Finsko – Další dny na severu

Jelikož počáteční nadšení pominulo, nebudu zde nadále psát kolikátý den jsem ve Finsku. Jakmile se stane něco zajímavého dám zde o tom vědět. Dnes jen krátký článek o škole, zkusil jsem novou menzu, zažil první cvičení, kde jsem prezentoval část úkolu před třídou a navštívil jsem posilovnu. Počasí ve Finsku se horší, začíná pršet a se sluncem se můžeme rozloučit. Dneska je ve městě párty k příležitostí vítání podzimu, které se ale neúčastním. Pro mě je to zbytečně vyhozených 5€ za vstup 3€ za autobus za akci, na kterou bych ani u nás nešel. Nejsem zrovna typ, kterého baví tančit na diskotéce, kde nejde slyšet vlastního slova. Na takovou akci by mě asi nikdo střízlivého nedostal. Navíc jako bonus veškeré pití je zde v klubech velmi drahé, 4dl piva se pohybuje kolem 5€. Raději si zajdu na dobrý koncert nebo posedím v klidné hospůdce nad dobrým pivem, což se tady ve Finsku moc provozovat nedá.
Ve škole probíhalo vše klidně. Pár dalších relativně nezajímavých přednášek. V Objektově orientovaném programování jsem se opět nic nového nedozvěděl. Vzrušení při hodině místy přinášel finský student, který měl rádoby chytré řeči a narážky směrem k přednášejícímu. Naproti tomu v přednášce o počítačovém vidění jsem se dozvěděl, že tento kurz asi nebyla chytrá volba. Čekal jsem, že zužitkuji a možná prohloubím své znalosti, které jsem nabyl při své bakalářské práci. Celý kurz však vypadá, že je nadstavbou nad kurzem Pattern recognition – obdoba našeho Klasifikace a rozpoznávání. Na hlavu postavené je však to, že tento kurz si mohu zapsat až v letním semestru. No nevadí, snad se tím nějak prokoušu. Z přednášek nechápu co nám přednášející chce říci. Zatím to na mě působí jako prezentace prací, co dělají tady na škole a firem se kterými spolupracují. Takže to máme továrnu na sýry a továrnu na výrobu papíru. Prakticky hodinu nám vysvětlovala, jak pomocí počítačového vidění určit hrubost papíru. Neříkám, že to není zajímavé, ale čekal bych něco více obecného. Já jsem tady přece nepřijel studovat, jak určit hrubost papíru nebo jak spočítat sýry na pásu. Tohle už bych s obecnými technikami zvládl vymyslet nějak sám. Po přednášce jsem tedy bohatší o znalost několik základních metod k určování kvality a hrubosti papíru. A to se vyplatí! Užitečné pro mě bylo akorát to, že používají Fourierovu transformaci. Je docela znát, že škola tady v tomto směru úzce spolupracuje s místními firmami. Což je v pořádku, ale nechápu proč to tak cpou studentům.
Přitom náplň přednášek je:

Úvod do digitálního zpracování obrazu

Transformace obrazu
Zpracování a analýza barevných obrazů
Komprese obrazu
Segmentace, reprezentace a popis obrazových dat
Aplikace rozpoznávání objektů

Pravda, nakousli jsme něco o neuronových sítích a popisu obrazových dat, ale jen velmi velmi zlehka.

Takový lehký postřeh. Ve škole na chodbě mají takzvanou „Book swamp shlef“, kde se vyměňují knihy. Idea je prostá, kdo si chce vzít knihu, musí tam nějakou dát. Pěkné je, že to tady každý dodržuje a nikdo knihy nekrade, i když tam jsou pěkné tituly. Maximálně si ji někdo půjčí na křeslo, které je hned vedle aby zkrátil čekání na hodinu.

Co mě ale překvapilo byla počítačová cvičení. Dostali jsme dopředu úkol, který bychom měli „should“ udělat doma. Tak jsem se pro jistotu připravil. Úkolů bylo celkem pět. Najít nějaké články, sborníky a konference a představit, co se v nich píše. Poslal jsem si nějaké linky na mail a napsal do sešitu pár poznámek. Dále popsat proces zpracování obrazu a jaké kroky jsou při tom důležité. Další úkoly byly spojené se 4 a 8-okolím bodu. Jejich spojením, cestou a vzdáleností. Celkem triviální věci. Cvičení se však odehrávalo v učebně bez počítačů, to byla trošku rána pod pás, naštěstí jsem měl většinu připravenou v sešitě. Ale dost důležité podklady jsem měl v mailové schránce. Za účast a splnění úkolů na cvičení je 5 bodů. Koloval papír, kde si každý dle svého svědomí zaškrtal to co splnil. Po té cvičící vyvolával různé lidi, aby vypracovali nebo předvedli jednotlivý úkol před třídou. Já jsem byl vyvolán na vysvětlení vzdálenosti 4-okolí bodu, určení jestli jsou dvě oblasti spojené 4 nebo 8-okolím a taky jsem měl říct, zda je nejkratší cesta mezi dvěma body jednoznačná, uvažujeme-li 4-okolí. No nějak jsem to vysvětlil, sice jsem přesně nechápal co se po mě chtělo. To hlavně pro to, že mi to přišlo jako totální základ na kterém se snad nedá nic vysvětlovat. Komické na celé hodině ještě bylo to, že jedna ruská spolužačka ukazovala svou práci na téma „Segmentace stromů z fotek lesa“, kterou měla připravenou jako část úkolu „Seznámit spolužáky s článkem z věděcké konference“.

Na oběd jsme šli poprvé do restaurace v budově studentské unie, kde si můžete opět vzít jídla kolik chcete. Prakticky je zde stejný systém jako ve školní jídelně jen cena levného jídla je 2.5€ a dražšího 4€. Rozdíl je v tom, že si můžete vzít kolik chcete nejen přílohy, ale i masa, takže pět kousků steaku nebo ryby není problém. Ke vší smůle dnes bylo rizoto. Tak jsem si nabral alespoň pořádně salátu. Chuťově je jídlo výrazně lepší než ve školní jídelně i výběr salátů je pestřejší. Orientační přehled o cenách si můžete přečíst v minulém článku nebo na Vahyho blogu.

Poslední věc, která stojí za zmínku je výuka sportů. Tělocvična má pevný rozvrh, kdy se co děje, například ve středu od 10 do 11 se hraje badminton. Kdo má chuť, tak se prostě v alokované hodiny přidá. Mimo předepsané hodiny je tělocvična volná pro studenty. Tělocvičnou nyní myslím „sportovní halu“, kde se dá hrát basketbal, tenis, badminton, volejbal a podobné sporty. Dále jsou k dispozici dvě posilovny. Jedna je takzvaná „Rocky Gym“, kde nenajdete závaží lehčí než 20kg. Prakticky je to vzpěračská posilovna. Všichni tam jsou šílení kulturisté a činky jsou tak velké a škaredé, že se jich bojím. V druhé posilovně jsou zase prakticky jen stroje. Kolo, stepper, pás, vesla a mnoho strojů na nohy, záda, ruce a ramena. Pak je tam malé místo pro činky, nějaká hrazda, ribstol a lavice. Nakonec je pro studenty k dispozici zrcadlový sál, kde je tatami a boxovací pytel, takže tipuji, že se tam cvičí hlavně bojová umění. Jiná možnost je se účastnit přímo vypsaných kurzů, kde je instruktor a vede jakoby kroužek, to vše je zdarma. No původně jsem se chtěl přihlásit na sport jménem Kettebell, ale ten byl beznadějně plný. Tak jsme si s Vahym dali kruhový tréning. Přišli jsme do posilovny, kde se měl tréning konat. Byly tam dvě holky, které vypadaly jako instruktorky. Když už jsem je viděl, bylo mi jasné, že nám dají pořádně do těla. Naštěstí se tréning nekonal, protože jsme přišli s Vahym sami dva. Takže jsme si alespoň zacvičili. Uvidíme příště. Už jsme se ale domluvili, že do posilovny zde budeme chodit pravidelně. Máme ji blízko a je to zadarmo, tak proč ne.