neděle 17. dubna 2011

Anglie, Francie - Londýn, Cambridge, Paříž [z cest 7.4 - 13.4 2011]



Už na podzim za mnou přišla mamka, že pořádá pro školu zájezd do Londýna, jestli bych nechtěl jet s ní. Samozřejmě jsem neváhal ani vteřinu a souhlasil jsem. Na starém kontinentě, jménem Británie, jsem ještě nikdy nebyl, ale navštívit tuto zemi jsem měl v plánu už delší dobu. Nicméně ve Francii i Paříži už jsem byl ještě s gymplem a v té době jsem se zařekl, že autobusem nikam dál než do sousedních zemí nejedu, protože 24 hodin v autobuse je opravdu zabijáckých. Nakonec cesta nebyla tak strašná a dalo se to vydržet. Kniha, učení a spánek jsou dobrými společníky.


Výlet zajišťovala CK, ta poskytla průvodce, což byl velmi sympatický kluk stejně starý jako já, studující filosofii na UK. Šlo vidět, že už má několik zájezdů za sebou a svou práci odvedl na jedničku. Měli jsme také zajištěné jídlo, od paní kuchařky, která vařila v jednom z mobiliónů v AllHollows, kde jsme byli ubytováni. Spali jsme v karavanech pro 6 lidí s přistýlkami, bylo tam vše - sporák, mikrovlnka, rychlovarná konvice, toaleta, sprcha. Sice poněkud stísněné, ale dostačující.

První den jsme Přijeli do Londýna, vystoupili u Toweru a v plánu jsme měli prohlídku městské části City. Byl pátek a brzy ráno, zhruba do devíti hodin byly ulice prázdné, později jsme mohli zahlídnout běžce. Těch tam bylo opravdu mnoho, nejspíš trénovali na londýnský maraton, ale chvílemi jsem měl pocit, že každý Londýňan běhá. Prošli jsme takovou trasu a navštívili nejznámější památky. Nejprve Doky svaté Kateřiny, což byl největší přístav na Temži, nyní slouží hlavně pro hotely. Podívali jsme se na Tower Bridge a Tower of London, prošli se po nábřeží. Dále jsme šli k Monumentu, na kterém je také vyhlídka, ale bohužel byla zavřená. Pokračovali jsme k St.Paul's Cathedral. Vždycky jsem žil v domnění, že je kolem ní nějaký velký prostor, ve skutečnosti je za ní takový menší park a před katedrálou malinký plácek, ze kterého se nedá pořádně ani celá vyfotit. Dovnitř jsme nešli, jednak nabyl čas, a také tam bylo docela tučné vstupně. Poté jsme přešli přes Millenium Bridge, rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla do London Dungeonu a druhá, tedy já a spol., jsme navštívili muzeum na křižníku Belfast. Bylo v něm ukázáno jak vypadal život na bitevním křižníku královského námořnictva. V poledne jsme přešli přes Tower Bridge a zamířili do Toweru.Na prohlídku jsme měli jen hodinu a půl, ovšem Tower je tak na půldenní prohlídku. Viděli jsme korunovační klenoty, beefeatery a tři věže. Musím říct, že mě to poněkud zklamalo. Od Toweru jsem čekal hlavně pěknou expozici vězení a mučících nástrojů, ty jsem ale nenašel. Logicky jsem hledal v Bloody Tower (executioners exibithion) a Bauchamp Tower (prisoners exhibition). Tam byly pouze tabule, kde se daly přečíst sice zajímavé informace nebo příběhy vězňů, ale z nástrojů jsem viděl pouze skřipec. Nejvíce toho bylo k vidění ve White Tower, který jsem proběhl v posledních patnácti minutách. Odpoledne jsme měli ještě v plánu navštívit Greenwichskou observatoř,kvůli poruše metra jsme museli jít kus pěšky, a přišli tak deset minut po zavření. Na druhou stranu, jsem šli pěším podchodem pod Temží a navštívili námořní muzeum. Zahrady okolo observatoře jsou nádherné.

Co se týče takových postřehů z života Londýňanů a Londýna obecně. Překvapilo mě, jak jsou ulice malé a stísněné, dokonce i hlavní cesty jsou dvouproudové. Přesto doprava v centru nekolabuje, horší je to na výjezdech, kde bývají zácpy. Lidé jsou strašně uspěchaní, ty fofry, když ráno valili do práce byly neskutečné. Naproti tomu, když je čas oběda nebo mají volno, tak využijí každou zelenou plochu, sednou si na trávu a buď jen relaxují nebo třeba obědvají. To ale tak, že se park skutečně naplní a je tam hlava na hlavě.

Další den jsme navštívili Cambridge, kde byla našim cílem místa jako Great St Mary church, St. John's a Kings College a Duxford, kde je muzeum letectví a vojenské techniky. Muzeum ocení především kluci, já jsem konečně viděl na živo Blackbirda a byl jsem i v Concordu. Jsou tam vyřazená letadla a tanky, převážně vojenské typy. Toto muzeum je návštěvou klidně na celý den. Já jsem stihl doslova proletět čtyři pavilony asi z desíti. Líbilo se mi, že podobně jako v námořním muzeu je i zde mnoho interaktivních výstav, kde si člověk může zkusit jak funguje třeba křídlo nebo plachtění, případně mnoho simulací letadel, střelby a mnoho dalšího. Dětem se to moc líbí.
V Cambridge bylo hlavní atrakcí nakupování a prohlídka města. V sportovním obchodě jsou pravidelné výprodeje, tak jsem si rozšířil svou garderóbu. Doporučen nám byl takzvaný matematický most, který je postaven bez jediného hřebíku a dřeva v něm jsou jen zapasována. Ten na mě ale příliš velký dojem neudělal, vypadá jako obyčejná lávka. Jako všude v Anglii i zde bylo mraky lidí v parcích i na ulicích a v obchodech. Cambridge je ale nádherným studentským městem, i když si nedokážu představit, jak v takových historických budovách studium probíhá.

Poslední den v Londýně jsme navštívili část Westminster. Kde jsou Big Ben, Houses of Parliament, Downing street, Museum Sherlocka Holmese, White gardens, Westminster Abby, Buckinghamský palác a nebo Hyde park. Celá část je moc pěkná a je zde moc zajímavých míst. Výměna stráží u Buckingham palace je dívatelná pouze ze předních řad, ale pokud tam člověk nepříjde tak dvě hodiny před, není nic vidět. My jsme viděli pouze pochodující pluky granátníků v beranicích a odcházející dechovku. Výměnu stráží jsme však viděli u Toweru a Household cavalery museum. V obou případech byl na stáži černoch, aneb "God saves the Queen".

Největším zážitkem byl pro mě Speakers corner v Hyde parku, kde lidé vyjadřují své názory a je to takový debatní kroužek, kde se můžete i zapojit. Vydržel bych tam i hodiny, většina lidí tam jsou asi náboženští fanatici, protože minimálně tři lidé mluvili něco o Ježíšovi. Ty ale nikdo neposlouchal. Zajímavý byl nějaký rakouský ekonom, který povídal o finanční situaci Anglie vs Rakousko a černoch mluvící o rasismu. To bylo spíše zábavné než seriózní. Jako zlatý hřeb jsme šli navštívit muzeum voskových figurín Madame Tussauds. To byl spíše takový kulturně zábavný zážitek, dětem se to líbilo nejvíce.

Poslední den jsme navštívili Paříž, kde už jsem byl, takže všechny památky jsem znal. Avšak teď jsem měl možnost leccos poznat z jiného pohledu. Nemohli jsme vynechat Eiffelovu věž, Notter Dam, Pompidou, také jsme měli projížďku na lodi po Seině. Mě se líbila procházka noční a večerní Paříží a Louverem, kde to i v noci žije. Zajímavé je, že na rozdíl od Londýna ,je v Paříži strašný nepořádek. V Londýně, všechna čest, byly ulice čisté a bez odpadků. V Paříži je také méně bezpečno, hodně otravných band většinou Arabů a černochů. V Londýně se mi tedy nestalo, že mě zastavila nějaká žebrající babka a podobně. Co mě na Paříži nejvíce znechutilo, byla obsluha ve fast-foodu, kde relativně mladá holka neuměla vůbec anglicky a nerozuměla ani slovům jako right, ice-cream, giant nebo milk. Proto jsem místo zmrzliny dostal kapučíno. Celkový dojem ze zájezdu byl skvělý. Náramně jsem si to užil, v Anglii jsem využil i angličtinu, ve Francii to nemělo cenu ani zkoušet. V létě jedu zas. Prohlídnout si to, co jsem nestihl nebo neměl tolik času a hlavně nakoupit, značkové oblečení a sportovní vybavení,to je tam znatelně levnější. Dokonce i jídlo v supermarketech v přepočtu nevychází o moc dráž než u nás a letenka do Stanstedu se dá sehnat za 800 korun. Takže v létě prohlídnu další části Londýna.

Fotky jsou k dispozici na mém picassawebu.
Přečíst celý článek

čtvrtek 31. března 2011

Bobby McFerrin [kultura 30.3.2011]

Hudbu mám rád, obzvláště pak tu vokální. Bobby McFerrin je opravdu pěvecký velmistr, to snad nemusím nikomu vysvětlovat. Než nějakou recenzi koncertu, který byl famózní, bych zde rád napsal své postřehy a momenty, které mě zaujaly.

Vypravili jsem se na koncert do haly Vodova v Brně, je to kousek od Doupěte, takže s dopravou nebyl problém. Vzali jsme to pěškobusem.
Lístky jsme měli za docela tučných 1500kč a do sektoru P2, ale když jsem viděl rozestavění žídlí asi by klidně stačilo kopit si lístek tuším za 1000 "pouze" na tribunu. Ta byla sice dále než židle na hrací ploše haly, ale na tribuně vzhledem k tomu, že jsou židlě stupňovité není problém s tím, že sedí někdo vysoký předvámi a kazí vám výhled. Některá místa na tribunách byla od našich židlí vzdálena nanejvýš 5 metrů, až takový rozdíl to nebyl. Proto lístek a umístění sedadla je dobré volit chytře. Přede mnou docela vysoký borec, a tak jsem se spíše než na samotného Bobbyho na pódiu, díval na projekci. Ano koncert natáčely kamery a diváci se mohli dívat na dvě velké plátna, kde bylo vše zobrazeno, poměrně detailně.

Ze začátku koncertu jsem měl takový smíšený pocit. První píseň mi na otevření koncertu nepřišla moc vhodná, za to další zážitky byly fascinující. Nejvíce jsem se těšil na to, až na vlastní uši uslyším to jak z bobbyho hlasivek uslyším linout se dva tóny naráz. Dočkal jsem se, tuto neslýchanou hlasovou kreaci použil během vystoupení několikrát. Koncert byl plný improvizace, měl jsem nakoukáno několik koncertů z internetu a některé písně mi přišly úplně jiné a originální. Hodně mě zaujalo, jakým způsobem dokázal zpěvák interagovat s publikem. Nahodil nějaký rytmus nebo sekvenci tónů, a kynul divákům aby zpívali s ním. Nakonec také mistr jakoby skákal po imaginárním piánu a diváci v sále se snažili zpívat tóny, které hrál. Takto doslova "hrál na diváky". Nejvíc mě mrzí že jsem si lépe nenaposlouchal píseň Ave Maria, kterou sním zpívala půlka sálu, já jsem se trošku ztrácel.

Podle očekávání si Bobby pozval i několik dobrovolníků na jeviště. Nejprve to byla dívčina, které tančila na jeho improvizaci. A poté vyzval i zpěváky. Sám jsem uvažoval, že bych to zkusil, ale nemyslím že bych to skrze trému zvládl, přece jen tam bylo přes 3500 lidí. Já jsem nezpíval více než rok a nekoncertoval snad ještě déle. Ale říkal jsem si, že kdyby to bylo přátelské a nechodili tam bůhvíjací zpěváci, tak tam půjdu a zazpívám "Lion sleeps tonight". No nejprve na jeviště přišel afroameričan David, který shodou náhod zpíval přesně tuto píseň. Dále přišel na jeviště druhý kluk, se kterým jamovali na melodii "Adams family". Poslední účinkující divák byl nejspíš saxofonista, který hrál melodii z filmu "Schindler's List". Trošku Bobbyho podezírám, že účinkující měl domluvené. Oba dva kluci zpívali moc dobře a seděli taky přímo za ním na pódiu na VIP místech, také souhra byla celkem velká, i když McFerrin je výborný improvizátor. Saxofonista hrál taky výborně, ale Bobby už se místy až tak moc nechytal, nicméně po vystoupení saxofonista neusedl na místo ale prý zmizel někde v zákulisí. Také jsem četl, že si Bobby na koncerty často zve sbory nebo pěvecká tělesa, na generálky a koncerty. Pro ty lidi je to zážitek a on si z nich vybere některé zpěváky, který vyzve ke zpěvu při koncertu. Ale to na zážitku nic nemění. Kdybych skutečně chtěl, nejspíš bych se tam nacpal, ale musel bych běžet docela daleko k pódiu a doufat, že mě nikdo nepředběhne a taky, co si budeme nalhávat nervozita by byla obrovská.

Zbytek koncertu pokračoval v lepším a lepším duchu, spolupráce s publikem. Různé variace, improvizace. Zaměřené dost na jeho africké rytmy ale také nějaké jazzové a bluesové variace. Nejvíce se mi líbila bluesová píseň nebo spíš jam "Sweet Home Chicago". Obdivuji jeho pevný hlas, mít rozsah 4 oktáv už je nesmírně pozoruhodné. Ale to jak s ním mistr zachází, to je naprostá nádhera. Ve výškách ale i v nízkých tónech měl hlas pevný jako zvon. On snad nemá ani falzet a vše zpívá plným hlasem. Obdivuji a nechápu jak může mít takové líbezné výšky a zároveň pevné basy.

Suma sumárum, očekával jsem trochu více Bobbyho výřečnosti, ale tu si asi schoval protože, kdo bu mu tady u nás rozuměl že ano. Hudební zážitek to byl ale velkolepý, smekám co tenhle člověk umí. Samozřejmě zkušenosti a praxe dělají své, ale i přesto všechno, je to unikát. Mohl ještě vystřihnout notoricky známou "Dont worry by happy", no co už třeba příště jeho další koncert si určitě nenechám ujít.
Přečíst celý článek

Vznik

Proč jsem si založil blog? Inu dlouho už si vytvářím svou webovou stránku, kde plánuju mimo počítačových věcí, zvěčnit i své kulturní a jiné životní aktivity. Ať mám vzpomínku a nebo se z nich mohou kochat ostatní. Protože vývoj mého vlastního systému jde pomalu, navíc když jsou práce do školy a státnice za rohem, budu psát své poznámky zde.
Přečíst celý článek