Finsko - Po prvním měsíci

Vrhneme se k shrnutí prvního měsíce života v Lappeenrantě. Musím zde rozhodně sdělit, jaké jsou Finské a hlavně Ruské oslavy narozenin. Jak to funguje ve škole, když už se vše rozjelo. Začnu rychle o škole, ať to máme z krku. Zdejší podnebí má špatný vliv na člověka. Vstávat kolem desáté hodiny je naprosto v pořádku, asi mám ještě pásovou nemoc. Takže běžně chodím spát kolem druhé nebo třetí ráno. Naštěstí do školy vstávat nemusím, protože většina předmětů je až odpoledne. Ve hodinách Finštiny si připadám pozadu, ostatní se nejspíš učí i doma. V Síťovém programování jsem úspěšně odevzdal první projekt. Hodnocení ještě neznám, ale podle toho co předvedli ostatní spolužáci, to nějak tragicky snad nedopadne. Největší osina v zadku je Počítačové vidění. Tento předmět je úplné zlo, Fourierovy transformace (FT) a Matlab, tato kombinace mě vytáčí. Bodovaná cvičení fungují tak, že přijdete a poctivě si zatrhnete jaký úkol jste splnili. Poté je náhodně vybrán student který prezentuje své řešení. Vyplatí se na to podívat alespoň den předem. Poslední cvičení jsem dost podcenil navzdory tomu jsem si mohl zatrhnout klidně všechna cvičení protože na první příklad s FT se přihlásila dobrovolnice. A v jednom úkolu který mi nefungoval, protože jsem si nepřečetl „README“, bych u tabule dokázal splnit lépe než kluk, který na to byl vytasen. Příště se vyplatí být drzý a zatrhnout vše, a třeba se dobrovolně vyvolat na jeden lehký úkol ze začátku.

Nicméně ty sítě to byl skutečný porod, nevěděl jsem jestli se místy smát a nebo raději brečet. Místní „programátoři“ jsou skutečně esa. Nejspíš jim zde chybí kurz Základů programování v jazyce C. Protože vytvořit takovou prasárnu jako ručně naplněný řetězec přiřazením jednotlivých písmen do pole, může opravdu udělat jen rus. Jako perličku si pro jistotu poslední znak v řetězci nechal bez přiřazení a spoléhal, že řetězec tak bude implicitně ukončen. A další věci jako magické konstanty a obecně logika programu mi byla neznámá. Nepochopil jsem pořádně ani jeden z předváděných programů. S takovými lidmi musí být radost někdy spolupracovat.

Kromě školy se také koncem prvního měsíce slavilo. Byli jsme na dvou narozeninových oslavách. Obě byly ve společenské místnosti na Punkkerikatu 5. Na první jsme přišli do rozjetého vlaku, takže jsme si tam připadali poměrně blbě a cize. Druhá oslava však byla našeho kamaráda Viktora z Ruska. Přišli jsme

prakticky jako první, hned po jedné Číňance. Na Viktorovi šlo vidět, že je zklamaný, protože párty už měla být hodinu v plném proudu a lidé sotva začali přicházet. Nám to ale moc nevadilo, protože jako první příchozí nás Viktor uvítal Jackem Danielsem. Později přišlo několik rusů s alkoholem nabitými taškami. Takže o pití nebyla nouze. Zkusil jsem snad všechno, jako starý mazák už jsem věděl, že je dobré natahovat se ke každé lahvi a být u zdroje. Ruská vodka, typický estonský likér a finské národní drinky, všechno jsem zkusil. Nakonec jsem objevil na stole i lahev Strohu, které jsem neodolal. Tato oslava byla velmi divoká, hlavně díky tomu, že rusové prostě paří jinak, než jsme mi zvyklí. Naučil jsem se také několik vybraných ruských výrazů.

Další akce ve společenské místnosti se konala v jiné rezidenci LOAS na ulici Linnurata. Hostitel byl sympatický Peter, který nevypadá ani trochu Finsky. Ale jinak je to velký pohodář a šoumen. Na této akci se hrálo obrovské pivní člověče nezlob se. Pro mě byl největší zážitek, že jsem zůstal zamčený venku, když jsem se šel ochladit ze sauny. Dveře do šatny od sauna mají totiž časový zámek a v 10 večer se zamykají. Já, Marc, Flavian a Moritz jsme si řekli, že tam budeme déle, protože sauna pořád hřála. Řekli nám, že to není problém, akorát si máme hlídat ty dveře, ať se nezamkneme. No samozřejmě průser byl na světě. Když jsme se chtěli vrátit do teplé sauny ze studené noci, tak jsme s údivem zjistili, že dveře jsou zabouchnuté. Co teď? Na sobě jsme měli pouze ručníky. Tak jsme chodili od bytu k bytu a zjišťovali, co se dá dělat. Jeden hodný Fin zavolal domovníkovi, který si zrovna dával pivko asi v dva kilometry vzdáleném Gbaru. Takže jsme půl hodiny čekali v sušárně na prádlo na domovníka. Ten přišel, bez mrknutí oka odemkl dveře, dostal od nás lahváče a odešel spát. My jsme spokojeně pokračovali v saunování.

O víkendu jsem mimo nakupování absolvoval založení bankovního účtu ve finské bance Nordea. Celkově to šlo bez problému. Za veškeré bankovní služby neplatím nic, pouze jsem si musel nastavit omezení na vklad. Te lituji, že jsem si dal jen 500€, při nejbližší příležitosti to musím změnit nebo banku upozornit na větší vklad. Účet mám prakticky jen kvůli platbě za ubytování, ať nemusím každý měsíc platit poplatek za platbu do zahraničí. A kvůli úroku se vyplatí vložit si potřebnou sumu na celý rok, což je asi 1750€, najednou.

Dost bylo nudných věcí. Přecházíme k tomu zajímavějšímu Praní a Žehlení. Předem musím říct, že obdivuji všechny ženy. To žehlení je tak blbá činnost. Tričko má neustálou tendenci padat z žehlícího prkna a pořád se krčit. Doba žehlení jednoho trička se vyšplhá na 15 minut. A pořád výsledek není takový jako od mam

inky. Naštěstí se dá použít jedna finta. Je tady „stroj“ ve kterém tričko vytaháte tak, že vypadá relativně vyžehleně. Takže žehlení asi ne, možná se to časem naučím, ale spíš budu hledat někoho kdo tomu rozumí. Na druhou stranu praní, už není problém. Dokonce i dávkování prášku mám v oku. Problém je jen se sušením, protože jak je dobrým zvykem, lidé na své prádlo v sušárně zapomenou a to akorát zabírá místo. Praní zdar!

Na závěr musím napsat něco o Finském keškování. Už jsme ulovili pět kešek. Kvůli jedné jsme si udělali pěkný cyklo výlet, brodili jsme se bažinou a prozkoumávali opuštěné bunkry. Ale zážitky a hlavně pohledy na krásnou finskou přírodu stály za to. Fotky jsem vložil opět do svého webového alba.