Hudbu mám rád, obzvláště pak tu vokální. Bobby McFerrin je opravdu pěvecký velmistr, to snad nemusím nikomu vysvětlovat. Než nějakou recenzi koncertu, který byl famózní, bych zde rád napsal své postřehy a momenty, které mě zaujaly.
Vypravili jsem se na koncert do haly Vodova v Brně, je to kousek od Doupěte, takže s dopravou nebyl problém. Vzali jsme to pěškobusem.
Lístky jsme měli za docela tučných 1500kč a do sektoru P2, ale když jsem viděl rozestavění žídlí asi by klidně stačilo kopit si lístek tuším za 1000 "pouze" na tribunu. Ta byla sice dále než židle na hrací ploše haly, ale na tribuně vzhledem k tomu, že jsou židlě stupňovité není problém s tím, že sedí někdo vysoký předvámi a kazí vám výhled. Některá místa na tribunách byla od našich židlí vzdálena nanejvýš 5 metrů, až takový rozdíl to nebyl. Proto lístek a umístění sedadla je dobré volit chytře. Přede mnou docela vysoký borec, a tak jsem se spíše než na samotného Bobbyho na pódiu, díval na projekci. Ano koncert natáčely kamery a diváci se mohli dívat na dvě velké plátna, kde bylo vše zobrazeno, poměrně detailně.Vypravili jsem se na koncert do haly Vodova v Brně, je to kousek od Doupěte, takže s dopravou nebyl problém. Vzali jsme to pěškobusem.
Ze začátku koncertu jsem měl takový smíšený pocit. První píseň mi na otevření koncertu nepřišla moc vhodná, za to další zážitky byly fascinující. Nejvíce jsem se těšil na to, až na vlastní uši uslyším to jak z bobbyho hlasivek uslyším linout se dva tóny naráz. Dočkal jsem se, tuto neslýchanou hlasovou kreaci použil během vystoupení několikrát. Koncert byl plný improvizace, měl jsem nakoukáno několik koncertů z internetu a některé písně mi přišly úplně jiné a originální. Hodně mě zaujalo, jakým způsobem dokázal zpěvák interagovat s publikem. Nahodil nějaký rytmus nebo sekvenci tónů, a kynul divákům aby zpívali s ním. Nakonec také mistr jakoby skákal po imaginárním piánu a diváci v sále se snažili zpívat tóny, které hrál. Takto doslova "hrál na diváky". Nejvíc mě mrzí že jsem si lépe nenaposlouchal píseň Ave Maria, kterou sním zpívala půlka sálu, já jsem se trošku ztrácel.
Podle očekávání si Bobby pozval i několik dobrovolníků na jeviště. Nejprve to byla dívčina, které tančila na jeho improvizaci. A poté vyzval i zpěváky. Sám jsem uvažoval, že bych to zkusil, ale nemyslím že bych to skrze trému zvládl, přece jen tam bylo přes 3500 lidí. Já jsem nezpíval více než rok a nekoncertoval snad ještě déle. Ale říkal jsem si, že kdyby to bylo přátelské a nechodili tam bůhvíjací zpěváci, tak tam půjdu a zazpívám "Lion sleeps tonight". No nejprve na jeviště přišel afroameričan David, který shodou náhod zpíval přesně tuto píseň. Dále přišel na jeviště druhý kluk, se kterým jamovali na melodii "Adams family". Poslední účinkující divák byl nejspíš saxofonista, který hrál melodii z filmu "Schindler's List". Trošku Bobbyho podezírám, že účinkující měl domluvené. Oba dva kluci zpívali moc dobře a seděli taky přímo za ním na pódiu na VIP místech, také souhra byla celkem velká, i když McFerrin je výborný improvizátor. Saxofonista hrál taky výborně, ale Bobby už se místy až tak moc nechytal, nicméně po vystoupení saxofonista neusedl na místo ale prý zmizel někde v zákulisí. Také jsem četl, že si Bobby na koncerty často zve sbory nebo pěvecká tělesa, na generálky a koncerty. Pro ty lidi je to zážitek a on si z nich vybere některé zpěváky, který vyzve ke zpěvu při koncertu. Ale to na zážitku nic nemění. Kdybych skutečně chtěl, nejspíš bych se tam nacpal, ale musel bych běžet docela daleko k pódiu a doufat, že mě nikdo nepředběhne a taky, co si budeme nalhávat nervozita by byla obrovská.
Zbytek koncertu pokračoval v lepším a lepším duchu, spolupráce s publikem. Různé variace, improvizace. Zaměřené dost na jeho africké rytmy ale také nějaké jazzové a bluesové variace. Nejvíce se mi líbila bluesová píseň nebo spíš jam "Sweet Home Chicago". Obdivuji jeho pevný hlas, mít rozsah 4 oktáv už je nesmírně pozoruhodné. Ale to jak s ním mistr zachází, to je naprostá nádhera. Ve výškách ale i v nízkých tónech měl hlas pevný jako zvon. On snad nemá ani falzet a vše zpívá plným hlasem. Obdivuji a nechápu jak může mít takové líbezné výšky a zároveň pevné basy.
Suma sumárum, očekával jsem trochu více Bobbyho výřečnosti, ale tu si asi schoval protože, kdo bu mu tady u nás rozuměl že ano. Hudební zážitek to byl ale velkolepý, smekám co tenhle člověk umí. Samozřejmě zkušenosti a praxe dělají své, ale i přesto všechno, je to unikát. Mohl ještě vystřihnout notoricky známou "Dont worry by happy", no co už třeba příště jeho další koncert si určitě nenechám ujít.
