Saint Petersburg

Konečně jsem se odhodlal k sepsání posledních záznamů z mého roku stráveného ve Skandinávii. Ano jsem lenivý, vůbec se mi nechtělo psát. Po návratu do rodné domoviny, jsem měl myšlenky úplně někde jinde. Docela mě akorát mrzí, že mé vzpomínky už nebudou tak čerstvé a aktuální. Škoda, mohl jsem to vše zapsat dříve. Teď už si ale odskočme do Benátek severu. Města, kde se odehrála revoluce, Petrohrad.

Výlet do Ruska, byla z jedna věcí, na kterou jsem se těšil a nechtěl jsem si ji nechat ujít. Petrohrad je od Lappeenranty vzdálen asi 150 kilometrů. Nicméně jedná se o Ruskou federaci a pro vstup do ni potřebuje většina světa víza. Proto jsem jako cestu nejmenšího odporu zvolil výlet přes nějakou studentskou cestovní kancelář. Cena byla tuším 320 euro. Jednalo se o 5 denní výlet, ke kterému stačila 3 denní jedno vstupová víza, která byla zařízena cestovní kanceláří. Dvě noci jsme byli na trajektu takzvaná 'cruise' z Helsinek do Petrohradu. Dále bylo možno si připlatit za návštěvu muzea, baletu, typické ruské večeře, projížďku limuzínou. Tohle všechno jsme si zaplatili. Jediná věc, která se nám moc nelíbila byla celodenní návštěva zimního, Kateřinina paláce. Ze školy tento výlet moc lidí nevyužilo, takže nás jelo asi 5. Místo slibovaného autobusu jsme se museli dopravit sami vlakem do Helsinek. Sraz s delegátem cestovky byl až na nádraží v Helsinkách.

V přístavu byl trochu zmatek. Vybrali i naše pasy a čekali jsme asi hodinu a půl na vyřízení víz. Já jsem dostal pas až mezi posledními. Ve vestibulu přístavu jsem si všiml partičky zvláštních lidí. Říkám si "Typičtí Češi" a ono fakt. Byli to kluci z Karlovky, kteří studovali v Oulu. Na lodi jsme byli s Vahym v kajutě s klukem ze Skotska a druhý byl z Oklahomy. Byli to spolužáci a studovali nějakou školu, kde část byla ve Finsku, část v USA a část ve Skotsku. Docela dobře jsme si s nimi pokecali, alespoň na zpáteční cestě :).

Hned první věc, kterou jde člověk na trajektu udělat, je že omrkne duty-free shop. My jsme se nasvačili, nakrmili racky a vyrazili na nákupy. Co nás hned mile překvapilo, byly ceny. O proti Finku bylo vše neskutečně levné. Lahev Minttu za 5e?! Toš kurňa, nekup to. Hned jsme si koupili každý svoji a popíjeli na lodi. Ráno bylo opravdu krušné. Na lodi jsme narazili na skupinku Čechů, kteří se ukázalo, že jedou se stejnou cestovkou jako my. Takže hned bylo veseleji.

V Rusku jsme čekali strašně dlouho na celnici, a poté nás autobus odvezl do Hostelu. Po cestě jsme udělali několik zastávek na nejvýznamnějších místech jako: Katedrála sv. Izáka, nábřeží řeky Něvy u nějakých egyptských soch, naproti staré burze u námořních sloupů a v Petropavlovské pevnosti. Kde jsme si všimli páru starších manželů, opalujících se u zdi pevnosti. Opírali se o zeď a chytali v plavkách bronz. Nu což, začalo jaro, první sluneční den. Také jsme navštívili obchůdek se suvenýry, kde rozlévali zdarma vodku:). Hned první věc čeho jsem si na Petrohradu čichnul, byl strašný smog, kýčovité suvenýry a roztodivná auta značky Lada. Všechno bylo v azbuce, ale když už se mi nějaký nápis podařilo přelouskat, většinou jsem rozuměl.

Hostel ve kterém jsme bydleli byl jedné z vedlejších uliček Nievského prospektu (Což je taková nejznámější ulice v Petrohradu, kde jsou nejluxusnější obchody). Hostel byl velice pěkný a čistý, k dispozici internet, kuchyňka, počítače. Akorát voda, jako všude v Rusku neteče z vodovodu pitná, smrdí a je rezavá. Co mě ale překvapilo, že hostel byl v jedné z takových těch starých městských budov. Bylo to vlastně celé jedno patro, původně asi byty, probourané. Zbytek domu byly obyčejné byty nebo nějaké podniky. Společné prostory domu hrůza děs, špinavé.

První průzkum ruského Petrohradu. Chtěli jsme si nakoupit nějakou svačinu. Procházeli jsme přilehlými uličkami a viděli Rusko. Obchody, sámošky, smrděly starobylým odérem. Všude lítaly mouchy. Maso se prodávalo v pultech jako to znám z filmů z padesátých let. Některé obchody byly naprosto prázdné, z regálu sem tam vykukovala nějaká uschlá zelenina a lahve alkoholu. Zvláštní dopravní značky (zakazující stání v sudé nebo v liché dny), prach, roztodivné zdobení budov. Hned vedle, na hlavní ulici je vše jinak. Luxusní obchody a restaurace, hotely. Zmalované ruské holky na podpatcích a v minisukních. Sem tam prosviští nějaké Audi v rychlosti kolem 100, motorka bez poznávací značky. Jinak spousta ruských starých aut. Na benzínkách mění cedule s cenou, zdražují benzín na "nechutných" 28 rublů. První oběd jsme si dali v Pizza hutu, kde moc anglicky neuměli.

Večer byl ve znamení ruské večeře. Podnik byl v nějaké špinavé ulici. Hlavní vchod byl jako byste vstupovali do muzea a nebo nějakého hodně zašlého divadla. Vše smrdělo divným odérem. Číšníci měli oblečení, jakoby 40 let uskladněné někde na půdě. Všechno to byli mladí kluci. Připadal jsem si opravdu jak v nějakém muzeu, nebo na zámku. Takový ten pach staroby, koberce, závěsy, malby a dekorace, židle, stoly ... jakoby 300 let staré. A to byla prosím normální restaurace. Stolování už vypadalo velmi pompézně. Typická večeře se skládala z předkrmu - bramborový salát vylepšený o kuřecí maso a Sýrová polévka s houbami. Musím říct, že porce byly tak akorát na lžičku. Prostě na ochutnání. Součástí večeře byla ruská estráda. Čtyřčlenný soubor v ruských krojích, zpívali ruské písničky (také Katyushu) a hráli s námi různé hry. Hlavní chod pak byly vepřové nudličky se smetanovou omáčkou a bramborová kaše. Opět porce velmi nevýznamná. Jako dezert se podával tvarohový koláč s kompotovanými jahodami. V průběhu večera jsme dostali dvakrát štamprli vodky. I když jsem se na oběd dostatečně najedl, večer jsem měl hlad a šli jsme do BurgerKinga.

Další den jsme měli domluvený sraz s naší ruskou kamarádkou Tatyanou Yagodkou. Na snídani jsme šli do dobré palačinkárny a prakticky jsme se prošli po Nievskem prospektu a prohlídli okolní významná místa. Protože byly Velikonoce, tak v Kazańsk0 katedrále bylo plno lidí. Viděli jsme jednu z petrohradských univerzit. V dobré kavárně jsme si dali kvalitní horkou čokoládu a pak jsme se s Tatyanou rozloučili u Moskevského vlakového nádraží. Protože jsem si chtěl koupit nějaké boty, vlezli jsme do nedalekého nákupního centra. Klasický obchoďák jako u nás, přemrštěné ceny a mraky lidí. Rychle pryč!

Další bod trasy byl křižník Aurora. Sami jsme si koupili žeton do metra a jeli jsme na nejbližší zastávku k Auroře. Metro v Rusku funguje tak, že si za několik rublů koupíte žeton. Ten vhodíte do turniketu, projdete a už můžete jezdit jak chcete, dokud nevyjdete z budov metra. Vystoupili jsme u Alexandrova parku, po cestě k Auroře jsme viděli nejstarší muslimskou mešitu ve městě, budovu ve které vznikal bolševický převrat, námořní akademii a velmi pompézní budovu, kde je nyní sídlo nějaké benzíno-ropno-plynové společnosti. Svého času to byla nějaká důležitá komunistická budova. Na ulici vidíte plno kontrastů, v řadě stála tři policejní auta od moderního Fordu až po stařičkou Ladu Nivu.

Večer bylo v plánu baletní vystoupení v divadle, které se nacházelo v Muzeu Hermitráž. Opět, vše mělo nádech staroby, oblečení muzikantů, jakoby jej ukradli z figurín z muzea. Alespoň jsem si opravdu připadal jako v dobovém divadle na baletu.

Na baletu jsem v životě předtím nebyl, vůbec jsem nevěděl co čekat. Ze začátku jsem byl velmi nervózní z prudce uplých elasťáků všech baleťáků. Tento pocit ale rychle vystřídalo nadšení z baletních sukýnek a velmi uplých silonek všech baleťaček. Vystoupení bylo obdivuhodné. A také muzika byla výborná, mám rád živou orchestriální hudbu. Po Baletním vystoupení nás čekala projížďka limuzínou po městě.

Kratochvíle, která vypadala jako nejzajímavější se proměnila v pěknou prudu. Skupina Francouzů, se kterou jsme sdíleli limo, se bavila zkrátka jen spolu a prakticky také vypili všechno šampaňské. S Limuzínou jsme opět zastavili na dvou významných místech, udělali nějaké fotky a šli do klubu. Klub Punch chtěl za vstup nějakých 500rublů (po slevě 300). Klub to byl poměrně divoký. Oproti Finsku slušná změna, pití bylo neskutečně drahé, nicméně všude byly tanečnice a pěkné holky. Pivo stálo 250r. Oblíbeným nápojem bylo vdechování par z hořící vodky. V klubu jsem narazil na jednoho kluka z Afgánistánu, se kterým jsem si dobře pokecal, díky mé znalosti perštiny. Po cestě na hostel jsme před Gostinijm Dvorem nás potkal Bělorus co chtěl peníze, alespoň 10 dolarů prý, nic nemá. Viděli jsme několik dopravních nehod Žigulíka s luxusním autem, ale to je tak vše.

Na Rusku je zajímavý systém taxíků a vůbec hromadné dopravy. Taxi jsou oficiální, úplně klasické žluté vozy, a nebo neoficiální, většinou žigulíky. To je taková obdoba stopování za peníze, stopnete auto, řeknete kam chcete, řidič vám řekne dopředu cenu a buď jedete nebo ne.

Poslední den jsme navštívili Carský palác s muzeem Hermitráž. Obrovské muzeum, měli jsme znalého průvodce, který říkal i zajímavosti k obrazům. Ale byl jsem strašně unaven, takže jsem chtěl už jen jít někam dál. Po sléze byla menší pauza na oběd. Ovšem díky velikonočnímu svátku bylo vše zavřeno. Jako poslední jsme se vydali na tour po pěti Petrohradských katedrálách. Poté už jsme jenom pospíchali na trajekt, který jsme stihli celkem na těsno. Závěrečná večeře na lodi, byla už Finského typu, sněž co můžeš, s moc dobrým jídlem, vínem a deserty. Jako třešničku na dortu jsme si z výletu z Ruska dovezli nechutně levné pivo "Pražský" a dále několik lahví Minttu, Gin, Tequilu, vše za cenu kolem 10e za litr, to byla paráda. Také jsme potkali bandu Slováků, tak jsme popíjeli s nimi.

Můžu říci, že Rusko je země, plná rozdílu a zajímavých jevů, které spatříte na ulici, za bílého dne. Celkově na mě Petrohrad působil jako nějaký vtip, vystřižený od zbytku světa. Za shlédnutí určitě stojí, krásná architektura, pro turisty je to zážitek. Po téměř roce v Lappeenrantě jsem byl konečně ve městě, kde žije mnoho lidí. Jenže ten život v tomto městě je takový prazvláštní.