středa 30. listopadu 2011

Tallinn - Alkoholová turistika

Po třech měsících strávených v Lappeenrantě jsem se odhodlal vyrazit na první pořádný výlet. Tallinn hlavní město Estonska. Věděl jsem, že je to pěkné historické centrum, ale netušil jsem proč je to město tak vyhledávané. Teď už to vím. Výlet byl naplánován na dva dny. Pondělí brzo ráno odjezd, noc v hotelu v Tallinnu, další den v poledne odjezd trajektem zpět do Helsinek.

V neděli večer jsem dělal na projektu do Unix and System programming, protože jsem ho chtěl odevzdat včas, ať mám nějaký feedback. Skončil jsem v pět ráno, nefungoval školní email takže jsem čekal do půl šesté abych mohl projekt odeslat. Odjezd od univerzity byl naplánován na 6.20, takže už nemělo cenu jít spát. V Autobuse jsme se každý představili krátce svým kolegům a také jsme měli říct pár slov o svojí zemi. Takže jsem se dozvěděl spousty nových věcí. V Thajsku mají nejlepší jídlo. Rusko je známé kvůli vodce a komunismu. Nejlepší pivo mají v Německu a Belgii, ve Francii jí žáby, pijí víno a velmi známý je francouzský polibek. Z toho jsme udělali závěr, že Francouzi jenom jedí, pijí a příležitostně se líbají. Nejvíce se po cestě bavil jediný Finský účastník Juppe, který stihl vyzumknout 5 piv. Cesta v autobuse uběhla poměrně rychle, usnout se mi nepodařilo.

Na lodi se spát vůbec nedalo, nebylo kde protože kabinu jsme zaplacenou neměli. Hned jsem se složil s několika lidmi na Longero z DutyFree obchodu, plechovka tam vyšla na necelých 60 centů, což je v porovnání s Finskými cenami nic. Loď se houpala pořádně, vlny šplouchaly až do 6. patra na lodi. Nejen mi, pijáci Longera ale i dokonce i ostatní lidé měli problémy chodit na palubě lodi. Jakmile jsme dorazili do Tallinnu, hned jsme se ubytovali v hotelu, který je u přístavu. Hotel pěkný, pokoj se dvěma postelemi. Všechno pěkně zařízené, nemusel jsem si brát ani ručník nebo mýdlo, všechno bylo k dispozici. Samozřejmě, že jsme se první vydali na výzvědy do AlkoShopu. Estonsko, jak jsem se nyní dozvěděl je pro Finy země „Alkoholové turistiky“. Jezdí zde se jen opít, nakoupit zásoby chlastu nebo jídla. Alkoholové obchody jsou tady skoro na každém kroku a ceny jsou v porovnání s Finskem téměř poloviční. Třeba Becherovka je za 7€, Absolut vodka za 16€. Obchod vypadá jako klasický velkosklad, všude jen palety s chlastem. Pro tyto příležitosti si můžete koupit speciálně upravený vozíček, na který naskládáte několik kartonů piva a lahví. Kolem dokola stála pouze Finská auta, dodávky a mraky důchodců. Skutečně mě překvapilo, že i na lodi jsem potkával pouze opilé Finské důchodce.

Po obhlédnutí obchodu a nakoupení zásob na večer jsme se vydali do města. V Tallinnu je pěkné, velmi pěkné historické centrum. Plné úzkých uliček, město na vás dýchá středověkou atmosférou, díky mnoha stylovým hospůdkám a restauracím. Docela mě mrzí, že jsme do nějaké středověké krčmy nezapadli. Dále, čím je Tallinn významný jsou městské hradby a všechny bašty, věže a brány na nich. Dále je zde několik pěkných kostelů a katedrála Alexandra Něvského. Staré město jsme prošli poměrně rychle, viděli jsme snad všechny významné budovy, vánoční trhy, větrem vyvrácený vánoční strom a samozřejmě zmiňovaná alkoholové obchody. Neznámo proč ale mnoho názvů jsem byl schopen přeložit svou němčinou a Němec Erik dokonce potvrdil, že Estonské nápisy jsou velmi podobné východně německému dialektu. Na jídle jsme skončili v restauraci, kde měli XXL burger s hranolky za 3€, což je sice pěkná cena, ale maso bylo poměrně studené. Měl jsem hlad, takže mi to bylo jedno. Estonské pivo je podobně jako Finské poměrně škaredé. Až budu v Tallinnu příště, půjdu se najíst do restaurace v centru. Všem to doporučuji za oběd i s polévkou a vínem zaplatíte okolo 10€ a navíc si užijete atmosféru staré hospody. Estonsko je skutečně levné a příjemné. Dokonce počasí bylo pěkné. Sluníčko se nám, na rozdíl od Finska, rádo ukazovalo, škoda jen silného a studeného větru.

Po setmění jsme se vydali zpět na hotel, po cestě jsme přemýšleli kam zajdeme večer. Protože v pondělí byly otevřené jen dva kluby, zvítězila diskotéka jménem Venus, kde se podle internetu zdržují lidé ze všech koutů světa. Já, Valery, Erik, Steven a Francesco jsme začali pít na pokoji 225, předtím jsme si dali v Hotelu pizzu za 4€ a dostali pití zdarma. Když nás vyrušil hluk z chodby. Juppe, v té době už solidně napitý, zjistil že má přímo pod oknem pokoje vlajky visící na stěně hotelu. Nenapadlo ho nic lepšího než si Finskou vlajku prostě z okna vytáhnout a běhat s ní po chobě.

K večeru jsme se vydali do klubu Venus. O proti Finsku příjemná změna, žádné vstupné, žádné poplatky za šatnu, do půlnoci všechny drinky za poloviční cenu. Takže pivo stálo příjemných 1.75€. Bohužel v klubu byli pouze lidé z našeho výletu, v pondělí jsou v Estonsku kluby obvykle zavřené, protože nikdo nepaří. Kolem druhé ranní, už nás tam zbylo jen pár protože vyhazovači vyhodili dost lidí kvůli focení nebo tančení na stolech. Zůstala už jen naše čtyřka, teď už bez Stevena, který se ztratil někde v ulicích Tallinnu. Všichni měli pekelný hlad, takže jsme kromě obdivování nočního města hledali nějaké místo kde se můžeme najíst. Potkali jsme mladou Estonku, která byla nejspíš trošku opilá. Po asi patnácti minutovém uvažování řekla, že má vlastně taky hlad a že nám pomůže najít nějaký ruský Non-stop obchod. Poněkud mě vystrašilo, že jsme se vydali na úplně opačnou stranu než byl náš hotel. Asi po dvaceti minutách jsme dorazili k ruskému obchodu. Klasické sámoška, kde před vchodem spal jeden bezdomovec. Nakoupili jsme nějaké salámy, sendviče, pití a šli jsme hledat cestu na hotel. Estonka mezitím zmizela a bezdomovec s díky odmítl půlku sendviče, kterou mu dobrosrdečný Valery nabízel. Protože jsme moc netušili, kde přesně jsme a podle odhadů jsme mohli být tak 5 kilometrů od hotelu. Rozhodli jsme se zkusit taxi. Vzbudili jsme řidiče spícího ve svém taxíku, zeptali jsme se jestli by nás hodil do hotelu Portas a jaká by byla cena. Anglicky neuměl, rozuměl nejspíš jen „hotel Portas“ a „price?“. Řekl, že 5€ a odveze nás. Za pět euro taxík pro 4 lidi? To je zadarmo! Tak jsme nasedli, a jeli... no jeli, auto nestartovalo. Řidiče nic nerozhodilo a nějak nám ukázal, abychom mu pomohli roztlačit taxi. Pak motor naskočil a my jsme mohli jet. Problém byl, že jsme jeli úplně na opačnou cestu, než bychom očekávali. Určitě to nebyla nejkratší cesta na Hotel, projeli jsme velkou část města, proplétali se tmavými úzkými uličkami a nejednou se objevili před hotelem. Protože řidič ani nezapnul taxametr, řekl si o 5 euro a zase jel pryč. Nabyl jsem podezření, i podle jeho chování, že byl opilý a raději se snažil vyhnout místům, kde by mohla stát policie.

Ráno jsem úspěšně zaspal snídani, protože jsme ještě pokračovali na pokoji 225 a já jsem byl moc unavený, takže jsem si řek že se raději trošku vyspím. Poté co jsme vylezli z hotelu jsme šli hromadně nakoupit zásoby alkoholu a přesunuli se na loď. Tentokrát jsem ji trošku prozkoumal, udělal fotky z paluby. Cesta zpátky byla už poměrně nudná a ubíhala pomalu. Kecal jsem s Robertem, dalším Čechem z výpravy. Všichni jsme se váleli na chodbě, kolem chodili opilí Finští důchodci ve velmi extravagantním oblečením. A dokonce jsme potkali Ježíška! Který měl typický „Fathers Christmas voice“. Nejvíce zbořený byl na lodi Juppe, který se válel uprostřed chodby. Ráno mi pověděl, že strávil noc v policejní cele, protože ho nějak odchytli policajti jak se válel na ulici a vzali ho na záchytku. Naštěstí prý nic neplatil, takže příště nebude vůbec platit hotel, když v něm ani nespal. Jeho bratranec který tam byl s ním se mu celou dobu vysmíval. Policie ho nesebrala jen proto, že byl večer schopen se postavit na nohy a chudáka Juppeho nechal na pospas osudu. Takže Juppe celou noc nespal a ráno musel jít pěšky asi 10 kilometrů z policejní stanice do přístavu. Toto je prý naprosto normální a Finům se to v Estonsku stává často. Je to jakoby nenažraný Čech přijel do země, kde je všechno dvakrát levnější než ceny na které je zvyklý. Takže pro Finy je Tallinn místo kde se jezdí totálně opít a vyprázdnit kapsy.

Fotky z měho webového alba.
Přečíst celý článek

neděle 6. listopadu 2011

Výlet do Prahy (soutěž ACM-SPY)

Teď si možná říkáte, že to zní hodně divně. Psát o výletu do Prahy, ale skutečně jsem si výlet do Prahy udělal. Zvláštní, že když mám Prahu „doma“, na dosah ruky, tak jsem v matce měst byl naposledy ve třeťáku na výletě s gymplem. Teď jsem byl na výletě Finsko-Praha víceméně pracovně.

Po odevzdání bakalářské práce mě můj vedoucí dá se říct „dokopal“ k tomu, abych se přihlásil do soutěže ACM-SPY. Což je československá soutěž nejlepších diplomových a bakalářských prací. Před prázdninami jsem poslal svou práci a nový rozšířený abstrakt. Moje práce se zabývá lokalizaci čárových kódů v obraze, prakticky jsem použil poznatky všech možných lokalizátorů a navrhl, implementoval a otestoval nový algoritmus lokalizace. Ve výsledku je přesný a natolik rychlý, že dokáže kódy hledat v reálném čase. S touto prací už jsem také soutěžil na brněnském (Fekťáckém) EEICT.
Do září se porota, v zastoupení poměrně uznávaných lidí z IT fakult u nás, rozhodovala, kdo postoupí do dalších kol. Myslím, že tam bylo přihlášeno přes 200 bakalářský prací. Začátkem září jsem dostal od organizátorů mail, že jsem postoupil do druhého kola. Byl jsem potěšen, samozřejmě. Větší překvapení přišlo, když mi v půlce září přišel mail, že jsem postoupil do finále, které se koná koncem října v Praze. Dostat se mezi pět nejlepších v takové soutěži mě velmi příjemně překvapilo. Největší problém samozřejmě byl s dopravou. Já jsem ve Finsku, Praha je daleko a letenky jsou drahé. Pořadatelé psali, že cestu proplatí, ale bohužel nejsou schopni proplatit mi letenku za 7tisíc. Nakonec se našly peníze na naší fakultě, takže jsem měl zajištěnou dopravu a mohl jsem se soustředit na prezentaci své práce a další anglický článek, který půjde do, známého vědecko-IT časopisu ACM.

Ve škole tady ve Finsku byly docela fofry, takže jsem na článek a prezentaci neměl až tolik času. Článek jsem napsal během několika dnů, po korekci vedoucím a jednou ochotnou angličankou tady, jsem ho odeslal. Cesta proběhla celkem v pohodě. Vlak z Lappeenranty do Helsinek a následnou cestu na letiště už jsem měl zmáknutou. Spoje navazovaly dobře, takže jsem přijel na letiště asi o dvě a půl hodiny před odletem. Skoro hodinu jsem čekal než otevřou odbavovací přepážku. Cestoval jsem poměrně na lehko. Měl jsem jen prázdný bágl s finskými „suvenýry“ a notebook. Být na letišti dvě hodiny před odjezdem je docela nuda. Většinou tam nebývá pořádné internetové připojení zdarma, takže sedět před gatou je někdy skutečně nuda. Alespoň jsem mohl pracovat na prezentaci. S prezentací jsem si docela vyhrál, cvičil jsem si ji celou cestu do ČR a pak ještě v Praze. Nyní přichází podstatný bod cesty, v letadle jsem si dal po dlouhé době pořádné české pivo. V Praze jsem bydlel u bratránka v jeho „rezidenci“ na Vinohradech. Byt je kousek od Muzea, blízko metra, dostupnost parádní. Finále se konalo v Dejvicích na ČVUT FELU. Cestování po Praze je díky MHD poměrně pohodlné a rychlé. Nicméně pokud nemáte nějaké měsíční jízdné, tak se pěkně prodraží.

Soutěž se docela vyvedla. Se svou prezentací jsem byl spokojený. Pouze ke konci jsem se tam přeřekl, ale to nebylo nic tragického. Se svým výkladem jsme se měli vejít do 12 minut. Nicméně jsem ve finále nerozvíjel některé věci do detailů, takže jsem za necelých 9 minut domluvil. Poté přišla na řadu diskuse s porotou. Osobně jsem čekal otázky hlavně na to, jak to funguje, jaké mohou nastat chyby a podobně. Otázky byly spíše zaměřeny na to, jak se to dá reálně použít a prodat. Když odmyslím poměrně nepříjemnou otázku jednoho člena poroty na testování výsledků, kterou mi nějak neumožnil vysvětlit a utnul mě v půlce věty, tak i diskuse nebyla tak strašná. Pro mě to byla asi nejpřínosnější část. Teď už vím, že na nějakou diskusi je velmi těžké se připravit, protože nikdy nevíte jaké otázky porota vznese a co je bude zajímat. Do jisté míry se to dá předpovídat, ale je to nevyzpytatelné. Slajdy, které jsem měl připraveny k případným dotazům jsem skoro nevyužil. Po odprezentování a obědě nám porota přede všemi soutěžícími řekla své názory na naše práce a výkony. U mě se jim líbilo, že jsem udělal algoritmus, který funguje, má dobré výsledky, dokázal jsem ho otestovat na velké sadě testovacích dat, takže lze říci, že testy jsou spolehlivé a v neposlední řadě, že se jedná o nový mnou navržený algoritmus. Ostatní práce byly také velmi dobré, jednalo se o mobilní aplikaci pro Windows-phone, které má za úkol sledovat a motivovat děti v pohybu. Tohle byla nakonec vítězná aplikace, vypadalo to, že borci se sní už účastnili ImagineCupu. Podobných aplikací sice existuje spousty, ale tato byla zaměřená na dětského uživatele, takže vyzdvihnout by se asi dalo uživatelské rozhraní, které jsem ani neviděl a nebo jsem možná spíše z prezentace nepochopil, jestli se jedná o screenshoty aplikace a nebo nějaké návrhy a skici. Hlavní výhra putovala na slovenskou (pořádající) univerzitu, jmenovci ředitelky soutěže. Druhé místo obsadil kluk z MUNI, který dělal dalo by se říci google-earth, který funguje ve webovém prohlížeči z pomocí technologie Web-GL. Úctyhodné je především to, že půl roku tuto webovou aplikaci provozuje a už zaznamenal 90tisíc unikátních návštěv. Na třetím místě, osobně můj favorit, kolega z FITu, který pracoval na obměně optického pojítka RONJA za pomocí Fitkitu a FPGA, neznalým to nejspíše nic neřekne, ale pro mě je to něco zajímavého. Což dokazuje i to, že celé zařízení sám zkonstruoval, vylepšil a přidal mnohé možnosti, vytvořil fpga implementaci a dokonce mu to funguje a používá to doma. Na čtvrtém místě jsem se umístil já, se svým lokalizátorem. Což je vlastně algoritmus, který v digitálním obrázku nebo videu (video je vlastně sekvence obrázků), dokáže najít čárový kód, rychle (záleží na rozlišení ale řádově několik desítek milisekund) a přesně, tak aby ho poté mohla zpracovat čtečka čárových kódů. Na pátém místě, skončil borec z FELU, se svým simulátorem síťového provozu, i když se o sítě zajímám, moc jsem z jeho, dle mého názoru, nešťastné prezentace nepochopil. Možná je to spíše tím, že bych na takové věci použil jiné existující nástroje a nenapadlo by mě implementovat něco takového sám. Co mě docela překvapilo, bylo to že všechny práce, kromě našich dvou z FITu, byly součástí nějakého většího projektu a dělalo na něm vlastně více lidí, takže jsem někde pořádně nepochopil, co byl přínos toho člověka a co už patřilo do výsledné aplikace, na které pracoval už jako součást týmu. Celkově soutěž, obrovská zkušenost, poznání nových lidí, nová výzva ještě se vylepšit. Finálové práce byly všechny myslím si hodně promakané a vybírat tu nejlepší je hodně složité. Řekl bych, že rozdíly byly minimální. Už teď začínám přemýšlet, co tam ukážu s diplomkou.

Zbytek krátkého pobytu v Praze byl ve znamení setkání, nakupování a krátké prohlídky zajímavých míst staré Prahy. V pátek jsem s Jeníkem zašel na večeři a několik plzeňských dvanáctek. Nejvíce mě ranilo, když nás pan vrchní nalákal na dobré vepřové kolínko a pak se omlouval, že už teda není. V sobotu jsem strávil s rodiči, kteří se na mě přijeli podívat. Nakoupili jsme zásoby a potřebné věci na daleký sever. Večer jsme s bratránkem vyrazili na prohlídku Prahy, hlavně na projekce na Orloji a na nábřeží u Národního divadla, kde byli ve Vltavě promítáni delfíni. Na Staromáku jsme se setkali s tetou a pak jsme pokračovali noční Prahou domů. Musím říct, že jsem byl docela ve správný čas na správném místě, protože to promítání se v nekoná každý den.

Ráno v neděli jsem si sbalil věci, pořádný náklad a vyrazil jsem na letiště. Byl jsem šťastný, když jsem shodil u Drop offu svůj 23.5 kilogramový bágl (to víte, pivo, chlast a klobásy). Příruční zavazadlo jsem měl napěchované vším možným a vážilo hrubě přes limit. Naštěstí to nikdo nekontroloval a ani na můj nadměrný bágl nikdo nic neřekl. Nejvíce mě namíchl internet na letišti, který je zdarma pouze na 15 minut, naštěstí jsem nepřišel tak brzo a čekal jsem na nastupování asi jen půl hodiny. Cesta už byla klasicky nudná. V Helsinkách mi ujel vlak, protože autobus z letiště jel místo obvyklých 20-25 minut necelou tři-čtvrtě hodinu. Takže jsem na nástupišti čekal na další spoj něco málo přes dvě hodiny. Ve vlaku jsem se snažil dělat věci do školy a spát. Při vystopování z vlaku jsem kromě učitele OOP, který mě sám od sebe zdravil, potkal také Chuna. Chuan je kluk z Kolumbie a právě se vracel s výletu z Portugalska, kde se setkal se svými rodiči, tak jsme pokecali po cestě autobusem. Povídal, že mu ztratili kufr, takže jede jen z batohem a všechny věci má, bůh ví kde. Batoh mu dovezla letecká společnost asi o dva dny později. Doma už na mě všichni čekali, předal jsem dárky, vybalil klobásy, pivo a povyprávěl zážitky. A po dlouhé době se vyspal protože v Praze ani před Prahou jsem toho moc nenaspal.

Přečíst celý článek

sobota 24. září 2011

Finsko - Po prvním měsíci


Vrhneme se k shrnutí prvního měsíce života v Lappeenrantě. Musím zde rozhodně sdělit, jaké jsou Finské a hlavně Ruské oslavy narozenin. Jak to funguje ve škole, když už se vše rozjelo. Začnu rychle o škole, ať to máme z krku. Zdejší podnebí má špatný vliv na člověka. Vstávat kolem desáté hodiny je naprosto v pořádku, asi mám ještě pásovou nemoc. Takže běžně chodím spát kolem druhé nebo třetí ráno. Naštěstí do školy vstávat nemusím, protože většina předmětů je až odpoledne. Ve hodinách Finštiny si připadám pozadu, ostatní se nejspíš učí i doma. V Síťovém programování jsem úspěšně odevzdal první projekt. Hodnocení ještě neznám, ale podle toho co předvedli ostatní spolužáci, to nějak tragicky snad nedopadne. Největší osina v zadku je Počítačové vidění. Tento předmět je úplné zlo, Fourierovy transformace (FT) a Matlab, tato kombinace mě vytáčí. Bodovaná cvičení fungují tak, že přijdete a poctivě si zatrhnete jaký úkol jste splnili. Poté je náhodně vybrán student který prezentuje své řešení. Vyplatí se na to podívat alespoň den předem. Poslední cvičení jsem dost podcenil navzdory tomu jsem si mohl zatrhnout klidně všechna cvičení protože na první příklad s FT se přihlásila dobrovolnice. A v jednom úkolu který mi nefungoval, protože jsem si nepřečetl „README“, bych u tabule dokázal splnit lépe než kluk, který na to byl vytasen. Příště se vyplatí být drzý a zatrhnout vše, a třeba se dobrovolně vyvolat na jeden lehký úkol ze začátku.

Nicméně ty sítě to byl skutečný porod, nevěděl jsem jestli se místy smát a nebo raději brečet. Místní „programátoři“ jsou skutečně esa. Nejspíš jim zde chybí kurz Základů programování v jazyce C. Protože vytvořit takovou prasárnu jako ručně naplněný řetězec přiřazením jednotlivých písmen do pole, může opravdu udělat jen rus. Jako perličku si pro jistotu poslední znak v řetězci nechal bez přiřazení a spoléhal, že řetězec tak bude implicitně ukončen. A další věci jako magické konstanty a obecně logika programu mi byla neznámá. Nepochopil jsem pořádně ani jeden z předváděných programů. S takovými lidmi musí být radost někdy spolupracovat.

Kromě školy se také koncem prvního měsíce slavilo. Byli jsme na dvou narozeninových oslavách. Obě byly ve společenské místnosti na Punkkerikatu 5. Na první jsme přišli do rozjetého vlaku, takže jsme si tam připadali poměrně blbě a cize. Druhá oslava však byla našeho kamaráda Viktora z Ruska. Přišli jsme

prakticky jako první, hned po jedné Číňance. Na Viktorovi šlo vidět, že je zklamaný, protože párty už měla být hodinu v plném proudu a lidé sotva začali přicházet. Nám to ale moc nevadilo, protože jako první příchozí nás Viktor uvítal Jackem Danielsem. Později přišlo několik rusů s alkoholem nabitými taškami. Takže o pití nebyla nouze. Zkusil jsem snad všechno, jako starý mazák už jsem věděl, že je dobré natahovat se ke každé lahvi a být u zdroje. Ruská vodka, typický estonský likér a finské národní drinky, všechno jsem zkusil. Nakonec jsem objevil na stole i lahev Strohu, které jsem neodolal. Tato oslava byla velmi divoká, hlavně díky tomu, že rusové prostě paří jinak, než jsme mi zvyklí. Naučil jsem se také několik vybraných ruských výrazů.

Další akce ve společenské místnosti se konala v jiné rezidenci LOAS na ulici Linnurata. Hostitel byl sympatický Peter, který nevypadá ani trochu Finsky. Ale jinak je to velký pohodář a šoumen. Na této akci se hrálo obrovské pivní člověče nezlob se. Pro mě byl největší zážitek, že jsem zůstal zamčený venku, když jsem se šel ochladit ze sauny. Dveře do šatny od sauna mají totiž časový zámek a v 10 večer se zamykají. Já, Marc, Flavian a Moritz jsme si řekli, že tam budeme déle, protože sauna pořád hřála. Řekli nám, že to není problém, akorát si máme hlídat ty dveře, ať se nezamkneme. No samozřejmě průser byl na světě. Když jsme se chtěli vrátit do teplé sauny ze studené noci, tak jsme s údivem zjistili, že dveře jsou zabouchnuté. Co teď? Na sobě jsme měli pouze ručníky. Tak jsme chodili od bytu k bytu a zjišťovali, co se dá dělat. Jeden hodný Fin zavolal domovníkovi, který si zrovna dával pivko asi v dva kilometry vzdáleném Gbaru. Takže jsme půl hodiny čekali v sušárně na prádlo na domovníka. Ten přišel, bez mrknutí oka odemkl dveře, dostal od nás lahváče a odešel spát. My jsme spokojeně pokračovali v saunování.

O víkendu jsem mimo nakupování absolvoval založení bankovního účtu ve finské bance Nordea. Celkově to šlo bez problému. Za veškeré bankovní služby neplatím nic, pouze jsem si musel nastavit omezení na vklad. Te lituji, že jsem si dal jen 500€, při nejbližší příležitosti to musím změnit nebo banku upozornit na větší vklad. Účet mám prakticky jen kvůli platbě za ubytování, ať nemusím každý měsíc platit poplatek za platbu do zahraničí. A kvůli úroku se vyplatí vložit si potřebnou sumu na celý rok, což je asi 1750€, najednou.

Dost bylo nudných věcí. Přecházíme k tomu zajímavějšímu Praní a Žehlení. Předem musím říct, že obdivuji všechny ženy. To žehlení je tak blbá činnost. Tričko má neustálou tendenci padat z žehlícího prkna a pořád se krčit. Doba žehlení jednoho trička se vyšplhá na 15 minut. A pořád výsledek není takový jako od mam

inky. Naštěstí se dá použít jedna finta. Je tady „stroj“ ve kterém tričko vytaháte tak, že vypadá relativně vyžehleně. Takže žehlení asi ne, možná se to časem naučím, ale spíš budu hledat někoho kdo tomu rozumí. Na druhou stranu praní, už není problém. Dokonce i dávkování prášku mám v oku. Problém je jen se sušením, protože jak je dobrým zvykem, lidé na své prádlo v sušárně zapomenou a to akorát zabírá místo. Praní zdar!

Na závěr musím napsat něco o Finském keškování. Už jsme ulovili pět kešek. Kvůli jedné jsme si udělali pěkný cyklo výlet, brodili jsme se bažinou a prozkoumávali opuštěné bunkry. Ale zážitky a hlavně pohledy na krásnou finskou přírodu stály za to. Fotky jsem vložil opět do svého webového alba.

Přečíst celý článek

čtvrtek 8. září 2011

Finsko – Další dny na severu

Jelikož počáteční nadšení pominulo, nebudu zde nadále psát kolikátý den jsem ve Finsku. Jakmile se stane něco zajímavého dám zde o tom vědět. Dnes jen krátký článek o škole, zkusil jsem novou menzu, zažil první cvičení, kde jsem prezentoval část úkolu před třídou a navštívil jsem posilovnu. Počasí ve Finsku se horší, začíná pršet a se sluncem se můžeme rozloučit. Dneska je ve městě párty k příležitostí vítání podzimu, které se ale neúčastním. Pro mě je to zbytečně vyhozených 5€ za vstup 3€ za autobus za akci, na kterou bych ani u nás nešel. Nejsem zrovna typ, kterého baví tančit na diskotéce, kde nejde slyšet vlastního slova. Na takovou akci by mě asi nikdo střízlivého nedostal. Navíc jako bonus veškeré pití je zde v klubech velmi drahé, 4dl piva se pohybuje kolem 5€. Raději si zajdu na dobrý koncert nebo posedím v klidné hospůdce nad dobrým pivem, což se tady ve Finsku moc provozovat nedá.
Ve škole probíhalo vše klidně. Pár dalších relativně nezajímavých přednášek. V Objektově orientovaném programování jsem se opět nic nového nedozvěděl. Vzrušení při hodině místy přinášel finský student, který měl rádoby chytré řeči a narážky směrem k přednášejícímu. Naproti tomu v přednášce o počítačovém vidění jsem se dozvěděl, že tento kurz asi nebyla chytrá volba. Čekal jsem, že zužitkuji a možná prohloubím své znalosti, které jsem nabyl při své bakalářské práci. Celý kurz však vypadá, že je nadstavbou nad kurzem Pattern recognition – obdoba našeho Klasifikace a rozpoznávání. Na hlavu postavené je však to, že tento kurz si mohu zapsat až v letním semestru. No nevadí, snad se tím nějak prokoušu. Z přednášek nechápu co nám přednášející chce říci. Zatím to na mě působí jako prezentace prací, co dělají tady na škole a firem se kterými spolupracují. Takže to máme továrnu na sýry a továrnu na výrobu papíru. Prakticky hodinu nám vysvětlovala, jak pomocí počítačového vidění určit hrubost papíru. Neříkám, že to není zajímavé, ale čekal bych něco více obecného. Já jsem tady přece nepřijel studovat, jak určit hrubost papíru nebo jak spočítat sýry na pásu. Tohle už bych s obecnými technikami zvládl vymyslet nějak sám. Po přednášce jsem tedy bohatší o znalost několik základních metod k určování kvality a hrubosti papíru. A to se vyplatí! Užitečné pro mě bylo akorát to, že používají Fourierovu transformaci. Je docela znát, že škola tady v tomto směru úzce spolupracuje s místními firmami. Což je v pořádku, ale nechápu proč to tak cpou studentům.
Přitom náplň přednášek je:

Úvod do digitálního zpracování obrazu
Transformace obrazu
Zpracování a analýza barevných obrazů
Komprese obrazu
Segmentace, reprezentace a popis obrazových dat
Aplikace rozpoznávání objektů

Pravda, nakousli jsme něco o neuronových sítích a popisu obrazových dat, ale jen velmi velmi zlehka.

Takový lehký postřeh. Ve škole na chodbě mají takzvanou „Book swamp shlef“, kde se vyměňují knihy. Idea je prostá, kdo si chce vzít knihu, musí tam nějakou dát. Pěkné je, že to tady každý dodržuje a nikdo knihy nekrade, i když tam jsou pěkné tituly. Maximálně si ji někdo půjčí na křeslo, které je hned vedle aby zkrátil čekání na hodinu.


Co mě ale překvapilo byla počítačová cvičení. Dostali jsme dopředu úkol, který bychom měli „should“ udělat doma. Tak jsem se pro jistotu připravil. Úkolů bylo celkem pět. Najít nějaké články, sborníky a konference a představit, co se v nich píše. Poslal jsem si nějaké linky na mail a napsal do sešitu pár poznámek. Dále popsat proces zpracování obrazu a jaké kroky jsou při tom důležité. Další úkoly byly spojené se 4 a 8-okolím bodu. Jejich spojením, cestou a vzdáleností. Celkem triviální věci. Cvičení se však odehrávalo v učebně bez počítačů, to byla trošku rána pod pás, naštěstí jsem měl většinu připravenou v sešitě. Ale dost důležité podklady jsem měl v mailové schránce. Za účast a splnění úkolů na cvičení je 5 bodů. Koloval papír, kde si každý dle svého svědomí zaškrtal to co splnil. Po té cvičící vyvolával různé lidi, aby vypracovali nebo předvedli jednotlivý úkol před třídou. Já jsem byl vyvolán na vysvětlení vzdálenosti 4-okolí bodu, určení jestli jsou dvě oblasti spojené 4 nebo 8-okolím a taky jsem měl říct, zda je nejkratší cesta mezi dvěma body jednoznačná, uvažujeme-li 4-okolí. No nějak jsem to vysvětlil, sice jsem přesně nechápal co se po mě chtělo. To hlavně pro to, že mi to přišlo jako totální základ na kterém se snad nedá nic vysvětlovat. Komické na celé hodině ještě bylo to, že jedna ruská spolužačka ukazovala svou práci na téma „Segmentace stromů z fotek lesa“, kterou měla připravenou jako část úkolu „Seznámit spolužáky s článkem z věděcké konference“.

Na oběd jsme šli poprvé do restaurace v budově studentské unie, kde si můžete opět vzít jídla kolik chcete. Prakticky je zde stejný systém jako ve školní jídelně jen cena levného jídla je 2.5€ a dražšího 4€. Rozdíl je v tom, že si můžete vzít kolik chcete nejen přílohy, ale i masa, takže pět kousků steaku nebo ryby není problém. Ke vší smůle dnes bylo rizoto. Tak jsem si nabral alespoň pořádně salátu. Chuťově je jídlo výrazně lepší než ve školní jídelně i výběr salátů je pestřejší. Orientační přehled o cenách si můžete přečíst v minulém článku nebo na Vahyho blogu.

Poslední věc, která stojí za zmínku je výuka sportů. Tělocvična má pevný rozvrh, kdy se co děje, například ve středu od 10 do 11 se hraje badminton. Kdo má chuť, tak se prostě v alokované hodiny přidá. Mimo předepsané hodiny je tělocvična volná pro studenty. Tělocvičnou nyní myslím „sportovní halu“, kde se dá hrát basketbal, tenis, badminton, volejbal a podobné sporty. Dále jsou k dispozici dvě posilovny. Jedna je takzvaná „Rocky Gym“, kde nenajdete závaží lehčí než 20kg. Prakticky je to vzpěračská posilovna. Všichni tam jsou šílení kulturisté a činky jsou tak velké a škaredé, že se jich bojím. V druhé posilovně jsou zase prakticky jen stroje. Kolo, stepper, pás, vesla a mnoho strojů na nohy, záda, ruce a ramena. Pak je tam malé místo pro činky, nějaká hrazda, ribstol a lavice. Nakonec je pro studenty k dispozici zrcadlový sál, kde je tatami a boxovací pytel, takže tipuji, že se tam cvičí hlavně bojová umění. Jiná možnost je se účastnit přímo vypsaných kurzů, kde je instruktor a vede jakoby kroužek, to vše je zdarma. No původně jsem se chtěl přihlásit na sport jménem Kettebell, ale ten byl beznadějně plný. Tak jsme si s Vahym dali kruhový tréning. Přišli jsme do posilovny, kde se měl tréning konat. Byly tam dvě holky, které vypadaly jako instruktorky. Když už jsem je viděl, bylo mi jasné, že nám dají pořádně do těla. Naštěstí se tréning nekonal, protože jsme přišli s Vahym sami dva. Takže jsme si alespoň zacvičili. Uvidíme příště. Už jsme se ale domluvili, že do posilovny zde budeme chodit pravidelně. Máme ji blízko a je to zadarmo, tak proč ne.
Přečíst celý článek

Erasmus a finance, stipendia v zemích EU

Když jsem plánoval studium v zahraničí, tak mě zajímaly samozřejmě finance. Pro ty co se chystají na Erasmus bych zde rád popsal, jakým způsobem je řešeno financování. Taky zde ale napíši několik poznámek o financování škol ve Finsku a ostatních zemí. Zjistil jsem toho už zatím relativně dost. Myslím, že téma je poměrně aktuální. Česká vláda chce, abychom platili školné. A jako za vzor nám předhazuje jiné evropské země. Jediný malý háček je v tom, že studenti v jiných zemích se mají o mnoho lépe než u nás. Vláda je totiž bere jako potencionální „tahouny“ státu a jeho ekonomiky. Je pravda, že u nás je také velký problém v tom, že studuje i ten kdo na to nemá. Budu se snažit zjistit co nejvíce informací od studentů všech národností. Ale to co vím teď pomalu stačí na jeden článek.

ERASMUS – Finanční injekce
Program pro mobilitu studentů v rámci Evropské unie vypisuje granty. Ty souvisí se zvýšeným nákladem na stravování, ubytování a podobně v cizí zemi. Částka je vypočítána podle úrovně života a vyspělosti země, ve které chcete studovat. Já osobně od Erasmu dostávám 480€ měsíčně, jako bonus od univerzity dostáváme z mobilitního fondu asi 1000kč, což jsou ale peníze nejisté. Protože se odvíjí od mnoha faktorů. Jednoduše si můžeme udělat měsíční rozpočet. Ubytování na kolejích stoji 250€ měsíčně, včetně poplatku za nábytek a internet. Oběd v menze přijde na 1.7€, to znamená zhruba 40€ měsíčně. To jsou náklady, kterým se nevyhnu. Takže na další jídlo jako snídaně, večeře a víkendy mi zbývá nějakých 90€. Když zvážíme, že zde ve Finsku je všechno zhruba dvakrát dražší než u nás, jeden průměrný nákup na týden vychází na 10 až 15€. To jsou nejčastěji věci jako brambory, šunka, sýr, pečivo, mléko, vejce a další drobné ingredience k vaření nebo věci do domácnosti. Takže z grantu mi zbude cca 40€, což není tak špatné. Ale těch 40€ měsíčně tak akorát pokryje všechny ostatní nutné náklady, které jsou zde se studiem spojeny.
Pro vyřízení grantu je třeba na domácí univerzitě podepsat smlouvu, ve které se prakticky zavazujete k tom, že budete pilně studovat a splníte limit 18 kreditů za semestr, (nebo 36 za rok) abyste finanční grant dostali.
Ostatní národy dostávají v rámci programu Erasmus měsíčně různé částky. Francouzi 345€, Němci pouze 120€, srbové neuvěřitelných 1000€. Ostatních se musím zeptat a doplním info.

Náklady na dopravu
Já mám docela štěstí, že mám ubytování blízko školy, takže nemusím platit autobus. Ale autobus je tady pekelně drahý. 3.10-3.50€ za jednu cestu z centra, záleží z jaké zastávky jedete. Pokud máte kartičku na autobus a jste tady na dobu delší než 6 měsíců, tak za nějakých 30€ měsíčně můžete jezdit autobusem jak se vám zachce. Což už je sice daleko lepší než platit jízdné jednotlivě, ale pořád je to 750kč za měsíční jízdenku pro autobus v malém městě. Levnější varianta cestování je kolo. To se dá pořídit i za 50€ nebo méně, pokud vám stačí jednopřevodový starý bicykl. Ve městě, kde jsou sotva tři kopečky to asi stačí. Nicméně normální kola se pohybují od 140€ do 250€. Když koupíte kolo kolem 100€, tak je to skvělá koupě. Ale asi záleží na tom, jak hledáte a co chcete. Já jsem nechtěl jezdit autobusem, tak jsem si koupil nové kolo za 99€, které je třeba si postavit sám. Hodně lidí s ním už má problémy, ale mě jezdí zatím „Ťukám na dřevo“ dobře. Uvidíme, jak přečká zimu. Také doufám, že i v zimě se bude dát využívat. Sice kolo používám jen na cesty do obchodu a nebo na projížďky po okolí, ale i tak je to lepší než autobus, který nejede zrovna tam kam bych někdy potřeboval.

Letenku do Finska, konkrétně z Prahy do Helsinek jsem pořídil za 4200kč. Což je relativně slušná cena, protože najdete i společnosti, které vám nabídnou lety kolem 10 000kč. Samozřejmě se bavím o zpáteční ekonomické letence, kde nemáte možnost změnit data odletu. Dále je nutné vzít v úvahu, že je třeba nějakým způsobem dostat se do Prahy na letiště a také pak z letiště v Helsinkách do Lappeenranty. Z letiště na vlakové nádraží vás odveze autobus za 2.5€. Cena lístku na vlak je 45€, pokud nemáte finskou studentskou kartičku. Jinak je cena poloviční. Všimněte si, studenti mají 50% slevu na vlaky a myslím, že i na mimoměstské autobusy. Pro městskou dopravu potřebujete speciální kartu, ale sleva je tam také obrovská, jak jsem psal v předchozím odstavci. Sice jsou ceny i přes slevu poměrně vysoké, ale už jen ten princip, že jako student máte nárok na levnější vlaky po celé zemi je daleko lepší než u nás, kde můžete uplatnit maximálně žákovské jízdné z místa bydliště do místa studia a to pouze ve školní rok, to že máte zkoušky o prázdninách asi nikoho nezajímá. Další věc je komfort dopravních prostředků, který je tady špičkový.

Další letecká varianta, alespoň konkrétní pro Lappeenrantu je let z Vídně přes Rigu přímo do Lappeenranty. Poskytuje ho společnost AirBaltic cena letenky je 107€+20€ zavazadlo. Finančně to vychází určitě lépe než do Helsinek, protože odpadává cestování vlakem. Určitě je to také pohodlnější, že se nemusíte se zavazadly tahat k vlaku ale prostě rovnou přistanete v Lappeenrantě. Nevýhoda tohoto spojení je pouze čekání v Rize, které trvá téměř 5 hodin.

Náklady na studium
Každý Fin prakticky musí zaplatit poplatek studentské unii, což je sice 103€ na rok. Bez tohoto poplatku tu nikdo nemůže studovat. Sice v podstatě je to dobrovolný příspěvek, ale bez něj vás nikdo nezapíše do žádného předmětu. Trošku na hlavu postavené. Nicméně s tímto příspěvkem získáváte mnoho výhod. V první řadě potřebujete finskou kartu studenta, která má dvě varianty. První je obyčejná studentská karta, druhá je oboustranná a obsahuje také kartu ISIC, kterou ve Finsku nevyužijete. Hodí se spíše v jiných evropských zemích. Cena za kartu s ISICem je 35€ a bez ISIC varianty je to 15€. Koupil jsem si pouze tu levnější variantu, protože ISIC mám český. Tato karta vám však vystačí na celé studium. Přináší mnohé benefity, mimo slevu jízdného také sníření ceny vstupů na různé kulturní akce, sportovní vybavení, zájezdy, bezplatnou zdravotní péči v rámci školní kliniky a mnohé další. Vysoké školy ve Finsku jsou jinak bez poplatků, žádné školné se zde neplatí.

Finská stipendia
Když se zeptáte Fina, jestli má nějaké stipendium tak se zeptá on vás jestli myslíte prospěchové a nebo to normální od státu. Hned vás samozřejmě napadne otázka „Jaké normální od státu?!“. No tady se má věc takto: Každý studující Fin starší 17 let dostává od státu příspěvek na studium. Jeho výše se odvíjí od toho, zda žije student s rodiči a zda studuje vysokou nebo střední školu a také podle věku. Nejhůře je na tom ten, co žije s rodiči, studuje střední školu a má méně než 20 let, ten dostane ubohých 38€ měsíčně. Naopak pokud žije sám a je starší 18, studuje vysokou a je třeba i ženatý s dětmi dostává 298€ měsíčně. Tento příjem se musí zdanit. Daň činí 10%, ale jsou od ni osvobozeni ti, kteří nemají žádný jiný příjem. Dále je možno požádat o zvýšený grant, pod podmínkou že příjem rodičů nepřesahuje přes 30 000€. Navíc stát pro studenty nabízí poměrně solidní studentské půjčky. Aby tomu nebylo málo, tak studentovi, který nebydlí s rodiči zaplatí stát 80% z ubytování. Horní limit je však 252€ čili nejvíce můžete dostat 201€ na ubytování. My tady platíme 250€(Byt pro 3+1, každý má svůj pokoj) měsíčně, takže prakticky to nejlepší co Finové mohou mít. Nejdražší ubytování pro Finy je v Lappeenrantě za 250€, protože mají nižší částku za pronájem nábytku než mezinárodní studenti a to jen kvůli matraci, kterou nedostanou. Slyšel jsem, že v Helsinkách je situace horší. Ubytování se pohybuje okolo 500€. Ale pořád pro studenty z jiných destinací je studentský život pohádkou, co se týče finanční podpory státu. Oni vlastně dostávají měsíčně necelých 240€ jako kapesné. Samozřejmostí je příspěvek na jídlo, který tady čerpáme také my. Studenti středních škol pak mají školní stravu úplně zdarma. A navíc musíme brát v úvahu, že mají oproti českým studentům velké příspěvky v oblasti kultury, sportu a dopravy. Studentská unie dělá pro studenty opravdu hodně. O tom ale někdy příště.

Mzdy ve Finsku
Slyšel jsem, že minimální plat se tady pohybuje kolem 1800€ (čistého). To je většinou to co mají ty nejméně lukrativní profese. Minimální mzdu nastavuje zaměstnavatel, ale jsou kolem toho docela složitá pravidla. Stát sice neurčuje kolik je skutečné minimum, ale v praxi má údajně každý kdo pracuje 8 hodin denně těch 1800€. Nicméně práce je zde hodnocena poměrně férově podle náplně a požadovaných znalostí. Takže dělník dostává daleko větší plat než někdo kdo sedí celý den v informačním kiosku. Jen tak mimochodem dělníci zde mají asi dobré pracovní podmínky. Soudím tak podle toho jak chodí oblečení, v čem jezdí a jaké je jejich zázemí a vybavení na stavbě. Průměrný plat se pohybuje pár stovek nad hranicí 2000€, což má třeba i řidič autobusu.
Příjem se samozřejmě daní, já jsem mluvil už o čistých částkách po zdanění. Daň z příjmu je zase počítána podle výše příjmu a mnoha dalších faktorů. Pohybuje se od 10 do 30%. Další věc je nějaká důchodová daň. Moc jsem se nepotápěl do detailů, ale také se jedná o cca 20-30% z příjmu. Ale jak říkám mzdy co uvádím už jsou čisté po zdanění.

Studium jinde ve světě
Co jsem se ptal Francouzů, tak mají sice školné, které se podle typu školy pohybuje od 4000 do 600€ ročně(dva semestry). Stipendium dostávají všichni studenti, částka je 6000€ na rok a navíc studenti co mají francouzské občanství mají nárok na nějaké další stipendium, které je asi 100€ měsíčně. Mimo peněz z Erasmu ještě dostávají podporu pro studium v zahraničí od státu. Spolužák mi říkal, že prakticky pobírá měsíčně 465€. Dále mají nárok na studentské půjčky a sociální stipendia, ale to se jen zmínil, takže do hloubky o tom nevím.
Co se týče Německa, tak jsou tady asi děti z bohatých rodin, co nepobírají žádné speciální stipendia. Asi pouze přídavky na děti(studenty), což je do 200€ měsíčně. Existuje tam nějaká vyživovací povinnost rodičů, která se odvíjí od výše platu, obvykle to je zhruba 640€ měsíčně. Dost častá jsou stipendia od firem, církve nebo různých spolků. Většinou se jedná o částky kolem 200€, ale v praxi je prý dostává každý druhý. Každý může zažádat o nějakou speciální podporu, které se pohybuje od 170 do 260€, ale mí známí tady o to nežádali, tak o tom moc neví. Školné, záleží prý na konkrétní spolkové zemi ale na technických školách to bývá kolem 400€ ročně. Pro studenty nastávají výborné příležitosti, když podepíší smlouvu s nějakou firmou u níž po vystudování budou například 4 roky pracovat. Potom prakticky studují zadarmo a ještě dostávají solidní „příplatky“.
Když si to vezmeme, tak ve Finsku i ve Francii je školní systém pro studenty velmi výhodný, v Německu asi dost záleží na škole, ale neptal jsem se jich moc do detailů. S Němci jsme spíše řešili stupnice ECTS.

Suma sumárum má ale každý studující člověk ve většině zemích, ke kterým se snažíme přiblížit, výhody. Převážně v oblasti stipendií, příspěvků na bydlení, dopravy nebo kultury. Docela by mě zajímalo, proč to jde ve Finsku a proč to nejde u nás? U nás je ubytovací stipendium 400kč na měsíc, pokrývá to cca. 15% průměrného nájmu kolejí v Brně. Nějaké slevy a benefity pro studenty nejsou snad vůbec. Zřídka využiji 10% slevu do kina na ISIC, který mě stejně stojí 200kč. Pravda, že mi ISIC zaplatí banka, ale to je zase výhoda klienta jedné banky. Jinak jsou slevy na ISIC do 5%, takže to ani nestojí za řeč. Pravdou zůstává, že tady ve Finsku není moc zvykem při studiu pracovat, protože to ani není dost možne, docela dost se tady dře. Škola je určitě větším zápřahem. Jsou tady častější domácí úkoly a více času lidé tráví ve škole. U nás je zcela běžné, že student chodí do školy na pár dní, ale to už je úplně jiná debata úplně o něčem jiném...
Přečíst celý článek

středa 7. září 2011

Finsko - Den 12 – 15: Běžná rutina a jiné patálie

Večírky a oslavy ve Finsku pomalu utichly. Jediní lidé co stále nezůstávají s oslavami pozadu jsou exchange studenti. Já osobně už se podílím na naprosté menšině všech akcí, protože to opravdu leze do peněz. Spíše je utratím za nějaký pěkný výlet do Petrohradu nebo Stockholmu. Druhý Víkend ve Finsku jsem prožil poměrně klidně. Půlku soboty jsem prospal a zbytek dne jsme strávili ve městě, kde jsme nakupovali všechny potřebné věci do domácnosti. Na cestě domů jsme se však ztratili. Po jednom špatném odbočení, kde mě zradil kompas na GPSce, jsme se octli někde v okrajové části města. Když jsme se chtěli vrátit na hlavní cestu, narazili jsme na vojenskou zónu, kde byl vstup zakázán. Takže jsme ji museli objet.

Neděle byla ve znamení geocachingu. Prozkoumali jsme okolní kešky a objevili pěknou pláž, která je taková zastrčená a očividně není tak známá, jako ostatní pláže tady. Dále jsme našli spoustu hub, z čehož vyplývá, že na večeři nemohlo být nic jiného než houbové hody. V sobotu večer jsme ještě pozvali pár erasmáků a dali si společně saunu.

Ceny v obchodech
Finsko je země poměrně drahá. Obecně všechny severské země mají v obchodech draho. To tvrzení je zdůvodněno tím, že jsou zde vysoké daně. Což podle mě není pravda. Nevím co si mám pod pojmem „vysoké daně“ představit, ale klasická DPH je zde 22% ale jsou také výjimky, například potraviny nebo jiné zboží se sníženou daní, kde je jen 17%. Jediné co jsem z daňového systému moc nepochopil, je důchodová daň, která se mi zdá poměrně vysoká. Nechápu ale jakým způsobem by měla ovlivňovat ceny potravin. Nicméně zkusím to zjistit a osvětlit.
Teď už ale zpět k cenám. Alfa a omega českého spotřebitele je pivo. To tady stojí 0.83 eur za malou 0.33l plechovku, z čehož nám vychází 2.5 eur na litr piva. No nekup to, za ty prachy. O kvalitě se ani zmiňovat raději nebudu. Nejlevnější české pivo je Kozel, který je náhodou v akci. Ale stále za půl litrovou plechovku zaplatíte 1.69 eur. Zapoměl jsem ještě dodat, že plechovky a nejen plechovky, ale i plastové lahve, jsou zde vratné. Na plechovku je záloha 0.15 euro, takže abych byl korektní odečtěte si 15 centů. Cena plechovky je totiž započítána v produktu. Neplatí se zvlášť jako u nás. Nejlevnější obchod je Lidl, to je asi taková tradice všude na světě. Nepamatuji si přesně ale ceny za kilogram tvrdého sýra je asi 4.6 euro, nějaké nejlevnější šunky 5.4 euro. Mléko stoji 0.67 euro a 400g másla Foura 1 euro. Cena alkoholu je tak dvakrát větší než u nás. A dalo by se říct, že celkově se všechny ceny jsou zhruba dvakrát větší než u nás. Výjimkou jsou mléčné výrobky, které jsou stejně drahé jako u nás, některé dokonce i levnější. Kilo vepřového masa se prodává běžně kolem 10 euro, a to je ještě nejnižší cena za to nejhorší maso. Člověk by čekal, že ryby nebo alespoň konzervy budou levnější, ale ani to není pravda. A zase elektronika a sportovní vybavení se víceméně pohybuje v cenách podobných těm našim. Za to výbava domácnosti jako talíře a hrnky je o dost dražší. Další obchody jsou PRISMA, což je hypermarket na způsob našeho Tesca a S-market

Opět škola
Po víkendu se opět začalo chodit do školy v pondělí jsme měli akorát sedmihodinovou, ano slyšíte správně sedmihodinovou, přednášku z Síťového programování. Přednášející je celkem sympaťák. Ukazoval a povídal o věcech, které znám. Ze začátku rychlý úvod do síťování – adresace, tcp, udp, vrstvové modely, později přešel k socket API a programování v C. Přednáška utekla relativně rychle, určitě tomu napomohla téměř hodinová pauza na oběd a půlhodina, kdy jsme hráli se spolužáky hru Yatzee, kterou budeme implementovat jako klient-server aplikaci co by jeden z projeků. Zde se jedná o kurz Síťové programování. Nikdo vás nezatěžuje teorií o tom, jak řešit konkurentnost serveru, jak identifikovat spojení. Tedy ano, zmínil se, ale opravdu jen jednou větou. Přitom každý bakalář na FITu ví, že řešení je spousty, také ví čím se liší a co je v jaké situaci nejlepší použít. Zde je kurz opravdu zaměřen na programování. Je zde 7 projektů, z toho jeden je závěrečný a nahrazuje zkoušku, která zde není. Projekty se musí odevzdat do 14 dnů a obhájit na cvičení. Vzhledem k tomu, že na přednášce jsme rozebírali co dělá cyklus

for (int i = 1; i <= 5; i++){
printf("%d\n",i);
fflush(stdout);
sum+=1;
}


a strávili jsme nad tím dobrou čtvrthodinku. Docela by mě zajímalo, jak bude někdo z těch tady lidí přetypovávat ukazatele.

Po sedmihodinovém maratonu na přednášce jsme si šlí navzdory předpovědi počasí, už nejspíš naposledy, zaplavat do jezera. Večer jsme završili saunou a pivem.
V úterý ráno mě čekala Finština, kde jsme se učili správné výslovnosti. Je sakra velká nevýhoda sedět s Francouzem. Finština má velmi jednoduchou výslovnost. Prakticky stačí vše číst česky, jak to vidíte napsané a až na výjimky se nespletete. Francouzi to ale nemůžou pochopit a místo SADE přečtou SADÍ. A to není jediný případ, hrůza. Později bylo cvičení z Objektově orientovaných technik programování. Tam nám mladý cvičící, nejspíš doktorand bez špetky respektu, ukázal jak v Eclipse vytvořit nový projekt, napsat hello world a vypsat datum a čas. Velmi užitečné cvičení, vskutku. Ještě jsme se dozvěděli co zhruba po nás bude chtít v projektech. Celá šaškárna trvala asi půl hodiny.

Patálie
Odpoledne jsme byli opět nakupovat. Hlavně jsem potřeboval do bankomatu vyzkoušet kartu. O víkendu jsem totiž nakupoval v JYSKu povlečení a poprvé jsem nejspíš špatně zadal PIN. Další dva pokusy už jsem si dával pozor abych PIN zadal správně, ale stejně se objevovala hláška „PIN INCORRECT“, takže to vedlo k blokaci PINu. Skvěle, ještě že mám druhou kartu, jinak bych byl ztracený. V bankomatu vše fungovalo, takže jsem zkusil opět platit v obchodě a nic, objevila se hláška „PIN LOCKED“. Servisní podpora české spořitelny mi oznámila, že mám v bankomatu provést nějakou transakci, například výběr a poté by karta měla být odblokována. To tedy dneska zkusím, jsem zvědav jestli to pomůže. Dokonce mi nejsou moc schopni poradit jak to řešit. Pouze mi řekli, že to není možné. Protože při další transakci by měla vyskočit výzva na zadání PINu a správnym zadáním se karta odblokuje. Bohužel to se nestalo a já pin u platebního terminálu v obchodě ani zadat nemohu. V bankomatu to funguje, takže PIN měnit nechci. Změna PINu by byla asi možnost, která by to vyřešila, ale to je možné provést pouze v bankomatu ČS, který ve Finsku není. A nebo zasláním nového PINu do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště, což je mi taky k ničemu. No jsem zvědav, pokud s tím nepůjde nic udělat, určitě si budu stěžovat. Protože takové služby zákazníkům stojí za houby. Další dobrá rada je zavolat na zelenou linku technické podpory ČS, která ale ze zahraničí nefunguje. A stejně si myslím, že bych byl akorát přehazován jako horký brambor a nevyřešilo by se nic.

V centru jsme našli obchod, který se podobá našim lidovkám. Mají tam poměrně široký sortiment zboží, za příznivé ceny. Jídlo je možná dražší než v Lidlu, ale věci jako prací prášky, oblečení a různé doplňky jsou relativně levné. Při placení nás vyzvala prodavačka, ať ukážeme prázdné batohy, byl jsem totiž s krosnou, to víte velký nákup na kole. Uvažuji, že si koupím nějaký kobereček nebo dečku před postel. Spolubydlící Soheil si chce koberec kupovat, tak tam s ním možná zajedu. Zítra mě čekají další přednášky, pozítří cvičení, a také první úkolu. Už bych měl asi začít.

Tenkrát poprvé

Málem bych zapomněl, už jsem si vypral! Takové věci za mě vždycky dělá maminka, takže tohle bylo moje poprvé. Zarezervoval jsem si prádelnu, přišel jsem dovnitř. Nějaký, podle nápisů na prádle, rus tam měl ještě poházené prádlo a okupoval mi sušičku. Stejně jsem ale musel začít s praním. Rozdělil jsem si prádlo pěkně na světlé a tmavé a rozhodil do dvou praček. Nechal jsem nastavený program číslo 5 – dvojité praní na 40 stupňů a spustil jsem to. Pak mi docvaklo, že by bylo možná dobré někam dát prášek. Tak jsem otevřel sypací nádržku a zjistil, že tam jsou pro prášek tři díry. A, B a C, jenže do které to nasypat a hlavně kolik? Protože v díře B bylo nejvíce zbytků prášku z dřívějších praní, měl jsem vybraného horkého kandidáta. Nasypal jsem asi Hrst prášku do díry B a aby to ostatním nebylo líto, dal jsem trošku i do zbylých dvou. Prádlo se nějak záhadně vypralo. Ke konci se pračka roztočila takovým způsobem, že jsem se bál aby neexplodovala. Nakonec ale bylo prádlo čisté, trošku voňavé a relativně suché. Strčil jsem ho do sušičky na 40 minut.
To ale moc nestačilo, tak jsem ho nechal v sušárně doschnout. Sušárna je tady poměrně vymakaná. Jsou tam ventilátory, takže tam fouká teplý vzduch a prádlo schne rychle. Na druhou stranu dvě sušárny cca pro 160 je málo. Takže tam pořád něco visí a místa je málo. Chybí tady žehlička, která je sice zastoupena nějakým malým mandlem, se kterým ale nikdo neumí pracovat. No nevadí, žehlit stejně nebudu, to už je opravdu ženská práce. Hlavně je že jsem si vypral a sám.

Přečíst celý článek

neděle 4. září 2011

Finsko: První školní dny

Ne jen večírky a akcemi ve Finsku živ je člověk. Hlavní náplň mého pobytu by mělo být roční studium. A to už prvním týdnem začíná. Ne sice tak naplno ale pomalu se zabíhají kolečka. Většina přednášek a cvičení začíná druhým týdnem.


Finský školní systém je naprosto odlišný našemu. U nás si člověk zaregistruje několik předmětů na celý semestr. Takže půl roku chodí na přednášky a cvičení. Během toho obvykle dělá nemalé množství projektů a nakonec je vše uzavřeno zkouškovým. Ve Finsku je tato situace stejná, ale rozložení předmětů během semestru je jiné. Nevím zatím přesně, jak je to ze zkouškami ale podle termínů na které se mohu registrovat je zkouškové od půlky prosince do půlky ledna. Většina prvních termínů zkoušek jsou před Vánoci. Každý semestr je zde rozdělen na dvě periody. Já mám teď zapsáno 7 předmětů. Z toho jeden je pouze „Knižní kurz“, to znamená že se stačí naučit určité kapitoly z poskytnuté učebnice a z toho nás budou zkoušet. Kurz Finštiny mám pouze během první periody. Finština má dvě dvouhodinová cvičení každý týden. Už mám za sebou první a přijde mi to poměrně náročné. Doufám, že ve výsledku bude splnění tohoto předmětu lehké. Finská gramatika není složitá, kromě toho že mají 15 pádu, je stavba věty a slov poměrně jednoduchá. Nejhorší je si ta slova ale zapamatovat. Během prvních dvou period mě čekají přednášky a cvičení ze tří předmětů. A to sice Počítačového vidění a digitalní zpracování obrazu, Síťové programování a Techniky objektově orientovaného programování. Kurz základy počítačové grafiky bude probíhat pouze v druhé periodě. A specialitka která se jmenuje Unixové a Systémové programování bude probíhat jako intenzivní kurz v týdnu mezi prvními dvěma periodami. To znamená, že si ve 42. týdnu několikrát překompiluju jádro,a to není náhoda. Ve škole budu prakticky celý týden od rána do večera pouze a jen kvůli jednomu kurzu.

Co je ale na celém systému zvláštní? Určité kurzy mají přednášky pouze v některých týdnech. Celá škola tady hraje dost na týdny. Také v rozvrhu máte čísla týdnů, učeben a hodiny kdy se přednášky nebo cvičení konají. Vlastně ne v rozvrhu, rozvrh si tady musíte vytvořit sami! Asi jsem strašně rozmazlený z FITu, ale přišlo mi neuvěřitelné, že se musím podívat do přehledu předmětu, zjistit kdy má přednášky a sám si to naházet na svůj cár papíru. Ještě nepochopitelnější to činí fakt, že ve většině předmětů je pouze jeden, výjimečně dva termíny přednášek a cvičení jsou po skupinách. Opravdu nechápu, proč by mi systém nemohl vytvořit tabulku, kde bych viděl, kdy a kde mám jaký kurz nebo přednášku nebo cvičení. Sám už bych si pak vyházel to co se mi nehodí, nebo to co mi koliduje. Ale prostě tady ne! Existuje nějaký studentský undergroundový PHP skript, který tohle velmi omezeně a nepřehledně umí. Je dostupný ze stránek studentské unie, ale celé je to Finsky. Hlavně nám bylo řečeno při orientačním dnu: „Učitelé neradi vidí, když studenti tento program používají“. Na to jsem si říkal jen „Prosím?!“ Žijeme v informačním věku a učitelům vadí když používám program, který mi ušetří čas a práci? No takže jsem použil google translator a naházel si tam své předměty. Po chvíli chroupání můj prohlížeč vyplivnul strašný chaos! Prakticky každý den od rána od 8 do večera do 19 jsem měl nějaký předmět, většina se překrývala a napočítal jsem asi 8 kolizí. Sem tam byla dvou nebo tříhodinová díra. „Bože můj co budu dělat?“ Říkal jsem si. Nakonec jsem si ulevil a přišel na to, že každý předmět je vyučován jen určité týdny. Takže jsem se vykašlal na všechny studentské programy a sáhnul jsem po tužce a papíru. Ukázalo se, že rozvrh je nakonec velmi přívětivý, i když na první pohled to vypadalo hrozivě.

Budu se v kostce snažit popsat všechny předměty, které už jsem měl ať si můžete udělat obrázek o tom, co asi budu studovat.

Finština 1:
Základy Finštiny slouží k tomu, aby se člověk dorozuměl, byl schopen se představit a nakoupit. V první hodině jsme se učili věty typu: Dobrý den, jak se jmenuješ, těší mě, jakým jazykem hovoříš. V hodině byla docela legrace a přátelská atmosféra. Když se učitelka někoho zeptala například: „Odkud pocházíš?“, nikdo nebyl bez učebnice schopen zareagovat, ale myslím že to byl takový křest ohněm. Ale jak jsem říkal zapamatovat si nová a šílená finská slovíčka je těžký úkol. Z celé hodiny si pamatuji jen čtyři věty: „Mika nimisi on“ „Kuka sina olet“ „Mina olen Pavel“ „Hauska tavata“ . Chytří si domyslí, co to znamená.
Objektově orientované programování:
Tento kurz jsem původně vůbec neplánoval dělat. To mi připomíná, že musím udělat změnu v learning agreementu. Ale po rozhovoru s francouzským spolužákem jsem usoudil, že to nebude tak špatné, možná chybně. Celý kurz bude o programování v Javě, což vítám, protože Java se hodí i pro Android a nějaké základy už znám. Po první přednášce jsem pochopil, že první budou vysvětleny základy OO principů jako dědičnost, zapouzdření a podobně, později základy Javy a práce v Eclipse. Vyučující naznačil, že pokud tyto základy známe, nemusíme na první přednášky chodit, ale později se přitvrdí. Vrcholem kurzu asi budou návrhové vzory a řekl bych středně pokročilé OO techniky. Přednášející mluvil relativně pomalou srozumitelnou angličtinou s ruským přízvukem. I přes několik utrousených vtípků byla celá přednáška poměrně nudná. Docela mě zarazilo, že ve výkladu o Javě docela podtrhoval, že se jedná o čistě objektový jazyk a že čistě objektový jazyk má primitivní datové typy. U toho jsem docela čuměl na drát, protože tohle říct na státnících u nás, tak nejspíš letím. Když se ho někdo ptal na ostatní jazyky, tak říkal, že přesně neví jak je to s Pythonem nebo Ruby, protože s nimi zkušenosti nemá ale další typický OOJ je třeba Smalltalk. Příště už asi budu trochu rýt do vosího hnízda a když se nějaká takové nesrovnalost ukáže, tak se zeptám co tím básník myslel. Projekty zde jsou, první je tuším nějaká kalkulačka, která má umět určité operace

Počítačové vidění:
Docela by mě zajímalo o čem ten kurz bude. Probírali jsme opravdu základní věci. Jediné co vím, že budeme na cvičeních pracovat s Matlabem. Nevím co jsem komu udělal, že mě tohle bude nutit používat, fuj! Ale celkově předmět vypadá dobře a pokrývá, pro mě zajímavou látku. Vypadá to ale spíše na teorii. Mám pocit, že zde není žádný projekt. Pouze skupinový seminář, což je jakási prezentace a také kontrolovaná cvičení, kde budeme prezentovat úkoly. Uvidíme, ale zatím to na mě působí jako lehký předmět.

Sítě:
Tak tady jsme měli pouze první cvičení ve velmi pěkné laboratoři. Hádám, že to jsou nejsilnější počítače ve škole, co mají Intely Core i7 s 8GB paměti a jako bonus odhaduji 25“ širokoúhlý monitor. Sympatické je, že zde běží ubuntu, zase na druhou stranu je to pouze jediná linuxová laboratoř. I když jsme v zemi Linuse Torvaldse, všude zde mají Windowsy. Pro mě nepochopitelné.
Každopádně jako učitel přišel mladý (doktorand odhadem do 26 let) dlouhovlasý, metalový Fin. Který na mě první zapůsobil dojmem 100% geeka. Časem jsem ale ztratil iluze a zjistil, že až takový geek nebude. Vypadá a tváří se ale velmi ochotně. První nám ukázal co je to vim, nano, gedit, gcc, gdb, valgrind, jazyk c, makefile a zeptal se kdo s těmito věcmi má zkušenosti. Tak zhruba půlka lidí se tvářila rozpačitě. O tom, jestli třeba umíme používat Socket API se ani nezmínil. Takže doufám, že to bude opravdu kurz pro začátečníky, protože úkoly vypadají děsivě. Nicméně tento člověk u mě velmi klesl, když: mluvil hluboce o Vimu a přitom používal nano. Později při demonstraci memory leaků a valgrindu, ano věřte tomu nebo ne, zdejší studenti nevědí co je to valgirnd, nedokázal napsat řádek s mallocem() a sizeofem(). Pořád mu to hlásilo chybu při překladu, protože mu chyběla závorka tak to vyřešil tím, že do mallocu hodil konstantu. No ale úplně nejvíce mě dostal, když začal tvrdit (číst ze slajdů), že „Unix je linux-like operační systém“. To už jsem vážně začínal mít pocit, že zde o počítačích vědí kulové. Poslední perlička byl dotaz studenta ohledně toho, jak korektně naplnit odesílací buffer. Očividně mu nešlo do hlavy, jak je možné naplnit do nějakého bufferu hodnoty různých datových typů. Probíhala také debata o prvním projektu, což je aplikace klient server pro hru kostky, postavená na UDP. Sám jsem se vůbec nepodíval na zadání, takže jsem neměl žádné dotazy. Pokud se ale nebude muset řešit více příchozích požadavků, tak by to mělo být v klidu.

To byly asi všechny kurzy, ze kterých jsem měl nějaké cvičení nebo přednášku. Ale povím vám, že jsem z některých věcech velmi ale velmi překvapen. Na zadání toho úkolu do sítí jsem se zběžně díval. Prakticky tam je jen popsán protokol a to je vše. Žádná specifika, prostě nic o tom jestli řešit více spojení nebo třeba spolehlivý přenos. Řekl bych, že nám dávají ruce volné k vylepšení, ale pokud ti lidi opravdu nic o síťovém programování neví. Silně pochybuji, že budou implementovat něco jako konkurentní UDP server. Projekty prý mají na sebe navazovat, takže další projekt bude pouhé rozšíření prvního. Což je výhoda, protože můžu udělat rovnou všechny spojené projekty najednou.

Tento článek byl poněkud delší, ale musel jsem popsat něco o tom, jak tady škola a vyučování asi bude vypadat. Bojím se, že to bude stát celkem za nic. I když to působí, že práce bude dost. To co předvedli vyučující ukazuje pravý opak toho, co jsem od úrovně finského vzdělávání očekával. Není to tak hrozné, ale zkušený FIŤák se tady podiví.
Přečíst celý článek

pátek 2. září 2011

Finsko – Den 8 - 11: Sauna night a závěr orientation weeks

Finsko je země, která je známá kvůli saunám. Říká se, že každý Fin má doma saunu a alespoň na hodinku denně si do ní vleze. Úplně pravda to asi nebude, ale dalo by se říct, že si Finové saunování opravdu užívají. Teď přes léto jsou spíše venku, ale v zimě berou saunu daleko častěji. Sauny jsou opravdu na každém kroku. Ve všech LOAS apartmánech jsou k dispozici.


Sauna Night je párty pořádaná studentskou unií. Hraje hudba, běží sauna. Nejprve je sauna dvě hodiny pro dívky a potom je dvě hodiny smíšená. Prakticky jsou ve smíšené sauně ale jen chlapi. První saunová párty se konala v bodově studentské unie, protože je tam prý větší sauna. Další večery, které budou každý čtvrtek jsou na Punkkerikatu 5. Finská sauna je skvělá věc, už jsme si rezervovali hodinu v sauně na našem bloku. Na sauna párty bylo trochu přeplněna, takže jsme dělali finskou „mačkací hru“, kde se posedá do sauna stylem „Jeden dá zadek dopředu, druhý dozadu a více se nás tady vejde“. Sauna je tady společenská událost, je tam sranda pokecáte si tam s kamarády nebo poznáte nové lidi. Když zkušení Finové chtějí vyhnat lidi ze sauny, tak pořádně pokropí topné kameny vodou. To už i mě kolikrát začali hořet uši. Když jsem se pak dozvěděl, že tam byla teplota přes sto stupňů, nechtělo se mi to věřit. Docela zvláštní je, že když si s sebou vezmete plechovku piva, tak vás každý doušek příjemně ochladí a pivo nezteplá. Finská kultura samozřejmě vyžaduje saunování bez oblečení. Přes to se nemůžou přenést hlavně Francouzi. Nevím proč, ale jsou to strašné puťky. S každou věcí mají problém do sauny nazí nepůjdou, protože je pro ně nechutné, jak se tam všichni potí a pak musí sedět na těch dřevěných špinavých lavicích.
Po sauně samozřejmě následuje sprcha, protože z ní člověk vyleze totálně rudý a rozhicovaný. Saunový večer pokračoval na parketu ve sklepě budovy Studentské Unie. My jsme se večer seznámili s Finem jménem Teemu. Pohostili jsme ho slivovicí a pokecali s ním o škole ve Finsku a různých dalších věcech.

Další den mě čekali první přednášky. Objektově orientované programování, což bylo docela nudné. Ze začátku jsme mluvili o dědičnosti, zapouzdření a podobných základech. Působí to na mě zatím jako povídaní o něčem. Programovat budeme v Javě, což je hlavní důvod proč jsem si kurz zapsal. Doufám, že se tak Javu naučím. Přednášku vedl Fin s poměrně ruským přízvukem. Třída byla obsazena do posledního místa. Největší zážitek byl kluk sedící v první lavici, který měl pořád k výkladu připomínky a nebo měl strašně otravné otázky. Skoro jako náš „Sedlák“. Myslím, že vyučující z něj bude šílet.

Další přednáška byla z Počítačového vidění. Vedla ji nejspíš čerstvá doktorka, bylo to poměrně zajímavé. Na první přednášce se probíraly většinou věci, které už znám. Nicméně není čemu se divit. Byla to úvodní přednáška. Nevím o čem ten kurz celkově bude, ale připadá mi, že slečna nejspíš dělala disertaci v nějaké firmě na výrobu sýrů. A všechno bude směřovat k rozpoznávání a segmentace vzorku sýrů v obraze. Zde jsme dostali první úkol, od prezentovat seminář o vybraném tématu, my jsme si zvolili Cannyho detektor hran. Pochopil jsem to tak, že jen uděláme prezentaci a vytvoříme nějaký studijní materiál.

Po celý den probíhal v Lappeenrantě orientační běh prváků. Začínalo se v přístavu a končilo před univerzitou. Což je pořádná štreka. Každá skupinka dostala mapu a měla navštívit všechna místa. Na každém stanovišti byl nějaký úkol, nejčastěji alkoholová hra. Nepochopil jsem akorát proč, ale zásobu alkoholu si s sebou každý musel nosit sám. To byl hlavní důvod proč jsem se neúčastnil, nejspíš by na to padly všechny peníze. Druhý důvod byl taky ten, že jsem měl první přednášky, na kterých není dobré chybět. Každopádně Finové říkali, že máme určitě jít, protože je to nejlepší akce roku. Oni si akorát vzpomínají, že odpadli v loni kolem páté hodiny a byla to náramná sranda. Takže je to prostě tvrdá hra. Afterpárty této hry byla v Iltatahti baru. Nebylo se čemu divit, že po cestě do baru jsem potkával značně opilé Finy nebo skupinky nahých pobíhajících studentů plnících právě jeden z posledních úkolů.

Následující den jsem měl ve škole první kurz Finštiny. Naučili jsme se představit, zeptat na jméno, zjistit odkud pocházíme a jakým jazykem mluvíme. Vše jsem po hodině úspěšně zapomněl. Stavba finských vět a gramatika se nezdá moc těžká, ale pamatovat si ta slovíčka, to už je moc. Na jazyky už asi jsem moc starý. Snad ten kurz nebude moc obtížný, jedná se jen o dvou kreditový předmět, tak doufám, že zkouška bude v pohodě. I když je to hodinová písemná zkouška.

Večer se konalo závěrečné povýšení nováčku. Finové to měli spojené s jakýmsi rituálním spalováním a vyhlášením výsledku orientačního běhu z předešlého dne. My jsme se tam pouze zařadili a čekali co se bude jít. Myslím, že to je jedna z dalších finských tradic. Všichni se seřadili podle jejich fakult neboli guild. A pěkně ve dvoustupu následovali nosiče pochodní k jezeru. Tam proběhlo pasování. Každý nováček zopakoval starou finskou báseň a byl korunován tradiční finskou studentskou čepicí plnou bláta a vody z jezera. Tak jsme tedy i my byli pasování a myslím, že teď tady období oslav a večírku pomalu končí a začíná škola.
Přečíst celý článek

čtvrtek 1. září 2011

Finsko – Den 6 a 7: Beach party

Hlavní program sedmého dne byla Beach párty. První jsem nevěděl co od toho očekávat, ale jakmile jsem to viděl byl jsem velmi překvapen. Ve Finsku mají studenti velmi silné tradice a zvyky. Studentský život má tady úplně jinou úroveň. U nás je nejčastěji studentský život synonymem pro popíjení v hospodách. Tady mají studentské akce úplně jiný rozměr.

Nejprve se ale musím vrátit k předešlému dni. S partou Erasmáků jsme se domluvili na koupání v jezeru Saimaa. Což je největší jezero Finska a my máme to štěstí, že obepíná Lappeenrantu. Panečku! To byl zážitek. Voda je zde skutečně průzračná. Pláže jsou lepší než v Itálii nebo Chorvatsku. Pravda voda je trošku studenější, ale je příjemná a osvěžující. Navíc to působí jinak, když venku je relativně zima tak ve vodě je lépe. Překvapen jsem byl z toho, že voda nesmrděla rybinou a ani se nečeří, když se brodíte po písečném dně. Dokonce jsem slyšel že z většiny finských jezer se dá voda pít. Je to prostě skvělý pocit zaplavat si v panensky čistém jezeře, maximální osvěžení. Po cestě domů jsem opět našel několik hub.

Večer toho dne konečně dorazil i Vahy. Na kterého jsem se opravdu těšil, protože už jsem se začínal bát, že to ti bude neskutečná nuda. Konečně už mám parťáka se kterým můžu pít slivovici a oprašovat mateřský jazyk. Ve dvou se to vždycky lépe táhne. Večer jsme ho jeli s Lassim vyzvednout na vlak. Po cestě jsem s Lassim opravdu výborně pokecal a vlastně mně pozitivně naladil na všechny studentské akce a vysvětlil místní tradice.

Studentské tradice

Ve Finsku je tradice nosit studentskou čepici. Nevím přesně historii ani kořeny tohoto zvyku. Někdo říká, že to pochází ze Švédska. Jenže Finsko a Švédsko jsou velcí rivalové, takže se o to nejspíš hádají. Každopádně každý student nosí čepici. Ne každý den, ale při studentských akcích a příležitostech je to snad nutnost. Někteří ji nosí i běžně do školy nebo na ulici. Obecně se prý nosí o prázdninách a během prvních školních dní, kdy jsou právě tradiční studentské oslavy. Na čepici jsou odznaky a kokarda (neznám to slovo, prakticky je to taková bambule). Bambule je odznak toho, že studujete nějakou univerzitu. Nováčci nemají na čepici nic nebo mají pouze šňůrku na které je uvázaný dudlík, jako odznak bažanta. Čepici si musí každý koupit a stojí od 100 euro výš, bambulky jsou taky pěkně drahé.

Další věc, kterou studenti, hlavně technických univerzit nosí jsou overaly. Každá fakulta má svou barvu, takže na školních akcích to bývá barevné. Finové jsou na ně hrdí a mám pocit, že většina je nosí pořád. Ale asi to platí jen pro první školní dny. Už se těším až dostaneme i my své overaly :). Cena se odvíjí podle počtu reklam na oblečku. Když si tam necháte umístit reklamy od Nokie tak cena overalu vyjde na pár euro. Ale prý se cena normálně pohybuje do 50 eur. Na overal si Finové našívají nášivky, každá něco znamená. Nejčastěji účast na nějaké studentské akci. Nášivku si jako odznak můžete koupit. Mnoho lidí nosí na overalech pověšené různé věci co pro ně mají speciální význam. Například balónek z narozeninové oslavy, hrnek, karabinu, umělou slepici. To je jen pár věcí co jsem zahlídl. Další zajímavá věc na overalech je to, že si studenti vyměňují rukávy a nohavice. Odstřihnou si část rukávu vymění si ji a našijí na svůj overal. Spíše si vyměňují rukávy lidé z jiných fakult, aby byli barevní. Výměna rukávu znamená odznak velmi dobrého přátelství. Spodní část nohavice si mezi sebou vyměňují ti co spolu randí nebo chodí.

Začátek školního roku na Finských univerzitách je velká událost. U nás nic takového neznáme. Studentské unie a škola pořádají tradiční akce pro nováčky. U nás je něco jako adaptační kurz, to je ovšem jen takový slabší odvárek. Tady jsou prakticky dva týdny plné různých her, aktivit a událostí. Většina soutěží trvá celé odpoledne, často jsou spojeny s pitím, samozřejmě. Ale výhoda je, že se noví lidé seznámí a pobaví. Často to funguje tak, že je pre-párty poté proběhne akce a ta pokračuje after-párty.

Ve Finsku má každý nový student svého tutora, ten mu pomáhá zorientovat se v prvních dnech. Tutor má na starosti skupinku zhruba šesti nováčků. První tradice je taková, že každá skupinka hodí a vykoupe svého tutora v jezeře. Tuto akci pojmenovanou BeachParty jsme si neskutečně užili. Samozřejmě vše doprovázela hudba a jiné soutěže a radovánky. Zajímavý fakt je, že Finové na to jak se zdají být čistotní a ohleduplní vůči prostředí vyhazují plechovky od piva z klidem na zem. Za chvíli jsem ale přišel na to proč to dělají. Při každé takové akci se najdou lidé, většinou děti nebo důchodci, kteří plechovky sbírají a vrací je do obchodu. Plechovky i PET lahve jsou zde vratné a dostanete za ně 15 centů. Finové si z těch sběračů většinou dělají srandu a komentují je: „Tady chce být někdo bohatý“. Abychom neporušili tradici, tak jsme našeho tutora hodili také do vody a dostali další zářez do kartičky nováčka. Nejspíš jsem to nezmínil. Každý Freshman dostane kartičku, kde je seznam událostí. Jakmile se účastní dostane za akci body. Ty se nějak sbírají a nakonec se vyhodnotí. Zatím přesně nevím, jak to funguje.

Po párty na pláži byla tradiční afterpárty v jednom z apartmánu LOAS, kde bydleli Rusové. Samozřejmě se pila jejich Charašo Vodka. Já jsem jedl hlavně nějaké obilné plody původem z Etiopie. Byl to jakoby pražený oves, bylo to moc dobré a návykové. Potkali jsme také kluka z Konga, který tady začal studovat svůj první rok, říkal že je napůl Fin napůl Konžan. Pokračování párty bylo v Iltatahti Baru.

Nové fotky jsou opět k dispozici v mém picasa albu.
Přečíst celý článek

středa 31. srpna 2011

Finsko – Den 5: I want to ride my bicycle


Finsko je krajina rovinatá. Všude jsou pouze jezera, nikde žádné hory. Když slyšíte mluvit Fina o kopci obvykle myslí dvaceti metrové lehké stoupání. Navíc všechna finská města, stejně tak i Lappeenranta, jsou velmi roztahaná. Ulice jsou široké a mimo centra jsou stavby velmi daleko od sebe. Silnice obvykle mívají čtyry pruhy a po obou stranách jsou cyklostezky. Takové cyklostezky však z České republiky nemůžete znát. Kolo je tady běžný dopravní prostředek, s kolem se zdá hned všechno na dosah ruky. Tak jsem se rozhodl si jedno koupit.


Jako nováčci jsme dostali papír a mapu Lappeenranty. Byla tam popsaná místa, kde se dají koupit kola z druhé ruky. Tak jsem se vydal ještě s dalšími lidmi prozkoumat terén. První místo bylo přestěhované. Na druhém jsme našli nejdražší kola v Lappeenrantě. Staře vypadající favoritka za 140euro a nebo zánovní horské kolo za 230. Nejlevnější bylo jedno převodové kolo, které zažilo už několik zim. Stálo sice 25euro, ale řetěz byl rezavý jak liška a všechno bylo značně pokřivené. Na dalších dvou místech prodávali pouze nová kola, která se cenově pohybovala od 400 eur nahoru. Poslední místo, kde jsme věděli od jiných studentů, že se prodávají kola, byl obchod Biltema. Dalo se tam sehnat horské kolo s přehazovačkou :) za 99 euro. Jediný “problém“ byl, že si ho člověk musí postavit sám. Takže jsem po dlouhém putování došli na místo, kde jsem si kolo koupil a asi po 20 minutách složil. Personál nám ochotně půjčil nářadí, takže nebyl problém. Nejhorší bylo nafoukání pneumatik ruční pumpou. Nafoukal jsem si to jen tak, abych nejel po ráfcích s tím, že si to do fouknu na nejbližší benzínce. Omyl, benzínky ve Finsku nemají kompresory, alespoň ani jedna po cestě neměla. Cesta domů už byla po rovince na kole krásná a pohodlná. Zastavili jsme se v alko obchodě, kde krom nechutně drahého alkoholu k vidění nic nebylo. Koupili jsme si nejlevnější lahev nějaké brusinkovice asi za 8 euro.
Po návratu domů mi tutor od kamarádky ukázal kde je prádelna, sušárna a sauna. Teď už vím, kde si můžu prát. Jediné co potřebuji je prášek a maminku, protože u nás vždycky pere maminka. Sauna mě poněkud zklamala. Myslel jsem, že bude otevřena pořád a stačí si ji zarezervovat. Pravda je však taková, že otevírá během týdne jen na čtyři hodiny pro muže a pro ženy. Vždy to jsou sezení po dvou hodinách. Výjimka je pátek a sobota, kde si může každý zarezervovat saunu na hodinu pro sebe. Nicméně najít si volný chlívek je problém. Odpoledne jsme jeli do obchoďáku Prisma, aby mi Lassi pomohl získat zpět peníze za dvakrát naúčtovanou peřinu. Pokecal si něco s vedoucím obchodu ve Finštině a já jsem dostal hned peníze zpět. Když jsem se ho ptal jak reagoval vedoucí, tak mi řekl že bez problému. Řekl, že se to stává, že mašina naúčtuje dvakrát. Podíval se na lístek řekl něco ve stylu „No jasně proč by kupoval dvě peřiny“. Zavolal na nějaké oddělení, kde mu řekli, že dvě položky z toho lístku byly naúčtovány prakticky ve stejnou dobu. Byl jsem rád, že se tohle vyřešilo.

Když už jsem měl kolo, rozhodl jsem se pro projížďku napříč Lappeenrantou. Začal jsem v centru u přístavu, dojel jsem k centrální pláži. Tam jsem vyzkoušel vodu a vydal jsem se na cestu zpět do Teknologienpuistonkatu. Po cestě jsem se zastavil v písečném cirkuse. To je místo, kde je z pískových soch postaven cirkus. Požádal jsem místní Finku aby mě vyfotila. Dívala se na mně jak na vola. Anglicky nerozuměla, tak jsem ukázal rukama co chci. Byla tam i s manželem a ten na ní něco mluvil. Výsledná fotka je tragédie :D Písečná socha byla bez hlavy a já jsem byl ve stínu. Musel jsem poté poprosit ještě dalšího člověka o pořízení snímku. Na kole jsem se podíval po městě, udělal pár fotek a po cestě si ještě nakoupil. Teď s kolem je vše pohodlné.

Večer pokračoval v duchu seznamování. V LOAS rezidenci na Ruskonlachtenkatu bylo posezení venku. Každý student se tam představil a párty pokračovala v duchu pojídání brambůrků a popíjení piva. Ve městě se však konala „Foam party“ neboli pěnová či bublinková párty. Myšlenka je taková, že taneční parket je v bazénu s pěnou. V místnosti také operoval „pěnový hasič“ který všechny účastníky kropil pěnou. Nikdo nezůstal suchý. Ke konci byla v pěnovém bazénu soutěž mister mokré trenýrky a miss mokré tričko. Finové, když jsou opilí, tak se umí pořádně odvázat. S úderem třetí hodiny jako když praští přestala hrát hudba a párty končila. Pokračovali jsme však na bytě jednoho z Erasmáků, kde jsme si dali snídani. Chudák Steven Van Dam si zabouchl klíče, tak musel spát u někoho na křesle. My jsme se s východem slunce vraceli domů.
Přečíst celý článek

úterý 30. srpna 2011

Finsko – Den 4: První vyhrání


První týden ve Finsku jsem prožil poněkud “rychle“. Celkově se pořád něco děje, neměl jsem ani čas pořádně si vybalit věci. Myslím, že to tak bude ale jen první týdny. I Finové se přece někdy musí začít učit ne? Nyní bych rád popsal zbytek prvního týdne, který jsem prožil zde v Lappeenrantě.

Čtvrtý den se konala olympiáda pro mezinárodní studenty. Po prvních dnech jsem byl unavený, tak jsem docela dlouho spal. Ráno jsem se podíval na hodinky a řekl jsem si, že se na tu olympiádu podívám. Tak jsem jen tak nalehko vyrazil. Nakonec jsem se vrátil domů až pozdě v noci. Olympiáda byla pojata zábavnou cestou. Vytvořili se týmy a soutěžilo se v tradičních finských disciplínách jako: Hod mobilem na cíl, Nošení manželek, Vrh gumákem, Finské kuželky... Já jsem měl v družstvu asi 4 kluky z Ruska a dva Francouze. Svým výkonem v hodu gumákou jsem překvapil i Rusy, kteří čuměli, jak jsem přehodil celé hřiště. Po úmorném boji jsme vyhráli a získali jsme jako cenu vstupenku do kina na film Jamese Camerona - Titanic. Titanic se tady hraje až v březnu, takže už se těším až si zajdu do finského kina. Naštěstí pouštějí filmy v původním znění s titulky. Titanic jsem vlastně v originále ještě neviděl.


Po olympiádě jsem šel poprvé na oběd do školní jídelny. Za celkem férovou cenu 1.7eur pro studenta, si můžete nabrat ze spousty věcí. Dvě skleničky libovolného piti – mléko, džus, voda. Hodně lidi to praktikuje tak, ze si natočí sklenku džusu, vypijí ji a poté si natankují další. Je to něco jako nekonečné kelímky. Poté je na výběr z několika jídel. Vždy tam bývá jedno dražší (to stoji 3.65 euro) a několik levnějších. Většinou brambory, rýže, omáčka a nějaké maso nebo těstoviny či rizoto. Jednou jsem viděl i nějaké tortily. Příloh si můžete naložit, co se na talíř vejde. Maso většinou jen jedno nebo dvě, podle nabídky. Na malý talířek si můžete naložit libovolné množství salátu a v neposlední řadě si můžete vzít pečivo s máslem. Klidně si ho můžete vzít s sebou třeba jako svačinku nebo na takové to domácí :). První den jsem byl neznalý a nabral jsem si salát z placeného salátového baru. Slečna u pokladny mi řekla, že tamten je placený ať si příště vezmu z toho neplaceného a ochotně mi ukázala kde je. Na víc mi neúčtovala nic. Tady jde vidět, že Finové jsou v tomto ohledu velmi ochotní a ohleduplní. Po obědě byla naplánována prohlídka města z autobusu. Zajímavé bylo, že akce byla organizována školou. Pro školu však poskytovala autobusy Studentská Unie. Jak už jsem zmínil, SU ve Finsku má úplně jiné postavení než u nás. Dokonce škole poskytuje učební prostory. Prohlídka města byla docela zajímavá, ale poměrně dlouhá a nudná. Všechno je tady strašně roztahané, čtyřproudové cesty jsou naprosto běžné. Aut tady moc nejezdí, lidé spíše volí kolo. Stezky pro cyklisty jsou tady skvělé. Můžete je najít po obou stranách většiny cest. Všude jsou podjezdy, nadjezdy a přechody pro kola. A protože Finsko je krajina bez kopců, je jízda na kole opravdu pohodová a rychlá.

Více fotek můžete tradičně vidět na mém picasawebu.

Večer byla uvítací párty pro členy ESN v Iltatähti. Přišel jsem na čas, jak je ve Finsku zvykem, ale ze známých a exchange studentů tam ještě nikdo nebyl. Koupil jsem si pivo za 3 eura, což je tady přátelská cena. Zaplatil kartou a připojil se k nějakým Finům. Podle barvy jejich overalu, což je tradiční oděv studentů LUT jsem poznal, že se jedná o studenty IT. Tak jsem se dozvěděl pár věcí, ale moc výřeční nebyli. Později už došli Daniela se Sandym a Mikkou. Zkusil jsem finský drink Longero, což je grepový džus s tonikem a odebral se domů. Ještě jsem si chtěl do registrovat předměty, nad tím jsem seděl asi do dvou do rána, protože jejich systém je zmatený. Každý kurz je vyučován jinou periodu, jiné týdny a vypadá to moc zmateně. První jsem myslel, že mám v rozvrhu mnoho kolizí. Nakonec se ukázalo, že to nebyla pravda protože předměty sice byly ve stejný čas, ale úplně jiné týdny. Stejně je ale problém vytvořit si nějaký rozvrh, protože zde je návštěva školy a časový rozvrh přednášek či cvičení úplně odlišný od našeho.


Další den jsem se šel projít na nákupy a našel jsem několik hřibů. No našel, spíše jsem o ně zakopl. Finsko je ráj houbařů. Hned jsem je dal sušit z větší klobouky dal do mrazáku. Počkám až budu mít strouhanku a vejce, udělám si z nich řízky, mňam! Houby ve Finové moc nesbírají. Výjimečně sbírají lišky ale ostatní houby nechávají tak. Prý to není tradice a nikoho to nebaví, ani sběr borůvek tu není rozšířený. Lidé si raději už nasbírané věci koupí. Je to prostě finská mentalita, asi si raději dají saunu, než aby lezli po lese s košíkem plných hub.
Přečíst celý článek

Finsko – Den 2 a 3: Přivítání


Druhý den ve Finsku začal docela rychle. Ráno jsem vstal a seznámil se se svým spolubydlícím Soheilem z Íránu. Bydlí v Teheránu, má bratra, který studuje ve Švédsku. Jeho rodina není věřící, ale kvůli Islámské vládě musí být papírově muslimové. Sám by po studiích chtěl žít v Kanadě. Později večer jsme si docela dlouho povídali a dozvěděl jsem se hodně zvláštních věcí o tom jak to v perském státu chodí. Samozřejmě on se také dozvěděl jak žijeme v ČR a některým věcem nemohl uvěřit.
Je hodný a vstřícný. Bylo pro mě překvapením, že v jeho 27 letech je poprvé v životě v cizině a také bydlí poprvé v životě jinde než doma s rodiči. Ráno mi poradil, jak si zajít vyřídit účet do školního systému a podobné věc, také jsem se seznámil s jeho kamarádem, což je další moc sympatický kluk z Íránu. Jmenuje se Sam a je s ním sranda. Je dost komunikativní a není problém s ním mluvit o čemkoliv.

Asi jsem nezmínil, že bydlím na ulici Teknologiapuistonkatu, což jsou koleje nejblíž škole. Zatím nevím jestli to je výhoda nebo ne. Do budoucna, hlavně v zimě, věřím že to bude pohodlnější. Na druhou stranu teď se konají akce pořádané ESN a ty bývají většinou v centru. Obchody a ostatní důležitá místa jsou ode mě vzdálena zhruba dva kilometry, což není tak strašné. Protože se jednalo o první dny zde a zatím nebylo moc příležitostí jít si nakoupit, tak jsem přežíval na šunce sýru a toastovém chlebu. První dny jsem toho moc nenajedl ani nenapil, protože se pořád něco dělo a najít hodinku na provedení nákupu nebylo možné. A navíc ceny v obchodech jsou poměrně vysoké, o tom až někdy příště...

Na 11 hodin druhého dne byl naplánován orientační sled přednášek pro „freshmeny“. Což byla šílená nuda, prakticky jsem se nedozvěděl nic. Jen to, že musím zaplatit poplatky. Což mi přijde poněkud divné. V Rámci Erasmu je zaručeno, že po vás škola nebude chtít žádné poplatky. Jediné poplatky mohou být studentské unii, ale měly by být dobrovolné. Studentská unie tady funguje jinak než u nás. Je to organizace nezávislá na škole, volí si tam své zástupce. Co jsem pochopil od jednoho kluka, tak mají i placené funkce. Celá jejich budova je postavena své pomocí a je to opravdu pěkný barák. Mají tam svojí vlastní studentskou restauraci, která konkuruje školní kantýně. Za poplatek získáte kartičku studenta, se kterou je možno levněji jíst, jezdit MHD a získat další benefity. A teď ta nesmyslná věc, pokud poplatek nezaplatíte, škola vám neumožní zaregistrovat si předměty. Takže je to vlastně povinná platba.

Můj tutor Lassi je poněkud laxní :). V rychlosti mi ukázal školu, nevěděl však kde je IT oddělení, takže budu muset hledat kde mám vlastně přednášky. Vysvětlil mi číslování učeben – první číslo znamená budova, druhé je patro a třetí je číslo učebny. Dále jsem si vyzvedl magnetický klíč pomocí kterého se dostanu do školy kdy budu chtít. Můžu tak navštěvovat učebny s počítači nebo tělocvičnu. Tělocvična funguje tak, že když probíhá nějaký kurz, tak prostě přijdete a připojíte se. Do posilovny je volný vstup kdykoliv. Další pěkná věc je knihovna, kde je moře knih ale nemyslím, že ji budu moc využívat. Všude po škole jsou počítače. Většinou s Windows XP nebo Windows 7. Což moc nechápu. Nacházím se v zemi tučňáka, v zemi Linuxu a ve škole na počítačích nemají Linux. Dobře je vymyšlen systém tisknutí. Každý si může kreditní kartou nabít peníze na tisk, tuším 30centů za stránku. A Může vesele tisknout. Dostali jsme před nabitých 7.9 Eur. Výhoda je v tom, že tiskárny jsou u téměř každého místa, kde se nacházejí počítače, takže vám vždy vyjede papír z nejbližší tiskárny. Školní budovy a prostory jsou moc pěkné. Vše působí poněkud industriálně a velká část školy se teprve buduje. Tělocvična a posilovna je ve škole přístupná kdykoliv. Nejspíš není nutné se registrovat do nějakých tělocviků. Prostě přijdete a připojíte se.

Během prvních dnů mě Lassi vzal do hypermarketu Prisma, což je něco podobné Tescu. Koupil jsem si základní věci do kuchyně a peřinu s polštářem. Nicméně platil jsem kartou a Lassi docela pospíchal, tak jsem nevěnoval pozornost částce. Až doma mi přišlo poněkud divné, že jsem platil tolik. Tak jsem zkontroloval účtenku a zjistil, že mi peřina s polštářem byly naúčtovány dvakrát. Tím pádem jsem vyhodil 30e víte kam... Do Prismy to je přes celé město, pěšky je to výlet skoro na hodinku a Lassi už byl trochu pod parou, tak mě tam nemohl hodit. Když jsem to vysvětlil někomu z finských studentů, říkali že mi to přece musí vrátit. Proč bych si takovou věc kupoval dvakrát že? Barman v Gbaru mi ještě řekl, že to nebude problém, protože v Prismě mají dobrý kamerový systém a vidí co všechno jsem si koupil, takže uvidí na záznamu, že mám jen jednu peřinu. Doporučil mi ať tam zajdu s nějakým Finem, protože jinak se asi nedomluvím :). Takže Lassi slíbil, že tam skočíme jakmile to půjde.

Večer byla pro Erasmáky “párty“ v Gbaru, což je místo kousek od školy. Tam jsme za poplatek 10eur dostali před nabitou finskou SIM kartu. Takže už mohu volat s finskými kolegy za přijatelnou cenu 0.07 eur jak za minutu hovoru, tak za SMS. Pátry pokračovala v duchu „Kup si pivo a hledej kamarády“. Seznámil jsem se s dobrou partičkou: Daniela z Kostariky, Sandy z Indie a Mikku, který je místní. Docela sympatická partička.
Přečíst celý článek