Finsko je země, která je známá kvůli saunám. Říká se, že každý Fin má doma saunu a alespoň na hodinku denně si do ní vleze. Úplně pravda to asi nebude, ale dalo by se říct, že si Finové saunování opravdu užívají. Teď přes léto jsou spíše venku, ale v zimě berou saunu daleko častěji. Sauny jsou opravdu na každém kroku. Ve všech LOAS apartmánech jsou k dispozici.
Sauna Night je párty pořádaná studentskou unií. Hraje hudba, běží sauna. Nejprve je sauna dvě hodiny pro dívky a potom je dvě hodiny smíšená. Prakticky jsou ve smíšené sauně ale jen chlapi. První saunová párty se konala v bodově studentské unie, protože je tam prý větší sauna. Další večery, které budou každý čtvrtek jsou na Punkkerikatu 5. Finská sauna je skvělá věc, už jsme si rezervovali hodinu v sauně na našem bloku. Na sauna párty bylo trochu přeplněna, takže jsme dělali finskou „mačkací hru“, kde se posedá do sauna stylem „Jeden dá zadek dopředu, druhý dozadu a více se nás tady vejde“. Sauna je tady společenská událost, je tam sranda pokecáte si tam s kamarády nebo poznáte nové lidi. Když zkušení Finové chtějí vyhnat lidi ze sauny, tak pořádně pokropí topné kameny vodou. To už i mě kolikrát začali hořet uši. Když jsem se pak dozvěděl, že tam byla teplota přes sto stupňů, nechtělo se mi to věřit. Docela zvláštní je, že když si s sebou vezmete plechovku piva, tak vás každý doušek příjemně ochladí a pivo nezteplá. Finská kultura samozřejmě vyžaduje saunování bez oblečení. Přes to se nemůžou přenést hlavně Francouzi. Nevím proč, ale jsou to strašné puťky. S každou věcí mají problém do sauny nazí nepůjdou, protože je pro ně nechutné, jak se tam všichni potí a pak musí sedět na těch dřevěných špinavých lavicích.
Po sauně samozřejmě následuje sprcha, protože z ní člověk vyleze totálně rudý a rozhicovaný. Saunový večer pokračoval na parketu ve sklepě budovy Studentské Unie. My jsme se večer seznámili s Finem jménem Teemu. Pohostili jsme ho slivovicí a pokecali s ním o škole ve Finsku a různých dalších věcech.
Další den mě čekali první přednášky. Objektově orientované programování, což bylo docela nudné. Ze začátku jsme mluvili o dědičnosti, zapouzdření a podobných základech. Působí to na mě zatím jako povídaní o něčem. Programovat budeme v Javě, což je hlavní důvod proč jsem si kurz zapsal. Doufám, že se tak Javu naučím. Přednášku vedl Fin s poměrně ruským přízvukem. Třída byla obsazena do posledního místa. Největší zážitek byl kluk sedící v první lavici, který měl pořád k výkladu připomínky a nebo měl strašně otravné otázky. Skoro jako náš „Sedlák“. Myslím, že vyučující z něj bude šílet.
Další přednáška byla z Počítačového vidění. Vedla ji nejspíš čerstvá doktorka, bylo to poměrně zajímavé. Na první přednášce se probíraly většinou věci, které už znám. Nicméně není čemu se divit. Byla to úvodní přednáška. Nevím o čem ten kurz celkově bude, ale připadá mi, že slečna nejspíš dělala disertaci v nějaké firmě na výrobu sýrů. A všechno bude směřovat k rozpoznávání a segmentace vzorku sýrů v obraze. Zde jsme dostali první úkol, od prezentovat seminář o vybraném tématu, my jsme si zvolili Cannyho detektor hran. Pochopil jsem to tak, že jen uděláme prezentaci a vytvoříme nějaký studijní materiál.
Po celý den probíhal v Lappeenrantě orientační běh prváků. Začínalo se v příst
avu a končilo před univerzitou. Což je pořádná štreka. Každá skupinka dostala mapu a měla navštívit všechna místa. Na každém stanovišti byl nějaký úkol, nejčastěji alkoholová hra. Nepochopil jsem akorát proč, ale zásobu alkoholu si s sebou každý musel nosit sám. To byl hlavní důvod proč jsem se neúčastnil, nejspíš by na to padly všechny peníze. Druhý důvod byl taky ten, že jsem měl první přednášky, na kterých není dobré chybět. Každopádně Finové říkali, že máme určitě jít, protože je to nejlepší akce roku. Oni si akorát vzpomínají, že odpadli v loni kolem páté hodiny a byla to náramná sranda. Takže je to prostě tvrdá hra. Afterpárty této hry byla v Iltatahti baru. Nebylo se čemu divit, že po cestě do baru jsem potkával značně opilé Finy nebo skupinky nahých pobíhajících studentů plnících právě jeden z posledních úkolů.
Následující den jsem měl ve škole první kurz Finštiny. Naučili jsme se představit, zeptat na jméno, zjistit odkud pocházíme a jakým jazykem mluvíme. Vše jsem po hodině úspěšně zapomněl. Stavba finských vět a gramatika se nezdá moc těžká, ale pamatovat si ta slovíčka, to už je moc. Na jazyky už asi jsem moc starý. Snad ten kurz nebude moc obtížný, je
dná se jen o dvou kreditový předmět, tak doufám, že zkouška bude v pohodě. I když je to hodinová písemná zkouška.
Večer se konalo závěrečné povýšení nováčku. Finové to měli spojené s jakýmsi rituálním spalováním a vyhlášením výsledku orientačního běhu z předešlého dne. My jsme se tam pouze zařadili a čekali co se bude jít. Myslím, že to je jedna z dalších finských tradic. Všichni se seřadili podle jejich fakult neboli guild. A pěkně ve dvoustupu následovali nosiče pochodní k jezeru. Tam proběhlo pasování. Každý nováček zopakoval starou finskou báseň a byl korunován tradiční finskou studentskou čepicí plnou bláta a vody z jezera. Tak jsme tedy i my byli pasování a myslím, že teď tady období oslav a večírku pomalu končí a začíná škola.
Žádné komentáře:
Okomentovat