Finsko - Den 12 – 15: Běžná rutina a jiné patálie

Večírky a oslavy ve Finsku pomalu utichly. Jediní lidé co stále nezůstávají s oslavami pozadu jsou exchange studenti. Já osobně už se podílím na naprosté menšině všech akcí, protože to opravdu leze do peněz. Spíše je utratím za nějaký pěkný výlet do Petrohradu nebo Stockholmu. Druhý Víkend ve Finsku jsem prožil poměrně klidně. Půlku soboty jsem prospal a zbytek dne jsme strávili ve městě, kde jsme nakupovali všechny potřebné věci do domácnosti. Na cestě domů jsme se však ztratili. Po jednom špatném odbočení, kde mě zradil kompas na GPSce, jsme se octli někde v okrajové části města. Když jsme se chtěli vrátit na hlavní cestu, narazili jsme na vojenskou zónu, kde byl vstup zakázán. Takže jsme ji museli objet.

Neděle byla ve znamení geocachingu. Prozkoumali jsme okolní kešky a objevili pěknou pláž, která je taková zastrčená a očividně není tak známá, jako ostatní pláže tady. Dále jsme našli spoustu hub, z čehož vyplývá, že na večeři nemohlo být nic jiného než houbové hody. V sobotu večer jsme ještě pozvali pár erasmáků a dali si společně saunu.

Ceny v obchodech

Finsko je země poměrně drahá. Obecně všechny severské země mají v obchodech draho. To tvrzení je zdůvodněno tím, že jsou zde vysoké daně. Což podle mě není pravda. Nevím co si mám pod pojmem „vysoké daně“ představit, ale klasická DPH je zde 22% ale jsou také výjimky, například potraviny nebo jiné zboží se sníženou daní, kde je jen 17%. Jediné co jsem z daňového systému moc nepochopil, je důchodová daň, která se mi zdá poměrně vysoká. Nechápu ale jakým způsobem by měla ovlivňovat ceny potravin. Nicméně zkusím to zjistit a osvětlit.
Teď už ale zpět k cenám. Alfa a omega českého spotřebitele je pivo. To tady stojí 0.83 eur za malou 0.33l plechovku, z čehož nám vychází 2.5 eur na litr piva. No nekup to, za ty prachy. O kvalitě se ani zmiňovat raději nebudu. Nejlevnější české pivo je Kozel, který je náhodou v akci. Ale stále za půl litrovou plechovku zaplatíte 1.69 eur. Zapoměl jsem ještě dodat, že plechovky a nejen plechovky, ale i plastové lahve, jsou zde vratné. Na plechovku je záloha 0.15 euro, takže abych byl korektní odečtěte si 15 centů. Cena plechovky je totiž započítána v produktu. Neplatí se zvlášť jako u nás. Nejlevnější obchod je Lidl, to je asi taková tradice všude na světě. Nepamatuji si přesně ale ceny za kilogram tvrdého sýra je asi 4.6 euro, nějaké nejlevnější šunky 5.4 euro. Mléko stoji 0.67 euro a 400g másla Foura 1 euro. Cena alkoholu je tak dvakrát větší než u nás. A dalo by se říct, že celkově se všechny ceny jsou zhruba dvakrát větší než u nás. Výjimkou jsou mléčné výrobky, které jsou stejně drahé jako u nás, některé dokonce i levnější. Kilo vepřového masa se prodává běžně kolem 10 euro, a to je ještě nejnižší cena za to nejhorší maso. Člověk by čekal, že ryby nebo alespoň konzervy budou levnější, ale ani to není pravda. A zase elektronika a sportovní vybavení se víceméně pohybuje v cenách podobných těm našim. Za to výbava domácnosti jako talíře a hrnky je o dost dražší. Další obchody jsou PRISMA, což je hypermarket na způsob našeho Tesca a S-market

Opět škola
Po víkendu se opět začalo chodit do školy v pondělí jsme měli akorát sedmihodinovou, ano slyšíte správně sedmihodinovou, přednášku z Síťového programování. Přednášející je celkem sympaťák. Ukazoval a povídal o věcech, které znám. Ze začátku rychlý úvod do síťování – adresace, tcp, udp, vrstvové modely, později přešel k socket API a programování v C. Přednáška utekla relativně rychle, určitě tomu napomohla téměř hodinová pauza na oběd a půlhodina, kdy jsme hráli se spolužáky hru Yatzee, kterou budeme implementovat jako klient-server aplikaci co by jeden z projeků. Zde se jedná o kurz Síťové programování. Nikdo vás nezatěžuje teorií o tom, jak řešit konkurentnost serveru, jak identifikovat spojení. Tedy ano, zmínil se, ale opravdu jen jednou větou. Přitom každý bakalář na FITu ví, že řešení je spousty, také ví čím se liší a co je v jaké situaci nejlepší použít. Zde je kurz opravdu zaměřen na programování. Je zde 7 projektů, z toho jeden je závěrečný a nahrazuje zkoušku, která zde není. Projekty se musí odevzdat do 14 dnů a obhájit na cvičení. Vzhledem k tomu, že na přednášce jsme rozebírali co dělá cyklus

for (int i = 1; i <= 5; i++){
printf("%d\n",i);
fflush(stdout);
sum+=1;
}

a strávili jsme nad tím dobrou čtvrthodinku. Docela by mě zajímalo, jak bude někdo z těch tady lidí přetypovávat ukazatele.

Po sedmihodinovém maratonu na přednášce jsme si šlí navzdory předpovědi počasí, už nejspíš naposledy, zaplavat do jezera. Večer jsme završili saunou a pivem.

V úterý ráno mě čekala Finština, kde jsme se učili správné výslovnosti. Je sakra velká nevýhoda sedět s Francouzem. Finština má velmi jednoduchou výslovnost. Prakticky stačí vše číst česky, jak to vidíte napsané a až na výjimky se nespletete. Francouzi to ale nemůžou pochopit a místo SADE přečtou SADÍ. A to není jediný případ, hrůza. Později bylo cvičení z Objektově orientovaných technik programování. Tam nám mladý cvičící, nejspíš doktorand bez špetky respektu, ukázal jak v Eclipse vytvořit nový projekt, napsat hello world a vypsat datum a čas. Velmi užitečné cvičení, vskutku. Ještě jsme se dozvěděli co zhruba po nás bude chtít v projektech. Celá šaškárna trvala asi půl hodiny.

Patálie
Odpoledne jsme byli opět nakupovat. Hlavně jsem potřeboval do bankomatu vyzkoušet kartu. O víkendu jsem totiž nakupoval v JYSKu povlečení a poprvé jsem nejspíš špatně zadal PIN. Další dva pokusy už jsem si dával pozor abych PIN zadal správně, ale stejně se objevovala hláška „PIN INCORRECT“, takže to vedlo k blokaci PINu. Skvěle, ještě že mám druhou kartu, jinak bych byl ztracený. V bankomatu vše fungovalo, takže jsem zkusil opět platit v obchodě a nic, objevila se hláška „PIN LOCKED“. Servisní podpora české spořitelny mi oznámila, že mám v bankomatu provést nějakou transakci, například výběr a poté by karta měla být odblokována. To tedy dneska zkusím, jsem zvědav jestli to pomůže. Dokonce mi nejsou moc schopni poradit jak to řešit. Pouze mi řekli, že to není možné. Protože při další transakci by měla vyskočit výzva na zadání PINu a správnym zadáním se karta odblokuje. Bohužel to se nestalo a já pin u platebního terminálu v obchodě ani zadat nemohu. V bankomatu to funguje, takže PIN měnit nechci. Změna PINu by byla asi možnost, která by to vyřešila, ale to je možné provést pouze v bankomatu ČS, který ve Finsku není. A nebo zasláním nového PINu do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště, což je mi taky k ničemu. No jsem zvědav, pokud s tím nepůjde nic udělat, určitě si budu stěžovat. Protože takové služby zákazníkům stojí za houby. Další dobrá rada je zavolat na zelenou linku technické podpory ČS, která ale ze zahraničí nefunguje. A stejně si myslím, že bych byl akorát přehazován jako horký brambor a nevyřešilo by se nic.

V centru jsme našli obchod, který se podobá našim lidovkám. Mají tam poměrně široký sortiment zboží, za příznivé ceny. Jídlo je možná dražší než v Lidlu, ale věci jako prací prášky, oblečení a různé doplňky jsou relativně levné. Při placení nás vyzvala prodavačka, ať ukážeme prázdné batohy, byl jsem totiž s krosnou, to víte velký nákup na kole. Uvažuji, že si koupím nějaký kobereček nebo dečku před postel. Spolubydlící Soheil si chce koberec kupovat, tak tam s ním možná zajedu. Zítra mě čekají další přednášky, pozítří cvičení, a také první úkolu. Už bych měl asi začít.

Tenkrát poprvé

Málem bych zapomněl, už jsem si vypral! Takové věci za mě vždycky dělá maminka, takže tohle bylo moje poprvé. Zarezervoval jsem si prádelnu, přišel jsem dovnitř. Nějaký, podle nápisů na prádle, rus tam měl ještě poházené prádlo a okupoval mi sušičku. Stejně jsem ale musel začít s praním. Rozdělil jsem si prádlo pěkně na světlé a tmavé a rozhodil do dvou praček. Nechal jsem nastavený program číslo 5 – dvojité praní na 40 stupňů a spustil jsem to. Pak mi docvaklo, že by bylo možná dobré někam dát prášek. Tak jsem otevřel sypací nádržku a zjistil, že tam jsou pro prášek tři díry. A, B a C, jenže do které to nasypat a hlavně kolik? Protože v díře B bylo nejvíce zbytků prášku z dřívějších praní, měl jsem vybraného horkého kandidáta. Nasypal jsem asi Hrst prášku do díry B a aby to ostatním nebylo líto, dal jsem trošku i do zbylých dvou. Prádlo se nějak záhadně vypralo. Ke konci se pračka roztočila takovým způsobem, že jsem se bál aby neexplodovala. Nakonec ale bylo prádlo čisté, trošku voňavé a relativně suché. Strčil jsem ho do sušičky na 40 minut.

To ale moc nestačilo, tak jsem ho nechal v sušárně doschnout. Sušárna je tady poměrně vymakaná. Jsou tam ventilátory, takže tam fouká teplý vzduch a prádlo schne rychle. Na druhou stranu dvě sušárny cca pro 160 je málo. Takže tam pořád něco visí a místa je málo. Chybí tady žehlička, která je sice zastoupena nějakým malým mandlem, se kterým ale nikdo neumí pracovat. No nevadí, žehlit stejně nebudu, to už je opravdu ženská práce. Hlavně je že jsem si vypral a sám.