Saint Petersburg

Konečně jsem se odhodlal k sepsání posledních záznamů z mého roku stráveného ve Skandinávii. Ano jsem lenivý, vůbec se mi nechtělo psát. Po návratu do rodné domoviny, jsem měl myšlenky úplně někde jinde. Docela mě akorát mrzí, že mé vzpomínky už nebudou tak čerstvé a aktuální. Škoda, mohl jsem to vše zapsat dříve. Teď už si ale odskočme do Benátek severu. Města, kde se odehrála revoluce, Petrohrad.

Výlet do Ruska, byla z jedna věcí, na kterou jsem se těšil a nechtěl jsem si ji nechat ujít. Petrohrad je od Lappeenranty vzdálen asi 150 kilometrů. Nicméně jedná se o Ruskou federaci a pro vstup do ni potřebuje většina světa víza. Proto jsem jako cestu nejmenšího odporu zvolil výlet přes nějakou studentskou cestovní kancelář. Cena byla tuším 320 euro. Jednalo se o 5 denní výlet, ke kterému stačila 3 denní jedno vstupová víza, která byla zařízena cestovní kanceláří. Dvě noci jsme byli na trajektu takzvaná 'cruise' z Helsinek do Petrohradu. Dále bylo možno si připlatit za návštěvu muzea, baletu, typické ruské večeře, projížďku limuzínou. Tohle všechno jsme si zaplatili. Jediná věc, která se nám moc nelíbila byla celodenní návštěva zimního, Kateřinina paláce. Ze školy tento výlet moc lidí nevyužilo, takže nás jelo asi 5. Místo slibovaného autobusu jsme se museli dopravit sami vlakem do Helsinek. Sraz s delegátem cestovky byl až na nádraží v Helsinkách.

V přístavu byl trochu zmatek. Vybrali i naše pasy a čekali jsme asi hodinu a půl na vyřízení víz. Já jsem dostal pas až mezi posledními. Ve vestibulu přístavu jsem si všiml partičky zvláštních lidí. Říkám si "Typičtí Češi" a ono fakt. Byli to kluci z Karlovky, kteří studovali v Oulu. Na lodi jsme byli s Vahym v kajutě s klukem ze Skotska a druhý byl z Oklahomy. Byli to spolužáci a studovali nějakou školu, kde část byla ve Finsku, část v USA a část ve Skotsku. Docela dobře jsme si s nimi pokecali, alespoň na zpáteční cestě :).

Hned první věc, kterou jde člověk na trajektu udělat, je že omrkne duty-free shop. My jsme se nasvačili, nakrmili racky a vyrazili na nákupy. Co nás hned mile překvapilo, byly ceny. O proti Finku bylo vše neskutečně levné. Lahev Minttu za 5e?! Toš kurňa, nekup to. Hned jsme si koupili každý svoji a popíjeli na lodi. Ráno bylo opravdu krušné. Na lodi jsme narazili na skupinku Čechů, kteří se ukázalo, že jedou se stejnou cestovkou jako my. Takže hned bylo veseleji.

V Rusku jsme čekali strašně dlouho na celnici, a poté nás autobus odvezl do Hostelu. Po cestě jsme udělali několik zastávek na nejvýznamnějších místech jako: Katedrála sv. Izáka, nábřeží řeky Něvy u nějakých egyptských soch, naproti staré burze u námořních sloupů a v Petropavlovské pevnosti. Kde jsme si všimli páru starších manželů, opalujících se u zdi pevnosti. Opírali se o zeď a chytali v plavkách bronz. Nu což, začalo jaro, první sluneční den. Také jsme navštívili obchůdek se suvenýry, kde rozlévali zdarma vodku:). Hned první věc čeho jsem si na Petrohradu čichnul, byl strašný smog, kýčovité suvenýry a roztodivná auta značky Lada. Všechno bylo v azbuce, ale když už se mi nějaký nápis podařilo přelouskat, většinou jsem rozuměl.

Hostel ve kterém jsme bydleli byl jedné z vedlejších uliček Nievského prospektu (Což je taková nejznámější ulice v Petrohradu, kde jsou nejluxusnější obchody). Hostel byl velice pěkný a čistý, k dispozici internet, kuchyňka, počítače. Akorát voda, jako všude v Rusku neteče z vodovodu pitná, smrdí a je rezavá. Co mě ale překvapilo, že hostel byl v jedné z takových těch starých městských budov. Bylo to vlastně celé jedno patro, původně asi byty, probourané. Zbytek domu byly obyčejné byty nebo nějaké podniky. Společné prostory domu hrůza děs, špinavé.

První průzkum ruského Petrohradu. Chtěli jsme si nakoupit nějakou svačinu. Procházeli jsme přilehlými uličkami a viděli Rusko. Obchody, sámošky, smrděly starobylým odérem. Všude lítaly mouchy. Maso se prodávalo v pultech jako to znám z filmů z padesátých let. Některé obchody byly naprosto prázdné, z regálu sem tam vykukovala nějaká uschlá zelenina a lahve alkoholu. Zvláštní dopravní značky (zakazující stání v sudé nebo v liché dny), prach, roztodivné zdobení budov. Hned vedle, na hlavní ulici je vše jinak. Luxusní obchody a restaurace, hotely. Zmalované ruské holky na podpatcích a v minisukních. Sem tam prosviští nějaké Audi v rychlosti kolem 100, motorka bez poznávací značky. Jinak spousta ruských starých aut. Na benzínkách mění cedule s cenou, zdražují benzín na "nechutných" 28 rublů. První oběd jsme si dali v Pizza hutu, kde moc anglicky neuměli.

Večer byl ve znamení ruské večeře. Podnik byl v nějaké špinavé ulici. Hlavní vchod byl jako byste vstupovali do muzea a nebo nějakého hodně zašlého divadla. Vše smrdělo divným odérem. Číšníci měli oblečení, jakoby 40 let uskladněné někde na půdě. Všechno to byli mladí kluci. Připadal jsem si opravdu jak v nějakém muzeu, nebo na zámku. Takový ten pach staroby, koberce, závěsy, malby a dekorace, židle, stoly ... jakoby 300 let staré. A to byla prosím normální restaurace. Stolování už vypadalo velmi pompézně. Typická večeře se skládala z předkrmu - bramborový salát vylepšený o kuřecí maso a Sýrová polévka s houbami. Musím říct, že porce byly tak akorát na lžičku. Prostě na ochutnání. Součástí večeře byla ruská estráda. Čtyřčlenný soubor v ruských krojích, zpívali ruské písničky (také Katyushu) a hráli s námi různé hry. Hlavní chod pak byly vepřové nudličky se smetanovou omáčkou a bramborová kaše. Opět porce velmi nevýznamná. Jako dezert se podával tvarohový koláč s kompotovanými jahodami. V průběhu večera jsme dostali dvakrát štamprli vodky. I když jsem se na oběd dostatečně najedl, večer jsem měl hlad a šli jsme do BurgerKinga.

Další den jsme měli domluvený sraz s naší ruskou kamarádkou Tatyanou Yagodkou. Na snídani jsme šli do dobré palačinkárny a prakticky jsme se prošli po Nievskem prospektu a prohlídli okolní významná místa. Protože byly Velikonoce, tak v Kazańsk0 katedrále bylo plno lidí. Viděli jsme jednu z petrohradských univerzit. V dobré kavárně jsme si dali kvalitní horkou čokoládu a pak jsme se s Tatyanou rozloučili u Moskevského vlakového nádraží. Protože jsem si chtěl koupit nějaké boty, vlezli jsme do nedalekého nákupního centra. Klasický obchoďák jako u nás, přemrštěné ceny a mraky lidí. Rychle pryč!

Další bod trasy byl křižník Aurora. Sami jsme si koupili žeton do metra a jeli jsme na nejbližší zastávku k Auroře. Metro v Rusku funguje tak, že si za několik rublů koupíte žeton. Ten vhodíte do turniketu, projdete a už můžete jezdit jak chcete, dokud nevyjdete z budov metra. Vystoupili jsme u Alexandrova parku, po cestě k Auroře jsme viděli nejstarší muslimskou mešitu ve městě, budovu ve které vznikal bolševický převrat, námořní akademii a velmi pompézní budovu, kde je nyní sídlo nějaké benzíno-ropno-plynové společnosti. Svého času to byla nějaká důležitá komunistická budova. Na ulici vidíte plno kontrastů, v řadě stála tři policejní auta od moderního Fordu až po stařičkou Ladu Nivu.

Večer bylo v plánu baletní vystoupení v divadle, které se nacházelo v Muzeu Hermitráž. Opět, vše mělo nádech staroby, oblečení muzikantů, jakoby jej ukradli z figurín z muzea. Alespoň jsem si opravdu připadal jako v dobovém divadle na baletu.

Na baletu jsem v životě předtím nebyl, vůbec jsem nevěděl co čekat. Ze začátku jsem byl velmi nervózní z prudce uplých elasťáků všech baleťáků. Tento pocit ale rychle vystřídalo nadšení z baletních sukýnek a velmi uplých silonek všech baleťaček. Vystoupení bylo obdivuhodné. A také muzika byla výborná, mám rád živou orchestriální hudbu. Po Baletním vystoupení nás čekala projížďka limuzínou po městě.

Kratochvíle, která vypadala jako nejzajímavější se proměnila v pěknou prudu. Skupina Francouzů, se kterou jsme sdíleli limo, se bavila zkrátka jen spolu a prakticky také vypili všechno šampaňské. S Limuzínou jsme opět zastavili na dvou významných místech, udělali nějaké fotky a šli do klubu. Klub Punch chtěl za vstup nějakých 500rublů (po slevě 300). Klub to byl poměrně divoký. Oproti Finsku slušná změna, pití bylo neskutečně drahé, nicméně všude byly tanečnice a pěkné holky. Pivo stálo 250r. Oblíbeným nápojem bylo vdechování par z hořící vodky. V klubu jsem narazil na jednoho kluka z Afgánistánu, se kterým jsem si dobře pokecal, díky mé znalosti perštiny. Po cestě na hostel jsme před Gostinijm Dvorem nás potkal Bělorus co chtěl peníze, alespoň 10 dolarů prý, nic nemá. Viděli jsme několik dopravních nehod Žigulíka s luxusním autem, ale to je tak vše.

Na Rusku je zajímavý systém taxíků a vůbec hromadné dopravy. Taxi jsou oficiální, úplně klasické žluté vozy, a nebo neoficiální, většinou žigulíky. To je taková obdoba stopování za peníze, stopnete auto, řeknete kam chcete, řidič vám řekne dopředu cenu a buď jedete nebo ne.

Poslední den jsme navštívili Carský palác s muzeem Hermitráž. Obrovské muzeum, měli jsme znalého průvodce, který říkal i zajímavosti k obrazům. Ale byl jsem strašně unaven, takže jsem chtěl už jen jít někam dál. Po sléze byla menší pauza na oběd. Ovšem díky velikonočnímu svátku bylo vše zavřeno. Jako poslední jsme se vydali na tour po pěti Petrohradských katedrálách. Poté už jsme jenom pospíchali na trajekt, který jsme stihli celkem na těsno. Závěrečná večeře na lodi, byla už Finského typu, sněž co můžeš, s moc dobrým jídlem, vínem a deserty. Jako třešničku na dortu jsme si z výletu z Ruska dovezli nechutně levné pivo "Pražský" a dále několik lahví Minttu, Gin, Tequilu, vše za cenu kolem 10e za litr, to byla paráda. Také jsme potkali bandu Slováků, tak jsme popíjeli s nimi.

Můžu říci, že Rusko je země, plná rozdílu a zajímavých jevů, které spatříte na ulici, za bílého dne. Celkově na mě Petrohrad působil jako nějaký vtip, vystřižený od zbytku světa. Za shlédnutí určitě stojí, krásná architektura, pro turisty je to zážitek. Po téměř roce v Lappeenrantě jsem byl konečně ve městě, kde žije mnoho lidí. Jenže ten život v tomto městě je takový prazvláštní.

Přečíst celý článek

Velikonoce a další zábavy

Konečně jsem se dostal k tomu, abych napsal pár dalších řádek o mém pobytu ve Finsku. Posledně jsem se věnoval škole, teď se zaměřím spíše na ostatní aktivity. Za poslední tři měsíce, které jsem žádný příspěvek nenapsal, se toho stalo velmi mnoho. Školu už mám nyní úplně za sebou, čekám jen na zapsání absolvovaných předmětů. Zkoušku z Parallel computing jsem po jednodenním učení neudělal, a pokročilou Španělštinu s Němčinou jsem také vzdal, protože jsem se výuky téměř neúčastnil. Ve Španělštině jsem nebyl vůbec a v Němčině pouze párkrát, nicméně učitel byl velmi sympatický chlápek. Pořádně jsem vlastně dělal jen dva kurzy:


Presenting in English. To vyučoval britský sympaťák Peter Jones. Dozvěděl jsem se několik dobrých fint jak udělat dobrou prezentaci. Nicméně oproti FIŤáckým standardům se to hodně liší. Asi se nedá říci, jak správně prezentovat, každý má svůj styl a z každého takového předmětu by si měl člověk by si měl odnést a vybrat jen to co uzná za vhodné.

 Druhý kurz je Academic Writing in English, jak už název napovídá jednalo se o psaní akademické práce v anglickém jazyce. Očekávání od toho kurzu byla obrovská, nicméně se z toho vyklubal celkem nudný předmět. Pravda, obohatil jsem se o slovní zásobu z akademické angličtiny, objevil nějaké nové obraty. Ale mnoho věcí už jsem znal z jiných článků, z dob kdy jsem psal anglické papery o své bakalářce. Závěrečná práce byl desetistránkový dokument s prezentací. Pracoval jsem ve dvojici s Danielou a musím říct, že díky její výřečnosti a prezi.com, jsme docela zaváleli. Učitelka byla z naši práce o Prokrastinaci unešena.

No a co se dělo mimo školu? V půlce března byla Íránská slavnost nového roku a příchodu jara Nowruz. Soheil nám udělal kartičky, nazdobil stůl sedmi věcmi, jejichž názvy začínají na písmeno S, pochopitelně v perštině. Večer pak Íránci dělali na hřišti oslavy, kde se rozdělaly tři ohně a přeskakovali přes ně. Jenže sníh pod ohněm tál, měnil se v led a začalo to klouzat, málem jsem při jednom skoku spadl do ohně. Dále jsme pořádali několik zimních venkovních grilovaček a pak další večeře. Hlavně jsem se zdokonalil v tvorbě hamburgerů, které jsem dělal už asi pětkrát. Také se konala Latin párty, kterou pořádala trojice Javi, Nasi a big Sam. Daniele jsme připravili překvapení a jako jediná holka z Jižní Ameriky získala titul Miss Latina.

Během velikonoc se tady různě slavilo. Ve Finsku je hlavně pravoslavná církev, podobně jako v Rusku. Školní pastor pořádal nějaké aktivity s kostelem. My jsme si udělali ale Řecké velikonoce. Hostinu pro nás připravili Argyro s Nikosem. To jsem se najedl! Protože Řekové drží před Velikonocemi půst, tak je pro ně neděle den přežírání. Měli jsme pečené jehněčí, nějakou speciální rýži zabalenou v hroznovém listu, tzaziki, masové kuličky, zapékaný sýr v paprice, řecký salát a mnoho mnoho dalšího. Já jsem donesl na okoštování slivovicu, upekl jsem svůj první mazanec a taky jsem přines pár nazdobených vajec. Dokonce jsem upletl tatar a vyšlehal holky. Klukům se naše tradice mlácení holek moc líbila, a děvčatům také. Ale byl jsem něžný. Hráli jsem také vaječné zápasy s natvrdo uvařenými vejci. Na Velikonoce jsem se minimálně hodně najedl a strávil příjemný čas s přáteli. Další týden jsem se s Vahym vypravili na výlet do Ruského Petrohradu, to byla zábava. O tom ale až příště.

Přečíst celý článek

Finský první semestr

Po článku, který shrnuje jakým způsobem se na Erasmus můžete dostat, přichází na řadu vyčerpávající popis toho, jak vypadá studentův semestr ve Finsku. Spíše se budu rozplývat nad studijními povinnostmi a školními záležitostmi, než nad každodenním životem. Hlavně se rozepíšu o předmětech, projektech, úkolech a stylu výuky.

Už jsem myslím zmínil, že univerzita v Lappeenranasdtě je zaměřena silně mezinárodně. Řekl bych, že cizích studentů je tady možná stejně jako Finských. Celá univerzita má dvě fakulty, ty se dále škatulkují podle oborů na jakési „guildy“. To už je spíše ale studentská záležitost, prakticky se jedná o obory. Všichni studenti zde mají dvě zaměření, takzvané Major a Minor. Dalo by se říci, že to je nějaká obdoba povinných a povinně volitelných předmětů. S tím rozdílem, že je to spíše podobor a dává to nějaký celkový smysl. Nejvíce IT studentů tady má Major Information technologies a Minor Business and management. Je zde také kreditový ECTS systém, takže potřebujete 120 kreditů v magisterském studijním programu. Z univerzity dostanete titul Msc neboli Master of science. Existuje zde taký jiný druh vysokých škol – Polytechnika. Myslím si, že je to něco podobného jako u nás VOŠ. Vše je zaměřeno více prakticky (zdravotníci, hasiči ale i programátoři a nejspíš mnoho dalších.), a titul je prý váhově něco jako bakalář. Nyní ale už ke studiu Informatiky na LUT.

Nejprve několik bodů a postřehů ze školního systému.

• Známkování je „ruské“ 1 je známka nejhorší, 5 nejlepší

• Semestr je rozdělen na dvě periody, po každé z nich je zkouškové období (většinou trvá týden ale často zasahuje i do další periody)

• Škola začíná v srpnu a končí v půlce května (poslední zkouška je 16.5). Vánoční prázniny jsou skutečně tří týdenní volno (16.12 – 5.1), zkouškové už má totiž každý za sebou a náhradní termíny zkoušek jsou rozházeny v nadcházející periodě.

• Zkoušky nemají nějaký pevný řád. Zkouška je vypsána stylem od 16 do 19 hodin ve čtvrtek odpoledne. Dopoledne máte normálně školu, pak se jde na zkoušku.

• Zkoušky jsou písemné. V jedné místnosti dělají zkoušku lidé z různých oborů. Sedáte si podle barvy vašeho zadání.

• U zkoušek dělají dozor a organizaci studenti. Většinou členové SU nebo dobrovolníci, či členové nějakého studijního sboru, přímo určeného pro tuto věc.

• Na všechny písemné zkoušky je čas pro vypracování 3 hodiny.

• Máte dva termíny, třetí termín musíte „vysvětlit“ garantovi.

• Obtížnost zkoušek je, oproti FITU, směšná. Na žádnou jsem se neučil déle než den. Většinou stačilo projít loňská zadání (které poskytuje přímo univerzita, skrze SU). Díky tomu docela pochybuji o úrovni vysokých škol ve Finsku a kvalitě jejich studentů.

• Obtížnost magisterského oboru IT je ve srovnání s FITem, dovolil bych si říct slabší, bakalář. Teorie se neučí skoro vůbec a praktické projekty jsou spíše časově náročné a otravné než těžké. Neřeší nějaké problémy, které by byly výzvou.

• Intenzivní kurzy jsou většinou během zkouškového období, ale třeba i během periody. Takže nemůžete navštívit regulérní hodinu. Fungují tak, že chodíte do školy každý den od rána do večera a na konci týdne většinou dostanete kredity. Někdy je projekt nebo zkouška. Projekt má většinou deadline později.

• Rozvrh je každý týden jiný, i když se snaží aby jeden kurz měl každý týden stejný rozvrh. V praxi se často stává, že jeden týden máte přednášku v úterý od 13hodin v učebně 3324 a další týden je přednáška o hodinu později v 6455. Takže rozvrh si musíte každý týden hlídat.

• V kurzech jsou často první tři týdny pouze přednášky a pak už jen cvičení. Nebo všemožné různé takové kombinace. Rozvrh a rozložení přednášek, cvičení je skutečné nestálé.

• Informační systém!? Místo jednoho pořádného tady mají tři k ničemu. Navíc přihlašování do nich je strašně zdlouhavé. Někteří učitelé používají jen jeden a nechtějí používat druhý.

• V intenzivních kurzech máte většinou školní úkoly, které děláte během intenzivních cvičení.

• Učitelé se učí „za pochodu“. Sám přednášející nám řekl, že se shadery nikdy nepracoval, tak se ptal, jestli to někdo umí. Cvičící v jiném předmětu říkal, že o STCP protokolu před měsícem ještě nic nevěděl a teď v pro něj musel sestavit projekt.

• Na přednášky se moc nevyplatí chodit. Angličtina přednášejících je sice výborná (místy Finský akcent), ale záživnost přednášek je většinou na úrovni bodu mrazu.

• Všude je plno mezinárodních studentů.

• Menza je extrémně levná, ale po čase vás jídlo začne nudit.

• Všechny prostory jako PC, tiskárny, scannery jsou přístupné 24/7 (kromě knihovny, kde jsou také PC, tiskárny a scanery).

• Můžete si zarezervovat učební místnost (klidně přes noc), kde máte k dispozici dataprojektor, počítač, internet, elektriku (ne všude je ale vše)

• Všude ve škole jsou místa k sezení – gauče, fatboye, křesla, židle, stoly, televize, zásuvky … dá se pracovat prakticky na chodbě. Hodně lidí tak řeší projekty ve školních prostorách.

• Tělocvičny a posilovny jsou také přístupné většinou denně od 8 do 22.

V univerzitě v Lappeenrantě studuji obor, který se jmenuje Software engeneering. Zde se věnují studenti spíše praktickým aspektům(to ale berte z nadsázkou), než teorii. Prakticky z toho vychází, že teorie, teoretická informatika, matematika, formální důkazy, logika, principy hardwaru, struktura překladačů, architektura programovacích jazyků se tady nevyučují skoro vůbec a nebo jen velmi povrchně. Což je velké změna oproti FITu a co jsem si až do této doby vlastně pořádně neuvědomil. Většina lidí, kteří jsou nespokojeni s náročností na FITu, by byli na škole takovéhoto typu nadmíru spokojeni. Nikdo tady neví, co je tu pumping lemma, sigma kalkulus nebo bezkontextová gramatika. Naopak se tady studenti „trápí“ projekty, které studenta FITu většinou rozesmějí, nejsou totiž náročné, ale jsou docela časově náročné. Je zde také poměrně dost cvičení a domácích úkolů na každou hodinu, takže jsem si někdy připadal jako na střední škole. Přístup učitelů je však více individuální a jako Obrovské plus beru, že žádného učitele nenapadne vás shodit. I když se zeptáte při přednášce na sebevětší kravinu, tak vám to učitel normálně, přirozeně vysvětlí. Žádný úšklebek, úsměv, nepřehrává si v duchu „to je hlupák, jak se na tohle může ptát“. Také se často do řešení otázek zapojují znalí studenti a často tak začínají velmí plodné a dle mého názoru důležité diskuse. Všichni se vám snaží za každou cenu pomoct a vyjít vstříc. Což už někdy dosahovalo takových extrémů (změna deadline termínů atd.), že jsem přestával věřit, že jsem na vysoké škole.

Výběr předmětů
Jako erasmáci to máme trošku jiné. Prakticky si můžeme vybrat jaké chceme předměty a studovat co nás baví. Já jsem se rozhodl zapsat si toho co nejvíce v prvním semestru, ať mám druhou půlku klídek. Vybral jsem si hlavně informatické předměty. O každém se ještě jednou v několika větách vyjádřím (a udělám nějaké porovnání s FITem).

Network Programming
Sedmi kreditový předmět, za celý semestr 14 hodin přednášek, které byli pouze ve dvou dnech (první dvě pondělí v semestru), takže poměrně intenzivní. Na přednáškách se probíraly základy síťování – několik slajdů, jen velmi stručně o každé ISO/OSI vrstvě, bleskový přehled aplikační vrstvy – mail, DNS dále multicast, TCP, UDP, IP a také STCP. Všechno opravdu stručně, žádně podrobnosti. Prostě to bylo stylem: „TCP používá Congestion Avoidance, jsou dva přístupy Tahoe a Reno, které fungují zhruba takhle..“. Dále nám ukázal přednášející jak fungují Sockety a programování s nimi, pak nějaké návrhy a vysvětlení funkce protokolu. Pro FIŤáka je to opáčko z IPK (a něco málo z ISA). Předmět neměl zkoušku a alfa a omega celého kurzu byly projekty. Celkově jich bylo šest, každý byl zaměřen na práci se Sockety v jazyce C. První tři projekty byly o implementaci kostkové hry Yahtzee. Nejprve pro jednoho hráče, pak pro více hráčů, později se přidávala multicastavá podpora, připojení jak UDP, tak TCP. Tato série tři projektů byla otravná hlavně kvůli tomu, jak kód narůstal. Navíc mnoho věcí by bylo jednodušší dělat objektově v C++. Další projekt byla hra piškvorky, to se mi celkem líbilo. Jeden projekt se věnoval protokolu STCP, dostali jsme nějaký kus příkladů a z něj jsme měli něco ubastlit. Poslední dva projekty byli POP3 server a POP3 klient. Vše mělo být konsolová aplikace, ale kdo chtěl mohl udělat gui. Vzhledm, k tomu, že na každém projektu jsem seďel od rána do večera průměrně č-6 dní to nebylo možné stíhat, nikdo GUI neudělal. Na každý projekt byl čas dva týdny – což byl rozestup mezi cvičeními, kde se projekty předváděly. Každé cvičení někdo ukázal a vysvětlil třídě svůj kód. Všechny projekty měli za úkol (pomocí select což bylo zadáno) řešit vícenásobná spojení, případně řešit vstup z konsole a sítě.

Pro všechny projekty bylo nejhorší parsovat a procovat se stringy, to by s použitím C++ nebo Pythonu nebylo. Ale asistent mi vysvětloval, že ti lidi se tady musí naučit programovat v C a měl pravdu, oni to tady neumí. Asi jim chybí něco jako Základy programování v C, protože málokdo věděl jak pracovat s pointery(či dokonce vůbec co to je) nebo jak naplňovat struktury.

Zkrátka a dobře pro FIŤáka otravné projekty, znovu objevování kola s jazykem C, nadávání. Hlavně se mi nelíbilo, že síťová část trvala na implementovat zhruba den nebo dva. Zatímco věci kolem, jako princip hry kostky, zobrazování skóre a podobné spíše opravdu věci co se hodí do kurzu IZP, zabrali 80% celkového času. Poslední projekt – domácí zkouška v podobě TFTP klienta, jsem už nedělal, protože jsem měl dostatek bodů (53) na absolvování předmětu se známkou 1, čili E. Hlavně jsem na další projekt neměl čas, protože hořely ostatní termíny do ostatních předmětů. Projekt byl však za 33bodů a nebyl tak náročný.

Machine Vision and Digital Image Analysis
Prerekvizitou byl kurz Pattern Recognition, který jsem tady samozřejmě nedělal, jak bych mohl. Předmět se zdál zajímavý. Přednášky byly poměrně nudné. Za začátku známé a jednoduché věci a ke konci celkem složité, a z výkladu přednášející nepochopitelné věci. Celkově na mě ta úroveň působila zvláštně. Přednášející byla nějaká doktorandka, o které bych řekl že vrhá koulí za ruský národní tým. Každý týden byla cvičení, kde jsme ukazovali jak vyřešit jednotlivé problémy. Příklady na Huffmanovo, aritmetické kódování, nebo hrátky s Fourierovými transformacemi, nebo nějaké matlabové cvičení s filtry a podobně vyžadovali většinou 4 hodiny domácí přípravy. Cvika povinná nejsou ale dostáváte za jednotlivé úkoly body, bodů potřebujete alespoň 70%. Ve cvičení byly relativně složité věci a hodně vyžadovali matlab nebo spíše byli velmi jednoduché, pokud si s matlabem tykáte. Hodnocené projekty byl skupinový seminář. To znamená udělat přednášku a prezentaci na dané téma. Naše skupina měla Cannyho detektor hran, prakticky jsme to udělali celé s sami Vahym v noci den před vlastní prezentací. Rus a Rumun, ze začátku vypadali strašně poctivě, chtěli to udělat co nejdřív ale pak se na to vykašlali a při přednášení byli spíše překážkou, protože třeba rus neuměl ani vysvětlit, co to je konvoluce. Ostatní témata byla třeba jpeg, mpeg, detektory rohů, nástroje pro zpracování obrazu. Pořadovala se 20 minutová prezentace, na můj vkus se spoustou irelevantních informací, které nikoho až tak nezajímaly, takový dost středoškolský styl. Projekt v tomto předmětu byl vytvořit aplikaci na detekci a rozpoznání objektů. Vstupem byly obrázky a výstupem měl být textový výpis napři. Červené jablko, Zelená kostka, Žlutý balónek atd. Použili jsme OpenCV, vytvořili si příznaky, z trénovací množiny natrénovali data a použili nějaký knihovní klasifikátor pro výsledek. Nakonec jsme měli úspěšnost přes 80%. Požadovaná byla alespoň 50%. Nakonec to nebylo tak těžké, ale klasická práce na poslední chvíli si vzala dva bez spánkové dny. Na závěr předmětu byla zkouška, kterou jsme dělali až v lednu. V prosinci to nebylo v našich silách. Bylo povoleno mít A4 „tahák“ s vlastními výpisky, prakticky tam byly dva příklady ze cvičení a 3 teoretické fulltextové otázky, s „tahákem“ a přípravou z loňských písemek nebyl problém dostat z písemky 3.

Náplň přednášek odpovídá z části IZG a nejspíš hodně věcí s PGR nebo IKR, tyhle kurzy jsem neměl, takže nemůžu soudit. Probírali jsme, Obrazové transformace, kompresi, histogramy, filtry, hraní s frekvenční doménou obrazu, segmentace obrazových dat, reprezentace a popis objektů, rozpoznání objektů a vrchol všeho klasifikace. Porovnání s FITem, projekt relativně brnkačka, i když to ze začátku vypadalo jako těžká věc, ale jen proto, že jsem pořádně nevěděl co se po nás chce a jak to udělat. Nakonec to byl asi nejnáročnější 7kreditový předmět. Celkově, mě tento předmět moc nebavil, dozvěděl jsem se něco nového, ale spíše samostudiem. Výkon přednášející byl slabší.

Object-Oriented Programming Techniques
Tento 5 kreditový, předmět byl hlavně o Javě a návrhových vzorech. Celkem tři jednoduché projekty – kalkulačka, tcp klient a server, aplikace sociální sítě (alá low endový facebook) klient a server. Přednášky byly zprvu o OOP principech, pak o jazyce JAVA a pokročilejších objektových technikách, nakonec se rozebíraly návrhové vzory. Cvičení bylo spíše jen takové demonstrační, pro začátečníky v programování ale bylo asi důležité. Fungovalo to tak, že borec řekl zadání úlohy nějakou teorii k tomu, jak se dědí apod. A po hodině ukázal řešení. Zkouška byla sestavena z otázek z minulých let. Fulltextová písemka, nejčastěji popis nějakého návrhového vzoru. Například, popiš co je to Abstraktní továrna, nakresli UML graf tříd, popis použití a konkrétní aplikaci. Výsledná známka 4. Po necelém dni přípravy.

Porovnání s FITem. Seriozně, v prváku na magistrovi takový předmět? Všichni FIŤáci se za břicha popadají, náročností a úrovní to nedosahovalo ani IZP. Na přednášky jsem nechodil, zúčastnil jsem se asi čtyř přednášek z celkových 14. Na cvičeních jsem byl skoro pokaždé. Projekty byly většinou na víkend klidné práce. A ani nešlo o nějaké náročné věci, nejvíce času jsem trávil na poznáváním JAVY.

Unix and system programming
Můj jediný intenzivní kurz. Intenzivní spočívá v tom, že během jednoho týdne, který je docela nelogicky zasazen do zkouškového období po první periodě, jsou každý den přednášky a cvičení. Cvičení však bylo pouze třikrát. Na poslední dva dny přednášek jsem nebyl, protože jsem v tu dobu byl v Praze na soutěži. Přednášky byly hodně zajímavé, týpek vyprávěl poutavě a dobře anglicky. Byl to takový správný geek, vzhledově starý mládenec. Náplň byl slabší odvárek z IOSu, ze začátku šlo spíše o používání UNIXu, typy souborů, práva, uživatelé, adresářová struktura, sed, awk, grep a spol. Později se přešlo na plánování procesů a podobné věci až po práci se Sockety nebo vlákna a synchronizace procesů, sdílená paměť a podobné věci. Cvičení byla zaměřena na programování v C a většinou to byly základní věci typu, pomocí systémových volání implementovat nějaké knihovní funkce ze stdio. Projekt celkem zajímavý, zvládl jsem ho udělat přes víkend, i když jsem dělal přes noc (deadline nebyl samozřejmě během toho intenzivního týdnu). Vyvrcholení týdne byla zkouška. Na ní se dalo zase připravit z minulých let. První otázky ano-ne z unixových utilit. Například, co mi vypíše příkaz „ls -a empty_directory| wc -l“ nad prázdnou složkou. Dále následovaly dvě úlohy, kde jsem měl napsat v pseudokódu (jazyk C) krátké programy. První byl zaměřen na vlákna, kde jedno četlo a druhé zapisovalo do socketu, takže výlučný přístup. Druhá byla tuším něco s použití forkem() kde bylo mimo jiné třeba realokovat nějaký buffer, jako vrchol bylo napsat makefile pro tento program. Podmínka bylo mít dva zdrojové soubory i spolu s hlavičkovými. Celkový výsledek po necelých 6 hodinách přípravy je krásna 4.

Oproti FITu, kde je přesně na tuto problematiku předmět jménem IOS, je tohle naprostá lehárna. Samozřejmě bylo to pro mě jednodušší, protože teď už se v této problematice orientuji daleko více. Linux používám jako defaultní OS a jeho příkazy a utility mi většinou něco říkají

Introduction to Computer Graphics
Tento předmět jsem jediný nedokonči, a to kvůli projektu. Skladba předmětu byla naprosto ale naprosto totožná s známým předmětem IZG, u něčeho se šlo více do hloubky u něčeho méně, například se docela dost probíraly Kvaterniony. Bylo to více zaměřené na OpenGl a Shadery. Přednášející byl strašně nudný a suchý postarší chlápek. Ze začátku to pro mě byly staré a známe věci navíc přednášky byly nezáživné tak jsem je v půlce i společně se cvičeními vypustil. Což byla u cvičení chyba. Nejprve jsme rasterizovali přímku a podobně, což mi připadalo jako ztráta času. Později jsme už používali ty Shadery nebo pracovali s Pov-ray. Projekt byl program napsaný v OpenGl, který prakticky shrnoval aplikaci všeho, co jsme se učili. Akorát musel využívat Shadery. Moje grafika na notebooku nové OpenGl nepodporuje, takže jediná možnost kdy udělat projekt pro mě bylo na školních PC. Výhoda je, že linuxová laboratoř je otevřena 24/7. Jenže v době ostatních zkoušek a deadlinů jsem si vyhradil na projekt poslední dva dny před odjezdem. Nevěděl jsem nic o Shaderech ani o PovRay, než jsem pochopil základní myšlenku den uplynul a programovat v OpenGl hlavně v kombinaci s těmi Shadery nebylo až tak snadné jak se na první pohled zdálo. Navíc Bylo tam asi 20 různých příkladů co se muselo splnit a já jsem během 4 hodin stihl udělat asi dva a to ještě ty nejméně náročné, takže jsem se na projekt vykašlal, tím pádem jsem předmět nesplnil. Opravdu jsem nechtěl trávit vánoční prázdniny nad projektem do grafiky. Na zkoušku jsem ani nešel, ale podle minulých let byla jednoduchá a nejspíš bych ji zvládl pouze se znalostmi z IZG, matematiky a zdravým selským rozumem.

Pro Fiťáka brnkačka, pokud se nevykašle na projekt. Ten byl docela časově náročný ale stačilo chodit na cvičení a z nich vykuchat potřebné části zdrojáků.

Finnish I
Finština, byl celkem zábavný předmět. Trval pouze jen jednu periodu, takže to byl takový dvouměsíční kurz. I když se každému zdá, že je Finština prvotřídní hatlamatilka, není to tak strašný jazyk. Nejhorší je naučit se slovíčka. Vlastně jakmile pochopí člověk základy gramatiky, je to jen o slovní zásobě. Protože změny slov jsou prakticky bez vyjímek. Finština je mladý jazyk a je navržena tak, aby se dobře učila a jednoduše používala. Má sice 15 pádů, ale ty se mění pouze v příponě a vlastně to je veškerá podstata jazyka. Měníte přípony slova a vzniká jiný význam. Čas je jen přítomný a minulý, zbytek se odvodí z kontextu. Za ty dva měsíce jsem se naučil představit, říct něco o sobě, počítat a dorozumět se v obchodě. Zkouška byla písemná, napsal jsem pár vět o sobě, doplnil něco do cvičení, doplnil slovíčka do textu a na závěr odpověděl na několik otázek, které se týkaly právě toho cvičebního textu. Brnkačka, zábavnou a přesto efektivní formou jsem se naučil základy Finštiny.

Přečíst celý článek

Erasmus ve Finsku (Sumárum - proces)

První semestr ve Finsku mám za sebou, rozhodl jsem se napsat jakési shrnutí, co všechno (Hlavně školní záležitosti), se během toho půl roku odehrálo. Nicméně během psaní jsem zjistil, že článek nabývá trošku jiného obsahu. Tento příspěvek bude shrnovat Erasmus obecně, a pro ty co se chystají jet do Finska, konkrétně do Lappeenranty přinese asi nejvíce informací. Tento článek je rozšířením, nebo možná takovým „paralelním pokračováním“ jednoho z mých prvních příspěvků. Také zde se dočtete o tom, jak probíhá celá Erasmácká peripetie od přihlášky až po příjezd na místo určení. Nakonec jsem si dovolil sepsat také pár důležitých zjištění o Finsku.

O Erasmu
Následující odstavce budou věnovány tomu, co je třeba udělat, abyste mohli studovat v zahraničí. Nejvíc konkrétní je to asi pro studenty FITu nebo možná VUT, ale určitě zde najdou potřebné informace i ostatní studenti nebo jen lidi, které to zajímá.

1. Odhodlání a motivace
Tenhle odstavec si přeberte jak chcete. Důležité je si říct: "Chci jet zkusit studovat do zahraničí!". Zde už můžete začít přemýšlet o zemi, kterou si zvolíte. O tom, proč a jakou zemi si pro studium vybrat, se nejspiš rozepíši v některém z dalších článků. Dalo by se ale říct, že všechny severní země (Norsko, Finsko, Švédsko) jsou si podobné. S tím odhodláním začněte už v lednu, uzávěrky přihlášek jsou většinou v půlce února.
Všemi deseti doporučuji se odhodlat a jet. Je to nesmírně cenná zkušenost. Určitě jeďte na rok. Myslím, že půlrok uteče jako voda, mě osobně se nebude chtít domů ani po tom roce, nejraději bych tady pokračoval. Což asi není bohužel možné. To, že "ztratíte" rok studia není žádná tragédie. Pokud budete hodně chtít, je možné si zjistit, jaké předměty vám fakulta po uznává a podle toho si vybrat školu nebo zemi. Nicméně v praxi je to spíše nemožné a nebo velmi náročné. Já jsem žádné adekvátní předměty nenašel a neuzná se mi jako povinné nic. Alespoň budu mít splněny všechny volitelné kredity, takže po navrácení mě čeká dostudovat pouze povinné (některé je možno studovat i dálkově, což jsem udělal) a povinně volitelné předměty. Upřímně nejel jsem tady jen studovat, ale také něco poznat a zažít. Když o tom přemýšlím to až tak ztracený studijní čas vlastně není. Dá se říct, že tady studuji, zdokonaluji se, akorát moc ne ve věcech ze svého oboru. Vylepšení angličtiny je asi největší přínos, už teď si říkám "S kým si sakra budu povídat anglicky dennodenně, až se vrátím domů?"

2. Výběrové řízení
První papírová věc je tedy podání přihlášky, to už musíte mít školu vybranou, ale nijak extra závazné to asi není. Dokud škola nemá po přijímacím termínu, můžete si to nějakým způsobem změnit. Ale standardní to není. (Jen tak mimochodem, taková možná "škaredá" vsuvka: Během posledního roku jsem přišel na to, že když se chce něco změnit tak to většinou jde. Není na to dobré spoléhat, musíte odhadnout věci, pro které je deadline skutečně smrtelný. Hlavně je to ale o lidech, pokud je změna na poslední chvíli neomezuje a jsou trošku ochotní, tak pro vás tu změnu udělají. Když se zapomenete přihlásit na zkoušku, vždy to jde nějak udělat třeba i za poplatek 10e, ale jde. Říkám to pro to, že se mi zde už několikrát stalo, že jsem na něco zapoměl a nikdy nebyl problém to vyřešit. Nebo když jsem kvůli pozdnímu příletu zmeškal první týden povinných cvičení a přednášek, stačilo se domluvit. Odpadá tak hromada zbytešných stresů a zklamání, ale nespoléhat na to.)
Poté vás čeká výběrové řízení. To má dvě části - první je povídání si v angličtině, většinou základní věci typu představení a zájmy. Nikdo vás nebude chtít proklepnout na správné použití kondicionálů nebo předminulého času. Po jazykovém testu řeknete další "komisi" o tom, kam a proč chcete jet. Což mi přijde poněkud legrační a zcestné. Stane se třeba, že některá univerzita přijímá pouze 2 studenty, ale chce jich tam jet 12. Teď nastává to rozhodování komise, podle výkonu v cizím jazyce a "síle" motivace pošlou ty nejlepší tam kam chtějí a zbytku nabídnou jiné školy. V toto dobu, se tedy skutečně můžete ještě rozhodnout pro změnu.

3. Paperwork
Asi nejotravnější práce. Tisknutí, scanování, lítání mezi oddělením zahraničních vztahů, studijním oddělením a rektorátem, posílání mailů do Finska a následné přeposílání zahraničnímu koordinátorovi. Pořád nemám vlastně jasno, co všechno po nás budou chtít. V zásadě potřebujete Learning Agreement - to je jakoby smlouva, která říká co všechno budete studovat v zahraničí. Splnit musíte minimálně 18 kreditů za semestr, 36 kreditů za rok (což se mimochodem dá zvládnout i během prvního semestru). Zahraniční univerzita potom dále požaduje Transcript of records - lejstro s výsledky vašeho studia. Poslední a důležitá je také přihláška ke studiu - Application form. Hodně záleží na univerzitě, některé vše řeší elektronicky, některé chtějí všechno papírově poslat nebo alespoň na scanovat. Každopádně vždycky se dá zeptat, každý vám poradí. To papírování nic těžkého nebylo. Poslední věc, ta se řeší až necelé dva měsíce před odjezdem je Finanční dohoda. Zpátky z výjezdu musíte dovézt zase potvrzený a upravený Learning agreement, Transcript of records - který potvrzuje co a jak jste v zahraničí studovali. V neposlední řadě je třeba mít kvůli finanční dohodě potvrzení o délce pobytu, podle toho se vám vyměří výsledná výše grantu, který je pro vás jako studenta Erasmu připraven. Finance samozřejmě dostanete předem, ale může se stát, že kvůli nějaké změně vám přidají nebo uberou grant ve výši jednoho nebo půl měsíce.


4. Post-processing
Poslední věci jsou už čistě na Vás. Zařízení cesty, ubytování apod. Konkrétně pro Finsko. To si vyřiďte dopředu, většinou vám škola dá nějaké doporučení, jak na to. Bydlení je většinou zařízeno na "kolejích". Jedná se o studentské byty, kde má každý svůj pokoj, kuchyň, a sociální zařízení je většinou sdíleno s 2-3 lidmi. Samozřejmě jsou možnosti i studiového bytě nebo sdílených pokojích. Od toho se potom přirozeně odvíjí cena. Já konkrétně za pokoj v třípokojovém bytu platím 261€ měsíčně. Ceny se pohybují od 230€ do asi 550€. Pokud nechcete ale bydlet sami, tak se do těch 300€ vejdete v každém případě. Můžete si samozřejmě sehnat podnájem na vlastní pěst, ale nedělejte to. Ani bych nedoporučoval bydlet samostatně. Jednak se s nikým moc neseznámíte a hlavně budete bydlet odděleně od zbytku studentů. Dvak máte spolubydlící, se kterými se můžete domlouvat na společné jídlo, nákupy nebo pořizování výbavy domácnosti. Budovy LOASU, jak se tady kolejím říká, jsou téměř všechny v blízkosti univerzity, takže můžete chodit pěšky nebo přinejhorším na kole. Jistě že záleží na městě a situaci, ale i tak je to volba nejlepší, navíc bydlení u někoho v podnájmu bývá dražší. Orientačně pokoj za 480€. Hlavně si zjistěte, jestli dostanete matraci, peřiny, nábytek či jiné vybavení a jestli jsou za to extra poplatky!

Další věc je doprava. Do Finska rozhodně doporučuji letět letadlem. Bohužel z Brna toho moc nelítá. Pokud máte v létě dost času, máte rádi dobrodružství a netáhnete s sebou moc zavazadel, můžete zkusit letět z Brna do Milána a tam asi 2 dny počkat na letadlo přímo do Lappeenranty. Celková této cesty vás přijde cca na 70€ (případně z Bratislavy přes Belgii). To se ale asi nevyplatí v poměru cena, rychlost, komfort a kvalita, budou pořád vyhrávat lety z Prahy. Letenku objednat alespoň měsíc dopředu a samozřejmě zpáteční. Z Prahy se dostanete nejlépe do Helsinek z přestupem (neptejte se mě proč, ale je to levnější než přímý let. ČSA, které přímé lety poskytuje je asi drahá spolčenost), což nevadí protože dostanete dvakrát najíst :). Nejlevnější lety jsou s Lufthansou (přes Frankfurt nebo Mnichov) a nebo Malévem (přes Budapest, ti ovšem zrovna dnes zkrachovali) či Austrian airlines (Vídeň). Čekání na další let je většinou od 30 minut do 2 hodin, což se docela dá. Kdyby se čekalo déle, celá cesta by se protáhla, když počítáte i vlaky do Prahy a z Helsinek. Dá se letět například i přímo do Lappeenranty s Airbalticem přes Rigu, ale cenově to vychází dráže než součet letenky a vlaků, navíc v Rize bývá čekání přes 5 hodin. Než vyrazíte na letiště nezapomeňte na pas, a letenku. Online check-in si udělejte ideálně doma nejdřív je to možné 23 hodin před odletem.

Při cestování letadlem je smrtící limit 23kg na zavazadlo. Já jsem s sebou měl asi 22kilovou krosnu, do které jsem ale nenabalil veškeré oblečení, které jsem si později nechal poslat balíkem. Co si s sebou vzít? Určitě dobrou čepici, šálu a také něco na zakrytí obličeje (kuklu, roušku) a rukavice. Těchto věcí i více a rukavice alespoň jedny palčáky. V zimě se hraje na vrstvy, čím víc vrstev tím lépe. Takže termoprádlo, roláky, podvlíkačky. Zase to moc ale nepřehánějte, v zimě se moc po venku pohybovat nebudete. Určitě nějaké šusťáky, zimní bundu, dále se mi osvědčila soft-shellka a maskáče nebo jiné pevné kalhoty. Dost tady prší, takže něco nepromokavého. Boty alespoň dvoje - ideálně nějaké pohorky co se dají nosit i v zimě. Dobré je vzít si dost triček, košilí, trik s dlouhým rukávem a něco jako mikiny nebo svetry a samozřejmě kalhoty. Prostě takové to oblečení "do školy". No a pak nějaké tepláky na doma. Na léto se určitě sejdou kraťasy. Pak je dobré si vzít něco na sportování třeba do tělocvičny i obuv. Určitě si s sebou vezměte i nějaký alkohol, minimálně slivovici do čaje. Alkohol je ve Finsku řádově dvakrát až třikrát dražší než u nás. Pokud se budete rozhodovat mezi trikem a flaškou slivovicí, berte slivku. Určitě přibalte nějaké klobásky nebo salám. Nic takového ve Finsku neseženete. Vlastně seženete, ale za velký peníz a chuťově to není žádná sláva. Pokud nemáte místo a dostatek váhy v zavazadle, dá se nějaký alkohol koupit i na letišti v duty-free zóně. Pokud cestujete přes Maďarsko nebo jiné levnější země, tak je to dokonce i hodně výhodné. Kupte si tak třeba i balík cigaret a ty pak ve Finsku někomu prodejte. Do letadla si klidně můžete vzít igelitku z duty-free obchodu, jakmile jste za bezpečnostní kontrolou každému už je víceméně jedno, co do letadla berete.

6. Příjezd
Tady popíšu takový kratší “survival-kit“ pro první dny. Hodí se nejspíš pro Lappeenrantu, ale myslím, že ve Finsku je vše podobné a vůbec obecně "zabydlení" probíhá všude stejně. Záleží co máte v bytě, ale většinou se peřiny nedostávají, je dobré mít sebou něco na první noc (spacák se sejde i na čundry), což je ale otázka priorit protože místa v zavazadle není tolik. Matrace stojí kolem 40 €, peřiny asi 30€. Pokud se vám nechce platit měsíční poplatky za nábytek, matraci případně povlečení, spočítejte si jestli je pro vás výhodnější si pořídit tyto věci sami. v LAP je relativně problém s dopravou nábytku a větších věcí z centra, kdybych si měl vše sehnat sám tak za ten rok ušetřím asi 50€. Když vezmu v potaz dopravu a shánění věcí, což v případě nábytku není jednoduché, tak je pohodlnější si nechat za ty peníze vše zařídit od LOAS. Oblečení si rozhodně vezměte s sebou v LAP jsou sice obchoďáky ale často se tam nedostanete, ceny nejsou nijak závratné většinou u toho oblečení zhruba o 20% dražší než u nás, záleží ale na produktu. V hypermarketu Prisma orientační ceny - tričko 12€, mikina 40€, rifle 70€. Velmi levně se dá nakoupit v second handech. Co se týče jídla, tak ve školní menze 1.63€(od nového roku 7 centů sleva) až 3.58€. Časem vás to levné jídlo přestane bavit, tak si občas dáte i to dražší. V restauracích se dá najíst za 11-15€ (mluvím o těch levnějších ale přesto dobrých). Jistě, že si můžete dát chod třeba za 25€. Výhoda je, že ve všech restauracích je voda, salátový bar a pečivo zdarma, tím se můžete "dojíst". Polévka bývá v ceně hlavního pokrmu. O pivu platí: "Čím dál od Nošovic, tím je pivo horší". Cenově v restauracích, barech hospodách od 3.5€ do 6.4€ (za Plzeň). České piva většinou za 4.5€ - 5€. V Supermarketech je pivo v malých 0.33l plechovkách cena od 0.82€ do nějakých 1.40€ . Chuťově ale i cenově je nejlepší kupovat německé pivo Nobelaner za 0.82€ v Lidlu nebo finský patok s názvem KOFF za 0.96€, o něco málo lepší je Sandels nebo Karhu. Dále je oblíbeným pitím LongDrink (Gin s brusinkovým nebo grepovým džusem) nebo Cider. Většinou je vše v plechovkách a podle zákona to musí mít tuším do 4.7% alkoholu.

Poslední věcí je kolo, je levnější než autobus (jedna cesta 3.4€, s kartičkou 1.5€). Nové kolo se dá pořídit i za 100€, použité zhruba za polovic. Záleží jak daleko bydlíte od školy a jestli kolo skutečně potřebujete. Já ho využívám především na nákupy a na výlety, ale i to se hodí. Pokud to máte do školy dále než kilometr a méně než nějakých 8, tak je kolo jasná volba. Další věci jako běžky, lyže a sněhové vybavení se vyplatí spíše půjčovat. Pokud máte k dispozici auto, kterým zde můžete jet, tak to doporučuji. Sice přijdete o zábavu při cestování letadlem, ale pohodlně si dovezete více věcí. Pokud pojedete alespoň dva lidé, tak to finančně vejde stejně jako letenka. Je to sice 24hodinová jízda, ale auto se zde hodí třeba na nákupy a výlety. Autobusy, vlaky jsou zde sice komfortní, ale poměrně drahé. Ceny benzínu jsou stejné jako u nás.

Doufám, že tento článek někomu pomůže třeba při rozhodování o Erasmu. Sepsal jsem zde nějaké užitečné informace a postřehy, které se do startu určitě hodí znát. Další věci jako shrnutí prvního školního semestru a nějaké rady „jak přežít ve Finsku“ napíšu později. Jinak už začalo mrznout teploty pod -20°C jsou normální, připadám si jako polárník. Při cestě do obchodu mi zamrznou řasy, obočí a ve vzduchu jde cítit, že je pořádná kosa. Jezero už zamrzlo a dá se po něm chodit. Dokonce jsme byli pozorovat polární záři. O tom všem se ještě rozepíši při nějaké další dlouhé chvilce.

Přečíst celý článek

There and back again

Vánoční čas, rodinná pohoda, cukroví, dárky a kopa jídla. Během vánočních svátků jsem strávil tři týdny doma v Novém Jičíně. Upřímně jsem si ani moc neodpočinul, víceméně se vše dělo za pochodu. První dny, když jsem přijel domů jsem vybaloval, dospával cestu, nakupoval opožděné dárky pod stromeček. Pravda, že se o mě všichni hezky starali. Bramborový salát, kapr, stromeček, všechno byly přichystáno a já jsem byl pouze konzument vánočního veselí. O svátcích jsme navštívili s našima a bratrem naše babičky, dědečky a zbytek rodiny. Všem jsem samozřejmě vyprávěl o tom, jak to chodí ve Finsku. Týden utekl jako voda a přede mnou už byly oslavy Silvestra a vítání nového roku. To jsme, už tradičně s bývalými spolužáky z gymplu a jejich drahými polovičkami vyrazili na chatu do hor. Nikdy nezapomenu na náš „chlapský“ výlet pro rohlíky a následné shánění česneku po celé chatové osadě. Během tří dnů na chatě se tedy hlavně pilo, jedlo a hrály hry. O silvestrovské půlnoci jsme odpálili ohňostroj a chvíli si hráli s prskavkami.




Po silvestrovských bujarých oslavách mě však čekala zkouška z předmětu Hardware-software codesign, který jsem studoval individuálně. Na zkoušku jsem se tradičně učil na poslední chvíli, nicméně dopadla dobře a hlavně díky tomu, že zadání zkoušky bylo prakticky totožné jako to loňské, nebylo to nakonec tak velký problém. V Brně jsem ještě vyřídil několik formálních věcí a pokecal se spolužáky. Pak ale přišel poslední víkend doma. V pátek jsem byl domluvený, že půjdeme na pivo s Kubou, kterého jsem dlouho neviděl. Nakonec se to nějak zvrtlo a po dlouhé pařbě jsem se vrátil domů asi v šest ráno. Ono by na tom nebylo nic tak zvláštního, kdybych nebyl domluvený s mamkou, že s ní ráno půjdu do města. Nakoupit všechny věci co potřebuji a vyřídit pojištění a podobné záležitosti. Další věc byla, že jsem slíbil koupit kytku na sraz s paní učitelkou s gymplu, takže to trochu nevyšlo. O půl druhé odpoledne mě vzbudil telefon od spolužačky, jestli mám kytku a kdy se sejdeme, sraz byl na tři hodiny. To jsem samozřejmě byl polomrtvý, nadýchal bych minimálně ještě jednu a půl promile. Naštěstí mě hodná maminka na sraz odvezla a kytku jsme cestou taky pořídili. V neděli jsem jel ještě s tetou na Soláň na snowboard, abych si alespoň letošní zimu zajezdil. Nákupy se přesunuly na pondělí a v úterý ráno jsem už odjížděl směr Praha.

Do Prahy jsem jel rychlíkem RegioJet. Cenově sice vychází lépe než vlaky ČD, také máte jistotu, že si sednete. Ale, internetové připojení stojí celkem za nic. Pokrytí internetu je na dráze zjevně mizivé, a spíše jsem využíval své mobilní připojení. Zásuvky jsou pouze pro sedačky u oken a nabídku jídla jsem nějak nedostal. Jako poslední věc, strašně špatně se tam spí, protože opěrátko hlavy je celkem nepohodlné. Na druhou stranu s porovnání s ČD je to komfortní a rychlá přeprava.

V Praze jsem měl program nabitý. Měl jsem se sejít s Honzou, bratrancem a Honzíkem, se kterým jsem se neviděli 6 let, pokud jsme dobře počítali. V Praze jsem se krásně najedl, dal jsem si tradičně poslední českou svíčkovou, na večeři pak vepřové koleno. Přenocoval jsem u Honzíka, kde jsme koukali na jeho parádní telce na všemožné trailery k filmům v fullHD kvalitě. Musím říct, neskutečný zážitek.

Ráno jsem vstal pěkně v 6 hodin a ze stanice Motol jel na letiště, kde už na mě čekal Vahy. Klasická procedura – drop off bagáže, bezpečnostní prohlídka. Tentokrát vše bez problémů. Na letišti jsme čekali asi 3 hodinky, než jsme odletěli směr Budapešť, kde nás čekal přestup na let do Helsinek. Napadlo mě, že v Maďarsku může být docela levno, taky bylo. Na letišti jsme měli asi hodinu času na přestup, tak jsem prozkoumali místní duty free shop. Ceny byly víceméně v maďarských forintech. 1000 forintů je asi 83 českých korun. Některé ceny byly však v eurech, takže se dalo rozumně počítat. Nakoupili jsme několik maďarských klobás, salámů, ale také Finskou vodku, která cenově vycházela na příjemných 15 eur. Byly tam i další zajímavé ceny, leckteré výhodnější než v českých supermarketech. Také jsme si koupili karton cigaret, teda ne že bych kouřil, ale můžeme je prodat někomu do Finska, kde je jejich cena více než dvakrát větší. Po nákupech přišlo velké rozhodnutí. Obvykle v letadle dávají jen malou svačinku a nás ještě čekal minimálně dvouhodinový výlet vlakem a čekání na letišti. Šli jsme si tedy dát do burgerkinga meníčko za 1430HUF, abychom zaplnily žaludky a v letadle se dorazily nějakým sendwichem. Poté jsme se přesunuli ke gate, odkud odlítal Boeing737 do Helsinek. Musím říct, že letiště v Budapešti je moc pěkné. Sice je to velmi malé letiště, menší než třeba v Helsinkách Vantaa, ale je nové, moderní a je zde vše co potřebujete, včetně nízkých cen. Při nástupu do letadla nastal problém. Když jsem slečně letušce předal můj boarding pas, tak si ho načetla, ale počítač začal pípat, blikat červeně a protestovat. Zarazil jsem se. Letuška se na mě podívala a řekla, žádný strach, vše je v pořádku. Dostanete pouze nový boarding pas. Oddechl jsem si, dostal jsem nový boarding pas, letuška mi sdělila s úsměvem na tváři, že mám místo v Business třídě. Nevím jak je to možné, ale u Vahyho byla situace stejná, takže jsme seděli vedle sebe, v první řadě business třídy jako nějací manažeři. Samozřejmě naše chování zůstalo buranské :D. Celou dobu jsme tak nějak nechápali proč sedíme v lepší třídě, divili jsme se každé letušce co přišla a něco nám nabízela, pořád jsme se chichotali. Na druhou stranu jsem pochopil, proč jsou v první třídě závěsy, no aby ti turisté zezadu neviděli co se tam děje. Dostali jsme totiž pořádný oběd, podával se krocan na hříbkách s nějakým bramborovým něčím, salát z rukoly s parmazánem a olivami. A skvělý čokoládový dortík jako dezert. To vše v porcelánovém prostírání a s klasickými třemi příbory, ani jsem nevěděl na co vše použít. Pití jsme také dostali do sklenek a ne do kelímků. Celkově servis je tam trošku lepší, komfort se liší pouze v tom, že na troj-sedačce sedí pouze dva lidé. Nicméně letenka je celkově více než čtyřikrát dražší, ty peníze za ten oběd asi nestojí. Ale když jsme to dostali nejspíš omylem a zadarmo, tak je to příjemné. Mám rád Malév airlines.

Po příletu do Finska jsem už jen dojeli autobusem na vlak, na který jsme čekali na nástupišti hodinu a půl. Cesta vlakem díky wifi uběhla relativně rychle. V Lappeenrantě už na nás čekal sníh a doma Soheil, který nám připravil na večeři Lasagne. Večer jsem byl tak unaven, že jsem si dal pouze sprchu a zalezl do postele. Ráno mě čekal první kurz němčiny, která byla velmi jednoduchá, takže to budou kredity zadarmo. V pátek Španělština, která je sice horší a hlavně rychlejší, ale nic co by se nedalo zvládnout. Zbytek kurzů začne až příští týden, ale prakticky teď nedělám nic z oblasti IT, ale pouze dva zmíněné jazyky, rád bych v nich pokračoval i příští periodu. Potom Akademické psaní v angličtině a nakonec prezentování v angličtině. Z IT předmětů mi chybí udělat už jen dvě zkoušky a mám hotovo. Zapsal jsem si ještě kurz Service oriented architecture, který je prakticky o vývoji webových aplikací a systému v „.Netu“. Další věc je nějaký programovací maraton, kterému se tady říká Codecamp, o tom ještě nejsou žádné informace.

Fotky z cesty jsem dal do své galerie.

Přečíst celý článek

Vánoce, zkouškové a návrat domů

Po dlouhé chvíli jsem si konečně udělal čas napsat několik řádků o životě ve Finsku. Po více než měsíci od alkoholových nákupů v Tallinnu se neudálo až tak nic neobvyklého. Stejně jako doma v Česku je i zde koncem semestru velký shon a nápor na studenty. Končí termíny všech projektů, začínají zkoušky. Díky tomu, že Finové mají zkouškové poslední týden před vánočními prázdninami. Je zde situace mnohem horší. Výhoda tohoto systému je však, že o Vánocích máte naprosté volno a nehrozí, abyste se učili na zkoušku. My jsme klasicky posledních pár týdnů doháněli projekty na poslední chvíli. Dva týdny před odletem, jsme opravdu neměli čas skoro ani na to, jít si nakoupit. Velké překvapení pro mě bylo, když se ve tři ráno z ničeho nic objevil Soheil a připravil mi ovocný salát. Protože viděl, jak pracuji a nemám na nic čas. Moc hodný klučina. Nějak jsme to doklepali k zdárnému konci, udělali všechny projekty a zkoušky. Kromě jednoho předmětu – počítačové grafiky. Ta byla zaměřena pouze na OpenGL a Shadery. Moc jsem nepochopil, z nekomentovaných zdrojáků a velmi chabého zadání projektu, co se po nás chce. Navíc moje grafická karta ani nepodporuje novější verzi OpenGl a Shadery, které řešení projektu vyžadovalo. Většina věcí byla nejspíš vysvětlena na cvičeních, kde jsme nechodili. Věci, jak se rasterizuje kružnice nebo provádí násobení transformačních matic pro mě byly jasné už z minulosti. Po několika hodinovém snažení a vůbec vymyšlení kostry projektu, který byl zadán jen asi v 10 bodech jsme to vzdali a rozhodli se nestresovat den před odletem. Když jsem se pak díval na vyhodnocení projektu, zjistil jsem, že ho odevzdalo pouze 6 lidí. Nemyslím, že to svědčí o tom, že by zde byli flákači jako my. Spíš bych řek že to zadání opravdu nikdo nepochopil a zbytek lidí prostě nemohlo rozjet Shadery.

Poslední týdny ve Finsku byly také ve znamení vánoční nálady a hlavně PEČENÍ. Nejdřív měl narozeniny Saman, tak jsme mu upekli krásný dvoupatrový dort. Později, když už Soheil nazdobil vánoční stromeček a sehnal všechny ostatní dekorace, jsem se rozhodl upéct cukroví. Poprvé jsem tedy pekl linecké a vanilkové rohlíčky. Musím říct, nebyly vůbec špatné. Soheil mi nadšeně pomáhal lepit linecká kolečka a potom ještě s větší chutí všechno jedl. Pro všechny pekaře mám upozornění. Dejte si pozor na druhý plech při pečení. Je v tom nějaká zrada, nevím proč ale druhý plech byl vždy spálený. Nebylo to ale tak strašné, aby se to nedalo jíst.Fotky z pečení spolu s ostatními jsou opět v mojí galerii.



Cesta domů byla šílená. Pokaždé, co jsem cestoval letadlem jsem měl nějaký nový a výjimečný zážitek. Nejprve byla cesta vlakem: Lappeenranta-Helsinky. Poprvé jsem viděl, jak nám paní na stanici rozdělila transakci na dvě stejné částky a každý jsme s Vahym mohli platit svou kartou. Cesta byla krásná, pohodlná a díky přítomnosti Wi-Fi a elektrických zásuvek utekla velmi rychle. Na letišti v Helsinkách jsme u Drop-offu zavazadel zjistili nepříjemnou věc. Vahyho kufr měl 30kg, místo povolených 23. Takže jsme přebalovali věci, ke mně. Naštěstí já jsem měl váhu pouze 15kg, takže to šlo. U Vahyho byl kufr těžký, protože jsme domů táhli celý 24-pack plechovek Lonero a nějak jsem předpokládal, že to do těch 23 kilogramů musí přece s Vahyho batohem, dvěma flaškama Minttu a nějakým oblečením vejít. Nevyšlo. Ještě jsme se rozhodli, dvě plechovky vypít na letišti, což možná není v zemi, kde je prohibice, nejlepší nápad. Naštěstí si nás nikdo z ostrahy nevšiml. Let Helsinki-Mnichov byl bezproblémový. V Michově jsme však přistávali a začínalo sněžit. Hned po přistání přišla Vahymu SMS, že náš let do Prahy byl zrušen. Mnichovské letiště kvůli blizzardu nestíhalo odklízet přistávací plochy. Měli jsme se dostavit na nějakou servisní přepážku. To už také blikalo na všech informačních tabulích. Zrušené lety postupně naskakovaly. A lidí v řadě přibývalo. My jsme čekali ve frontě asi půl hodiny, seznámili jsme se tam s Češkou Dianou, která také letěla z Helsinek domů na Vánoce. Lidé před námi dostávali náhradní lety přes Milán nebo Lisabon, některým byl nabídnut hotel a let další den. My jsme dostali nějaké erární palubní lístky. S tím, že nám pán řekl ať se dostavíme ke gate, kde letí další let do Prahy. Tam jsme měli čekat a pokud zbudou místa v letadle, tak nám dají boarding pas a pustí na palubu. Pokud ne, tak jsme se měli vrátit vyřizovat na servisní přepážku. Na letišti v Mnichově jsme 4 hodiny seděli, popíjeli německé pivo a jedli preclíky. Čas utekl poměrně rychle, protože jsme si celou dobu povídali a řešili životní zkušenosti s Dianou. Před odletem, jsme se nadrzo předběhli a přišli na gatu jako první, okamžitě jsme dostali palubní lístek. Konečně jsme měli jistotu, že se dostaneme domů. V letadle jsme však seděli další dvě hodiny, čekali jsme na uvolnění ranwaye. Povídal jsem si s kapitánem a zjistil, že z 5 ranwayí mají k dispozici pouze jednu a tam pouští velká letadla za oceán, takže musíme čekat až se pro nás uvolní slot. Odhadoval to tak na hodinu nejhůř hodinu a půl. Skutečně za hodinu od té doby co jsem s ním mluvil jsme odlétali.

Další pecka byla v tom, že Vahyho přijeli, jako překvapení, na letiště do Prahy čekat Bernartice – Vojcek, Štepa a Dominik. Takže si na něj počkali o více než 6 hodin déle. Cesta Vlakem byla další drsný zážitek. Hodina čekání v Hranicích by ještě tak nevadila. Ale nepořádek, smrad – pokálený bezdomovec v kupé. Nemožnost si pořádně sednout, protože se každý roztahoval po celém vlaku, byla strašná. Část cesty jsem prospal, část se díval na film, část pročetl. Nakonec jsem šťastně dojel domů. Naši už mě čekali na vlakovém nádraží a já jsem pak spokojeně po necelých dvou dnech bez spánku mohl umřít do své krásné, teplé, měkké, velké postýlky.

Přečíst celý článek