aU/s200/DSCN3684.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697205728608646690" /></a>Ráno jsem vstal pěkně v 6 hodin a ze stanice Motol jel na letiště, kde už na mě čekal Vahy. Klasická procedura – drop off bagáže, bezpečnostní prohlídka. Tentokrát vše bez problémů. Na letišti jsme čekali asi 3 hodinky, než jsme odletěli směr Budapešť, kde nás čekal přestup na let do Helsinek. Napadlo mě, že v Maďarsku může být docela levno, taky bylo. Na letišti jsme měli asi hodinu času na přestup, tak jsem prozkoumali místní duty free shop. Ceny byly víceméně v maďarských forintech. 1000 forintů je asi 83 českých korun. Některé ceny byly však v eurech, takže se dalo rozumně počítat. Nakoupili jsme několik maďarských klobás, salámů, ale také Finskou vodku, která cenově vycházela na příjemných 15 eur. Byly tam i další zajímavé ceny, leckteré výhodnější než v českých supermarketech. Také jsme si koupili karton cigaret, teda ne že bych kouřil, ale můžeme je prodat někomu do Finska, kde je jejich cena více než dvakrát větší. Po nákupech přišlo velké rozhodnutí. Obvykle v letadle dávají jen malou svačinku a nás ještě čekal minimálně dvouhodinový výlet vlakem a čekání na letišti. Šli jsme si tedy dát do burgerkinga meníčko za 1430HUF, abychom zaplnily žaludky a v letadle se dorazily nějakým sendwichem. Poté jsme se přesunuli ke gate, odkud odlítal Boeing737 do Helsinek.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/-hmSJdK451mM/TxCKkq6QkRI/AAAAAAAAIHs/SZx7kDP7lUE/s1600/DSCN3652.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://1.bp.blogspot.com/-hmSJdK451mM/TxCKkq6QkRI/AAAAAAAAIHs/SZx7kDP7lUE/s200/DSCN3652.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697205891222245650" /></a> Musím říct, že letiště v Budapešti je moc pěkné. Sice je to velmi malé letiště, menší než třeba v Helsinkách Vantaa, ale je nové, moderní a je zde vše co potřebujete, včetně nízkých cen. Při nástupu do letadla nastal problém. Když jsem slečně letušce předal můj boarding pas, tak si ho načetla, ale počítač začal pípat, blikat červeně a protestovat. Zarazil jsem se. Letuška se na mě podívala a řekla, žádný strach, vše je v pořádku. Dostanete pouze nový boarding pas. Oddechl jsem si, dostal jsem nový boarding pas, letuška mi sdělila s úsměvem na tváři, že mám místo v Business třídě. Nevím jak je to možné, ale u Vahyho byla situace stejná, takže jsme seděli vedle sebe, v první řadě business třídy jako nějací manažeři. Samozřejmě naše chování zůstalo buranské :D. Celou dobu jsme tak nějak nechápali proč sedíme v lepší třídě, divili jsme se každé letušce co přišla a něco nám nabízela, pořád jsme se chichotali. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-fmJX4IXKUhg/TxCKutEfb9I/AAAAAAAAIH4/UVkAfDFxTg4/s1600/DSCN3704.JPG"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-fmJX4IXKUhg/TxCKutEfb9I/AAAAAAAAIH4/UVkAfDFxTg4/s200/DSCN3704.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697206063600725970" /></a>Na druhou stranu jsem pochopil, proč jsou v první třídě závěsy, no aby ti turisté zezadu neviděli co se tam děje. Dostali jsme totiž pořádný oběd, podával se krocan na hříbkách s nějakým bramborovým něčím, salát z rukoly s parmazánem a olivami. A skvělý čokoládový dortík jako dezert. To vše v porcelánovém prostírání a s klasickými třemi příbory, ani jsem nevěděl na co vše použít. Pití jsme také dostali do sklenek a ne do kelímků. Celkově servis je tam trošku lepší, komfort se liší pouze v tom, že na troj-sedačce sedí pouze dva lidé. Nicméně letenka je celkově více než čtyřikrát dražší, ty peníze za ten oběd asi nestojí. Ale když jsme to dostali nejspíš omylem a zadarmo, tak je to příjemné. Mám rád Malév airlines.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/-LqA3t_oRXBE/TxCK3lpliUI/AAAAAAAAIIQ/fHLwbUzFQKg/s1600/DSCN3709.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-LqA3t_oRXBE/TxCK3lpliUI/AAAAAAAAIIQ/fHLwbUzFQKg/s200/DSCN3709.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5697206216227653954" /></a>Po příletu do Finska jsem už jen dojeli autobusem na vlak, na který jsme čekali na nástupišti hodinu a půl. Cesta vlakem díky wifi uběhla relativně rychle. V Lappeenrantě už na nás čekal sníh a doma Soheil, který nám připravil na večeři Lasagne. Večer jsem byl tak unaven, že jsem si dal pouze sprchu a zalezl do postele. Ráno mě čekal první kurz němčiny, která byla velmi jednoduchá, takže to budou kredity zadarmo. V pátek Španělština, která je sice horší a hlavně rychlejší, ale nic co by se nedalo zvládnout. Zbytek kurzů začne až příští týden, ale prakticky teď nedělám nic z oblasti IT, ale pouze dva zmíněné jazyky, rád bych v nich pokračoval i příští periodu. Potom Akademické psaní v angličtině a nakonec prezentování v angličtině. Z IT předmětů mi chybí udělat už jen dvě zkoušky a mám hotovo. Zapsal jsem si ještě kurz Service oriented architecture, který je prakticky o vývoji webových aplikací a systému v „.Netu“. Další věc je nějaký programovací maraton, kterému se tady říká Codecamp, o tom ještě nejsou žádné informace.<br /><br />Fotky z cesty jsem dal do své <a href="http://picasaweb.google.com/110393837401975146805/BackToLappeenranta">galerie</a>.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-61596244703759806542012-01-12T20:28:00.009+01:002012-01-13T20:58:47.258+01:00Vánoce, zkouškové a návrat domů<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-3l_267KkHo4/Tw805xgSGFI/AAAAAAAAH74/vcWi5N5jtEA/s1600/DSCN3148.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-3l_267KkHo4/Tw805xgSGFI/AAAAAAAAH74/vcWi5N5jtEA/s200/DSCN3148.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5696830220792895570" /></a>Po dlouhé chvíli jsem si konečně udělal čas napsat několik řádků o životě ve Finsku. Po více než měsíci od alkoholových nákupů v Tallinnu se neudálo až tak nic neobvyklého. Stejně jako doma v Česku je i zde koncem semestru velký shon a nápor na studenty. Končí termíny všech projektů, začínají zkoušky. Díky tomu, že Finové mají zkouškové poslední týden před vánočními prázdninami. Je zde situace mnohem horší. Výhoda tohoto systému je však, že o Vánocích máte naprosté volno a nehrozí, abyste se učili na zkoušku. My jsme klasicky posledních pár týdnů doháněli projekty na poslední chvíli. Dva týdny před odletem, jsme opravdu neměli čas skoro ani na to, jít si nakoupit. Velké překvapení pro mě bylo, když se ve tři ráno z ničeho nic objevil Soheil a připravil mi ovocný salát. Protože viděl, jak pracuji a nemám na nic čas. Moc hodný klučina. Nějak jsme to doklepali k zdárnému konci, udělali všechny projekty a zkoušky. Kromě jednoho předmětu – počítačové grafiky. Ta byla zaměřena pouze na OpenGL a Shadery. Moc jsem nepochopil, z nekomentovaných zdrojáků a velmi chabého zadání projektu, co se po nás chce. Navíc moje grafická karta ani nepodporuje novější verzi OpenGl a Shadery, které řešení projektu vyžadovalo. Většina věcí byla nejspíš vysvětlena na cvičeních, kde jsme nechodili. Věci, jak se rasterizuje kružnice nebo provádí násobení transformačních matic pro mě byly jasné už z minulosti. Po několika hodinovém snažení a vůbec vymyšlení kostry projektu, který byl zadán jen asi v 10 bodech jsme to vzdali a rozhodli se nestresovat den před odletem. Když jsem se pak díval na vyhodnocení projektu, zjistil jsem, že ho odevzdalo pouze 6 lidí. Nemyslím, že to svědčí o tom, že by zde byli flákači jako my. Spíš bych řek že to zadání opravdu nikdo nepochopil a zbytek lidí prostě nemohlo rozjet Shadery.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-kcw5F0o7BAg/Tw81Db0F7SI/AAAAAAAAH8E/L2WwNkgOH-0/s1600/DSCN3127.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-kcw5F0o7BAg/Tw81Db0F7SI/AAAAAAAAH8E/L2WwNkgOH-0/s200/DSCN3127.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5696830386769095970" /></a>Poslední týdny ve Finsku byly také ve znamení vánoční nálady a hlavně PEČENÍ. Nejdřív měl narozeniny Saman, tak jsme mu upekli krásný dvoupatrový dort. Později, když už Soheil nazdobil vánoční stromeček a sehnal všechny ostatní dekorace, jsem se rozhodl upéct cukroví. Poprvé jsem tedy pekl linecké a vanilkové rohlíčky. Musím říct, nebyly vůbec špatné. Soheil mi nadšeně pomáhal lepit linecká kolečka a potom ještě s větší chutí všechno jedl. Pro všechny pekaře mám upozornění. Dejte si pozor na druhý plech při pečení. Je v tom nějaká zrada, nevím proč ale druhý plech byl vždy spálený. Nebylo to ale tak strašné, aby se to nedalo jíst.<a href="picasaweb.google.com/110393837401975146805/ChristmasCookies">Fotky z pečení</a> spolu s ostatními jsou opět v mojí <a href="http://picasaweb.google.com/psimurda">galerii</a>.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/-WDmfSumGpzg/Tw82-td5CyI/AAAAAAAAH9A/xPnFTUbO26g/s1600/DSCN3025.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://1.bp.blogspot.com/-WDmfSumGpzg/Tw82-td5CyI/AAAAAAAAH9A/xPnFTUbO26g/s200/DSCN3025.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5696832504631724834" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-43hdk9wV3oo/Tw826COKxjI/AAAAAAAAH80/Cb4fG4obZNY/s1600/DSCN3015.JPG"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-43hdk9wV3oo/Tw826COKxjI/AAAAAAAAH80/Cb4fG4obZNY/s200/DSCN3015.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5696832424303576626" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-DsTVZIYXkKc/Tw81HEzhgLI/AAAAAAAAH8Q/vDhiF_CwHsQ/s1600/DSCN3128.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-DsTVZIYXkKc/Tw81HEzhgLI/AAAAAAAAH8Q/vDhiF_CwHsQ/s200/DSCN3128.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5696830449312170162" /></a>Cesta domů byla šílená. Pokaždé, co jsem cestoval letadlem jsem měl nějaký nový a výjimečný zážitek. Nejprve byla cesta vlakem: Lappeenranta-Helsinky. Poprvé jsem viděl, jak nám paní na stanici rozdělila transakci na dvě stejné částky a každý jsme s Vahym mohli platit svou kartou. Cesta byla krásná, pohodlná a díky přítomnosti Wi-Fi a elektrických zásuvek utekla velmi rychle. Na letišti v Helsinkách jsme u Drop-offu zavazadel zjistili nepříjemnou věc. Vahyho kufr měl 30kg, místo povolených 23. Takže jsme přebalovali věci, ke mně. Naštěstí já jsem měl váhu pouze 15kg, takže to šlo. U Vahyho byl kufr těžký, protože jsme domů táhli celý 24-pack plechovek Lonero a nějak jsem předpokládal, že to do těch 23 kilogramů musí přece s Vahyho batohem, dvěma flaškama Minttu a nějakým oblečením vejít. Nevyšlo. Ještě jsme se rozhodli, dvě plechovky vypít na letišti, což možná není v zemi, kde je prohibice, nejlepší nápad. Naštěstí si nás nikdo z ostrahy nevšiml. Let Helsinki-Mnichov byl bezproblémový. V Michově jsme však přistávali a začínalo sněžit. Hned po přistání přišla Vahymu SMS, že náš let do Prahy byl zrušen. Mnichovské letiště kvůli blizzardu nestíhalo odklízet přistávací plochy. Měli jsme se dostavit na nějakou servisní přepážku. To už také blikalo na všech informačních tabulích. Zrušené lety postupně naskakovaly. A lidí v řadě přibývalo. My jsme čekali ve frontě asi půl hodiny, seznámili jsme se tam s Češkou Dianou, která také letěla z Helsinek domů na Vánoce. Lidé před námi dostávali náhradní lety přes Milán nebo Lisabon, některým byl nabídnut hotel a let další den. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/-yoUASXSac4M/Tw84Wa9bF_I/AAAAAAAAH9M/N6CBF0gt91o/s1600/2011-12-20%2B16.44.15.jpg"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-yoUASXSac4M/Tw84Wa9bF_I/AAAAAAAAH9M/N6CBF0gt91o/s200/2011-12-20%2B16.44.15.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5696834011492194290" /></a>My jsme dostali nějaké erární palubní lístky. S tím, že nám pán řekl ať se dostavíme ke gate, kde letí další let do Prahy. Tam jsme měli čekat a pokud zbudou místa v letadle, tak nám dají boarding pas a pustí na palubu. Pokud ne, tak jsme se měli vrátit vyřizovat na servisní přepážku. Na letišti v Mnichově jsme 4 hodiny seděli, popíjeli německé pivo a jedli preclíky. Čas utekl poměrně rychle, protože jsme si celou dobu povídali a řešili životní zkušenosti s Dianou. Před odletem, jsme se nadrzo předběhli a přišli na gatu jako první, okamžitě jsme dostali palubní lístek. Konečně jsme měli jistotu, že se dostaneme domů. V letadle jsme však seděli další dvě hodiny, čekali jsme na uvolnění ranwaye. Povídal jsem si s kapitánem a zjistil, že z 5 ranwayí mají k dispozici pouze jednu a tam pouští velká letadla za oceán, takže musíme čekat až se pro nás uvolní slot. Odhadoval to tak na hodinu nejhůř hodinu a půl. Skutečně za hodinu od té doby co jsem s ním mluvil jsme odlétali.<br /><br />Další pecka byla v tom, že Vahyho přijeli, jako překvapení, na letiště do Prahy čekat Bernartice – Vojcek, Štepa a Dominik. Takže si na něj počkali o více než 6 hodin déle. Cesta Vlakem byla další drsný zážitek. Hodina čekání v Hranicích by ještě tak nevadila. Ale nepořádek, smrad – pokálený bezdomovec v kupé. Nemožnost si pořádně sednout, protože se každý roztahoval po celém vlaku, byla strašná. Část cesty jsem prospal, část se díval na film, část pročetl. Nakonec jsem šťastně dojel domů. Naši už mě čekali na vlakovém nádraží a já jsem pak spokojeně po necelých dvou dnech bez spánku mohl umřít do své krásné, teplé, měkké, velké postýlky.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-79336868359065504682011-11-30T03:12:00.008+01:002011-11-30T03:20:54.691+01:00Tallinn - Alkoholová turistika<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-DMJXG3BK24c/TtWRrWS2fdI/AAAAAAAAHCw/1JoGV2Sijzs/s1600/DSCN2950.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-DMJXG3BK24c/TtWRrWS2fdI/AAAAAAAAHCw/1JoGV2Sijzs/s200/DSCN2950.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5680606678902799826" /></a>Po třech měsících strávených v Lappeenrantě jsem se odhodlal vyrazit na první pořádný výlet. Tallinn hlavní město Estonska. Věděl jsem, že je to pěkné historické centrum, ale netušil jsem proč je to město tak vyhledávané. Teď už to vím. Výlet byl naplánován na dva dny. Pondělí brzo ráno odjezd, noc v hotelu v Tallinnu, další den v poledne odjezd trajektem zpět do Helsinek.<br /><br />V neděli večer jsem dělal na projektu do Unix and System programming, protože jsem ho chtěl odevzdat včas, ať mám nějaký feedback. Skončil jsem v pět ráno, nefungoval školní email takže jsem čekal do půl šesté abych mohl projekt odeslat. Odjezd od univerzity byl naplánován na 6.20, takže už nemělo cenu jít spát. V Autobuse jsme se každý představili krátce svým kolegům a také jsme měli říct pár slov o svojí zemi. Takže jsem se dozvěděl spousty nových věcí. V Thajsku mají nejlepší jídlo. Rusko je známé kvůli vodce a komunismu. Nejlepší pivo mají v Německu a Belgii, ve Francii jí žáby, pijí víno a velmi známý je francouzský polibek. Z toho jsme udělali závěr, že Francouzi jenom jedí, pijí a příležitostně se líbají. Nejvíce se po cestě bavil jediný Finský účastník Juppe, který stihl vyzumknout 5 piv. Cesta v autobuse uběhla poměrně rychle, usnout se mi nepodařilo.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-eOzLUjZZM2A/TtWRn_BQJiI/AAAAAAAAHCk/5BJ8wV1DDRU/s1600/DSCN2925.JPG"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-eOzLUjZZM2A/TtWRn_BQJiI/AAAAAAAAHCk/5BJ8wV1DDRU/s200/DSCN2925.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5680606621115360802" /></a>Na lodi se spát vůbec nedalo, nebylo kde protože kabinu jsme zaplacenou neměli. Hned jsem se složil s několika lidmi na Longero z DutyFree obchodu, plechovka tam vyšla na necelých 60 centů, což je v porovnání s Finskými cenami nic. Loď se houpala pořádně, vlny šplouchaly až do 6. patra na lodi. Nejen mi, pijáci Longera ale i dokonce i ostatní lidé měli problémy chodit na palubě lodi. Jakmile jsme dorazili do Tallinnu, hned jsme se ubytovali v hotelu, který je u přístavu. Hotel pěkný, pokoj se dvěma postelemi. Všechno pěkně zařízené, nemusel jsem si brát ani ručník nebo mýdlo, všechno bylo k dispozici. Samozřejmě, že jsme se první vydali na výzvědy do AlkoShopu. Estonsko, jak jsem se nyní dozvěděl je pro Finy země „Alkoholové turistiky“. Jezdí zde se jen opít, nakoupit zásoby chlastu nebo jídla. Alkoholové obchody jsou tady skoro na každém kroku a ceny jsou v porovnání s Finskem téměř poloviční. Třeba Becherovka je za 7€, Absolut vodka za 16€. Obchod vypadá jako klasický velkosklad, všude jen palety s chlastem. Pro tyto příležitosti si můžete koupit speciálně upravený vozíček, na který naskládáte několik kartonů piva a lahví. Kolem dokola stála pouze Finská auta, dodávky a mraky důchodců. Skutečně mě překvapilo, že i na lodi jsem potkával pouze opilé Finské důchodce.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-x_xxymBW1CM/TtWRbkaK0nI/AAAAAAAAHCY/VmM3xQct9Jk/s1600/DSCN2855.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-x_xxymBW1CM/TtWRbkaK0nI/AAAAAAAAHCY/VmM3xQct9Jk/s200/DSCN2855.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5680606407813681778" /></a>Po obhlédnutí obchodu a nakoupení zásob na večer jsme se vydali do města. V Tallinnu je pěkné, velmi pěkné historické centrum. Plné úzkých uliček, město na vás dýchá středověkou atmosférou, díky mnoha stylovým hospůdkám a restauracím. Docela mě mrzí, že jsme do nějaké středověké krčmy nezapadli. Dále, čím je Tallinn významný jsou městské hradby a všechny bašty, věže a brány na nich. Dále je zde několik pěkných kostelů a katedrála Alexandra Něvského. Staré město jsme prošli poměrně rychle, viděli jsme snad všechny významné budovy, vánoční trhy, větrem vyvrácený vánoční strom a samozřejmě zmiňovaná alkoholové obchody. Neznámo proč ale mnoho názvů jsem byl schopen přeložit svou němčinou a Němec Erik dokonce potvrdil, že Estonské nápisy jsou velmi podobné východně německému dialektu. Na jídle jsme skončili v restauraci, kde měli XXL burger s hranolky za 3€, což je sice pěkná cena, ale maso bylo poměrně studené. Měl jsem hlad, takže mi to bylo jedno. Estonské pivo je podobně jako Finské poměrně škaredé. Až budu v Tallinnu příště, půjdu se najíst do restaurace v centru. Všem to doporučuji za oběd i s polévkou a vínem zaplatíte okolo 10€ a navíc si užijete atmosféru staré hospody. Estonsko je skutečně levné a příjemné. Dokonce počasí bylo pěkné. Sluníčko se nám, na rozdíl od Finska, rádo ukazovalo, škoda jen silného a studeného větru.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/-vCRBpvo9T20/TtWSKvYcMsI/AAAAAAAAHDI/BfHQkmhixco/s1600/DSCN2818.JPG"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-vCRBpvo9T20/TtWSKvYcMsI/AAAAAAAAHDI/BfHQkmhixco/s200/DSCN2818.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5680607218213073602" /></a>Po setmění jsme se vydali zpět na hotel, po cestě jsme přemýšleli kam zajdeme večer. Protože v pondělí byly otevřené jen dva kluby, zvítězila diskotéka jménem Venus, kde se podle internetu zdržují lidé ze všech koutů světa. Já, Valery, Erik, Steven a Francesco jsme začali pít na pokoji 225, předtím jsme si dali v Hotelu pizzu za 4€ a dostali pití zdarma. Když nás vyrušil hluk z chodby. Juppe, v té době už solidně napitý, zjistil že má přímo pod oknem pokoje vlajky visící na stěně hotelu. Nenapadlo ho nic lepšího než si Finskou vlajku prostě z okna vytáhnout a běhat s ní po chobě. <br /><br />K večeru jsme se vydali do klubu Venus. O proti Finsku příjemná změna, žádné vstupné, žádné poplatky za šatnu, do půlnoci všechny drinky za poloviční cenu. Takže pivo stálo příjemných 1.75€. Bohužel v klubu byli pouze lidé z našeho výletu, v pondělí jsou v Estonsku kluby obvykle zavřené, protože nikdo nepaří. Kolem druhé ranní, už nás tam zbylo jen pár protože vyhazovači vyhodili dost lidí kvůli focení nebo tančení na stolech. Zůstala už jen naše čtyřka, teď už bez Stevena, který se ztratil někde v ulicích Tallinnu. Všichni měli pekelný hlad, takže jsme kromě obdivování nočního města hledali nějaké místo kde se můžeme najíst. Potkali jsme mladou Estonku, která byla nejspíš trošku opilá. Po asi patnácti minutovém uvažování řekla, že má vlastně taky hlad a že nám pomůže najít nějaký ruský Non-stop obchod. Poněkud mě vystrašilo, že jsme se vydali na úplně opačnou stranu než byl náš hotel. Asi po dvaceti minutách jsme dorazili k ruskému obchodu. Klasické sámoška, kde před vchodem spal jeden bezdomovec. Nakoupili jsme nějaké salámy, sendviče, pití a šli jsme hledat cestu na hotel. Estonka mezitím zmizela a bezdomovec s díky odmítl půlku sendviče, kterou mu dobrosrdečný Valery nabízel. Protože jsme moc netušili, kde přesně jsme a podle odhadů jsme mohli být tak 5 kilometrů od hotelu. Rozhodli jsme se zkusit taxi. Vzbudili jsme řidiče spícího ve svém taxíku, zeptali jsme se jestli by nás hodil do hotelu Portas a jaká by byla cena. Anglicky neuměl, rozuměl nejspíš jen „hotel Portas“ a „price?“. Řekl, že 5€ a odveze nás. Za pět euro taxík pro 4 lidi? To je zadarmo! Tak jsme nasedli, a jeli... no jeli, auto nestartovalo. Řidiče nic nerozhodilo a nějak nám ukázal, abychom mu pomohli roztlačit taxi. Pak motor naskočil a my jsme mohli jet. Problém byl, že jsme jeli úplně na opačnou cestu, než bychom očekávali. Určitě to nebyla nejkratší cesta na Hotel, projeli jsme velkou část města, proplétali se tmavými úzkými uličkami a nejednou se objevili před hotelem. Protože řidič ani nezapnul taxametr, řekl si o 5 euro a zase jel pryč. Nabyl jsem podezření, i podle jeho chování, že byl opilý a raději se snažil vyhnout místům, kde by mohla stát policie.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-HUk3Pnvqlb0/TtWRujRy_YI/AAAAAAAAHC8/9PrMPjeMg8M/s1600/DSCN2983.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-HUk3Pnvqlb0/TtWRujRy_YI/AAAAAAAAHC8/9PrMPjeMg8M/s200/DSCN2983.JPG" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5680606733927644546" /></a>Ráno jsem úspěšně zaspal snídani, protože jsme ještě pokračovali na pokoji 225 a já jsem byl moc unavený, takže jsem si řek že se raději trošku vyspím. Poté co jsme vylezli z hotelu jsme šli hromadně nakoupit zásoby alkoholu a přesunuli se na loď. Tentokrát jsem ji trošku prozkoumal, udělal fotky z paluby. Cesta zpátky byla už poměrně nudná a ubíhala pomalu. Kecal jsem s Robertem, dalším Čechem z výpravy. Všichni jsme se váleli na chodbě, kolem chodili opilí Finští důchodci ve velmi extravagantním oblečením. A dokonce jsme potkali Ježíška! Který měl typický „Fathers Christmas voice“. Nejvíce zbořený byl na lodi Juppe, který se válel uprostřed chodby. Ráno mi pověděl, že strávil noc v policejní cele, protože ho nějak odchytli policajti jak se válel na ulici a vzali ho na záchytku. Naštěstí prý nic neplatil, takže příště nebude vůbec platit hotel, když v něm ani nespal. Jeho bratranec který tam byl s ním se mu celou dobu vysmíval. Policie ho nesebrala jen proto, že byl večer schopen se postavit na nohy a chudáka Juppeho nechal na pospas osudu. Takže Juppe celou noc nespal a ráno musel jít pěšky asi 10 kilometrů z policejní stanice do přístavu. Toto je prý naprosto normální a Finům se to v Estonsku stává často. Je to jakoby nenažraný Čech přijel do země, kde je všechno dvakrát levnější než ceny na které je zvyklý. Takže pro Finy je Tallinn místo kde se jezdí totálně opít a vyprázdnit kapsy.<br /><br /><a href="http://picasaweb.google.com/110393837401975146805/Tallin">Fotky</a> z měho webového alba.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-50872647249834631102011-11-06T14:01:00.006+01:002012-02-06T17:15:03.652+01:00Výlet do Prahy (soutěž ACM-SPY)<a href="http://4.bp.blogspot.com/-gyLvh3SRvYc/TraHx4noAmI/AAAAAAAAF5w/4Ylpg4BR6iQ/s1600/log.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 140px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-gyLvh3SRvYc/TraHx4noAmI/AAAAAAAAF5w/4Ylpg4BR6iQ/s200/log.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5671870071801643618" /></a><div>Teď si možná říkáte, že to zní hodně divně. Psát o výletu do Prahy, ale skutečně jsem si výlet do Prahy udělal. Zvláštní, že když mám Prahu „doma“, na dosah ruky, tak jsem v matce měst byl naposledy ve třeťáku na výletě s gymplem. Teď jsem byl na výletě Finsko-Praha víceméně pracovně.</div><div><br /></div><div>Po odevzdání bakalářské práce mě můj vedoucí dá se říct „dokopal“ k tomu, abych se přihlásil do soutěže <a href="http://www.acm-spy.cz/">ACM-SPY</a>. Což je československá soutěž nejlepších diplomových a bakalářských prací. Před prázdninami jsem poslal svou práci a nový rozšířený abstrakt. Moje práce se zabývá lokalizaci čárových kódů v obraze, prakticky jsem použil poznatky všech možných lokalizátorů a navrhl, implementoval a otestoval nový algoritmus lokalizace. Ve výsledku je přesný a natolik rychlý, že dokáže kódy hledat v reálném čase. S touto prací už jsem také soutěžil na brněnském (Fekťáckém) <a href="http://www.feec.vutbr.cz/EEICT/">EEICT</a>.</div><div>Do září se porota, v zastoupení poměrně uznávaných lidí z IT fakult u nás, rozhodovala, kdo postoupí do dalších kol. Myslím, že tam bylo přihlášeno přes 200 bakalářský prací. Začátkem září jsem dostal od organizátorů mail, že jsem postoupil do druhého kola. Byl jsem potěšen, samozřejmě. Větší překvapení přišlo, když mi v půlce září přišel mail, že jsem postoupil do finále, které se koná koncem října v Praze. Dostat se mezi pět nejlepších v takové soutěži mě velmi příjemně překvapilo. Největší problém samozřejmě byl s dopravou. Já jsem ve Finsku, Praha je daleko a letenky jsou drahé. Pořadatelé psali, že cestu proplatí, ale bohužel nejsou schopni proplatit mi letenku za 7tisíc. Nakonec se našly peníze na naší fakultě, takže jsem měl zajištěnou dopravu a mohl jsem se soustředit na prezentaci své práce a další anglický článek, který půjde do, známého vědecko-IT časopisu ACM.</div><div><br /></div><div>Ve škole tady ve Finsku byly docela fofry, takže jsem na článek a prezentaci neměl až tolik času. Článek jsem napsal během několika dnů, po korekci vedoucím a jednou ochotnou angličankou tady, jsem ho odeslal. Cesta proběhla celkem v pohodě. Vlak z Lappeenranty do Helsinek a následnou cestu na letiště už jsem měl zmáknutou. Spoje navazovaly dobře, takže jsem přijel na letiště asi o dvě a půl hodiny před odletem. Skoro hodinu jsem čekal než otevřou odbavovací přepážku. Cestoval jsem poměrně na lehko. Měl jsem jen prázdný bágl s finskými „suvenýry“ a notebook. Být na letišti dvě hodiny před odjezdem je docela nuda. Většinou tam nebývá pořádné internetové připojení zdarma, takže sedět před gatou je někdy skutečně nuda. Alespoň jsem mohl pracovat na prezentaci. S prezentací jsem si docela vyhrál, cvičil jsem si ji celou cestu do ČR a pak ještě v Praze. Nyní přichází podstatný bod cesty, v letadle jsem si dal po dlouhé době pořádné české pivo. V Praze jsem bydlel u bratránka v jeho „rezidenci“ na Vinohradech. Byt je kousek od Muzea, blízko metra, dostupnost parádní. Finále se konalo v Dejvicích na ČVUT FELU. Cestování po Praze je díky MHD poměrně pohodlné a rychlé. Nicméně pokud nemáte nějaké měsíční jízdné, tak se pěkně prodraží.</div><br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/-5rtZaFt8mvw/TraGSDvmjjI/AAAAAAAAF5k/MnfEQIQjs50/s1600/acm-spy2011_72_DSC2473.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 213px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-5rtZaFt8mvw/TraGSDvmjjI/AAAAAAAAF5k/MnfEQIQjs50/s320/acm-spy2011_72_DSC2473.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5671868425520451122" /></a><div>Soutěž se docela vyvedla. Se svou prezentací jsem byl spokojený. Pouze ke konci jsem se tam přeřekl, ale to nebylo nic tragického. Se svým výkladem jsme se měli vejít do 12 minut. Nicméně jsem ve finále nerozvíjel některé věci do detailů, takže jsem za necelých 9 minut domluvil. Poté přišla na řadu diskuse s porotou. Osobně jsem čekal otázky hlavně na to, jak to funguje, jaké mohou nastat chyby a podobně. Otázky byly spíše zaměřeny na to, jak se to dá reálně použít a prodat. Když odmyslím poměrně nepříjemnou otázku jednoho člena poroty na testování výsledků, kterou mi nějak neumožnil vysvětlit a utnul mě v půlce věty, tak i diskuse nebyla tak strašná. Pro mě to byla asi nejpřínosnější část. Teď už vím, že na nějakou diskusi je velmi těžké se připravit, protože nikdy nevíte jaké otázky porota vznese a co je bude zajímat. Do jisté míry se to dá předpovídat, ale je to nevyzpytatelné. Slajdy, které jsem měl připraveny k případným dotazům jsem skoro nevyužil. Po odprezentování a obědě nám porota přede všemi soutěžícími řekla své názory na naše práce a výkony. U mě se jim líbilo, že jsem udělal algoritmus, který funguje, má dobré výsledky, dokázal jsem ho otestovat na velké sadě testovacích dat, takže lze říci, že testy jsou spolehlivé a v neposlední řadě, že se jedná o nový mnou navržený algoritmus. Ostatní práce byly také velmi dobré, jednalo se o mobilní aplikaci pro Windows-phone, které má za úkol sledovat a motivovat děti v pohybu. Tohle byla nakonec vítězná aplikace, vypadalo to, že borci se sní už účastnili ImagineCupu. Podobných aplikací sice existuje spousty, ale tato byla zaměřená na dětského uživatele, takže vyzdvihnout by se asi dalo uživatelské rozhraní, které jsem ani neviděl a nebo jsem možná spíše z prezentace nepochopil, jestli se jedná o screenshoty aplikace a nebo nějaké návrhy a skici. Hlavní výhra putovala na slovenskou (pořádající) univerzitu, jmenovci ředitelky soutěže. Druhé místo obsadil kluk z MUNI, který dělal dalo by se říci google-earth, který funguje ve webovém prohlížeči z pomocí technologie Web-GL. Úctyhodné je především to, že půl roku tuto webovou aplikaci provozuje a už zaznamenal 90tisíc unikátních návštěv. Na třetím místě, osobně můj favorit, kolega z FITu, který pracoval na obměně optického pojítka <a href="http://www.chrudim2000.cz/ronja/">RONJA</a> za pomocí Fitkitu a FPGA, neznalým to nejspíše nic neřekne, ale pro mě je to něco zajímavého. Což dokazuje i to, že celé zařízení sám zkonstruoval, vylepšil a přidal mnohé možnosti, vytvořil fpga implementaci a dokonce mu to funguje a používá to doma. Na čtvrtém místě jsem se umístil já, se svým lokalizátorem. Což je vlastně algoritmus, který v digitálním obrázku nebo videu (video je vlastně sekvence obrázků), dokáže najít čárový kód, rychle (záleží na rozlišení ale řádově několik desítek milisekund) a přesně, tak aby ho poté mohla zpracovat čtečka čárových kódů. Na pátém místě, skončil borec z FELU, se svým simulátorem síťového provozu, i když se o sítě zajímám, moc jsem z jeho, dle mého názoru, nešťastné prezentace nepochopil. Možná je to spíše tím, že bych na takové věci použil jiné existující nástroje a nenapadlo by mě implementovat něco takového sám. Co mě docela překvapilo, bylo to že všechny práce, kromě našich dvou z FITu, byly součástí nějakého většího projektu a dělalo na něm vlastně více lidí, takže jsem někde pořádně nepochopil, co byl přínos toho člověka a co už patřilo do výsledné aplikace, na které pracoval už jako součást týmu. Celkově soutěž, obrovská zkušenost, poznání nových lidí, nová výzva ještě se vylepšit. Finálové práce byly všechny myslím si hodně promakané a vybírat tu nejlepší je hodně složité. Řekl bych, že rozdíly byly minimální. Už teď začínám přemýšlet, co tam ukážu s diplomkou.</div><div><br /></div><div>Zbytek krátkého pobytu v Praze byl ve znamení setkání, nakupování a krátké prohlídky zajímavých míst staré Prahy. V pátek jsem s Jeníkem zašel na večeři a několik plzeňských dvanáctek. Nejvíce mě ranilo, když nás pan vrchní nalákal na dobré vepřové kolínko a pak se omlouval, že už teda není. V sobotu jsem strávil s rodiči, kteří se na mě přijeli podívat. Nakoupili jsme zásoby a potřebné věci na daleký sever. Večer jsme s bratránkem vyrazili na prohlídku Prahy, hlavně na projekce na Orloji a na nábřeží u Národního divadla, kde byli ve Vltavě promítáni delfíni. Na Staromáku jsme se setkali s tetou a pak jsme pokračovali noční Prahou domů. Musím říct, že jsem byl docela ve správný čas na správném místě, protože to promítání se v nekoná každý den.<br /></div><div><br /></div><div></div><div><a href="http://4.bp.blogspot.com/-WuSBIf3fKvc/TraIlFo34GI/AAAAAAAAF58/2nwZqcp3JuI/s1600/2011-10-22%2B14.03.07.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-WuSBIf3fKvc/TraIlFo34GI/AAAAAAAAF58/2nwZqcp3JuI/s200/2011-10-22%2B14.03.07.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5671870951469867106" /></a>Ráno v neděli jsem si sbalil věci, pořádný náklad a vyrazil jsem na letiště. Byl jsem šťastný, když jsem shodil u Drop offu svůj 23.5 kilogramový bágl (to víte, pivo, chlast a klobásy). Příruční zavazadlo jsem měl napěchované vším možným a vážilo hrubě přes limit. Naštěstí to nikdo nekontroloval a ani na můj nadměrný bágl nikdo nic neřekl. Nejvíce mě namíchl internet na letišti, který je zdarma pouze na 15 minut, naštěstí jsem nepřišel tak brzo a čekal jsem na nastupování asi jen půl hodiny. Cesta už byla klasicky nudná. V Helsinkách mi ujel vlak, protože autobus z letiště jel místo obvyklých 20-25 minut necelou tři-čtvrtě hodinu. Takže jsem na nástupišti čekal na další spoj něco málo přes dvě hodiny. Ve vlaku jsem se snažil dělat věci do školy a spát. Při vystopování z vlaku jsem kromě učitele OOP, který mě sám od sebe zdravil, potkal také Chuna. Chuan je kluk z Kolumbie a právě se vracel s výletu z Portugalska, kde se setkal se svými rodiči, tak jsme pokecali po cestě autobusem. Povídal, že mu ztratili kufr, takže jede jen z batohem a všechny věci má, bůh ví kde. Batoh mu dovezla letecká společnost asi o dva dny později. Doma už na mě všichni čekali, předal jsem dárky, vybalil klobásy, pivo a povyprávěl zážitky. A po dlouhé době se vyspal protože v Praze ani před Prahou jsem toho moc nenaspal.</div><div><br /></div><div>Více <a href="http://mariabielik.zenfolio.com/acm-spy2011/h2b669ded#h120cbdcd">fotek ze soutěže</a> a z <a href="http://www.blogger.com/picasaweb.google.com/110393837401975146805/20102310TripToThePrague">putování Prahou</a>.</div>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-91260498875565133872011-09-24T18:05:00.010+02:002011-09-30T19:33:08.740+02:00Finsko - Po prvním měsíci<meta equiv="CONTENT-TYPE" content="text/html; charset=utf-8"> <title></title> <meta name="GENERATOR" content="LibreOffice 3.3 (Linux)"> <style type="text/css"> <!-- @page { margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } --> </style><p style="margin-bottom: 0cm"><br /></p><img src="http://3.bp.blogspot.com/-Rte93fxH8Rc/Tn4OSYMJ-oI/AAAAAAAAEtA/RL3FMK5_wfk/s200/DSCN1963.JPG" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5655973890917792386" />Vrhneme se k shrnutí prvního měsíce života v Lappeenrantě. Musím zde rozhodně sdělit, jaké jsou Finské a hlavně Ruské oslavy narozenin. Jak to funguje ve škole, když už se vše rozjelo. Začnu rychle o škole, ať to máme z krku. Zdejší podnebí má špatný vliv na člověka. Vstávat kolem desáté hodiny je naprosto v pořádku, asi mám ještě pásovou nemoc. Takže běžně chodím spát kolem druhé nebo třetí ráno. Naštěstí do školy vstávat nemusím, protože většina předmětů je až odpoledne. Ve hodinách Finštiny si připadám pozadu, ostatní se nejspíš učí i doma. V Síťovém programování jsem úspěšně odevzdal první projekt. Hodnocení ještě neznám, ale podle toho co předvedli ostatní spolužáci, to nějak tragicky snad nedopadne. Největší osina v zadku je Počítačové vidění. Tento předmět je úplné zlo, Fourierovy transformace (FT) a Matlab, tato kombinace mě vytáčí. Bodovaná cvičení fungují tak, že přijdete a poctivě si zatrhnete jaký úkol jste splnili. Poté je náhodně vybrán student který prezentuje své řešení. Vyplatí se na to podívat alespoň den předem. Poslední cvičení jsem dost podcenil navzdory tomu jsem si mohl zatrhnout klidně všechna cvičení protože na první příklad s FT se přihlásila dobrovolnice. A v jednom úkolu který mi nefungoval, protože jsem si nepřečetl „README“, bych u tabule dokázal splnit lépe než kluk, který na to byl vytasen. Příště se vyplatí být drzý a zatrhnout vše, a třeba se dobrovolně vyvolat na jeden lehký úkol ze začátku.<p style="margin-bottom: 0cm">Nicméně ty sítě to byl skutečný porod, nevěděl jsem jestli se místy smát a nebo raději brečet. Místní „programátoři“ jsou skutečně esa. Nejspíš jim zde chybí kurz Základů programování v jazyce C. Protože vytvořit takovou prasárnu jako ručně naplněný řetězec přiřazením jednotlivých písmen do pole, může opravdu udělat jen rus. Jako perličku si pro jistotu poslední znak v řetězci nechal bez přiřazení a spoléhal, že řetězec tak bude implicitně ukončen. A další věci jako magické konstanty a obecně logika programu mi byla neznámá. Nepochopil jsem pořádně ani jeden z předváděných programů. S takovými lidmi musí být radost někdy spolupracovat.</p> <p style="margin-bottom: 0cm">Kromě školy se také koncem prvního měsíce slavilo. Byli jsme na dvou narozeninových oslavách. Obě byly ve společenské místnosti na Punkkerikatu 5. Na první jsme přišli do rozjetého vlaku, takže jsme si tam připadali poměrně blbě a cize. Druhá oslava však byla našeho kamaráda Viktora z Ruska. Přišli jsme </p><p style="margin-bottom: 0cm">prakticky jako první, hned po jedné Číňance. Na Viktorovi šlo vidět, že je zklamaný, protože párty už měla být hodinu v plném proudu a lidé sotva začali přicházet. Nám to ale moc nevadilo, protože jako první příchozí nás Viktor uvítal Jackem Danielsem. Později přišlo několik rusů s alkoholem nabitými taškami. Takže o pití nebyla nouze. Zkusil jsem snad všechno, jako starý mazák už jsem věděl, že je dobré natahovat se ke každé lahvi a být u zdroje. Ruská vodka, typický estonský likér a finské národní drinky, všechno jsem zkusil. Nakonec jsem objevil na stole i lahev Strohu, které jsem neodolal. Tato oslava byla velmi divoká, hlavně díky tomu, že rusové prostě paří jinak, než jsme mi zvyklí. Naučil jsem se také několik vybraných ruských výrazů.</p> <p style="margin-bottom: 0cm">Další akce ve společenské místnosti se konala v jiné rezidenci LOAS na ulici Linnurata. Hostitel byl sympatický Peter, který nevypadá ani trochu Finsky. Ale jinak je to velký pohodář a šoumen. Na této akci se hrálo obrovské pivní člověče nezlob se. Pro mě byl největší zážitek, že jsem zůstal zamčený venku, když jsem se šel ochladit ze sauny. Dveře do šatny od sauna mají totiž časový zámek a v 10 večer se zamykají. Já, Marc, Flavian a Moritz jsme si řekli, že tam budeme déle, protože sauna pořád hřála. Řekli nám, že to není problém, akorát si máme hlídat ty dveře, ať se nezamkneme. No samozřejmě průser byl na světě. Když jsme se chtěli vrátit <img src="http://3.bp.blogspot.com/-dudyw-yQBu8/Tn4Oke4hcvI/AAAAAAAAEtQ/FsvltcFB_dE/s200/DSCN2015.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5655974201952137970" /> do teplé sauny ze studené noci, tak jsme s údivem zjistili, že dveře jsou zabouchnuté. Co teď? Na sobě jsme měli pouze ručníky. Tak jsme chodili od bytu k bytu a zjišťovali, co se dá dělat. Jeden hodný Fin zavolal domovníkovi, který si zrovna dával pivko asi v dva kilometry vzdáleném Gbaru. Takže jsme půl hodiny čekali v sušárně na prádlo na domovníka. Ten přišel, bez mrknutí oka odemkl dveře, dostal od nás lahváče a odešel spát. My jsme spokojeně pokračovali v saunování.</p> <p style="margin-bottom: 0cm">O víkendu jsem mimo nakupování absolvoval založení bankovního účtu ve finské bance Nordea. Celkově to šlo bez problému. Za veškeré bankovní služby neplatím nic, pouze jsem si musel nastavit omezení na vklad. Te lituji, že jsem si dal jen 500€, při nejbližší příležitosti to musím změnit nebo banku upozornit na větší vklad. Účet mám prakticky jen kvůli platbě za ubytování, ať nemusím každý měsíc platit poplatek za platbu do zahraničí. A kvůli úroku se vyplatí vložit si potřebnou sumu na celý rok, což je asi 1750€, najednou.</p> <p style="margin-bottom: 0cm">Dost bylo nudných věcí. Přecházíme k tomu zajímavějšímu Praní a Žehlení. Předem musím říct, že obdivuji všechny ženy. To žehlení je tak blbá činnost. Tričko má neustálou tendenci padat z žehlícího prkna a pořád se krčit. Doba žehlení jednoho trička se vyšplhá na 15 minut. A pořád výsledek není takový jako od mam</p><p style="margin-bottom: 0cm">inky. Naštěstí se dá použít jedna finta. Je tady „stroj“ ve kterém tričko vytaháte tak, že vypadá relativně vyžehleně. Takže žehlení asi ne, možná se to časem naučím, ale spíš budu hledat někoho kdo tomu rozumí. Na druhou stranu praní, už není problém. Dokonce i dávkování prášku mám v oku. Problém je jen se sušením, protože jak je dobrým zvykem, lidé na své prádlo v sušárně zapomenou a to akorát zabírá místo. Praní zdar!</p><p style="margin-bottom: 0cm"><meta equiv="CONTENT-TYPE" content="text/html; charset=utf-8"> <title></title> <meta name="GENERATOR" content="LibreOffice 3.3 (Linux)"> <style type="text/css"> <!-- @page { margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } --> </style> <img src="http://4.bp.blogspot.com/--c8B4ypJq6s/Tn4OaN2jmGI/AAAAAAAAEtI/AHCeGreX6DA/s200/DSCN1853.JPG" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5655974025581795426" /></p><p style="margin-bottom: 0cm">Na závěr musím napsat něco o Finském keškování. Už jsme ulovili pět kešek. Kvůli jedné jsme si udělali pěkný cyklo výlet, brodili jsme se bažinou a prozkoumávali opuštěné bunkry. Ale zážitky a hlavně pohledy na krásnou finskou přírodu stály za to. Fotky jsem vložil opět do svého <a href="http://picasaweb.google.com/110393837401975146805/GeocachingTripAroundLappeenranta">webového alba</a>.</p><p></p>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-6180088369413020232011-09-08T21:44:00.005+02:002011-09-24T18:06:52.175+02:00Finsko – Další dny na severuJelikož počáteční nadšení pominulo, nebudu zde nadále psát kolikátý den jsem ve Finsku. Jakmile se stane něco zajímavého dám zde o tom vědět. Dnes jen krátký článek o škole, zkusil jsem novou menzu, zažil první cvičení, kde jsem prezentoval část úkolu před třídou a navštívil jsem posilovnu. Počasí ve Finsku se horší, začíná pršet a se sluncem se můžeme rozloučit. Dneska je ve městě párty k příležitostí vítání podzimu, které se ale neúčastním. Pro mě je to zbytečně vyhozených 5€ za vstup 3€ za autobus za akci, na kterou bych ani u nás nešel. Nejsem zrovna typ, kterého baví tančit na diskotéce, kde nejde slyšet vlastního slova. Na takovou akci by mě asi nikdo střízlivého nedostal. Navíc jako bonus veškeré pití je zde v klubech velmi drahé, 4dl piva se pohybuje kolem 5€. Raději si zajdu na dobrý koncert nebo posedím v klidné hospůdce nad dobrým pivem, což se tady ve Finsku moc provozovat nedá.<br /><img src="http://1.bp.blogspot.com/-S8jk9SQKEIw/TmklcUzEhdI/AAAAAAAAEQw/aHZmvSff208/s200/2011-09-05_14.06.39.jpg" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5650088376062477778" />Ve škole probíhalo vše klidně. Pár dalších relativně nezajímavých přednášek. V Objektově orientovaném programování jsem se opět nic nového nedozvěděl. Vzrušení při hodině místy přinášel finský student, který měl rádoby chytré řeči a narážky směrem k přednášejícímu. Naproti tomu v přednášce o počítačovém vidění jsem se dozvěděl, že tento kurz asi nebyla chytrá volba. Čekal jsem, že zužitkuji a možná prohloubím své znalosti, které jsem nabyl při své bakalářské práci. Celý kurz však vypadá, že je nadstavbou nad kurzem Pattern recognition – obdoba našeho Klasifikace a rozpoznávání. Na hlavu postavené je však to, že tento kurz si mohu zapsat až v letním semestru. No nevadí, snad se tím nějak prokoušu. Z přednášek nechápu co nám přednášející chce říci. Zatím to na mě působí jako prezentace prací, co dělají tady na škole a firem se kterými spolupracují. Takže to máme továrnu na sýry a továrnu na výrobu papíru. Prakticky hodinu nám vysvětlovala, jak pomocí počítačového vidění určit hrubost papíru. Neříkám, že to není zajímavé, ale čekal bych něco více obecného. Já jsem tady přece nepřijel studovat, jak určit hrubost papíru nebo jak spočítat sýry na pásu. Tohle už bych s obecnými technikami zvládl vymyslet nějak sám. Po přednášce jsem tedy bohatší o znalost několik základních metod k určování kvality a hrubosti papíru. A to se vyplatí! Užitečné pro mě bylo akorát to, že používají Fourierovu transformaci. Je docela znát, že škola tady v tomto směru úzce spolupracuje s místními firmami. Což je v pořádku, ale nechápu proč to tak cpou studentům.<br />Přitom náplň přednášek je:<div><br /><span class="Apple-style-span">Úvod do digitálního zpracován</span>í obrazu</div><div><span class="Apple-style-span">Transformace obrazu<br />Zpracování a analýza barevných obrazů<br />Komprese obrazu<br />Segmentace, reprezentace a popis obrazových dat<br /></span><span class="Apple-style-span">Aplikace rozpoznávání objektů</span><div><span class="Apple-style-span"><br /></span>Pravda, nakousli jsme něco o neuronových sítích a popisu obrazových dat, ale jen velmi velmi zlehka.</div><div><br /></div><div><meta equiv="CONTENT-TYPE" content="text/html; charset=utf-8"> <title></title> <meta name="GENERATOR" content="LibreOffice 3.3 (Linux)"> <style type="text/css"> <!-- @page { margin: 2cm } P { margin-bottom: 0.21cm } --> </style> <img src="http://4.bp.blogspot.com/-CvzmV49_588/TmklKbCPk6I/AAAAAAAAEQo/3vCZQE-7Ufo/s320/2011-09-06_09.55.20.jpg" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 240px; height: 320px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5650088068499084194" /><p style="margin-bottom: 0cm">Takový lehký postřeh. Ve škole na chodbě mají takzvanou „Book swamp shlef“, kde se vyměňují knihy. Idea je prostá, kdo si chce vzít knihu, musí tam nějakou dát. Pěkné je, že to tady každý dodržuje a nikdo knihy nekrade, i když tam jsou pěkné tituly. Maximálně si ji někdo půjčí na křeslo, které je hned vedle aby zkrátil čekání na hodinu.</p><div><br /></div><div>Co mě ale překvapilo byla počítačová cvičení. Dostali jsme dopředu úkol, který bychom měli „should“ udělat doma. Tak jsem se pro jistotu připravil. Úkolů bylo celkem pět. Najít nějaké články, sborníky a konference a představit, co se v nich píše. Poslal jsem si nějaké linky na mail a napsal do sešitu pár poznámek. Dále popsat proces zpracování obrazu a jaké kroky jsou při tom důležité. Další úkoly byly spojené se 4 a 8-okolím bodu. Jejich spojením, cestou a vzdáleností. Celkem triviální věci. Cvičení se však odehrávalo v učebně bez počítačů, to byla trošku rána pod pás, naštěstí jsem měl většinu připravenou v sešitě. Ale dost důležité podklady jsem měl v mailové schránce. Za účast a splnění úkolů na cvičení je 5 bodů. Koloval papír, kde si každý dle svého svědomí zaškrtal to co splnil. Po té cvičící vyvolával různé lidi, aby vypracovali nebo předvedli jednotlivý úkol před třídou. Já jsem byl vyvolán na vysvětlení vzdálenosti 4-okolí bodu, určení jestli jsou dvě oblasti spojené 4 nebo 8-okolím a taky jsem měl říct, zda je nejkratší cesta mezi dvěma body jednoznačná, uvažujeme-li 4-okolí. No nějak jsem to vysvětlil, sice jsem přesně nechápal co se po mě chtělo. To hlavně pro to, že mi to přišlo jako totální základ na kterém se snad nedá nic vysvětlovat. Komické na celé hodině ještě bylo to, že jedna ruská spolužačka ukazovala svou práci na téma „Segmentace stromů z fotek lesa“, kterou měla připravenou jako část úkolu „Seznámit spolužáky s článkem z věděcké konference“.<br /><br />Na oběd jsme šli poprvé do restaurace v budově studentské unie, kde si můžete opět vzít jídla kolik chcete. Prakticky je zde stejný systém jako ve školní jídelně jen cena levného jídla je 2.5€ a dražšího 4€. Rozdíl je v tom, že si můžete vzít kolik chcete nejen přílohy, ale i masa, takže pět kousků steaku nebo ryby není problém. Ke vší smůle dnes bylo rizoto. Tak jsem si nabral alespoň pořádně salátu. Chuťově je jídlo výrazně lepší než ve školní jídelně i výběr salátů je pestřejší. Orientační přehled o cenách si můžete přečíst v <a href="http://psimurda.blogspot.com/2011/09/erasmus-finance-stipendia-v-zemich-eu.html">minulém článku</a> nebo na <a href="http://blog.vahalik.cz/finance-pred-a-zacatkem-finska">Vahyho blogu</a>.<div><br /></div><div>Poslední věc, která stojí za zmínku je výuka sportů. Tělocvična má pevný rozvrh, kdy se co děje, například ve středu od 10 do 11 se hraje badminton. Kdo má chuť, tak se prostě v alokované hodiny přidá. Mimo předepsané hodiny je tělocvična volná pro studenty. Tělocvičnou nyní myslím „sportovní halu“, kde se dá hrát basketbal, tenis, badminton, volejbal a podobné sporty. Dále jsou k dispozici dvě posilovny. Jedna je takzvaná „Rocky Gym“, kde nenajdete závaží lehčí než 20kg. Prakticky je to vzpěračská posilovna. Všichni tam jsou šílení kulturisté a činky jsou tak velké a škaredé, že se jich bojím. V druhé posilovně jsou zase prakticky jen stroje. Kolo, stepper, pás, vesla a mnoho strojů na nohy, záda, ruce a ramena. Pak je tam malé místo pro činky, nějaká hrazda, ribstol a lavice. Nakonec je pro studenty k dispozici zrcadlový sál, kde je tatami a boxovací pytel, takže tipuji, že se tam cvičí hlavně bojová umění. Jiná možnost je se účastnit přímo vypsaných kurzů, kde je instruktor a vede jakoby kroužek, to vše je zdarma. No původně jsem se chtěl přihlásit na sport jménem <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Kettlebell">Kettebell</a>, ale ten byl beznadějně plný. Tak jsme si s Vahym dali kruhový tréning. Přišli jsme do posilovny, kde se měl tréning konat. Byly tam dvě holky, které vypadaly jako instruktorky. Když už jsem je viděl, bylo mi jasné, že nám dají pořádně do těla. Naštěstí se tréning nekonal, protože jsme přišli s Vahym sami dva. Takže jsme si alespoň zacvičili. Uvidíme příště. Už jsme se ale domluvili, že do posilovny zde budeme chodit pravidelně. Máme ji blízko a je to zadarmo, tak proč ne.</div></div></div></div>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-9775172839514899592011-09-08T21:30:00.005+02:002011-09-08T21:43:57.815+02:00Erasmus a finance, stipendia v zemích EU<a href="http://2.bp.blogspot.com/-ktJIlwDqayU/TmkaCk0kjzI/AAAAAAAAEQg/bKxME0W_Sq0/s1600/erasmusmoney.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 208px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-ktJIlwDqayU/TmkaCk0kjzI/AAAAAAAAEQg/bKxME0W_Sq0/s320/erasmusmoney.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5650075839059234610" /></a>Když jsem plánoval studium v zahraničí, tak mě zajímaly samozřejmě finance. Pro ty co se chystají na Erasmus bych zde rád popsal, jakým způsobem je řešeno financování. Taky zde ale napíši několik poznámek o financování škol ve Finsku a ostatních zemí. Zjistil jsem toho už zatím relativně dost. Myslím, že téma je poměrně aktuální. Česká vláda chce, abychom platili školné. A jako za vzor nám předhazuje jiné evropské země. Jediný malý háček je v tom, že studenti v jiných zemích se mají o mnoho lépe než u nás. Vláda je totiž bere jako potencionální „tahouny“ státu a jeho ekonomiky. Je pravda, že u nás je také velký problém v tom, že studuje i ten kdo na to nemá. Budu se snažit zjistit co nejvíce informací od studentů všech národností. Ale to co vím teď pomalu stačí na jeden článek.<br /><br /><span class="Apple-style-span" ><b>ERASMUS – Finanční injekce</b></span><br />Program pro mobilitu studentů v rámci Evropské unie vypisuje granty. Ty souvisí se zvýšeným nákladem na stravování, ubytování a podobně v cizí zemi. Částka je vypočítána podle úrovně života a vyspělosti země, ve které chcete studovat. Já osobně od Erasmu dostávám <b>480€</b> měsíčně, jako bonus od univerzity dostáváme z mobilitního fondu asi <b>1000kč</b>, což jsou ale peníze nejisté. Protože se odvíjí od mnoha faktorů. Jednoduše si můžeme udělat měsíční rozpočet. Ubytování na kolejích stoji <b>250€</b> měsíčně, včetně poplatku za nábytek a internet. Oběd v menze přijde na <b>1.7€</b>, to znamená zhruba 40€ měsíčně. To jsou náklady, kterým se nevyhnu. Takže na další jídlo jako snídaně, večeře a víkendy mi zbývá nějakých 90€. Když zvážíme, že zde ve Finsku je všechno zhruba dvakrát dražší než u nás, jeden průměrný nákup na týden vychází na 10 až 15€. To jsou nejčastěji věci jako brambory, šunka, sýr, pečivo, mléko, vejce a další drobné ingredience k vaření nebo věci do domácnosti. Takže z grantu mi zbude cca 40€, což není tak špatné. Ale těch 40€ měsíčně tak akorát pokryje všechny ostatní nutné náklady, které jsou zde se studiem spojeny.<br />Pro vyřízení grantu je třeba na domácí univerzitě podepsat smlouvu, ve které se prakticky zavazujete k tom, že budete pilně studovat a splníte limit 18 kreditů za semestr, (nebo 36 za rok) abyste finanční grant dostali.<br />Ostatní národy dostávají v rámci programu Erasmus měsíčně různé částky. Francouzi <b>345€</b>, Němci pouze <b>120€</b>, srbové neuvěřitelných <b>1000€</b>. Ostatních se musím zeptat a doplním info.<br /><br /><span class="Apple-style-span" ><b>Náklady na dopravu</b></span><br />Já mám docela štěstí, že mám ubytování blízko školy, takže nemusím platit autobus. Ale autobus je tady pekelně drahý. 3.10-3.50€ za jednu cestu z centra, záleží z jaké zastávky jedete. Pokud máte kartičku na autobus a jste tady na dobu delší než 6 měsíců, tak za nějakých 30€ měsíčně můžete jezdit autobusem jak se vám zachce. Což už je sice daleko lepší než platit jízdné jednotlivě, ale pořád je to 750kč za měsíční jízdenku pro autobus v malém městě. Levnější varianta cestování je kolo. To se dá pořídit i za 50€ nebo méně, pokud vám stačí jednopřevodový starý bicykl. Ve městě, kde jsou sotva tři kopečky to asi stačí. Nicméně normální kola se pohybují od 140€ do 250€. Když koupíte kolo kolem 100€, tak je to skvělá koupě. Ale asi záleží na tom, jak hledáte a co chcete. Já jsem nechtěl jezdit autobusem, tak jsem si koupil nové kolo za 99€, které je třeba si postavit sám. Hodně lidí s ním už má problémy, ale mě jezdí zatím „Ťukám na dřevo“ dobře. Uvidíme, jak přečká zimu. Také doufám, že i v zimě se bude dát využívat. Sice kolo používám jen na cesty do obchodu a nebo na projížďky po okolí, ale i tak je to lepší než autobus, který nejede zrovna tam kam bych někdy potřeboval.<br /><br />Letenku do Finska, konkrétně z Prahy do Helsinek jsem pořídil za <b>4200kč</b>. Což je relativně slušná cena, protože najdete i společnosti, které vám nabídnou lety kolem 10 000kč. Samozřejmě se bavím o zpáteční ekonomické letence, kde nemáte možnost změnit data odletu. Dále je nutné vzít v úvahu, že je třeba nějakým způsobem dostat se do Prahy na letiště a také pak z letiště v Helsinkách do Lappeenranty. Z letiště na vlakové nádraží vás odveze autobus za 2.5€. Cena lístku na vlak je <b>45€</b>, pokud nemáte finskou studentskou kartičku. Jinak je cena poloviční. Všimněte si, studenti mají 50% slevu na vlaky a myslím, že i na mimoměstské autobusy. Pro městskou dopravu potřebujete speciální kartu, ale sleva je tam také obrovská, jak jsem psal v předchozím odstavci. Sice jsou ceny i přes slevu poměrně vysoké, ale už jen ten princip, že jako student máte nárok na levnější vlaky po celé zemi je daleko lepší než u nás, kde můžete uplatnit maximálně žákovské jízdné z místa bydliště do místa studia a to pouze ve školní rok, to že máte zkoušky o prázdninách asi nikoho nezajímá. Další věc je komfort dopravních prostředků, který je tady špičkový.<br /><br />Další letecká varianta, alespoň konkrétní pro Lappeenrantu je let z Vídně přes Rigu přímo do Lappeenranty. Poskytuje ho společnost AirBaltic cena letenky je 107€+20€ zavazadlo. Finančně to vychází určitě lépe než do Helsinek, protože odpadává cestování vlakem. Určitě je to také pohodlnější, že se nemusíte se zavazadly tahat k vlaku ale prostě rovnou přistanete v Lappeenrantě. Nevýhoda tohoto spojení je pouze čekání v Rize, které trvá téměř 5 hodin.<br /><br /><span class="Apple-style-span" ><b>Náklady na studium</b></span><br />Každý Fin prakticky musí zaplatit poplatek studentské unii, což je sice 103€ na rok. Bez tohoto poplatku tu nikdo nemůže studovat. Sice v podstatě je to dobrovolný příspěvek, ale bez něj vás nikdo nezapíše do žádného předmětu. Trošku na hlavu postavené. Nicméně s tímto příspěvkem získáváte mnoho výhod. V první řadě potřebujete finskou kartu studenta, která má dvě varianty. První je obyčejná studentská karta, druhá je oboustranná a obsahuje také kartu ISIC, kterou ve Finsku nevyužijete. Hodí se spíše v jiných evropských zemích. Cena za kartu s ISICem je 35€ a bez ISIC varianty je to 15€. Koupil jsem si pouze tu levnější variantu, protože ISIC mám český. Tato karta vám však vystačí na celé studium. Přináší mnohé benefity, mimo slevu jízdného také sníření ceny vstupů na různé kulturní akce, sportovní vybavení, zájezdy, bezplatnou zdravotní péči v rámci školní kliniky a mnohé další. Vysoké školy ve Finsku jsou jinak bez poplatků, žádné školné se zde neplatí.<br /><br /><span class="Apple-style-span" ><b>Finská stipendia</b></span><br />Když se zeptáte Fina, jestli má nějaké stipendium tak se zeptá on vás jestli myslíte prospěchové a nebo to normální od státu. Hned vás samozřejmě napadne otázka „Jaké normální od státu?!“. No tady se má věc takto: Každý studující Fin starší 17 let dostává od státu příspěvek na studium. Jeho výše se odvíjí od toho, zda žije student s rodiči a zda studuje vysokou nebo střední školu a také podle věku. Nejhůře je na tom ten, co žije s rodiči, studuje střední školu a má méně než 20 let, ten dostane ubohých 38€ měsíčně. Naopak pokud žije sám a je starší 18, studuje vysokou a je třeba i ženatý s dětmi dostává 298€ měsíčně. Tento příjem se musí zdanit. Daň činí 10%, ale jsou od ni osvobozeni ti, kteří nemají žádný jiný příjem. Dále je možno požádat o zvýšený grant, pod podmínkou že příjem rodičů nepřesahuje přes 30 000€. Navíc stát pro studenty nabízí poměrně solidní studentské půjčky. Aby tomu nebylo málo, tak studentovi, který nebydlí s rodiči zaplatí stát 80% z ubytování. Horní limit je však 252€ čili nejvíce můžete dostat 201€ na ubytování. My tady platíme 250€(Byt pro 3+1, každý má svůj pokoj) měsíčně, takže prakticky to nejlepší co Finové mohou mít. Nejdražší ubytování pro Finy je v Lappeenrantě za 250€, protože mají nižší částku za pronájem nábytku než mezinárodní studenti a to jen kvůli matraci, kterou nedostanou. Slyšel jsem, že v Helsinkách je situace horší. Ubytování se pohybuje okolo 500€. Ale pořád pro studenty z jiných destinací je studentský život pohádkou, co se týče finanční podpory státu. Oni vlastně dostávají měsíčně necelých 240€ jako kapesné. Samozřejmostí je příspěvek na jídlo, který tady čerpáme také my. Studenti středních škol pak mají školní stravu úplně zdarma. A navíc musíme brát v úvahu, že mají oproti českým studentům velké příspěvky v oblasti kultury, sportu a dopravy. Studentská unie dělá pro studenty opravdu hodně. O tom ale někdy příště.<br /><br /><span class="Apple-style-span" ><b>Mzdy ve Finsku</b></span><br />Slyšel jsem, že minimální plat se tady pohybuje kolem 1800€ (čistého). To je většinou to co mají ty nejméně lukrativní profese. Minimální mzdu nastavuje zaměstnavatel, ale jsou kolem toho docela složitá pravidla. Stát sice neurčuje kolik je skutečné minimum, ale v praxi má údajně každý kdo pracuje 8 hodin denně těch 1800€. Nicméně práce je zde hodnocena poměrně férově podle náplně a požadovaných znalostí. Takže dělník dostává daleko větší plat než někdo kdo sedí celý den v informačním kiosku. Jen tak mimochodem dělníci zde mají asi dobré pracovní podmínky. Soudím tak podle toho jak chodí oblečení, v čem jezdí a jaké je jejich zázemí a vybavení na stavbě. Průměrný plat se pohybuje pár stovek nad hranicí 2000€, což má třeba i řidič autobusu.<br />Příjem se samozřejmě daní, já jsem mluvil už o čistých částkách po zdanění. Daň z příjmu je zase počítána podle výše příjmu a mnoha dalších faktorů. Pohybuje se od 10 do 30%. Další věc je nějaká důchodová daň. Moc jsem se nepotápěl do detailů, ale také se jedná o cca 20-30% z příjmu. Ale jak říkám mzdy co uvádím už jsou čisté po zdanění.<br /><br /><span class="Apple-style-span" ><b>Studium jinde ve světě</b></span><br />Co jsem se ptal Francouzů, tak mají sice školné, které se podle typu školy pohybuje od 4000 do 600€ ročně(dva semestry). Stipendium dostávají všichni studenti, částka je 6000€ na rok a navíc studenti co mají francouzské občanství mají nárok na nějaké další stipendium, které je asi 100€ měsíčně. Mimo peněz z Erasmu ještě dostávají podporu pro studium v zahraničí od státu. Spolužák mi říkal, že prakticky pobírá měsíčně <b>465€</b>. Dále mají nárok na studentské půjčky a sociální stipendia, ale to se jen zmínil, takže do hloubky o tom nevím.<br />Co se týče Německa, tak jsou tady asi děti z bohatých rodin, co nepobírají žádné speciální stipendia. Asi pouze přídavky na děti(studenty), což je do 200€ měsíčně. Existuje tam nějaká vyživovací povinnost rodičů, která se odvíjí od výše platu, obvykle to je zhruba 640€ měsíčně. Dost častá jsou stipendia od firem, církve nebo různých spolků. Většinou se jedná o částky kolem 200€, ale v praxi je prý dostává každý druhý. Každý může zažádat o nějakou speciální podporu, které se pohybuje od 170 do 260€, ale mí známí tady o to nežádali, tak o tom moc neví. Školné, záleží prý na konkrétní spolkové zemi ale na technických školách to bývá kolem 400€ ročně. Pro studenty nastávají výborné příležitosti, když podepíší smlouvu s nějakou firmou u níž po vystudování budou například 4 roky pracovat. Potom prakticky studují zadarmo a ještě dostávají solidní „příplatky“.<br />Když si to vezmeme, tak ve Finsku i ve Francii je školní systém pro studenty velmi výhodný, v Německu asi dost záleží na škole, ale neptal jsem se jich moc do detailů. S Němci jsme spíše řešili stupnice <a href="http://ec.europa.eu/education/lifelong-learning-policy/doc48_en.htm">ECTS</a>.<br /><br />Suma sumárum má ale každý studující člověk ve většině zemích, ke kterým se snažíme přiblížit, výhody. Převážně v oblasti stipendií, příspěvků na bydlení, dopravy nebo kultury. Docela by mě zajímalo, proč to jde ve Finsku a proč to nejde u nás? U nás je ubytovací stipendium 400kč na měsíc, pokrývá to cca. 15% průměrného nájmu kolejí v Brně. Nějaké slevy a benefity pro studenty nejsou snad vůbec. Zřídka využiji 10% slevu do kina na ISIC, který mě stejně stojí 200kč. Pravda, že mi ISIC zaplatí banka, ale to je zase výhoda klienta jedné banky. Jinak jsou slevy na ISIC do 5%, takže to ani nestojí za řeč. Pravdou zůstává, že tady ve Finsku není moc zvykem při studiu pracovat, protože to ani není dost možne, docela dost se tady dře. Škola je určitě větším zápřahem. Jsou tady častější domácí úkoly a více času lidé tráví ve škole. U nás je zcela běžné, že student chodí do školy na pár dní, ale to už je úplně jiná debata úplně o něčem jiném...Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-68877592483256045472011-09-07T11:33:00.011+02:002011-09-08T17:25:06.317+02:00Finsko - Den 12 – 15: Běžná rutina a jiné patálie<a href="http://1.bp.blogspot.com/-AUTQpYoKggQ/TmfLbdxa-UI/AAAAAAAAEQI/EByurLmjRCE/s1600/2011-09-06%2B17.54.19.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://1.bp.blogspot.com/-AUTQpYoKggQ/TmfLbdxa-UI/AAAAAAAAEQI/EByurLmjRCE/s200/2011-09-06%2B17.54.19.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5649707930268399938" /></a>Večírky a oslavy ve Finsku pomalu utichly. Jediní lidé co stále nezůstávají s oslavami pozadu jsou exchange studenti. Já osobně už se podílím na naprosté menšině všech akcí, protože to opravdu leze do peněz. Spíše je utratím za nějaký pěkný výlet do Petrohradu nebo Stockholmu. Druhý Víkend ve Finsku jsem prožil poměrně klidně. Půlku soboty jsem prospal a zbytek dne jsme strávili ve městě, kde jsme nakupovali všechny potřebné věci do domácnosti. Na cestě domů jsme se však ztratili. Po jednom špatném odbočení, kde mě zradil kompas na GPSce, jsme se octli někde v okrajové části města. Když jsme se chtěli vrátit na hlavní cestu, narazili jsme na vojenskou zónu, kde byl vstup zakázán. Takže jsme ji museli objet.<br /><br />Neděle byla ve znamení geocachingu. Prozkoumali jsme okolní kešky a objevili pěknou pláž, která je taková zastrčená a očividně není tak známá, jako ostatní pláže tady. Dále jsme našli spoustu hub, z čehož vyplývá, že na večeři nemohlo být nic jiného než houbové hody. V sobotu večer jsme ještě pozvali pár erasmáků a dali si společně saunu.<br /><br /><b><span class="Apple-style-span">Ceny v obchodech</span></b><div></div>Finsko je země poměrně drahá. Obecně všechny severské země mají v obchodech draho. To tvrzení je zdůvodněno tím, že jsou zde vysoké daně. Což podle mě není pravda. Nevím co si mám pod pojmem „vysoké daně“ představit, ale klasická DPH je zde 22% ale jsou také výjimky, například potraviny nebo jiné zboží se sníženou daní, kde je jen 17%. Jediné co jsem z daňového systému moc nepochopil, je důchodová daň, která se mi zdá poměrně vysoká. Nechápu ale jakým způsobem by měla ovlivňovat ceny potravin. Nicméně zkusím to zjistit a osvětlit.<br />Teď už ale zpět k cenám. Alfa a omega českého spotřebitele je pivo. To tady stojí 0.83 eur za malou 0.33l plechovku, z čehož nám vychází 2.5 eur na litr piva. No nekup to, za ty prachy. O kvalitě se ani zmiňovat raději nebudu. Nejlevnější české pivo je Kozel, který je náhodou v akci. Ale stále za půl litrovou plechovku zaplatíte 1.69 eur. Zapoměl jsem ještě dodat, že plechovky a nejen plechovky, ale i plastové lahve, jsou zde vratné. Na plechovku je záloha 0.15 euro, takže abych byl korektní odečtěte si 15 centů. Cena plechovky je<img src="http://2.bp.blogspot.com/-zAWxCBqj5H8/TmfLeK1wB7I/AAAAAAAAEQQ/FRC9Hirp8CY/s200/2011-09-06%2B18.33.19.jpg" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5649707976725890994" /> totiž započítána v produktu. Neplatí se zvlášť jako u nás. Nejlevnější obchod je Lidl, to je asi taková tradice všude na světě. Nepamatuji si přesně ale ceny za kilogram tvrdého sýra je asi 4.6 euro, nějaké nejlevnější šunky 5.4 euro. Mléko stoji 0.67 euro a 400g másla Foura 1 euro. Cena alkoholu je tak dvakrát větší než u nás. A dalo by se říct, že celkově se všechny ceny jsou zhruba dvakrát větší než u nás. Výjimkou jsou mléčné výrobky, které jsou stejně drahé jako u nás, některé dokonce i levnější. Kilo vepřového masa se prodává běžně kolem 10 euro, a to je ještě nejnižší cena za to nejhorší maso. Člověk by čekal, že ryby nebo alespoň konzervy budou levnější, ale ani to není pravda. A zase elektronika a sportovní vybavení se víceméně pohybuje v cenách podobných těm našim. Za to výbava domácnosti jako talíře a hrnky je o dost dražší. Další obchody jsou PRISMA, což je hypermarket na způsob našeho Tesca a S-market<br /><br /><b><span class="Apple-style-span">Opět škola</span></b><br />Po víkendu se opět začalo chodit do školy v pondělí jsme měli akorát sedmihodinovou, ano slyšíte správně sedmihodinovou, přednášku z Síťového programování. Přednášející je celkem sympaťák. Ukazoval a povídal o věcech, které znám. Ze začátku rychlý úvod do síťování – adresace, tcp, udp, vrstvové modely, později přešel k socket API a programování v C. Přednáška utekla relativně rychle, určitě tomu napomohla téměř hodinová pauza na oběd a půlhodina, kdy jsme hráli se spolužáky hru Yatzee, kterou budeme implementovat jako klient-server aplikaci co by jeden z projeků. Zde se jedná o kurz Síťové programování. Nikdo vás nezatěžuje teorií o tom, jak řešit konkurentnost serveru, jak identifikovat spojení. Tedy ano, zmínil se, ale opravdu jen jednou větou. Přitom každý bakalář na FITu ví, že řešení je spousty, také ví čím se liší a co je v jaké situaci nejlepší použít. Zde je kurz opravdu zaměřen na programování. Je zde 7 projektů, z toho jeden je závěrečný a nahrazuje zkoušku, která zde není. Projekty se musí odevzdat do 14 dnů a obhájit na cvičení. Vzhledem k tomu, že na přednášce jsme rozebírali co dělá cyklus<br /><br /><code>for (int i = 1; i <= 5; i++){<br /> printf("%d\n",i);<br /> fflush(stdout);<br /> sum+=1;<br />}</code><br /><br />a strávili jsme nad tím dobrou čtvrthodinku. Docela by mě zajímalo, jak bude někdo z těch tady lidí přetypovávat ukazatele.<br /><br />Po sedmihodinovém maratonu na přednášce jsme si šlí navzdory předpovědi počasí, už nejspíš naposledy, zaplavat do jezera. Večer jsme završili saunou a pivem.<div>V úterý ráno mě čekala Finština, kde jsme se učili správné výslovnosti. Je sakra velká nevýhoda sedět s Francouzem. Finština má velmi jednoduchou výslovnost. Prakticky stačí vše číst česky, jak to vidíte napsané a až na výjimky se nespletete. Francouzi to ale nemůžou pochopit a místo SADE přečtou SADÍ. A to není jediný případ, hrůza. Později bylo cvičení z Objektově orientovaných technik programování. Tam nám mladý cvičící, nejspíš doktorand bez špetky respektu, ukázal jak v Eclipse vytvořit nový projekt, napsat hello world a vypsat datum a čas. Velmi užitečné cvičení, vskutku. Ještě jsme se dozvěděli co zhruba po nás bude chtít v projektech. Celá šaškárna trvala asi půl hodiny.</div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span"><b>Patálie</b></span><br />Odpoledne jsme byli opět nakupovat. Hlavně jsem potřeboval do bankomatu vyzkoušet kartu. O víkendu jsem totiž nakupoval v JYSKu povlečení a poprvé jsem nejspíš špatně zadal PIN. Další dva pokusy už jsem si dával pozor abych PIN zadal správně, ale stejně se objevovala hláška „PIN INCORRECT“, takže to vedlo k blokaci PINu. Skvěle, ještě že mám druhou kartu, jinak bych byl ztracený. V bankomatu vše fungovalo, takže jsem zkusil opět platit v obchodě a nic, objevila se hláška „PIN LOCKED“. Servisní podpora české spořitelny mi oznámila, že mám v bankomatu provést nějakou transakci, například výběr a poté by karta měla být odblokována. To tedy dneska zkusím, jsem zvědav jestli to pomůže. Dokonce mi nejsou moc schopni poradit jak to řešit. Pouze mi řekli, že to není možné. Protože při další transakci by měla vyskočit výzva na zadání PINu a správnym zadáním se karta odblokuje. Bohužel to se nestalo a já pin u platebního terminálu v obchodě ani zadat nemohu. V bankomatu to funguje, takže PIN měnit nechci. Změna PINu by byla asi možnost, která by to vyřešila, ale to je možné provést pouze v bankomatu ČS, který ve Finsku není. A nebo zasláním nového PINu do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště, což je mi taky k ničemu. No jsem zvědav, pokud s tím nepůjde nic udělat, určitě si budu stěžovat. Protože takové služby zákazníkům stojí za houby. Další dobrá rada je zavolat na zelenou linku technické podpory ČS, která ale ze zahraničí nefunguje. A stejně si myslím, že bych byl akorát přehazován jako horký brambor a nevyřešilo by se nic.</div><div><br />V centru jsme našli obchod, který se podobá našim lidovkám. Mají tam poměrně široký sortiment zboží, za příznivé ceny. Jídlo je možná dražší než v Lidlu, ale věci jako prací prášky, oblečení a různé doplňky jsou relativně levné. Při placení nás vyzvala prodavačka, ať ukážeme prázdné batohy, byl jsem totiž s krosnou, to víte velký nákup na kole. Uvažuji, že si koupím nějaký kobereček nebo dečku před postel. Spolubydlící Soheil si chce koberec kupovat, tak tam s ním možná zajedu. Zítra mě čekají další přednášky, pozítří cvičení, a také první úkolu. Už bych měl asi začít.</div><div> <p style="margin-bottom: 0cm"><span class="Apple-style-span"><b>Tenkrát </b></span><b>poprvé</b></p>Málem bych zapomněl, už jsem si vypral! Takové věci za mě vždycky dělá maminka, takže tohle bylo moje poprvé. Zarezervoval jsem si prádelnu, přišel jsem dovnitř. Nějaký, podle nápisů na prádle, rus tam měl ještě poházené prádlo a okupoval mi sušičku. Stejně jsem ale musel začít s praním. Rozdělil jsem si prádlo pěkně na světlé a tmavé a rozhodil do dvou praček. Nechal jsem nastavený program číslo 5 – dvojité praní na 40 stupňů a spustil jsem to. Pak mi docvaklo, že by bylo možná dobré někam dát prášek. Tak jsem otevřel sypací nádržku a zjistil, že tam jsou pro prášek tři díry. A, B a C, jenže do které to nasypat a hlavně kolik? Protože v díře B bylo nejvíce zbytků prášku z dřívějších praní, měl jsem vybraného horkého kandidáta. Nasypal jsem asi Hrst prášku do díry B a aby to ostatním nebylo líto, dal jsem trošku i do zbylých dvou. Prádlo se nějak záhadně vypralo. Ke konci se pračka roztočila takovým způsobem, že jsem se bál aby neexplodovala. Nakonec ale bylo prádlo čisté, trošku voňavé a relativně suché. Strčil jsem ho do sušičky na 40 minut.</div><img src="http://2.bp.blogspot.com/-D0QEL1IxCfo/TmfLiNdYLKI/AAAAAAAAEQY/Jp0N8EmfyC4/s200/2011-09-06%2B11.09.15.jpg" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5649708046148447394" /><div>To ale moc nestačilo, tak jsem ho nechal v sušárně doschnout. Sušárna je tady poměrně vymakaná. Jsou tam ventilátory, takže tam fouká teplý vzduch a prádlo schne rychle. Na druhou stranu dvě sušárny cca pro 160 je málo. Takže tam pořád něco visí a místa je málo. Chybí tady žehlička, která je sice zastoupena nějakým malým mandlem, se kterým ale nikdo neumí pracovat. No nevadí, žehlit stejně nebudu, to už je opravdu ženská práce. Hlavně je že jsem si vypral a sám.</div><div><p></p></div>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-35185139470431657702011-09-04T00:38:00.005+02:002011-09-04T00:46:40.831+02:00Finsko: První školní dny<div id="summary">Ne jen večírky a akcemi ve Finsku živ je člověk. Hlavní náplň mého pobytu by mělo být roční studium. A to už prvním týdnem začíná. Ne sice tak naplno ale pomalu se zabíhají <img src="http://3.bp.blogspot.com/-fNwXx5NnOKE/TmKtKedxLgI/AAAAAAAAELg/yId256Y5V2U/s200/DSCN1231.JPG" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5648267278164241922" />kolečka. Většina přednášek a cvičení začíná druhým týdnem.</div>
<br />
<br />Finský školní systém je naprosto odlišný našemu. U nás si člověk zaregistruje několik předmětů na celý semestr. Takže půl roku chodí na přednášky a cvičení. Během toho obvykle dělá nemalé množství projektů a nakonec je vše uzavřeno zkouškovým. Ve Finsku je tato situace stejná, ale rozložení předmětů během semestru je jiné. Nevím zatím přesně, jak je to ze zkouškami ale podle termínů na které se mohu registrovat je zkouškové od půlky prosince do půlky ledna. Většina prvních termínů zkoušek jsou před Vánoci. Každý semestr je zde rozdělen na dvě periody. Já mám teď zapsáno 7 předmětů. Z toho jeden je pouze „Knižní kurz“, to znamená že se stačí naučit určité kapitoly z poskytnuté učebnice a z toho nás budou zkoušet. Kurz Finštiny mám pouze během první periody. Finština má dvě dvouhodinová cvičení každý týden. Už mám za sebou první a přijde mi to poměrně náročné. Doufám, že ve výsledku bude splnění tohoto předmětu lehké. Finská gramatika není složitá, kromě toho že mají 15 pádu, je stavba věty a slov poměrně jednoduchá. Nejhorší je si ta slova ale zapamatovat. Během prvních dvou period mě čekají přednášky a cvičení ze tří předmětů. A to sice Počítačového vidění a digitalní zpracování obrazu, Síťové programování a Techniky objektově orientovaného programování. Kurz základy počítačové grafiky bude probíhat pouze v druhé periodě. A specialitka která se jmenuje Unixové a Systémové programování bude probíhat jako intenzivní kurz v týdnu mezi prvními dvěma periodami. To znamená, že si ve 42. týdnu několikrát překompiluju jádro,a to není náhoda. Ve škole budu prakticky celý týden od rána do večera pouze a jen kvůli jednomu kurzu.
<br />
<br />Co je ale na celém systému zvláštní? Určité kurzy mají přednášky pouze v některých týdnech. Celá škola tady hraje dost na týdny. Také v rozvrhu máte čísla týdnů, učeben a hodiny kdy se přednášky nebo cvičení konají. Vlastně ne v rozvrhu, rozvrh si tady musíte vytvořit sami! Asi jsem strašně rozmazlený z FITu, ale přišlo mi neuvěřitelné, že se musím podívat do přehledu<img src="http://2.bp.blogspot.com/-Up2VZg2LP_0/TmKtHuZjOSI/AAAAAAAAELY/I3MES6-Q8_E/s200/DSCN1228.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5648267230901909794" /> předmětu, zjistit kdy má přednášky a sám si to naházet na svůj cár papíru. Ještě nepochopitelnější to činí fakt, že ve většině předmětů je pouze jeden, výjimečně dva termíny přednášek a cvičení jsou po skupinách. Opravdu nechápu, proč by mi systém nemohl vytvořit tabulku, kde bych viděl, kdy a kde mám jaký kurz nebo přednášku nebo cvičení. Sám už bych si pak vyházel to co se mi nehodí, nebo to co mi koliduje. Ale prostě tady ne! Existuje nějaký studentský undergroundový PHP skript, který tohle velmi omezeně a nepřehledně umí. Je dostupný ze stránek studentské unie, ale celé je to Finsky. Hlavně nám bylo řečeno při orientačním dnu: „Učitelé neradi vidí, když studenti tento program používají“. Na to jsem si říkal jen „Prosím?!“ Žijeme v informačním věku a učitelům vadí když používám program, který mi ušetří čas a práci? No takže jsem použil google translator a naházel si tam své předměty. Po chvíli chroupání můj prohlížeč vyplivnul strašný chaos! Prakticky každý den od rána od 8 do večera do 19 jsem měl nějaký předmět, většina se překrývala a napočítal jsem asi 8 kolizí. Sem tam byla dvou nebo tříhodinová díra. „Bože můj co budu dělat?“ Říkal jsem si. Nakonec jsem si ulevil a přišel na to, že každý předmět je vyučován jen určité týdny. Takže jsem se vykašlal na všechny studentské programy a sáhnul jsem po tužce a papíru. Ukázalo se, že rozvrh je nakonec velmi přívětivý, i když na první pohled to vypadalo hrozivě.
<br />
<br />Budu se v kostce snažit popsat všechny předměty, které už jsem měl ať si můžete udělat obrázek o tom, co asi budu studovat.<div>
<br /><b><span class="Apple-style-span" >Finština 1:</span></b>
<br />Základy Finštiny slouží k tomu, aby se člověk dorozuměl, byl schopen se představit a nakoupit. V první hodině jsme se učili věty typu: Dobrý den, jak se jmenuješ, těší mě, jakým jazykem hovoříš. V hodině byla docela legrace a přátelská atmosféra. Když se učitelka někoho zeptala například: „Odkud pocházíš?“, nikdo nebyl bez učebnice schopen zareagovat, ale myslím že to byl takový křest ohněm. Ale jak jsem říkal zapamatovat si nová a šílená finská slovíčka je těžký úkol. Z celé hodiny si pamatuji jen čtyři věty: „Mika nimisi on“ „Kuka sina olet“ „Mina olen Pavel“ „Hauska tavata“ . Chytří si domyslí, co to znamená.
<br />Objektově orientované programování:
<br />Tento kurz jsem původně vůbec neplánoval dělat. To mi připomíná, že musím udělat změnu v learning agreementu. Ale po rozhovoru s francouzským spolužákem jsem usoudil, že to nebude tak špatné, možná chybně. Celý kurz bude o programování v Javě, což vítám, protože Java se hodí i pro Android a nějaké základy už znám. Po první přednášce jsem pochopil, že první budou vysvětleny základy OO principů jako dědičnost, zapouzdření a podobně, později základy Javy a práce v Eclipse. Vyučující naznačil, že pokud tyto základy známe, nemusíme na první přednášky chodit, ale později se přitvrdí. Vrcholem kurzu asi budou návrhové vzory a řekl bych středně pokročilé OO techniky. Přednášející mluvil relativně pomalou srozumitelnou angličtinou s ruským přízvukem. I přes několik utrousených vtípků byla celá přednáška poměrně nudná. Docela mě zarazilo, že ve výkladu o Javě docela podtrhoval, že se jedná o čistě objektový jazyk a že čistě objektový jazyk má primitivní datové typy. U toho jsem docela čuměl na drát, protože tohle říct na státnících u nás, tak nejspíš letím. Když se ho někdo ptal na ostatní jazyky, tak říkal, že přesně neví jak je to s Pythonem nebo Ruby, protože s nimi zkušenosti nemá ale další typický OOJ je třeba Smalltalk. Příště už asi budu trochu rýt do vosího hnízda a když se nějaká takové nesrovnalost ukáže, tak se zeptám co tím básník myslel. Projekty zde jsou, první je tuším nějaká kalkulačka, která má umět určité operace
<br />
<br /><b><span class="Apple-style-span" >Počítačové vidění:</span></b>
<br />Docela by mě zajímalo o čem ten kurz bude. Probírali jsme opravdu základní věci. Jediné co vím, že budeme na cvičeních pracovat s Matlabem. Nevím co jsem komu udělal, že mě tohle bude nutit používat, fuj! Ale celkově předmět vypadá dobře a pokrývá, pro mě zajímavou látku. Vypadá to ale spíše na teorii. Mám pocit, že zde není žádný projekt. Pouze skupinový seminář, což je jakási prezentace a také kontrolovaná cvičení, kde budeme prezentovat úkoly. Uvidíme, ale zatím to na mě působí jako lehký předmět.<div>
<br /><span class="Apple-style-span" ><b>Sítě:</b></span>
<br />Tak tady jsme měli pouze první cvičení ve velmi pěkné laboratoři. Hádám, že to jsou nejsilnější počítače ve škole, co mají Intely Core i7 s 8GB paměti a jako bonus odhaduji 25“ širokoúhlý monitor. Sympatické je, že zde běží ubuntu, zase na druhou stranu je to pouze jediná linuxová laboratoř. I když jsme v zemi Linuse Torvaldse, všude zde mají Windowsy. Pro mě nepochopitelné.
<br />Každopádně jako učitel přišel mladý (doktorand odhadem do 26 let) <img src="http://3.bp.blogspot.com/-qOIPzUrrosA/TmKs3qr4pFI/AAAAAAAAELQ/IW6j0Yfk9N0/s200/2011-09-02%2B14.06.29.jpg" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5648266955027162194" />dlouhovlasý, metalový Fin. Který na mě první zapůsobil dojmem 100% geeka. Časem jsem ale ztratil iluze a zjistil, že až takový geek nebude. Vypadá a tváří se ale velmi ochotně. První nám ukázal co je to vim, nano, gedit, gcc, gdb, valgrind, jazyk c, makefile a zeptal se kdo s těmito věcmi má zkušenosti. Tak zhruba půlka lidí se tvářila rozpačitě. O tom, jestli třeba umíme používat Socket API se ani nezmínil. Takže doufám, že to bude opravdu kurz pro začátečníky, protože úkoly vypadají děsivě. Nicméně tento člověk u mě velmi klesl, když: mluvil hluboce o Vimu a přitom používal nano. Později při demonstraci memory leaků a valgrindu, ano věřte tomu nebo ne, zdejší studenti nevědí co je to valgirnd, nedokázal napsat řádek s mallocem() a sizeofem(). Pořád mu to hlásilo chybu při překladu, protože mu chyběla závorka tak to vyřešil tím, že do mallocu hodil konstantu. No ale úplně nejvíce mě dostal, když začal tvrdit (číst ze slajdů), že „Unix je linux-like operační systém“. To už jsem vážně začínal mít pocit, že zde o počítačích vědí kulové. Poslední perlička byl dotaz studenta ohledně toho, jak korektně naplnit odesílací buffer. Očividně mu nešlo do hlavy, jak je možné naplnit do nějakého bufferu hodnoty různých datových typů. Probíhala také debata o prvním projektu, což je aplikace klient server pro hru kostky, postavená na UDP. Sám jsem se vůbec nepodíval na zadání, takže jsem neměl žádné dotazy. Pokud se ale nebude muset řešit více příchozích požadavků, tak by to mělo být v klidu.
<br />
<br />To byly asi všechny kurzy, ze kterých jsem měl nějaké cvičení nebo přednášku. Ale povím vám, že jsem z některých věcech velmi ale velmi překvapen. Na zadání toho úkolu do sítí jsem se zběžně díval. Prakticky tam je jen popsán protokol a to je vše. Žádná specifika, prostě nic o tom jestli řešit více spojení nebo třeba spolehlivý přenos. Řekl bych, že nám dávají ruce volné k vylepšení, ale pokud ti lidi opravdu nic o síťovém programování neví. Silně pochybuji, že budou implementovat něco jako konkurentní UDP server. Projekty prý mají na sebe navazovat, takže další projekt bude pouhé rozšíření prvního. Což je výhoda, protože můžu udělat rovnou všechny spojené projekty najednou.
<br />
<br />Tento článek byl poněkud delší, ale musel jsem popsat něco o tom, jak tady škola a vyučování asi bude vypadat. Bojím se, že to bude stát celkem za nic. I když to působí, že práce bude dost. To co předvedli vyučující ukazuje pravý opak toho, co jsem od úrovně finského vzdělávání očekával. Není to tak hrozné, ale zkušený FIŤák se tady podiví.</div></div>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-74032840584739760662011-09-02T11:37:00.006+02:002011-09-02T11:42:31.395+02:00Finsko – Den 8 - 11: Sauna night a závěr orientation weeks<a href="http://4.bp.blogspot.com/-C28DwO0_BCg/TmCkecs8Z1I/AAAAAAAAEEw/OJKRI1oVIm0/s1600/DSCN1535.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-C28DwO0_BCg/TmCkecs8Z1I/AAAAAAAAEEw/OJKRI1oVIm0/s200/DSCN1535.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647694775730333522" /></a><div id="summary">Finsko je země, která je známá kvůli saunám. Říká se, že každý Fin má doma saunu a alespoň na hodinku denně si do ní vleze. Úplně pravda to asi nebude, ale dalo by se říct, že si Finové saunování opravdu užívají. Teď přes léto jsou spíše venku, ale v zimě berou saunu daleko častěji. Sauny jsou opravdu na každém kroku. Ve všech LOAS apartmánech jsou k dispozici.</div>
<br />
<br />Sauna Night je párty pořádaná studentskou unií. Hraje hudba, běží sauna. Nejprve je sauna dvě hodiny pro dívky a potom je dvě hodiny smíšená. Prakticky jsou ve smíšené sauně ale jen chlapi. První saunová párty se konala v bodově studentské unie, protože je tam prý větší sauna. Další večery, které budou každý čtvrtek jsou na Punkkerikatu 5. Finská sauna je skvělá věc, už jsme si rezervovali hodinu v sauně na našem bloku. Na sauna párty bylo trochu přeplněna, takže jsme dělali finskou „mačkací hru“, kde se posedá do sauna stylem „Jeden dá zadek dopředu, druhý dozadu a více se nás tady vejde“. Sauna je tady společenská událost, je tam sranda pokecáte si tam s kamarády nebo poznáte nové lidi. Když zkušení Finové chtějí vyhnat lidi ze sauny, tak pořádně pokropí topné kameny vodou. To už i mě kolikrát začali hořet uši. Když jsem se pak dozvěděl, že tam byla teplota přes sto stupňů, nechtělo se mi to věřit. Docela zvláštní je, že když si s sebou vezmete plechovku piva, tak vás každý doušek příjemně ochladí a pivo nezteplá. Finská kultura samozřejmě vyžaduje saunování bez oblečení. Přes to se nemůžou přenést hlavně Francouzi. Nevím proč, ale jsou to strašné puťky. S každou věcí mají problém do sauny nazí nepůjdou, protože je pro ně nechutné, jak se tam všichni potí a pak musí sedět na těch dřevěných špinavých lavicích.
<br /><img src="http://1.bp.blogspot.com/-3xu8F7PUVxs/TmCksRWpP0I/AAAAAAAAEE4/4uWYWEopVbc/s200/DSCN1528.JPG" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647695013202181954" />Po sauně samozřejmě následuje sprcha, protože z ní člověk vyleze totálně rudý a rozhicovaný. Saunový večer pokračoval na parketu ve sklepě budovy Studentské Unie. My jsme se večer seznámili s Finem jménem Teemu. Pohostili jsme ho slivovicí a pokecali s ním o škole ve Finsku a různých dalších věcech.
<br />
<br />Další den mě čekali první přednášky. Objektově orientované programování, což bylo docela nudné. Ze začátku jsme mluvili o dědičnosti, zapouzdření a podobných základech. Působí to na mě zatím jako povídaní o něčem. Programovat budeme v Javě, což je hlavní důvod proč jsem si kurz zapsal. Doufám, že se tak Javu naučím. Přednášku vedl Fin s poměrně ruským přízvukem. Třída byla obsazena do posledního místa. Největší zážitek byl kluk sedící v první lavici, který měl pořád k výkladu připomínky a nebo měl strašně otravné otázky. Skoro jako náš „Sedlák“. Myslím, že vyučující z něj bude šílet.
<br />
<br />Další přednáška byla z Počítačového vidění. Vedla ji nejspíš čerstvá doktorka, bylo to poměrně zajímavé. Na první přednášce se probíraly většinou věci, které už znám. Nicméně není čemu se divit. Byla to úvodní přednáška. Nevím o čem ten kurz celkově bude, ale připadá mi, že slečna nejspíš dělala disertaci v nějaké firmě na výrobu sýrů. A všechno bude směřovat k rozpoznávání a segmentace vzorku sýrů v obraze. Zde jsme dostali první úkol, od prezentovat seminář o vybraném tématu, my jsme si zvolili Cannyho detektor hran. Pochopil jsem to tak, že jen uděláme prezentaci a vytvoříme nějaký studijní materiál.
<br />
<br />Po celý den probíhal v Lappeenrantě orientační běh prváků. Začínalo se v příst<img src="http://3.bp.blogspot.com/-jUXolM6vPPQ/TmCk0VmzGAI/AAAAAAAAEFA/oBC6XNTNQx0/s200/DSCN1530.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647695151782631426" />avu a končilo před univerzitou. Což je pořádná štreka. Každá skupinka dostala mapu a měla navštívit všechna místa. Na každém stanovišti byl nějaký úkol, nejčastěji alkoholová hra. Nepochopil jsem akorát proč, ale zásobu alkoholu si s sebou každý musel nosit sám. To byl hlavní důvod proč jsem se neúčastnil, nejspíš by na to padly všechny peníze. Druhý důvod byl taky ten, že jsem měl první přednášky, na kterých není dobré chybět. Každopádně Finové říkali, že máme určitě jít, protože je to nejlepší akce roku. Oni si akorát vzpomínají, že odpadli v loni kolem páté hodiny a byla to náramná sranda. Takže je to prostě tvrdá hra. Afterpárty této hry byla v Iltatahti baru. Nebylo se čemu divit, že po cestě do baru jsem potkával značně opilé Finy nebo skupinky nahých pobíhajících studentů plnících právě jeden z posledních úkolů.
<br />
<br />Následující den jsem měl ve škole první kurz Finštiny. Naučili jsme se představit, zeptat na jméno, zjistit odkud pocházíme a jakým jazykem mluvíme. Vše jsem po hodině úspěšně zapomněl. Stavba finských vět a gramatika se nezdá moc těžká, ale pamatovat si ta slovíčka, to už je moc. Na jazyky už asi jsem moc starý. Snad ten kurz nebude moc obtížný, je<img src="http://2.bp.blogspot.com/-9TYfSrEg5ME/TmCkY-wYY3I/AAAAAAAAEEo/vbD94F_33sw/s200/DSCN1524.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647694681792340850" />dná se jen o dvou kreditový předmět, tak doufám, že zkouška bude v pohodě. I když je to hodinová písemná zkouška.
<br />
<br />Večer se konalo závěrečné povýšení nováčku. Finové to měli spojené s jakýmsi rituálním spalováním a vyhlášením výsledku orientačního běhu z předešlého dne. My jsme se tam pouze zařadili a čekali co se bude jít. Myslím, že to je jedna z dalších finských tradic. Všichni se seřadili podle jejich fakult neboli guild. A pěkně ve dvoustupu následovali nosiče pochodní k jezeru. Tam proběhlo pasování. Každý nováček zopakoval starou finskou báseň a byl korunován tradiční finskou studentskou čepicí plnou bláta a vody z jezera. Tak jsme tedy i my byli pasování a myslím, že teď tady období oslav a večírku pomalu končí a začíná škola.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-84510877054059467292011-09-01T18:07:00.006+02:002011-09-01T18:19:43.121+02:00Finsko – Den 6 a 7: Beach party<div id="summary">Hlavní program sedmého dne byla Beach párty. První jsem nevěděl co od toho očekávat, ale jakmile jsem to viděl byl jsem velmi překvapen. Ve Finsku mají studenti velmi silné tradice a zvyky. Studentský život má tady úplně jinou úroveň. U nás je nejčastěji studentský život synonymem pro popíjení v hospodách. Tady mají studentské akce úplně jiný rozměr. </div>
<br />Nejprve se ale musím vrátit k předešlému dni. S partou Erasmáků jsme se domluvili na koupání v jezeru Saimaa. Což je největší jezero Finska a my máme to štěstí, že obepíná L<img src="http://3.bp.blogspot.com/-fCMEMSnLlRY/Tl-vkX_AfxI/AAAAAAAAECk/HbnjeSgaUKU/s200/DSCN1448.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647425497194331922" />appeenrantu. Panečku! To byl zážitek. Voda je zde skutečně průzračná. Pláže jsou lepší než v Itálii nebo Chorvatsku. Pravda voda je trošku studenější, ale je příjemná a osvěžující. Navíc to působí jinak, když venku je relativně zima tak ve vodě je lépe. Překvapen jsem byl z toho, že voda nesmrděla rybinou a ani se nečeří, když se brodíte po písečném dně. Dokonce jsem slyšel že z většiny finských jezer se dá voda pít. Je to prostě skvělý pocit zaplavat si v panensky čistém jezeře, maximální osvěžení. Po cestě domů jsem opět našel několik hub.
<br />
<br />Večer toho dne konečně dorazil i Vahy. Na kterého jsem se opravdu těšil, protože už jsem se začínal bát, že to ti bude neskutečná nuda. Konečně už mám parťáka se kterým můžu pít slivovici a oprašovat mateřský jazyk. Ve dvou se to vždycky lépe táhne. Večer jsme ho jeli s Lassim vyzvednout na vlak. Po cestě jsem s Lassim opravdu výborně pokecal a vlastně mně pozitivně naladil na všechny studentské akce a vysvětlil místní tradice.
<br /><b><span class="Apple-style-span">
<br /><span class="Apple-style-span">Studentské tradice</span></span></b>
<br />Ve Finsku je tradice<img src="http://2.bp.blogspot.com/-slQi6vXcO-c/Tl-wTro-XaI/AAAAAAAAEC8/MEsmfG91uwU/s200/teekkarilakki1.jpg" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 157px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647426309924478370" /> nosit studentskou čepici. Nevím přesně historii ani kořeny tohoto zvyku. Někdo říká, že to pochází ze Švédska. Jenže Finsko a Švédsko jsou velcí rivalové, takže se o to nejspíš hádají. Každopádně každý student nosí čepici. Ne každý den, ale při studentských akcích a příležitostech je to snad nutnost. Někteří ji nosí i běžně do školy nebo na ulici. Obecně se prý nosí o prázdninách a během prvních školních dní, kdy jsou právě tradiční studentské oslavy. Na čepici jsou odznaky a kokarda (neznám to slovo, prakticky je to taková bambule). Bambule je odznak toho, že studujete nějakou univerzitu. Nováčci nemají na čepici nic nebo mají pouze šňůrku na které je uvázaný dudlík, jako odznak bažanta. Čepici si musí každý koupit a stojí od 100 euro výš, bambulky jsou taky pěkně drahé.
<br />
<br />Další věc, kterou studenti, hlavně technických univerzit nosí jsou overaly. Každá fakulta má svou barvu, takže na školních akcích to bývá barevné. Finové jsou na ně hrdí a mám pocit, že většina je nosí pořád. Ale asi to platí jen pro první školní dny. Už se těším až do<img src="http://2.bp.blogspot.com/-9Qt_nxcLOxE/Tl-wjiRuJoI/AAAAAAAAEDE/Rs4qyYJGmKI/s200/DSCN1411.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647426582288934530" />staneme i my své overaly :). Cena se odvíjí podle počtu reklam na oblečku. Když si tam necháte umístit reklamy od Nokie tak cena overalu vyjde na pár euro. Ale prý se cena normálně pohybuje do 50 eur. Na overal si Finové našívají nášivky, každá něco znamená. Nejčastěji účast na nějaké studentské akci. Nášivku si jako odznak můžete koupit. Mnoho lidí nosí na overalech pověšené různé věci co pro ně mají speciální význam. Například balónek z narozeninové oslavy, hrnek, karabinu, umělou slepici. To je jen pár věcí co jsem zahlídl. Další zajímavá věc na overalech je to, že si studenti vyměňují rukávy a nohavice. Odstřihnou si část rukávu vymění si ji a našijí na svůj overal. Spíše si vyměňují rukávy lidé z jiných fakult, aby byli barevní. Výměna rukávu znamená odznak velmi dobrého přátelství. Spodní část nohavice si mezi sebou vyměňují ti co spolu randí nebo chodí.
<br />
<br />Začátek školního roku na Finských univerzitách je velká událost. U nás nic takového neznáme. Studentské unie a škola pořádají tradiční akce pro nováčky. U nás je něco jako adaptační kurz, to je ovšem jen takový slabší odvárek. Tady jsou prakticky dva týdny plné různých her, aktivit a událostí. Většina soutěží trvá celé odpoledne, často jsou spojeny s pitím, samozřejmě. Ale výhoda je, že se noví lidé seznámí a pobaví. Často to funguje tak, že je pre-párty poté proběhne akce a ta pokračuje after-párty.
<br />
<br />Ve Finsku má každý nový student svého tutora, ten mu pomáhá zorientovat se v prvních dnech. Tutor má na starosti skupinku zhruba šesti nováčků. První tradice je taková, že každá skupinka hodí a vykoupe svého tutora v jezeře. Tuto akci pojmenovanou BeachParty jsme si neskutečně užili. Samozřejmě vše doprovázela hudba a jiné soutěže a radovánky. Zajímavý fakt je, že Finové na to jak se zdají být čistotní a ohleduplní vůči prostředí vyhazují plechovky od piva z klidem na zem. Za chvíli jsem ale přišel na to proč to dělají. Při každé takové akci se najd<img src="http://3.bp.blogspot.com/-Em2kzDJ76zc/Tl-vfWNUSAI/AAAAAAAAECc/lj2FvPRJxX8/s200/DSCN1399.JPG" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647425410818131970" />ou lidé, většinou děti nebo důchodci, kteří plechovky sbírají a vrací je do obchodu. Plechovky i PET lahve jsou zde vratné a dostanete za ně 15 centů. Finové si z těch sběračů většinou dělají srandu a komentují je: „Tady chce být někdo bohatý“. Abychom neporušili tradici, tak jsme našeho tutora hodili také do vody a dostali další zářez do kartičky nováčka. Nejspíš jsem to nezmínil. Každý Freshman dostane kartičku, kde je seznam událostí. Jakmile se účastní dostane za akci body. Ty se nějak sbírají a nakonec se vyhodnotí. Zatím přesně nevím, jak to funguje.
<br />
<br />Po párty na pláži byla tradiční afterpárty v jednom z apartmánu LOAS, kde bydleli Rusové. Samozřejmě se pila jejich Charašo Vodka. Já jsem jedl hlavně nějaké obilné plody původem z Etiopie. Byl to jakoby pražený oves, bylo to moc dobré a návykové. Potkali jsme také kluka z Konga, který tady začal studovat svůj první rok, říkal že je napůl Fin napůl Konžan. Pokračování párty bylo v Iltatahti Baru.
<br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/-5xxEWN6aFU8/Tl-voFYBPwI/AAAAAAAAECs/ojG4ncQPWqI/s1600/DSCN1482.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-5xxEWN6aFU8/Tl-voFYBPwI/AAAAAAAAECs/ojG4ncQPWqI/s320/DSCN1482.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647425560918441730" /></a>
<br />Nové fotky jsou opět k dispozici v mém <a href="https://picasaweb.google.com/110393837401975146805/Finland3SaimaaLake">picasa albu</a>.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-82946155269824128492011-08-31T18:35:00.008+02:002011-08-31T20:02:13.704+02:00Finsko – Den 5: I want to ride my bicycle<a href="http://2.bp.blogspot.com/-B5C2rMQXYI8/Tl51-r5b6UI/AAAAAAAAD6Y/aNknEBiVT3o/s1600/DSCN1286.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-B5C2rMQXYI8/Tl51-r5b6UI/AAAAAAAAD6Y/aNknEBiVT3o/s200/DSCN1286.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647080702565148994" /></a>
<br /><div id="summary">Finsko je krajina rovinatá. Všude jsou pouze jezera, nikde žádné hory. Když slyšíte mluvit Fina o kopci obvykle myslí dvaceti metrové lehké stoupání. Navíc všechna finská města, stejně tak i Lappeenranta, jsou velmi roztahaná. Ulice jsou široké a mimo centra jsou stavby velmi daleko od sebe. Silnice obvykle mívají čtyry pruhy a po obou stranách jsou cyklostezky. Takové cyklostezky však z České republiky nemůžete znát. Kolo je tady běžný dopravní prostředek, s kolem se zdá hned všechno na dosah ruky. Tak jsem se rozhodl si jedno koupit.</div>
<br />
<br />Jako nováčci jsme dostali papír a mapu Lappeenranty. Byla tam popsaná místa, kde se dají koupit kola z druhé ruky. Tak jsem se vydal ještě s dalšími lidmi prozkoumat terén. První místo bylo přestěhované. Na druh<img src="http://4.bp.blogspot.com/-KHsjk3jv2LA/Tl52C1Ps3PI/AAAAAAAAD6g/dwkkIRN8iNo/s200/DSCN1296.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647080773793930482" />ém jsme našli nejdražší kola v Lappeenrantě. Staře vypadající favoritka za 140euro a nebo zánovní horské kolo za 230. Nejlevnější bylo jedno převodové kolo, které zažilo už několik zim. Stálo sice 25euro, ale řetěz byl rezavý jak liška a všechno bylo značně pokřivené. Na dalších dvou místech prodávali pouze nová kola, která se cenově pohybovala od 400 eur nahoru. Poslední místo, kde jsme věděli od jiných studentů, že se prodávají kola, byl obchod Biltema. Dalo se tam sehnat horské kolo s přehazovačkou :) za 99 euro. Jediný “problém“ byl, že si ho člověk musí postavit sám. Takže jsem po dlouhém putování došli na místo, kde jsem si kolo koupil a asi po 20 minutách složil. Personál nám ochotně půjčil nářadí, takže nebyl problém. Nejhorší bylo nafoukání pneumatik ruční pumpou. Nafoukal jsem si to jen tak, abych nejel po ráfcích s tím, že si to do fouknu na nejbližší benzínce. Omyl, benzínky ve Finsku nemají kompresory, alespoň ani jedna po cestě neměla. Cesta domů už byla po rovince na kole krásná a pohodlná. Zastavili jsme se v alko obchodě, kde krom nechutně drahého alkoholu k vidění nic nebylo. Koupili jsme si nejlevnější lahev nějaké brusinkovice asi za 8 euro.
<br /><img src="http://2.bp.blogspot.com/-w_7GBQstaPs/Tl527iUr3DI/AAAAAAAAD7A/EdToCbTGPMk/s200/DSCN1310.JPG" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647081747967106098" />Po návratu domů mi tutor od kamarádky ukázal kde je prádelna, sušárna a sauna. Teď už vím, kde si můžu prát. Jediné co potřebuji je prášek a maminku, protože u nás vždycky pere maminka. Sauna mě poněkud zklamala. Myslel jsem, že bude otevřena pořád a stačí si ji zarezervovat. Pravda je však taková, že otevírá během týdne jen na čtyři hodiny pro muže a pro ženy. Vždy to jsou sezení po dvou hodinách. Výjimka je pátek a sobota, kde si může každý zarezervovat saunu na hodinu pro sebe. Nicméně najít si volný chlívek je problém. Odpoledne jsme jeli do obchoďáku Prisma, aby mi Lassi pomohl získat zpět peníze za dvakrát naúčtovanou peřinu. Pokecal si něco s vedoucím obchodu ve Finštině a já jsem dostal hned peníze zpět. Když jsem se ho ptal jak reagoval vedoucí, tak mi řekl že bez problému. Řekl, že se to stává, že mašina naúčtuje dvakrát. Podíval se na lístek řekl něco ve stylu „No jasně proč by kupoval dvě peřiny“. Zavolal na nějaké oddělení, kde mu řekli, že dvě položky z toho lístku byly naúčtovány prakticky ve stejnou dobu. Byl jsem rád, že se tohle vyřešilo.
<br />
<br />Když už jsem měl kolo, rozhodl jsem se pro projížďku napříč Lappeenrantou. Začal jsem v centru u přístavu, dojel jsem k centrální pláži. Tam jsem vyzkoušel vodu a vydal jsem se na cestu zpět do Teknologienpuistonkatu. Po cestě jsem se zastavil v písečném cirkuse. To je místo, kde je z pískových soch postaven cirkus. Požádal jsem místní Finku aby mě vyfotila. Dívala se na mně jak na vola. Anglicky nerozuměla, tak jsem ukázal rukama co chci. Byla tam i s manželem a ten na ní něco mluvil. Výsledná fotka <img src="http://4.bp.blogspot.com/-jaCj_FROxak/Tl52YYJKP8I/AAAAAAAAD64/EGDtxWex-k8/s200/2011-08-28%2B01.01.48.jpg" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647081143938990018" />je tragédie :D Písečná socha byla bez hlavy a já jsem byl ve stínu. Musel jsem poté poprosit ještě dalšího člověka o pořízení snímku. Na kole jsem se podíval po městě, udělal pár fotek a po cestě si ještě nakoupil. Teď s kolem je vše pohodlné.
<br />
<br />Večer pokračoval v duchu seznamování. V LOAS rezidenci na Ruskonlachtenkatu bylo posezení venku. Každý student se tam představil a párty pokračovala v duchu pojídání brambůrků a popíjení piva. Ve městě se však konala „Foam party“ neboli pěnová či bublinková párty. Myšlenka je taková, že taneční parket je v bazénu s pěnou. V místnosti také operoval „pěnový hasič“ který všechny účastníky kropil pěnou. Nikdo nez<img src="http://1.bp.blogspot.com/-OhuoC1lRJDE/Tl52PRO33gI/AAAAAAAAD6w/M82yJowAdls/s200/DSCN1357.JPG" style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647080987465080322" />ůstal suchý. Ke konci byla v pěnovém bazénu soutěž mister mokré trenýrky a miss mokré tričko. Finové, když jsou opilí, tak se umí pořádně odvázat. S úderem třetí hodiny jako když praští přestala hrát hudba a párty končila. Pokračovali jsme však na bytě jednoho z Erasmáků, kde jsme si dali snídani. Chudák Steven Van Dam si zabouchl klíče, tak musel spát u někoho na křesle. My jsme se s východem slunce vraceli domů.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-70406974944582252582011-08-30T16:45:00.008+02:002011-08-31T18:35:39.326+02:00Finsko – Den 4: První vyhrání<a href="http://4.bp.blogspot.com/-HvLVezWZfqM/Tlz32sb3qcI/AAAAAAAAD54/B7CJ34UHdts/s1600/DSCN1262.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 300px; height: 400px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-HvLVezWZfqM/Tlz32sb3qcI/AAAAAAAAD54/B7CJ34UHdts/s400/DSCN1262.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5646660551828810178" /></a>
<br /><div id="summary">První týden ve Finsku jsem prožil poněkud “rychle“. Celkově se pořád něco děje, neměl jsem ani čas pořádně si vybalit věci. Myslím, že to tak bude ale jen první týdny. I Finové se přece někdy musí začít učit ne? Nyní bych rád popsal zbytek prvního týdne, který jsem prožil zde v Lappeenrantě.</div>
<br />Čtvrtý den se konala olympiáda pro mezinárodní studenty. Po prvních dnech jsem byl unavený, tak jsem docela dlouho spal. Ráno jsem se podíval na hodinky a řekl jsem si, že se na tu olympiádu podívám. Tak jsem jen tak nalehko vyrazil. Nakonec jsem se vrátil domů až pozdě v noci. Olympiáda byla pojata zábavnou cestou. Vytvořili se týmy a soutěžilo se v tradičních finských disciplínách jako: Hod mobilem na cíl, Nošení manželek, Vrh gumákem, Finské kuželky... Já jsem měl v družstvu asi 4 kluky z Ruska a dva Francouze. Svým výkonem v hodu gumákou jsem překvapil i Rusy, kteří čuměli, jak jsem přehodil celé hřiště. Po úmorném boji jsme vyhráli a získali jsme jako cenu vstupenku do kina na film Jamese Camerona - Titanic. Titanic se tady hraje až v březnu, takže už se těším až si zajdu do finského kina. Naštěstí pouštějí filmy v původním znění s titulky. Titanic jsem vlastně v originále ještě neviděl.
<br /><a href="http://2.bp.blogspot.com/-iny_F85gjL8/Tlz4AEiDdjI/AAAAAAAAD6A/X1tA_sWUM6k/s1600/DSCN1239.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-iny_F85gjL8/Tlz4AEiDdjI/AAAAAAAAD6A/X1tA_sWUM6k/s320/DSCN1239.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5646660712916022834" /></a>
<br />
<br />Po olympiádě jsem šel poprvé na oběd do školní jídelny. Za celkem férovou cenu 1.7eur pro studenta, si můžete nabrat ze spousty věcí. Dvě skleničky libovolného piti – mléko, džus, voda. Hodně lidi to praktikuje tak, ze si natočí sklenku džusu, vypijí ji a poté si natankují další. Je to něco jako nekonečné kelímky. Poté je na výběr z několika jídel. Vždy tam bývá jedno dražší (to stoji 3.65 euro) a několik levnějších. Většinou brambory, rýže, omáčka a nějaké maso nebo těstoviny či rizoto. Jednou jsem viděl i nějaké tortily. Příloh si můžete naložit, co se na talíř vejde. Maso většinou jen jedno nebo dvě, podle nabídky. Na malý talířek si můžete naložit libovolné množství salátu a v neposlední řadě si můžete vzít pečivo s máslem. Klidně si ho můžete vzít s sebou třeba jako svačinku nebo na takové to domácí :).<a href="http://3.bp.blogspot.com/-rWPmeob5Z7Y/Tlz4hX7HmbI/AAAAAAAAD6Q/rLToA9Irqog/s1600/DSCN1243.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 150px; height: 200px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-rWPmeob5Z7Y/Tlz4hX7HmbI/AAAAAAAAD6Q/rLToA9Irqog/s200/DSCN1243.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5646661285057108402" /></a> První den jsem byl neznalý a nabral jsem si salát z placeného salátového baru. Slečna u pokladny mi řekla, že tamten je placený ať si příště vezmu z toho neplaceného a ochotně mi ukázala kde je. Na víc mi neúčtovala nic. Tady jde vidět, že Finové jsou v tomto ohledu velmi ochotní a ohleduplní. Po obědě byla naplánována prohlídka města z autobusu. Zajímavé bylo, že akce byla organizována školou. Pro školu však poskytovala autobusy Studentská Unie. Jak už jsem zmínil, SU ve Finsku má úplně jiné postavení než u nás. Dokonce škole poskytuje učební prostory. Prohlídka města byla docela zajímavá, ale poměrně dlouhá a nudná. Všechno je tady strašně roztahané, čtyřproudové cesty jsou naprosto běžné. Aut tady moc nejezdí, lidé spíše volí kolo. Stezky pro cyklisty jsou tady skvělé. Můžete je najít po obou stranách většiny cest. Všude jsou podjezdy, nadjezdy a přechody pro kola. A protože Finsko je krajina bez kopců, je jízda na kole opravdu pohodová a rychlá.
<br />
<br /><div>Více fotek můžete tradičně vidět na mém <a href="https://picasaweb.google.com/110393837401975146805/Finland2FirstDays">picasawebu</a>.</div><div>
<br />Večer byla uvítací párty pro členy ESN v Iltatähti. Přišel jsem na čas, jak je ve Finsku zvykem, ale ze známých a exchange studentů tam ještě nikdo nebyl. Koupil jsem si pivo za 3 eura, což je tady přátelská cena. Zaplatil kartou a připojil se k nějakým Finům. Podle barvy jejich overalu, což je tradiční oděv studentů LUT jsem poznal, že se jedná o studenty IT. Tak jsem se dozvěděl pár věcí, ale moc výřeční nebyli. Později už došli Daniela se Sandym a Mikkou. Zkusil jsem finský drink Longero, což je grepový džus s tonikem a odebral se domů. Ještě jsem si chtěl do registrovat předměty, nad tím jsem seděl asi do dvou do rána, protože jejich systém je zmatený. Každý kurz je vyučován jinou periodu, jiné týdny a vypadá to moc zmateně. První jsem myslel, že mám v rozvrhu mnoho kolizí. Nakonec se ukázalo, že to nebyla pravda protože předměty sice byly ve stejný čas, ale úplně jiné týdny. Stejně je ale problém vytvořit si nějaký rozvrh, protože zde je návštěva školy a časový rozvrh přednášek či cvičení úplně odlišný od našeho.
<br />
<br /><a href="http://2.bp.blogspot.com/-NsN1plhquxw/Tlz4LmnljRI/AAAAAAAAD6I/bWV9tXi2U1E/s1600/2011-08-26_17.58.09.jpg" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-NsN1plhquxw/Tlz4LmnljRI/AAAAAAAAD6I/bWV9tXi2U1E/s200/2011-08-26_17.58.09.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5646660911044594962" /></a>
<br />Další den jsem se šel projít na nákupy a našel jsem několik hřibů. No našel, spíše jsem o ně zakopl. Finsko je ráj houbařů. Hned jsem je dal sušit z větší klobouky dal do mrazáku. Počkám až budu mít strouhanku a vejce, udělám si z nich řízky, mňam! Houby ve Finové moc nesbírají. Výjimečně sbírají lišky ale ostatní houby nechávají tak. Prý to není tradice a nikoho to nebaví, ani sběr borůvek tu není rozšířený. Lidé si raději už nasbírané věci koupí. Je to prostě finská mentalita, asi si raději dají saunu, než aby lezli po lese s košíkem plných hub.</div>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-37829828898349339222011-08-30T10:20:00.004+02:002011-08-30T16:26:34.391+02:00Finsko – Den 2 a 3: Přivítání<a href="http://2.bp.blogspot.com/-ROnyz91jfeE/TlygC3HUQ3I/AAAAAAAADk8/8UlRgVU-N38/s1600/logo_en.gif" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 206px; height: 85px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-ROnyz91jfeE/TlygC3HUQ3I/AAAAAAAADk8/8UlRgVU-N38/s400/logo_en.gif" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5646564003830580082" /></a>
<br /><div id="summary">Druhý den ve Finsku začal docela rychle. Ráno jsem vstal a seznámil se se svým spolubydlícím Soheilem z Íránu. Bydlí v Teheránu, má bratra, který studuje ve Švédsku. Jeho rodina není věřící, ale kvůli Islámské vládě musí být papírově muslimové. Sám by po studiích chtěl žít v Kanadě. Později večer jsme si docela dlouho povídali a dozvěděl jsem se hodně zvláštních věcí o tom jak to v perském státu chodí. Samozřejmě on se také dozvěděl jak žijeme v ČR a některým věcem nemohl uvěřit.</div> Je hodný a vstřícný. Bylo pro mě překvapením, že v jeho 27 letech je poprvé v životě v cizině a také bydlí poprvé v životě jinde než doma s rodiči. Ráno mi poradil, jak si zajít vyřídit účet do školního systému a podobné věc, také jsem se seznámil s jeho kamarádem, což je další moc sympatický kluk z Íránu. Jmenuje se Sam a je s ním sranda. Je dost komunikativní a není problém s ním mluvit o čemkoliv.
<br />
<br />Asi jsem nezmínil, že bydlím na ulici Teknologiapuistonkatu, což jsou koleje nejblíž škole. Zatím nevím jestli to je výhoda nebo ne. Do budoucna, hlavně v zimě, věřím že to bude pohodlnější. Na druhou stranu teď se konají akce pořádané <a href="http://www.esnlappeenranta.fi/">ESN</a> a ty bývají většinou v centru. Obchody a ostatní důležitá místa jsou ode mě vzdálena zhruba dva kilometry, což není tak strašné. Protože se jednalo o první dny zde a zatím nebylo moc příležitostí jít si nakoupit, tak jsem přežíval na šunce sýru a toastovém chlebu. První dny jsem toho moc nenajedl ani nenapil, protože se pořád něco dělo a najít hodinku na provedení nákupu nebylo možné. A navíc ceny v obchodech jsou poměrně vysoké, o tom až někdy příště...
<br />
<br />Na 11 hodin druhého dne byl naplánován orientační sled přednášek pro „freshmeny“. Což byla šílená nuda, prakticky jsem se nedozvěděl nic. Jen to, že musím zaplatit poplatky. Což mi přijde poněkud divné. V Rámci Erasmu je zaručeno, že po vás škola nebude chtít žádné poplatky. Jediné poplatky mohou být studentské unii, ale měly by být dobrovolné. Studentská unie tady funguje jinak než u nás. Je to organizace nezávislá na škole, volí si tam své zástupce. Co jsem pochopil od jednoho kluka, tak mají i placené funkce. Celá jejich budova je postavena své pomocí a je to opravdu pěkný barák. Mají tam svojí vlastní studentskou restauraci, která konkuruje školní kantýně. Za poplatek získáte kartičku studenta, se kterou je možno levněji jíst, jezdit MHD a získat další benefity. A teď ta nesmyslná věc, pokud poplatek nezaplatíte, škola vám neumožní zaregistrovat si předměty. Takže je to vlastně povinná platba.
<br />
<br />Můj tutor Lassi je poněkud laxní :). V rychlosti mi ukázal školu, nevěděl však kde je IT oddělení, takže budu muset hledat kde mám vlastně přednášky. Vysvětlil mi číslování učeben – první číslo znamená budova, druhé je patro a třetí je číslo učebny. Dále jsem si vyzvedl magnetický klíč pomocí kterého se dostanu do školy kdy budu chtít. Můžu tak navštěvovat učebny s počítači nebo tělocvičnu. Tělocvična funguje tak, že když probíhá nějaký kurz, tak prostě přijdete a připojíte se. Do posilovny je volný vstup kdykoliv. Další pěkná věc je knihovna, kde je moře knih ale nemyslím, že ji budu moc využívat. Všude po škole jsou počítače. Většinou s Windows XP nebo Windows 7. Což moc nechápu. Nacházím se v zemi tučňáka, v zemi Linuxu a ve škole na počítačích nemají Linux. Dobře je vymyšlen systém tisknutí. Každý si může kreditní kartou nabít peníze na tisk, tuším 30centů za stránku. A Může vesele tisknout. Dostali jsme před nabitých 7.9 Eur. Výhoda je v tom, že tiskárny jsou u téměř každého místa, kde se nacházejí počítače, takže vám vždy vyjede papír z nejbližší tiskárny. Školní budovy a prostory jsou moc pěkné. Vše působí poněkud industriálně a velká část školy se teprve buduje. Tělocvična a posilovna je ve škole přístupná kdykoliv. Nejspíš není nutné se registrovat do nějakých tělocviků. Prostě přijdete a připojíte se.
<br />
<br />Během prvních dnů mě Lassi vzal do hypermarketu Prisma, což je něco podobné Tescu. Koupil jsem si základní věci do kuchyně a peřinu s polštářem. Nicméně platil jsem kartou a Lassi docela pospíchal, tak jsem nevěnoval pozornost částce. Až doma mi přišlo poněkud divné, že jsem platil tolik. Tak jsem zkontroloval účtenku a zjistil, že mi peřina s polštářem byly naúčtovány dvakrát. Tím pádem jsem vyhodil 30e víte kam... Do Prismy to je přes celé město, pěšky je to výlet skoro na hodinku a Lassi už byl trochu pod parou, tak mě tam nemohl hodit. Když jsem to vysvětlil někomu z finských studentů, říkali že mi to přece musí vrátit. Proč bych si takovou věc kupoval dvakrát že? Barman v Gbaru mi ještě řekl, že to nebude problém, protože v Prismě mají dobrý kamerový systém a vidí co všechno jsem si koupil, takže uvidí na záznamu, že mám jen jednu peřinu. Doporučil mi ať tam zajdu s nějakým Finem, protože jinak se asi nedomluvím :). Takže Lassi slíbil, že tam skočíme jakmile to půjde.
<br />
<br />Večer byla pro Erasmáky “párty“ v Gbaru, což je místo kousek od školy. Tam jsme za poplatek 10eur dostali před nabitou finskou SIM kartu. Takže už mohu volat s finskými kolegy za přijatelnou cenu 0.07 eur jak za minutu hovoru, tak za SMS. Pátry pokračovala v duchu „Kup si pivo a hledej kamarády“. Seznámil jsem se s dobrou partičkou: Daniela z Kostariky, Sandy z Indie a Mikku, který je místní. Docela sympatická partička.
<br />Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-55939281317381521392011-08-28T20:09:00.008+02:002011-08-30T18:30:02.711+02:00Finsko – Den 1: Na ocelových křídlech<a href="http://2.bp.blogspot.com/-PvznhbS3c54/TlqExAARlZI/AAAAAAAADkI/ajpS7jLmnL0/s1600/DSCN1155.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-PvznhbS3c54/TlqExAARlZI/AAAAAAAADkI/ajpS7jLmnL0/s200/DSCN1155.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5645971060211946898" /></a><div id="summary">Pojede se na výlet! Kam? No přece do Lappeenranty. Proč? No protože tam budeme studovat... 23.srpen 2011 byl pro mě důležitý den. Měl jsem opustit rodnou zemi a na rok odcestovat studovat do severského Finska. Letenku jsem měl koupenou 3 měsíce do předu od společnosti Lufthansa. Zpáteční letenka mě vyšla zhruba na 4200,-. Letěl jsem z Prahy do Mnichova a v Mnichově přesedal na let do Helsinek. Poslední část cesty Helsinki-Lappeenranta jsem se rozhodl jet vlakem.</div>
<br />
<br /><div><span class="Apple-style-span"><b>Letecky</b></span>
<br />Co se týče letadla, tak to byl můj první let. Nejvíce jsem se bál toho, že se ztratím někde na letišti. Což ale byly zbytečné obavy protože na všechno je dobře značené. Cedule vás pěkně navedou, kam potřebujete, vlastně stačí znát číslo gate, ze které odlétá vaše letadlo a to hledat. Další obavy byly o zavazadla. Mohl jsem si vzít 23kg zavazadlo o rozměrech nepřesahující součet tří stran 158cm. A dále příruční zavazadlo 44x55x20cm o váze do 8kg. Měl jsem strach, že zavazadlo bude velké nebo těžké, nějakým způsobem neprojde kontrolou a budu muset něco odebrat. Krosnu jsem měl doma naváženou na 18 kg a příruční zavazadlo na 6kg. Rozměry mírně přesahovaly ale na stránkách Lufthansy jsem se dozvěděl, že pokud nepřesahují více jak 5cm na každé straně, tak je to v pořádku. Nakonec je možnost vzít si s sebou ještě brašnu na laptop nebo malý batoh, kabelku či šálu nebo kameru. Měl jsem tedy brašnu s notebookem. Původně jsem si myslel, že je možné mít tam pouze notebook, později jsem však našel, že obsah „dodatečného zavazadla“ může být jakýkoliv. Já jsem tam měl pouze noťas a nabíječku.
<br />
<br />Měl jsem koupenou elektronickou letenku. Check-in jsem provedl odpoledne před odletem, vybral jsem si sedadla u okna a vytiskl si boarding pas. Ráno jsme vyrazili z kolejí na letiště, cesta byla rychlá, protože v pět hodin ráno v Praze zdechl pes. Vyzbrojen radami od strejdy jsem se tedy rozloučil s rodiči a vydal se na Terminál 2 v pražské Ruzyni. Nejprve odbavili zavazadlo, které vážilo 19kg, asi kvůli bublinkovému obalu, kterým jsem krosnu omotal, aby mi ji zlí nosiči zavazadel neponičili. Dostal jsem na letenku lístek o zavazadlu, které letělo až do Helsinek. Prošel jsem první kontrolou, kde chtěli vidět pouze pas a letenku. Poslední byla bezpečnostní kontrola, kde jsem musel sundat všechny kovové předměty: mince, klíče... znáte to. Byl jsem tam však trochu zmaten. Všude bylo moc lidí a byla poměrně tlačenice. K dispozici byly pouze dvě brány. Každý odložil své věci na pás, buď do připravených vaniček nebo jen tak samotné. Poprvé jsem prošel bránou a zapípal jsem, po sundání pásku bylo vše OK a mohl jsem pokračovat. Na nasazení pásku nebyl čas, protože už se na mě strkal nějaký asiat a ochranka mi řekla ať se klidím pryč. Byl jsem z toho mírně zaskočen, nikdo neřekl jaké zavazadlo a předměty mám kam dát, nikdo mi vlastně neřekl vůbec nic. Pouze po prvním zapípání se zeptal jestli nemám pásek a posléze jestli bych mohl opustit prostor.
<br />
<br />Poslední úkol byl najít gate C12, což nebylo vůbec těžké a dále už jen čekat na nástup do letadla. Po té co jsem ukázal jsem slečně u přepážky letenku, mě vpustila do letištního prostoru, kde nás autobus odvezl k letadlu. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o nějaký blbý vtip a jedeme do Mnichova autobusem. Říkal jsem si jestli není třeba nějaké výluka:D Ale všechno dopadlo dobře a za chvíli jsem se mohl posadit do Avra RJ85, což byla malá rachotina cca. Pro 70 lidí. Vedle mě seděl blonďatý chlapík v šortkách a tričku, vypadal na Němce. Říkal jsem si „Hmm Bavor se vrací domů“. Ale po chvilce se dal do řeči. Ukázalo se že je z USA z Texasu a je profesor oceánogeologie na nějaké texaské univerzitě. Byl to docela sympaťák mluvili jsme spolu celou cestu. Vracel se z oceánografické konference v Praze, což nechápu proč zrovna Praha pořádá takové konference. České jídlo se mu nelíbilo, protože bylo prý přesolené, ale pivo mu chutnalo. Popovídali jsme si docela se i nasmáli. Dokonce mi pochválil mojí angličtinu. V prvním letadle jsem dostal müsli tyčinku a mohl jsem si vybrat kávu, čaj nebo vodu.
<br /><a href="http://2.bp.blogspot.com/-nDGJpbghG_w/TlqE9nPrnTI/AAAAAAAADkQ/vY2HjNAJKBs/s1600/DSCN1166.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-nDGJpbghG_w/TlqE9nPrnTI/AAAAAAAADkQ/vY2HjNAJKBs/s200/DSCN1166.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5645971276903980338" /></a>
<br />Dojmy z letu byly zvláštní, čekal jsem, že letadlo bude “kopat“ a skákat. Ve skutečnosti se mi létání moc líbilo. Trochu nepříjemný byl pouze první vzlet, to jak se letadlo odlepí od země a prudce začne nabírat výšku byl pro mě nový pocit. Nakonec jsem si to ale užil, bylo to jako na nějaké horské dráze :). Při přistání jsem necítil žádné otřesy, pouze to bylo jako bychom přejeli přes dva retardéry.
<br />
<br />Na mnichovském letišti byla pouze letadla společnosti Lufthansa a všechny ostatní dopravní prostředky byly z továren Mercedesu. Přestoupení bylo jednoduché, opět jsem sledoval pouze číslo G12, za 10 minut od přistání jsem byl na místě, vzal jsem si na čtení německé noviny a čekal. Do Helsinek nás vezl Airbus A320, což bylo větší letadlo než Avro. Na palubu jsem si nevzal, kromě německých novin, žádné čtení nebo zábavu. Po tom co jsem přečetl všechny instruktážní materiály, jsem se začal trošku nudit a pospával jsem. Zkoušel jsem navázat komunikaci s vedle sedící paní, ale bohužel neuměla anglicky a myslela si, že chci aby mě pustila na záchod. Na oběd se podávalo ovoce s jogurtem a ovesnými vločkami. Letušky mluvily se silným německým přízvukem, takže jim moc nebylo rozumět. Říká se, že letušky jsou pěkné, já jsem si za celou cestu všiml pouze jedné pěkné letušky. Letušky ukazovali jak nasazovat dýchací masku, tak jsem se trošku vystrašil, ale k žádnému poklesu kyslíku v kabině nedošlo.
<br />
<br />Během letu jsem viděl až Alpy. Jakmile jsme byli nad mraky, říkal jsem si „To sluníčko peče, tam musí být vedro na tom křídle“. Když jsem si ale všiml, že okýnko z venku zamrzá uvědomil jsem si, že na opalování to nebude.
<br />
<br /></div><div><span class="Apple-style-span"><b>Helsinki</b></span>
<br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/-Kr0upm2WgUk/TlqFD7kHssI/AAAAAAAADkY/M-QqGYrB36s/s1600/DSCN1195.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-Kr0upm2WgUk/TlqFD7kHssI/AAAAAAAADkY/M-QqGYrB36s/s200/DSCN1195.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5645971385437631170" /></a>
<br />Po přistání v Helsinkách jsem se převlékl do kraťasů, sandálů a košile. Kvůli tomu na mě každý ve městě koukal jako na klauna. Zvláštní bylo, že na všech letištích byly nádherně udržované záchody, pouze v Helsinkách jsem měl pocit jako bych byl někde na veřejných toaletách u nás. První úkol bylo najít zavazadlo. Našel jsem tabuli, která říkala kde jsou jaké tašky z jakých letadel, chvíli mi trvalo najít můj let, protože se střídal v jednom políčku s dalšími a napoprvé jsem si toho nevšiml. Na výdejním místě 1A jsem poté našel svůj batoh, jak si v klidu jezdil na černém páse. Nebyl nijak poškozený což bylo dobře. Pouze jsem ho vzal a odešel. Doufám, že jsem nikde nemusel odevzdávat štítek z letenky nebo z batohu. Před letištěm čekal autobus 61, který jezdí do Tikkurila-Train station, takže jsem na něj nasedl. Řidič uměl anglicky, tak mi řekl, že lístek stojí 2.5 a pojedeme na konečnou. Nejprve jsem jel sám, později přistoupily nějaké černé děti, asi jely ze školy. Na nádraží, nebo spíš zastávce, jsem si dal věci do úschovny a šel se podívat po městě. Během hodiny jsem našel pouze pár pěkných budov a jeden parčík. Byl jsem spíše v okrajové části města, takže žádné historické budovy jsem neobjevil. Dal jsem si nějaké meníčko ve fastfoodu. Bohužel Obsluha neuměla anglicky, tak volala nějakou jinou paní, která už uměla perfektně. Na zastávce jsem potkal pár Portugalců, kteří také jeli do Lappeenranty. Poznal jsem to podle složek univerzity, které měli stejné jako já. Jeli ale pozdějším vlakem. Po jídle jsem si šel koupit lístek. Na slevu jsem potřeboval finskou studentskou kartu, kterou jsem neměl, tak jsem platil plnou palbu 45euro za dvou hodinou cestu v Pendolinu. Zvláštní bylo, že jsem dostal přímo číslo vagónu a sedadla na kterém budu sedět. Sedadlo bylo komfortní, s integrovaným polštářkem a po celém vlaku bylo wi-fi připojení. Na obrazovce ukazovali trasu a aktuální rychlost, která se pohybovala kolem 210km/h.
<br />
<br /></div><div><span class="Apple-style-span"><b>Lappeenranta</b></span>
<br />Po příjezdu do Lappeenranty mě měl vyzvednout tutor. Oslovil mě nějaký kluk, jestli jsem Pavel a že pro mě přijel. Šli jsme k jeho autu, naložili věci do kufru. Předal mi složku na které stálo: „Pawel Szimanik“. Tak jsem řekl že to nejsem já a chudák Fin byl v koncích, řekl pouze „Wrong Pavel? Ohhh Nooo“ A už mě lifroval z auta ven. Naštěstí to viděl můj tutor Lassi, který mě hned vyzvedl a už jsem nastoupil do správného auta. Říkal jsem mu, že jsem myslel, že poslal někoho místo sebe aby mě vyzvedl, tak se tomu pousmál a odvezl mě do Teknologiapuistonkatu 4, kde nyní bydlím. Předal mi klíče od bytu a zhruba vysvětlil co mám dělat s formuláři. Ubytováný jsem asi 100 metrů od školy, což je super. Nevýhoda je, že obchod je asi 2km a centrum asi pět, musím si koupit kolo. V bytě už někdo byl ubytovaný ale zrovna nebyl přítomen. Dostal jsem klíče, Lassi mi ukázal pokoj a všechny věci. Byt je poměrně velký. Tři pokoje cca 4x4metry, vybavené postelí, skříní a stolem. Společná kuchyň, kde je velké lednice, mrazák, elektrický sporák a trouba. Součástí kuchyně je stůl a dvě lavice a balkón samozřejmě. Sprcha je ve společné místnůstce se záchodem a je řešená pouze závěsem. Uprostřed sprcho-záchodu je odtok na vodu. To není moc praktické, ale po pár dnech se ukázalo, že ani nenastává žádný problém s potopou. Zjistil jsem však, že na mé posteli chybí matrace. Řeknu vám, že na roštu by se blbě spalo. Naštěstí měl můj tutor jednu na víc, tak mi jí přinesl.<a href="http://3.bp.blogspot.com/-MOSE7qbkSeE/TlqFHvAod6I/AAAAAAAADkg/m2JDI-m4FS4/s1600/DSCN1201.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-MOSE7qbkSeE/TlqFHvAod6I/AAAAAAAADkg/m2JDI-m4FS4/s200/DSCN1201.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5645971450787035042" /></a>
<br />
<br />Můj tutor mě taky pozval na špagety k němu domů, vlastně to byla večeře pro všechny jeho “ovečky“. Seznámil jsem se s ostatními lidmi z mojí skupiny – Christina a Martin z německa a Emma z Francie. Ve skupině mám ještě Číňana Shui, kterého jsem potkal následující den a představil se mi jako Mark. Popili jsme nějaké finské pití, které bylo spíše sladké dívčí pití. A později byla v tutorově bytě párty, kde dorazilo více Erasmáků, takže jsem se mohl seznámit s novými kolegy. Ochutnal jsem první finské pivo, které chutná docela divně. Je takové slabé a sladší. Asi si na to zvyknu, ale už se nemůžu dočkat na hořkou chuť Radka.</div>
<br />
<br />Více fotek samozřejmě jako vždy na mojem <a href="http://goo.gl/wQbz4">picasawebu</a>.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-72894642525660791282011-08-25T20:40:00.004+02:002011-08-26T01:28:08.998+02:00Finsko - Den 0: On the road<a href="http://4.bp.blogspot.com/-ZRzT-Gs4B5A/TlaZ2_dkIJI/AAAAAAAADPA/ueojliq_ysM/s1600/auto.png" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 120px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-ZRzT-Gs4B5A/TlaZ2_dkIJI/AAAAAAAADPA/ueojliq_ysM/s320/auto.png" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5644868352982917266" /></a>
<br /><div id="summary" class="noimage">Tímto článkem započínám sérii o mém putování a studentském životě ve Finsku. Nejprve bych chtěl říct, že zprvu budu mít malé zpoždění s aktualitami. Je tu toho skutečně moc, prakticky nemám na nic čas. Dneska byl první den, kdy jsem měl volnou část odpoledne. Články bych ale chtěl psát pěkně popořádku. Nejspíš nebudu popisovat každý den, ale začátky bývají zajímavé. Za tu krátkou dobu co tady jsem se mi přihodilo mnoho zajímavých věcí, které bych si chtěl takto uchovat v paměti a podělit se o ně s vámi.</div>
<br />Odlet jsem měl naplánovaný na 23.8.2011, protože další den už začínal orientační týden pro mezinárodní studenty. Po poradě se strejdou, který mi pomohl vyřídit všechny věci ohledně cestování letadlem jsem si koupil letenku společnosti Lufthansa. Letadlo odlítalo z Prahy do Mnichova, kde jsem přestoupil na linku do Helsinek. První problém byl ale dostat se do Prahy. Rodiče byli tak hodní že mě zavezli. Po cestě jsme vzali do Brna Jeníka, který tam jel neúspěšně reklamovat notebook značky Apple, který mu z ničeho nic přestal fungovat.
<br /><b>
<br /><span class="Apple-style-span">Ubytování v Praze</span></b>
<br />První problém nastal, když jsme hledali ubytování. Samozřejmě důležitá byla cena a také vzdálenost od letiště. Penziony a hotely blízko letiště jsou nechutně drahé. Ubytovací zařízení v okolí Ruzyně nebyly nejhorší, cenově byly dokonce lepší než koleje, které jsme nakonec využily. Problém byl ale v tom, že penziony nebyly nabízeny na jednu noc. Nakonec jsme vybrali Sinkuleho koleje v Praze Dejvicích. Co mě zarazilo byla platba. Řešil jsem to s nějakým člověkem přes ICQ. Nejprve jsem udělal reservaci a poté mi řekl, že na tamních kolejích není recepce tak budu muset platit kartou přes internet. Řekl jsem mu, že není problém. Po reservaci jsem byl přesměrován na nějakou pofiderní stránku, kde byl formulář pro číslo karty, jméno, datum expirace a kontrolní číslo zezadu. Přišlo mi to hodně divné. Tak jsem skontroloval SSL session a používané certifikáty, zjistil jsem že to je pouze nějaký javascriptový pseudoskript. Takže jsem formulář nevyplnil a pokračoval dál. Pána na ICQ jsem se zeptal jak se to platí. On mi docela naštvaně řekl, že jsem platbu přeskočil, že to tam všechno bylo. Načež jsem mu odpověděl, že tam nic o platbě nebylo. Žádné přesměrování na platební terminál banky jsem neviděl, nikde nebylo nic o částce která mi bude stržena. A navíc informace co po mě chtěli nebyli běžné pro placení online kartou. Dokonce to byl nějaký formulář obsluhovaný jejich vlastním PHP skriptem. Jako poslední mě dostala hláška, že tyto informace slouží POUZE k ověření jestli má karta povolené internetové bankovnictví. Tak jsem mu to všechno řekl. První odpověď byla, že částka je 845,- a poté mi bylo sděleno, že tak to dělají všechny hotely po celém světě. Já jsem řekl, že mám tedy jiné zkušenosti a neposkytnu nikomu údaje o své kartě a tím pádem reservaci ruším. Ještě chvíli mi něco mumlal o zabezpečenosti stránky, ale byl úplně mimo. Nakonec řekl že můžu platit přes paypal, což jsem také udělal.
<br />Nakonec bylo ubytování dobré, klasické koleje dost podobné Listovkám. Pokoje pro 3, o dost větší než v Brně, ale se společnou kuchyní. Lednička i sprchy pro patro. Kde na druhou stranu bylo pouze cca 12 pokojů.
<br />
<br /><span class="Apple-style-span"><b>Cesta do Prahy</b></span>
<br />Po dálnici se jelo dobře, provoz byl bezproblémový. Po cestě jsem sháněli bublinkovou folii na zabalení krosny. V Tescu ji nemají, nakonec jsem sehnali v OBI u Prahy. Na oběd jsme se zastavili na salátový bar před Prahou u Melikana. V Praze jsem projeli Strahovským tunelem a pokračovali do Dejvic. Při odbočování do ulice ke kolejím na nás troubilo nějaké auto. Nechápali jsme proč, ale vzápětí jsme na to přišli. Měli jsme píchlé zadní kolo. Taťka nahodil reservu a někdo nám poradil, že kousek je pneuservis. Sice jsme čekali protože majitel zrovna někam vyjel. Ukázalo se, že byl prasklý ventilek, který nám majitel vyměnil. Mezitím pro nás přijel strejda a jeli jsem se podívat do Řeže, ke Kocurům na jejich nově narozeného Maxmiliána. Večer jsem zakotvili v hospodě, kde jsem si dal poslední české jídlo, velmi kvalitní svíčkovou. Posléze jsme se sešli s bratrancem a vychutnal jsem si poslední pár Plzeňského piva. Ach česká špicová zrzka mi bude chybět...<div>
<br /></div><div>všechny fotky budou postupně na mém <a href="https://picasaweb.google.com/110393837401975146805/FinskoDen0CestaDoPrahy">picassa webu</a>.</div>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-88293992278232412072011-08-21T09:20:00.007+02:002011-08-21T11:31:06.369+02:00Finsko #1 – Na počátku bylo slovo ...<a href="http://2.bp.blogspot.com/-YVCygHyIk9c/TlC2YRjaf3I/AAAAAAAADLo/en4IKK4eM6w/s1600/logo.png" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 255px; height: 190px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-YVCygHyIk9c/TlC2YRjaf3I/AAAAAAAADLo/en4IKK4eM6w/s320/logo.png" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5643210861240287090" /></a>
<br /><div id="summary" class="noimage">Jak už nejspíš mnozí ví, následující rok odjíždím studovat do <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Lappeenranta">Lappeenranty</a> ve Finsku. Když jsem začal chodit na <a href="http://www.fit.vutbr.cz/">FIT do Brna</a> věděl jsem, že je možno vyjet na studijní pobyt do zahraničí. Vůbec jsem netušil jakým způsobem je to možné, ale věděl jsem že tohle chci absolvovat, protože je to jedinečná zkušenost. Pokud někdo chcete jet a váháte, neváhejte a jeďte!</div> Myslím, že to pro vás bude cenná zkušenost. Pokud váháte nebo v něčem tápete, doufám že vám tento článek bude přínosný.
<br />
<br /><span class="Apple-style-span"><b>Na Úvod</b></span>
<br />Podrobněji jsem se o výjezd začal zajímat až ve třetím ročníku. Do té doby jsem získal nějaké informace přes spolužáky a <a href="http://www.su.fit.vutbr.cz/">studentskou unii</a>. Věděl jsem, že na <meta equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8"><a href="http://www.naep.cz/erasmus">ERASMUS</a> bývá docela tlačenka. Probíhá tam jakési výběrové řízení, kde je důležité, jak dobře je schopen uchazeč komunikovat anglicky (případně jiným vyučovacím jazykem cizí univerzity) a také jeho motivace a prospěch. Tlačenice nakonec velká nebyla, všichni uchazeči se do programu ERASMUS dostali, pouze někteří museli, z důvodu velkého zájmu, změnit svou destinaci.
<br />
<br />Jen tak mimochodem. Nechápu studenty (naší fakulty), kteří si stěžují na nedostatek informovanosti ohledně zahraničního studia. Slyšel jsem hodně stížností, že ERASMUS je uzavřený a nikde o něm nikdo neinformuje. Na druhou stranu, jsme na vysoké škole. Určitě není povinností fakulty obíhat studenty a říkat „Nechtěl byste studovat v zahraničí?“. Student, který chce studovat v zahraničí tuto možnost má. Na webu fakulty je velmi dobře viditelný odkaz o <a href="http://www.fit.vutbr.cz/study/vyjezdy/ouroutgoing.php.cs">možnostech studia v zahraničí</a> (, Je zde prakticky „návod“ na to jak si vše zařídit. Další informace, například o jiných programech než je ERASMUS, se člověk může dozvědět skrze aktuality ať už zahraniční nebo studijní a také přes mailing listy.
<br />
<br />Také probíhá beseda se studenty, kteří již ERASMUS absolvovali (viditelné na nástěnkách, v aktualitách). Kde je možné zeptat se spíše už na konkrétnější detaily a zjistit jak studium v zahraničí probíhá. O tom, že chci vyjet studovat do zahraničí jsem byl napevno rozhodnut už od začátku 3. ročníku. Od této besedy jsem začal konat a vyřizovat.
<br />
<br />Za zemi svého působení jsem si vybral Finsko, původně jsem chtěl do Švédska, ale tam nebyla bilaterální smlouva, takže jsem se rozhodoval mezi Norskem a Finskem. Finsko vyhrálo kvůli tomu, že je tam levněji a jsou tam sauny :). Při vybírání země můžou být nápomocny zkušenosti <a href="http://erasmus-databaze.naep.cz/modules/erasmus/">studentů z minulých ročníků</a>. Rozhodl jsem se pro výjezd v době 1. ročníku magisterského studia. Udělat si takovou „přestávku“ po bakaláři. Původně jsem chtěl jet na půl roku ale nakonec jsem zvolil celoroční pobyt. Ještě bych mohl zmínit že celý program ERASMUS je spolufinancován evropskou unií a student dostane stipendium na zvýšené životní náklady v cizí zemi. Ty určitě pokryjí náklady na ubytování a myslím že i stravování.
<br />
<br /><span class="Apple-style-span"><b>Vyřizovací procedura</b></span>
<br />První krokem je výběrové řízení. Osobně bych řekl, že se jedná spíše o formalitu. Důležité je, ať umíte alespoň trochu anglicky a jste schopni se v cizině domluvit. Výběrové řízení probíhá tak, že přijdete a absolvujete anglický pohovor (různá témata, nejčastěji představení, cestování a důvod pro studium v zahraničí). Po té předejdete před komisi, kde sdělíte vaši motivaci k výjezdu a ujasníte jim věci z vaší přihlášky k výjezdu, která už musí být v té době odevzdána.
<br />
<br />Druhým krokem je přihláška na partnerskou univerzitu. O to jsem se nějak nestaral, dostal jsem mail přímo od <a href="http://www.lut.fi/fi/lut/Sivut/Default.aspx">Lappeenranta University of Technology</a>(LUT). Vše potřebné jsem provedl elektronicky v jejich systému, nebyl s tím žádný problém. Měli tam pěkný návod na to jak vše vyřídit. Když byla nejasnost, tak jsem kontaktoval tamní koordinátorku, které je velmi ochotná a se vším rychle poradila. Složitější vyřizování nastalo s Learning Agreementem, což je papír na kterém jsou předměty, které budete studovat v zahraničí. Ten musí být potvrzený fakultou a také rektorátem VUT. Takže je nutno „oběhnout úřady“. Potvrzený originál bylo nakonec nutno odeslat poštou do Finska. Všechny ostatní dokumenty stačilo naskenovat a vložit do systému elektronicky. Víceméně všechny dokumenty musely být potvrzeny buďto <a href="http://www.fit.vutbr.cz/study/vyjezdy/.cs">zahraničním oddělením</a> nebo proděkanem. Jediný problém co jsem měl bylo s vyřízením potvrzení o Anglickém jazyce. Během přijímacího řízení jsme žádný papír nedostali ale finská univerzita požadovala formulář. Takže bylo nutné domluvit se s paní, co mě „zkoušela“ při výběrovém řízení, zajít na ústav jazyků a potvrzení si vyžádat.
<br />
<br />Prvně jsem měl z celého vyřizování strach, nevěděl jsem jestli vše dělám správně. Ale nakonec se ukázalo, že stačí mít splněno hlavně to, co požaduje oddělení mobilitních vztahů. Všechno je sepsáno v dokumentu „<a href="http://www.fit.vutbr.cz/study/vyjezdy/vyjezd-postup.doc">postup k výjezdu</a>“. Další pokyny přišly z Finska, a tam byl postup jednoduchý, akorát bylo třeba pořád něco potvrzovat, scanovat a tisknout.
<br />
<br /><span class="Apple-style-span"><b><span class="Apple-style-span">Závěrečná fáze</span></b></span>
<br />Po vyřízení všech papírů jsem si už mohl jít pro finance na rektorát. Čekal jsem pouze než budu jak papírově, tak elektronicky zapsán do magisterského studia. Na rektorátu po mě chtěli pouze Finskou univerzitou potvrzený Learning agreement. Za několik dní mi přišly na účet peníze na první část pobytu. Ještě jsem se dozvěděl, co je třeba všechno odevzdat při návratu. To už jsem ale úspěšně zapomněl. Naštěstí to budu muset řešit až za 10 měsíců.
<br />Nakonec jsem napsal studijnímu poradci (dobře známý Em.), kvůli zrušení předmětů a zápisu předmětu ZPX. Individuálně jsem se rozhodl studovat předmět HSC, doufám že bude zvládnutelný.
<br />
<br /><span class="Apple-style-span"><b><span class="Apple-style-span">Slovo na závěr</span></b></span>
<br />I když je tento článek poměrně delší, snažil jsem se popsat co je nutné zajistit, aby člověk mohl studovat v zahraničí. Není to až tak složité. Při vyřizování jsem měl stále takový divný pocit nejistoty. Ale nakonec vše dopadlo dobře. Přihlášku na Finskou univerzitu jsem vyplňoval někdy začátkem května a od té doby jsem zhruba měsíc sháněl různá potvrzení. Finanční smlouvu jsem vyřizoval až o prázdninách, což ale bohatě stačí. Určitě není vhodné nechávat vše na poslední chvíli ale řešit všechny smlouvy a podobně co nejdříve! Na potvrzení jsou nutné podpisy různých lidí a ti nemusí být vždy dostupní. Já jsem začal běhat okolo ERASMU poměrně pozdě, ale i tak jsem všechno stihl. Ještě se ale třepu na co zapomenu, až budu řešit návrat, uznání předmětů a celého výjezdu vůbec.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-8080880608326790972011-07-29T15:00:00.007+02:002011-07-30T20:06:20.800+02:00Starého psa novým kouskům...<span class="Apple-style-span"><span class="Apple-style-span" style="line-height: 18px;"><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(16, 8, 5); "><span class="Apple-style-span">Pro včerejší den jsem si </span></span></span></span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(16, 8, 5); line-height: 18px; ">naplánovanou</span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(16, 8, 5); line-height: 18px; "><span class="Apple-style-span"> </span></span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(16, 8, 5); line-height: 18px; ">zajímavou</span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(16, 8, 5); line-height: 18px; "><span class="Apple-style-span"> činnost, což takhle přeinstalovat si operační systém? Strasti a nástrahy instalace Windows jsem popisoval v </span><a href="http://psimurda.blogspot.com/2011/07/dnes-uz-mi-windows-nejdou-pres-disky.html">předchozím článku</a><span class="Apple-style-span">. Teď bych se rád zaměřil na Instalaci druhého systému a to Linux Ubuntu.</span></span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(16, 8, 5); line-height: 18px; "><span class="Apple-style-span"><br /></span></span><span class="Apple-style-span"><span class="Apple-style-span" style="line-height: 18px;"><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(16, 8, 5); "><span class="Apple-style-span"><br /><div id="summary"><br />Celý znechucený po Ne-instalaci Windows jsem si řekl, že si tedy nainstaluji staré dobré Ubuntu. A proč rovnou nevyzkoušet nejnovější verzi <span class="Apple-style-span"><a href="http://www.ubuntu.cz/ziskejte/poznamkykvydani/1104prehled">11.04</a></span> která má prostředí Unity. Pokud se mi nebude líbit, zkusím Gnome3. Plán byl tedy jasný, tak s chutí do toho</div>. <br />Celkem mě překvapilo, že instalátor je udělaný tím způsobem, že zatím co si člověk nastavuje uživatelská data jako login, hesla apod. už se během toho z CD kopírují soubory potřebné k instalaci. Opravdu zde neztratíte tolik času jako při instalaci Win.<div style="font-size: medium; text-align: left; "><br /></div>Při instalaci, na rozdíl od Windowsů, nebyly žádné problémy. Windowsy určitě šly do předu co se týče přístupem uživatelů laiků. Pro mě je každý nový windows zmatek, marně hledám kde bych mohl nastavit co potřebuji. Bez internetu bych byl ztracený. Přitom tomu není tak dávno, kdy internet prakticky neexistoval, byla doba Win98 a já jsem neměl problém v systému šťourat a rychle najít.<div style="font-size: medium; text-align: left; "><br /></div>Ono, co si budeme nalhávat, MS Windows je nejrozšířenější operační systém. Pokud ho člověk dostane předinstalovaný ve svém PC, asi nemá žádný problém. Nechápu ale jak by běžný uživatel řešil například chyby při instalaci, které jsem nebyl schopen vyřešit ani já. Nic takového se mi od dob Win95 nestalo. Dnes se asi počítá s tím, že uživatel je tupec, který dostane počítač a nějak ho používá. Když vidím ty zavirované, za marasené, nechutně pomalé Windowsy svých známých a kamarádů, věřte bolí mě u srdce. Ale co s tím oni mohou dělat? Nanejvýš použít nějaké robustní a dle mého názoru nefunkční utility typu "Recovery" a spol. a nebo někoho poprosit, případně zaplatit ať s tím něco udělá.<div style="font-size: medium; text-align: left; "><br /></div>Na druhou stranu Linux (Mluvíme teď o Ubuntu) se na uživatele hodně zaměřil a řekl bych že se stává daleko více "user friendly" OS než je Windows. Skutečně se mi zdá že Ubuntu ve své nejnovější verzi je děláno pouze pro koncové běžné uživatele. Takoví co nechtějí nic nastavovat, nepotřebují si k práci přidávat další nestandardní funkčnosti a featury systému (Což na Linuxu baví především mě). Chtějí zkrátka zapnout PC, podívat se na internet, stáhnout poštu, napsat dokument a chtějí aby byla odezva rychlá. Za dobu co používám Ubuntu se mi nestalo, že bych musel přeinstalovávat systém kvůli tomu, že je pomalý nebo mám virus a podobně. Všechno se dá řešit za chodu, nějaké velké "zabordelizování" systému nehrozí. Ovšem pokud uživatel není úplné pako a dodržuje základní bezpečnostní zásady. Pokud už je třeba přeinstalovávat, stačí si zachovat své konfigurační soubory, vlastně stačí zanechat původní oddíl /home a po přeinstalaci se octnete v tom samém prostředí, jaké jste měli předtím. No a navíc instalace Ubuntu je jednoduchá jako facka, jak jsem někde slyšel: "Zvládne to i slepice, když ji nasypete zrní okolo Enteru".<div style="font-size: medium; text-align: left; "><br /></div><div style="text-align: left; "><b><span class="Apple-style-span">Unity</span></b></div>Co je tedy nového v Ubuntu? V prvé řadě uživatelské rozhraní. Skutečně jde vidět na první pohled, že je koncipováno minimalisticky. Původní myšlenka byla nasadit Unity pro netbooky. A já říkám netbooky ANO, pro desktopy NE! Takové prostředí bych nejspíše ocenil na nějakém menším počítačku, kde si opravdu jen brouzdám po netu a dělám základní úkony. Nikdy bych si ale nezvykl dělat s tím každý den. Je to skutečně "pro lidi". Nic nenastavujete, všechno funguje, spouštěče základních programů jsou tam kde bych je čekal. Unity je velmi svižné a přitom pro oko pěkné. Co mě osobně nejvíce vadilo byla absence jakéhokoliv pokročilejšího nastavení. Nešly změnit vlastnosti panelu, zkrátka nic z toho na co jsem byl z<span class="Apple-style-span"><a href="http://library.gnome.org/misc/release-notes/2.0/">Gnome2</a> </span>zvyklý. Navíc v nastavení obvyklých položek chybělo dost podrobností a nastavovat vše stylem přepisování konfiguráků, hledání a experimentování se mi opravdu nechtělo. Chvíli jsem značně nadával a hledal co si jak nastavím. Tak jsem se rozhodl ale zkusit <span class="Apple-style-span"><a href="http://www.gnome.org/">Gnome3</a></span> :)<div style="font-size: medium; text-align: left; "><br /></div>Ve zkratce Unity je velmi pěkné, prostředí které je zaměřeno pro uživatele, kteří chtějí rychle a pohodlně používat počítač. Myslím že pro ty, kteří přecházejí z Win je tato verze Ubuntu ideální, žádná složitá instalace. A po základním seznámení s filosofií Linuxu, "instalací" programů přes balíčkovací software si myslím, že má nový uživatel vyhráno.<div style="font-size: medium; text-align: left; "><br /></div><div style="text-align: left; "><span class="Apple-style-span"><b>Gnome3</b></span></div>Na rovinu vám řeknu, není to žádná sláva. Instalace je sice jednoduchá, prakticky napíšete tři příkazy a vše je hotovo. Po rebootu mě čekalo něco nového. Chvíli jsem si v tom hrál, zjišťoval co a jak funguje, ale k srdci mi toto prostředí nepřirostlo. Nemám rád taková pompézní, moc nablýskaná prostředí, ve kterých je všechno "přetahovací", plovoucí lesklé a hezké. Holt jsem prostě klasik, mám rád jednoduchost, nepotrpím si příliš na vzhledu ale spíš na funkčnosti a praktičnosti.<div style="font-size: medium; text-align: left; "><br /></div>Musím uznat že v tomto prostředí je nádherně provázaná komunikace, notifikace zpráv a práce s multimédii. To se ale týká předinstalovaných komunikátorů empathy a evolution a multimediálního softu. Pro mě jako uživatele pidginu a Thunderbirdu se tyto věci míjí účinkem. Je to jedna z mála věcí co mě na Ubuntu mrzí, že v defaultní instalaci má software, který já nepoužívám a musím si vždy doinstalovávat a nastavovat svůj. Což je podnět k tomu, upravit si Ubuntu a udělat si vlastní distro :)<br /><a href="http://4.bp.blogspot.com/-IkTsHb1GAbo/TjKtqCHHSqI/AAAAAAAAClc/BZshYQSh-ks/s1600/Screenshot.png" class="hoverZoomLink" style="font-size: medium; text-decoration: none; color: rgb(137, 30, 153); "><img src="http://4.bp.blogspot.com/-IkTsHb1GAbo/TjKtqCHHSqI/AAAAAAAAClc/BZshYQSh-ks/s320/Screenshot.png" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5634757021426731682" class="hoverZoomLink" style="border-top-style: solid; border-right-style: solid; border-bottom-style: solid; border-left-style: solid; border-width: initial; border-color: initial; position: relative; padding-top: 8px; padding-right: 8px; padding-bottom: 8px; padding-left: 8px; background-image: initial; background-attachment: initial; background-origin: initial; background-clip: initial; background-color: rgb(255, 255, 255); border-top-width: 1px; border-right-width: 1px; border-bottom-width: 1px; border-left-width: 1px; border-top-color: rgb(192, 192, 192); border-right-color: rgb(192, 192, 192); border-bottom-color: rgb(192, 192, 192); border-left-color: rgb(192, 192, 192); -webkit-box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.199219) 0px 0px 20px; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.199219) 0px 0px 20px; border-top-left-radius: 5px 5px; border-top-right-radius: 5px 5px; border-bottom-right-radius: 5px 5px; border-bottom-left-radius: 5px 5px; float: left; margin-top: 0px; margin-right: 10px; margin-bottom: 10px; margin-left: 0px; cursor: pointer; width: 320px; height: 201px; " /></a><br /><br />Možná kdybych nebyl moc zvyklý na své prostředí v Gnome2, tak se mi Unity nebo Gnome3 zalíbí. Ale zjistil jsem, že zvyk je železná košile. Podobně jako u Windowsů se dá říci, že Ubuntu jde cestou obyčejných lidí. Snaží se dosáhnout jednoduchosti a intuitivnosti v používání. To je sice moc pěkné, ale já už sedím za počítačem téměř 20 let. Během té doby jsem si zvykal na několik nových systémů a nyní mi připadá, že je strašně moderní odpouštět od starých zaběhlých tradic a snažit se prostým uživatelům nabídnout komfort. Jenže je to za cenu velkého odstínění. Mě vyhovuje to na co jsem zvyklý a budu to používat dále, protože v tom umím pracovat relativně rychle a efektivně. Navíc mám rád, když si mohu prostředí jednoduše nastavit po svém a nemusím používat to, co mi někdo předhodil. A právě v tom jak si nastavit prostředí dle mého gust mám největší zkušenosti v Gnome2. Po letmém vyzkoušení Gnome3 jsem se vrátil s Ubuntu 10.04 do říše starého Gnome2.</span></span></span></span>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-82183464107812594862011-07-28T21:03:00.025+02:002011-07-30T19:53:26.951+02:00Dneska už mi Windows nejdou přes disky<div id="summary">Dnes jsem se po delším zamyšlení odhodlal k pročistění disku a přeinstalování operačních systémů. Na disku se kupil nepořádek a také jsem chtěl zkusit novou verzi <a href="http://ubuntu.cz/">Ubuntu</a>. O tom napíši ještě <a href="http://psimurda.blogspot.com/2011/07/stareho-psa-novym-kouskum_29.html">další článek</a>, kde se pokusím také popsat svůj pohled na pokrok při vývoji softwaru pro lidi. Nechci aby tento článek byl povídáním o tom, zda je Windows dobrý nebo špatný operační systém nebo o <span class="Apple-style-span" style="line-height: 22px; ">vyzdvihování</span> Linuxu. Každý si může používat to co mu nejlépe zpříjemňuje práci, tak jako to dělám já.</div><br /><div><br /></div><div>Vrátím se ale zpět k těm <a href="http://www.microsoft.com/windows/">Windows</a> a tomu proč jsem se odhodlal tento článek napsat. Nejprve jsem chtěl ušetřit několik málo Gigabajtů prostoru na oddílu pro Windows. Pro úsporu místa jsem vybral 32bitový Win7. Už přes rok jsem do Windowsů prakticky nepotřeboval nabootovat, tak jsem si řekl nechám si tam pouze čistý systém s malou reservou. Kdyby bylo nejhůře a potřeboval bych místo na programy nebo hru, vždycky můžu připojit další oddíl. Hry mě ale už přestaly bavit a zvykl jsem si na jiné pracovní prostředí. Říkám si, že Win7 bude dobré mít připravený, kdyby náhodou byli ve Finsku "Linux unfriendly" učitelé a požadovali chod nějakých Windowsáckých prográmků. </div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span"><b>Mise 1: Zisk instalačního zdroje</b></span></div><div><span class="Apple-style-span">Když chci instalovat Windows7 asi budu potřebovat instalační disk že ano. Jak ho sehnat? Mohu ho někde upirátit jako valná část "uživatelů" tohoto operačního systému. Což je sice poměrně jednoduché, ale rozhodně neetické. Navíc s tím jak stárnu mám na celou tuto věc jiný pohled a nechci takovýmto způsobem získávat software. Dále si ho mohu koupit, no to sice ano ale proč bych to dělal? Je to poměrně drahá záležitost, navíc Win používat nejspíš ani nebudu. Kdyby to byl můj primární operační systém určitě neváhám. Poslední sympatické možnost je využít jiné zdroje. Jako student <a href="http://www.fit.vutbr.cz/">FIT</a> v Brně mám nárok na některé produkty MS pod akademickou licencí <a href="http://www.su.fit.vutbr.cz/prispevek.php?prisp=2">MSDNAA</a>. </span></div><div><span class="Apple-style-span"><br /></span></div><div><span class="Apple-style-span">Výborně, stačí otevřít prohlížeč zdarma si objednat produkt a poté jej nainstalovat. Myslíte, že to je tak jednoduché? Omyl! To co dostanete ke stažení není nějaký <i>.iso </i>obraz instalačního média, což bych logicky čekal. Ale<i> .exe</i> soubor, který provede stažení potřebných částí a až poté <i>.iso</i> soubor vytvoří. No dobře, tak si ten váš prográmek pánové stáhnu a budu ho tedy emulovat přes <a href="http://www.winehq.org/">wine</a>. To se podařilo, ale při spuštění instalátoru a zahájení stahování souboru neznámého formátu, ze kterého se uvaří <i><span class="Apple-style-span">.iso</span></i> soubor, se nic nestalo. Stahovací prográmek se tvářil že něco dělá, ale stahovaný soubor se nikde nevytvořil a stahovat se nezačal. Zkusíme to tedy v prostředí Windows. Tam to šlo o poznání lépe, tedy celý proces proběhl až na čtvrtý pokus. Poprvé se nestáhl soubor celý díky neupřesněné chybě, podruhé byl problém při autorizaci a potřetí se nepovedla "instalace" nebo spíše v<span class="Apple-style-span">ytvoření <i>.iso</i> souboru. </span></span></div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span"><b>Mise 2: Vytvoření instalačního média</b></span></div><div><span class="Apple-style-span">Mám obraz CD Hurá. Jak ho ale vypálím? Ve windowsu na to žádný program nemám, ještě že v Ubuntu to jde vypálit hravě. Tak rebootuju, nejprve si namountuju stažený obraz a zjistím, že je tam jen jediný soubor README, který je prázdný. Tak jsem googlil a zjistil, že tyhle obrazy mají nějakou ochranu a nejdou připojit do jiných systémů než Windows. Tak jsem tedy musel najít nějaký iso mounter pro Windows a pracovat dále tam. Vypálil jsem DVD a mohl jsem přejít k instalaci. </span></div><div><span class="Apple-style-span"><br /></span></div><div><b><span class="Apple-style-span">Mise 3: Instalace "custom"</span></b></div><div><span class="Apple-style-span">Standardně jsem vložil DVD do mechaniky, nabootoval z něj a čekal až mě wizard provede instalací. Vybírám jazyk a najednou.... Error:</span></div><div><span class="Apple-style-span"><span class="Apple-style-span"> </span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(60, 59, 59); font-size: 12px; line-height: 18px; "><blockquote>"A required CD/DVD device driver is missing. If you have a driver floppy disk, CD, DVD or USB flash drive, please insert it now. Note. If the windows installation media is in the drive, you can safely remove it for this step."</blockquote> </span></span></div><div>Tak to teda nechápu jak může chybět ovladač od DVD mechaniky, když právě s DVDčkem pracuji, ale budiž. Pohledám na google čím to je. Vzpomínám, že se mi to stalo už kdysi a byla to chyba v českém instalačním médiu, tak stačilo použít anglické. Nicméně teď jsem už instaloval z anglického. Na internetu byly rady typu použít k instalaci USB disk a nebo vypálit médium znova nejnižší rychlostí. Použít USB flashdisk k instalaci nefungovalo ani vypálit DVD nižší rychlostí. Poslední věc, která by mohla fungovat bylo najít nejnovější ovladače k základní desce a nainstalovat je z flashdisku během této chybové hlášky. Ani to nepomohlo tak jsem se na celou instalaci Windows vybodnul a rozhodl se že si takovým systémem nebudu vůbec zabírat místo na disku.</div><div><br /></div><div><b><span class="Apple-style-span">Mise 4: Závěr</span></b></div><div><span class="Apple-style-span">Suma sumárum mi NEinstalace Win7 zabrala celé odpoledne. Narazil jsem při ní na mnoho problémů které jsem musel řešit. Použil jsem oficiální a originální cestu, kdybych si stáhnul nějakou pirátskou verzi nejspíš by vše šlapalo. Nakonec se mi systém nainstalovat nepodařilo. Když bude nejhůře, budu si v Linuxu pěkně virtualizovat.</span></div><div><span class="Apple-style-span"><br /></span></div><div><span class="Apple-style-span">Co ale vážně <b>nechápu</b> je uvažování Microsoftu. Pokud chtějí velmi pohodlnou cestou šířit mezi lidi operační systém tak proč to neudělají pořádně? Není podmínkou že média jsou přes internet dostupná pouze pro studenty a akademické pracovníky přes MSDNAA. Každý smrtelník si takovým způsobem může pořídit svůj OS. Ptám se: Má takový člověk který si chce pořídit operační systém Windows nainstalován právě operační systém Windows ve svém počítači? Logicky usuzuji, že ne. Když už Windowsy mám, proč bych si je kupoval? Jediný rozumný důvod je upgrade. </span></div><div><span class="Apple-style-span"><br /></span></div><div><span class="Apple-style-span">Já osobně bych spíše předpokládal, že člověk který můj produkt chce, plánuje přechod například z Linuxu nebo MacOS. Tím pádem musí být jasné, že do Windowsu mít přístup nemusí a dokonce také nemá. Naopak Linux ví, že člověk přechází z Windowsů, mnoho distribucí má svou instalačku také pro Windows, což je velice přívětivé. </span></div><div><span class="Apple-style-span">Další nesmyslnou věcí, je nepochopitelná ochrana <i>.iso</i> souboru před jinými OS. Třešnička na dortu je pak zmíněný nepřítomný ovladač během instalace.</span></div><div><br /></div><div>Linuxák a vlastně ani obyčejný uživatel tedy nemá šanci si takovým způsobem systém nainstalovat. Což je tedy špatná zpráva pro Microsoft, protože tak ztrácí potencionální spokojené uživatele a zákazníky. Mě to dnes pouze přineslo ztrátu času a nutnou dávku nervů na pochodu, což mě baví -ironie-</div>Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-57208955634133287772011-04-17T21:08:00.017+02:002011-07-30T19:53:51.531+02:00Anglie, Francie - Londýn, Cambridge, Paříž [z cest 7.4 - 13.4 2011]<div style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-bP5TVpwzLd8/TbFnDHdz78I/AAAAAAAACMM/y6OQjQ-QeCE/s1600/P1010027.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-bP5TVpwzLd8/TbFnDHdz78I/AAAAAAAACMM/y6OQjQ-QeCE/s200/P1010027.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5598369115039592386" /></a> <a href="http://4.bp.blogspot.com/-lg9WSwKkJ1M/TbFnC85takI/AAAAAAAACME/yJv8qiMBLBo/s1600/P1010032.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="cursor:pointer; cursor:hand;width: 200px; height: 150px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-lg9WSwKkJ1M/TbFnC85takI/AAAAAAAACME/yJv8qiMBLBo/s200/P1010032.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5598369112203815490" /></a></div><br /><div id="summary"><br />Už na podzim za mnou přišla mamka, že pořádá pro školu zájezd do Londýna, jestli bych nechtěl jet s ní. Samozřejmě jsem neváhal ani vteřinu a souhlasil jsem. Na starém kontinentě, jménem Británie, jsem ještě nikdy nebyl, ale navštívit tuto zemi jsem měl v plánu už delší dobu. Nicméně ve Francii i Paříži už jsem byl ještě s gymplem a v té době jsem se zařekl, že autobusem nikam dál než do sousedních zemí nejedu, protože 24 hodin v autobuse je opravdu zabijáckých. Nakonec cesta nebyla tak strašná a dalo se to vydržet. Kniha, učení a spánek jsou dobrými společníky.</div><br /><br />Výlet zajišťovala CK, ta poskytla průvodce, což byl velmi sympatický kluk stejně starý jako já, studující filosofii na UK. Šlo vidět, že už má několik zájezdů za sebou a svou práci odvedl na jedničku. Měli jsme také zajištěné jídlo, od paní kuchařky, která vařila v jednom z <a href="http://www.haven.com/parks/kent/allhallows/accommodation/caravans.aspx">mobiliónů</a> v <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Allhallows,_Kent">AllHollows</a>, kde jsme byli ubytováni. Spali jsme v karavanech pro 6 lidí s přistýlkami, bylo tam vše - sporák, mikrovlnka, rychlovarná konvice, toaleta, sprcha. Sice poněkud stísněné, ale dostačující.<br /><br />První den jsme Přijeli do Londýna, vystoupili u Toweru a v plánu jsme měli prohlídku městské části <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/City_of_London">City</a>. Byl pátek a brzy ráno, zhruba do devíti hodin byly ulice prázdné, později jsme mohli zahlídnout běžce. Těch tam bylo opravdu mnoho, nejspíš trénovali na londýnský maraton, ale chvílemi jsem měl pocit, že každý Londýňan běhá. Prošli jsme takovou trasu a navštívili nejznámější památky. Nejprve Doky svaté Kateřiny, což byl největší přístav na Temži, nyní slouží hlavně pro hotely. Podívali jsme se na Tower Bridge a Tower of London, prošli se po nábřeží. Dále jsme šli k Monumentu, na kterém je také vyhlídka, ale bohužel byla zavřená. Pokračovali jsme k St.Paul's Cathedral. Vždycky jsem žil v domnění, že je kolem ní nějaký velký prostor, ve skutečnosti je za ní takový menší park a před katedrálou malinký plácek, ze kterého se nedá pořádně ani celá vyfotit. Dovnitř jsme nešli, jednak nabyl čas, a také tam bylo docela tučné vstupně. Poté jsme přešli přes Millenium Bridge, rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla do London Dungeonu a druhá, tedy já a spol., jsme navštívili muzeum na křižníku Belfast. Bylo v něm ukázáno jak vypadal život na bitevním křižníku královského námořnictva. V poledne jsme přešli přes Tower Bridge a zamířili do Toweru.<a href="http://2.bp.blogspot.com/-1tqtS1kNyWI/TatEV4elOnI/AAAAAAAACKk/83CtUpbjR-8/s1600/P1010010.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 239px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-1tqtS1kNyWI/TatEV4elOnI/AAAAAAAACKk/83CtUpbjR-8/s320/P1010010.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596642104666569330" /></a>Na prohlídku jsme měli jen hodinu a půl, ovšem Tower je tak na půldenní prohlídku. Viděli jsme korunovační klenoty, beefeatery a tři věže. Musím říct, že mě to poněkud zklamalo. Od Toweru jsem čekal hlavně pěknou expozici vězení a mučících nástrojů, ty jsem ale nenašel. Logicky jsem hledal v Bloody Tower (executioners exibithion) a Bauchamp Tower (prisoners exhibition). Tam byly pouze tabule, kde se daly přečíst sice zajímavé informace nebo příběhy vězňů, ale z nástrojů jsem viděl pouze skřipec. Nejvíce toho bylo k vidění ve <span style="font-weight:bold;">White Tower</span>, který jsem proběhl v posledních patnácti minutách. Odpoledne jsme měli ještě v plánu navštívit Greenwichskou observatoř,kvůli poruše metra jsme museli jít kus pěšky, a přišli tak deset minut po zavření. Na druhou stranu, jsem šli pěším podchodem pod Temží a navštívili námořní muzeum. Zahrady okolo observatoře jsou nádherné.<br /><br />Co se týče takových postřehů z života Londýňanů a Londýna obecně. Překvapilo mě, jak jsou ulice malé a stísněné, dokonce i hlavní cesty jsou dvouproudové. Přesto doprava v centru nekolabuje, horší je to na výjezdech, kde bývají zácpy. Lidé jsou strašně uspěchaní, ty fofry, když ráno valili do práce byly neskutečné. Naproti tomu, když je čas oběda nebo mají volno, tak využijí každou zelenou plochu, sednou si na trávu a buď jen relaxují nebo třeba obědvají. To ale tak, že se park skutečně naplní a je tam hlava na hlavě.<br /><br />Další den jsme navštívili Cambridge, kde byla našim cílem místa jako Great St Mary church, St. John's a Kings College a Duxford, kde je muzeum letectví a vojenské techniky. Muzeum ocení především kluci, já jsem konečně viděl na živo Blackbirda a byl jsem i v Concordu. Jsou tam vyřazená letadla a tanky, převážně vojenské typy. Toto muzeum je návštěvou klidně na celý den. Já jsem stihl doslova proletět čtyři pavilony asi z desíti. Líbilo se mi, že podobně jako v námořním muzeu je i zde mnoho interaktivních výstav, kde si člověk může zkusit jak funguje třeba křídlo nebo plachtění, případně mnoho simulací letadel, střelby a mnoho dalšího. Dětem se to moc líbí.<br /><a href="http://3.bp.blogspot.com/-IdmZEYvfCNo/TatIYJvljGI/AAAAAAAACKs/dL2fztX8zzs/s1600/P1010091.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-IdmZEYvfCNo/TatIYJvljGI/AAAAAAAACKs/dL2fztX8zzs/s320/P1010091.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596646541707545698" /></a>V Cambridge bylo hlavní atrakcí nakupování a prohlídka města. V sportovním obchodě jsou pravidelné výprodeje, tak jsem si rozšířil svou garderóbu. Doporučen nám byl takzvaný matematický most, který je postaven bez jediného hřebíku a dřeva v něm jsou jen zapasována. Ten na mě ale příliš velký dojem neudělal, vypadá jako obyčejná lávka. Jako všude v Anglii i zde bylo mraky lidí v parcích i na ulicích a v obchodech. Cambridge je ale nádherným studentským městem, i když si nedokážu představit, jak v takových historických budovách studium probíhá.<br /><br />Poslední den v Londýně jsme navštívili část <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/City_of_Westminster">Westminster</a>. Kde jsou Big Ben, Houses of Parliament, Downing street, Museum Sherlocka Holmese, White gardens, Westminster Abby, Buckinghamský palác a nebo Hyde park. Celá část je moc pěkná a je zde moc zajímavých míst. Výměna stráží u Buckingham palace je dívatelná pouze ze předních řad, ale pokud tam člověk nepříjde tak dvě hodiny před, není nic vidět. My jsme viděli pouze pochodující pluky granátníků v beranicích a odcházející dechovku. Výměnu stráží jsme však viděli u Toweru a Household cavalery museum. V obou případech byl na stáži černoch, aneb "God saves the Queen".<br /><a href="http://2.bp.blogspot.com/-rDV4mjh7QTg/TatKwy9F_hI/AAAAAAAACK0/LP4ufdknL4U/s1600/P1010106.JPG" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 240px; height: 320px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-rDV4mjh7QTg/TatKwy9F_hI/AAAAAAAACK0/LP4ufdknL4U/s320/P1010106.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596649164110167570" /></a><br />Největším zážitkem byl pro mě Speakers corner v Hyde parku, kde lidé vyjadřují své názory a je to takový debatní kroužek, kde se můžete i zapojit. Vydržel bych tam i hodiny, většina lidí tam jsou asi náboženští fanatici, protože minimálně tři lidé mluvili něco o Ježíšovi. Ty ale nikdo neposlouchal. Zajímavý byl nějaký rakouský ekonom, který povídal o finanční situaci Anglie vs Rakousko a černoch mluvící o rasismu. To bylo spíše zábavné než seriózní. Jako zlatý hřeb jsme šli navštívit muzeum voskových figurín Madame Tussauds. To byl spíše takový kulturně zábavný zážitek, dětem se to líbilo nejvíce.<br /><br />Poslední den jsme navštívili Paříž, kde už jsem byl, takže všechny památky jsem znal. Avšak teď jsem měl možnost leccos poznat z jiného pohledu. Nemohli jsme vynechat Eiffelovu věž, Notter Dam, Pompidou, také jsme měli projížďku na lodi po Seině. Mě se líbila procházka noční a večerní Paříží a Louverem, kde to i v noci žije. Zajímavé je, že na rozdíl od Londýna ,je v Paříži strašný nepořádek. V Londýně, všechna čest, byly ulice čisté a bez odpadků. V Paříži je také méně bezpečno, hodně otravných band většinou Arabů a černochů. V Londýně se mi tedy nestalo, že mě zastavila nějaká žebrající babka a podobně. Co mě na Paříži nejvíce znechutilo, byla obsluha ve fast-foodu, kde relativně mladá holka neuměla vůbec anglicky a nerozuměla ani slovům jako right, ice-cream, giant nebo milk. Proto jsem místo zmrzliny dostal kapučíno. Celkový dojem ze zájezdu byl skvělý. Náramně jsem si to užil, v Anglii jsem využil i angličtinu, ve Francii to nemělo cenu ani zkoušet. V létě jedu zas. Prohlídnout si to, co jsem nestihl nebo neměl tolik času a hlavně nakoupit, značkové oblečení a sportovní vybavení,to je tam znatelně levnější. Dokonce i jídlo v supermarketech v přepočtu nevychází o moc dráž než u nás a letenka do Stanstedu se dá sehnat za 800 korun. Takže v létě prohlídnu další části Londýna.<br /><br />Fotky jsou k dispozici na mém <a href="https://picasaweb.google.com/psimurda">picassawebu</a>.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016595693665295605.post-15479010709043506402011-03-31T22:05:00.006+02:002011-07-30T19:54:16.650+02:00Bobby McFerrin [kultura 30.3.2011]<div id="summary">Hudbu mám rád, obzvláště pak tu vokální. Bobby McFerrin je opravdu pěvecký velmistr, to snad nemusím nikomu vysvětlovat. Než nějakou recenzi koncertu, který byl famózní, bych zde rád napsal své postřehy a momenty, které mě zaujaly.<br /><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 372px; height: 451px;" src="http://bobbymcferrin.com/wp-content/themes/mcferrin/images/bobby.jpg" border="0" alt="" /><br />Vypravili jsem se na koncert do haly Vodova v Brně, je to kousek od Doupěte, takže s dopravou nebyl problém. Vzali jsme to pěškobusem.</div> Lístky jsme měli za docela tučných 1500kč a do sektoru P2, ale když jsem viděl rozestavění žídlí asi by klidně stačilo kopit si lístek tuším za 1000 "pouze" na tribunu. Ta byla sice dále než židle na hrací ploše haly, ale na tribuně vzhledem k tomu, že jsou židlě stupňovité není problém s tím, že sedí někdo vysoký předvámi a kazí vám výhled. Některá místa na tribunách byla od našich židlí vzdálena nanejvýš 5 metrů, až takový rozdíl to nebyl. Proto lístek a umístění sedadla je dobré volit chytře. Přede mnou docela vysoký borec, a tak jsem se spíše než na samotného Bobbyho na pódiu, díval na projekci. Ano koncert natáčely kamery a diváci se mohli dívat na dvě velké plátna, kde bylo vše zobrazeno, poměrně detailně.<br /><br />Ze začátku koncertu jsem měl takový smíšený pocit. První píseň mi na otevření koncertu nepřišla moc vhodná, za to další zážitky byly fascinující. Nejvíce jsem se těšil na to, až na vlastní uši uslyším to jak z bobbyho hlasivek uslyším linout se dva tóny naráz. Dočkal jsem se, tuto neslýchanou hlasovou kreaci použil během vystoupení několikrát. Koncert byl plný improvizace, měl jsem nakoukáno několik koncertů z internetu a některé písně mi přišly úplně jiné a originální. Hodně mě zaujalo, jakým způsobem dokázal zpěvák interagovat s publikem. Nahodil nějaký rytmus nebo sekvenci tónů, a kynul divákům aby zpívali s ním. Nakonec také mistr jakoby skákal po imaginárním piánu a diváci v sále se snažili zpívat tóny, které hrál. Takto doslova "hrál na diváky". Nejvíc mě mrzí že jsem si lépe nenaposlouchal píseň Ave Maria, kterou sním zpívala půlka sálu, já jsem se trošku ztrácel.<br /><br />Podle očekávání si Bobby pozval i několik dobrovolníků na jeviště. Nejprve to byla dívčina, které tančila na jeho improvizaci. A poté vyzval i zpěváky. Sám jsem uvažoval, že bych to zkusil, ale nemyslím že bych to skrze trému zvládl, přece jen tam bylo přes 3500 lidí. Já jsem nezpíval více než rok a nekoncertoval snad ještě déle. Ale říkal jsem si, že kdyby to bylo přátelské a nechodili tam bůhvíjací zpěváci, tak tam půjdu a zazpívám "Lion sleeps tonight". No nejprve na jeviště přišel afroameričan David, který shodou náhod zpíval přesně tuto píseň. Dále přišel na jeviště druhý kluk, se kterým jamovali na melodii "Adams family". Poslední účinkující divák byl nejspíš saxofonista, který hrál melodii z filmu "Schindler's List". Trošku Bobbyho podezírám, že účinkující měl domluvené. Oba dva kluci zpívali moc dobře a seděli taky přímo za ním na pódiu na VIP místech, také souhra byla celkem velká, i když McFerrin je výborný improvizátor. Saxofonista hrál taky výborně, ale Bobby už se místy až tak moc nechytal, nicméně po vystoupení saxofonista neusedl na místo ale prý zmizel někde v zákulisí. Také jsem četl, že si Bobby na koncerty často zve sbory nebo pěvecká tělesa, na generálky a koncerty. Pro ty lidi je to zážitek a on si z nich vybere některé zpěváky, který vyzve ke zpěvu při koncertu. Ale to na zážitku nic nemění. Kdybych skutečně chtěl, nejspíš bych se tam nacpal, ale musel bych běžet docela daleko k pódiu a doufat, že mě nikdo nepředběhne a taky, co si budeme nalhávat nervozita by byla obrovská.<br /><br />Zbytek koncertu pokračoval v lepším a lepším duchu, spolupráce s publikem. Různé variace, improvizace. Zaměřené dost na jeho africké rytmy ale také nějaké jazzové a bluesové variace. Nejvíce se mi líbila bluesová píseň nebo spíš jam "Sweet Home Chicago". Obdivuji jeho pevný hlas, mít rozsah 4 oktáv už je nesmírně pozoruhodné. Ale to jak s ním mistr zachází, to je naprostá nádhera. Ve výškách ale i v nízkých tónech měl hlas pevný jako zvon. On snad nemá ani falzet a vše zpívá plným hlasem. Obdivuji a nechápu jak může mít takové líbezné výšky a zároveň pevné basy.<br /><br />Suma sumárum, očekával jsem trochu více Bobbyho výřečnosti, ale tu si asi schoval protože, kdo bu mu tady u nás rozuměl že ano. Hudební zážitek to byl ale velkolepý, smekám co tenhle člověk umí. Samozřejmě zkušenosti a praxe dělají své, ale i přesto všechno, je to unikát. Mohl ještě vystřihnout notoricky známou "Dont worry by happy", no co už třeba příště jeho další koncert si určitě nenechám ujít.Pavel Šimurdahttp://www.blogger.com/profile/03058122394034394357noreply@blogger.com1