Vánoční čas, rodinná pohoda, cukroví, dárky a kopa jídla. Během vánočních svátků jsem strávil tři týdny doma v Novém Jičíně. Upřímně jsem si ani moc neodpočinul, víceméně se vše dělo za pochodu. První dny, když jsem přijel domů jsem vybaloval, dospával cestu, nakupoval opožděné dárky pod stromeček. Pravda, že se o mě všichni hezky starali. Bramborový salát, kapr, stromeček, všechno byly přichystáno a já jsem byl pouze konzument vánočního veselí. O svátcích jsme navštívili s našima a bratrem naše babičky, dědečky a zbytek rodiny. Všem jsem samozřejmě vyprávěl o tom, jak to chodí ve Finsku. Týden utekl jako voda a přede mnou už byly oslavy Silvestra a vítání nového roku. 
To jsme, už tradičně s bývalými spolužáky z gymplu a jejich drahými polovičkami vyrazili na chatu do hor. Nikdy nezapomenu na náš „chlapský“ výlet pro rohlíky a následné shánění česneku po celé chatové osadě. Během tří dnů na chatě se tedy hlavně pilo, jedlo a hrály hry. O silvestrovské půlnoci jsme odpálili ohňostroj a chvíli si hráli s prskavkami. 
Po silvestrovských bujarých oslavách mě však čekala zkouška z předmětu Hardware-software codesign, který jsem studoval individuálně. Na zkoušku jsem se tradičně učil na poslední chvíli, nicméně dopadla dobře a hlavně díky tomu, že zadání zkoušky bylo prakticky totožné jako to loňské, nebylo to nakonec tak velký problém. V Brně jsem ještě vyřídil několik formálních věcí a pokecal se spolužáky. Pak ale přišel poslední víkend doma. V pátek jsem byl domluvený, že půjdeme na pivo s Kubou, kterého jsem dlouho neviděl. Nakonec se to nějak zvrtlo a po dlouhé pařbě jsem se vrátil domů asi v šest ráno. Ono by na tom nebylo nic tak zvláštního, kdybych nebyl domluvený s mamkou, že s ní ráno půjdu do města. Nakoupit všechny věci co potřebuji a vyřídit pojištění a podobné záležitosti. Další věc byla, že jsem slíbil koupit kytku na sraz s paní učitelkou s gymplu, takže to trochu nevyšlo. O půl druhé odpoledne mě vzbudil telefon od spolužačky, jestli mám kytku a kdy se sejdeme, sraz byl na tři hodiny. 
To jsem samozřejmě byl polomrtvý, nadýchal bych minimálně ještě jednu a půl promile. Naštěstí mě hodná maminka na sraz odvezla a kytku jsme cestou taky pořídili. V neděli jsem jel ještě s tetou na Soláň na snowboard, abych si alespoň letošní zimu zajezdil. Nákupy se přesunuly na pondělí a v úterý ráno jsem už odjížděl směr Praha.Do Prahy jsem jel rychlíkem RegioJet. Cenově sice vychází lépe než vlaky ČD, také máte jistotu, že si sednete. Ale, internetové připojení stojí celkem za nic. Pokrytí internetu je na dráze zjevně mizivé, a spíše jsem využíval své mobilní připojení. Zásuvky jsou pouze pro sedačky u oken a nabídku jídla jsem nějak nedostal. Jako poslední věc, strašně špatně se tam spí, protože opěrátko hlavy je celkem nepohodlné. Na druhou stranu s porovnání s ČD je to komfortní a rychlá přeprava.
V Praze jsem měl program nabitý. Měl jsem se sejít s Honzou, bratrancem a Honzíkem, se kterým jsem se neviděli 6 let, pokud jsme dobře počítali. V Praze jsem se krásně najedl, dal jsem si tradičně poslední českou svíčkovou, na večeři pak vepřové koleno. Přenocoval jsem u Honzíka, kde jsme koukali na jeho parádní telce na všemožné trailery k filmům v fullHD kvalitě. Musím říct, neskutečný zážitek.
Ráno jsem vstal pěkně v 6 hodin a ze stanice Motol jel na letiště, kde už na mě čekal Vahy. Klasická procedura – drop off bagáže, bezpečnostní prohlídka. Tentokrát vše bez problémů. Na letišti jsme čekali asi 3 hodinky, než jsme odletěli směr Budapešť, kde nás čekal přestup na let do Helsinek. Napadlo mě, že v Maďarsku může být docela levno, taky bylo. Na letišti jsme měli asi hodinu času na přestup, tak jsem prozkoumali místní duty free shop. Ceny byly víceméně v maďarských forintech. 1000 forintů je asi 83 českých korun. Některé ceny byly však v eurech, takže se dalo rozumně počítat. Nakoupili jsme několik maďarských klobás, salámů, ale také Finskou vodku, která cenově vycházela na příjemných 15 eur. Byly tam i další zajímavé ceny, leckteré výhodnější než v českých supermarketech. Také jsme si koupili karton cigaret, teda ne že bych kouřil, ale můžeme je prodat někomu do Finska, kde je jejich cena více než dvakrát větší. Po nákupech přišlo velké rozhodnutí. Obvykle v letadle dávají jen malou svačinku a nás ještě čekal minimálně dvouhodinový výlet vlakem a čekání na letišti. Šli jsme si tedy dát do burgerkinga meníčko za 1430HUF, abychom zaplnily žaludky a v letadle se dorazily nějakým sendwichem. Poté jsme se přesunuli ke gate, odkud odlítal Boeing737 do Helsinek.
Musím říct, že letiště v Budapešti je moc pěkné. Sice je to velmi malé letiště, menší než třeba v Helsinkách Vantaa, ale je nové, moderní a je zde vše co potřebujete, včetně nízkých cen. Při nástupu do letadla nastal problém. Když jsem slečně letušce předal můj boarding pas, tak si ho načetla, ale počítač začal pípat, blikat červeně a protestovat. Zarazil jsem se. Letuška se na mě podívala a řekla, žádný strach, vše je v pořádku. Dostanete pouze nový boarding pas. Oddechl jsem si, dostal jsem nový boarding pas, letuška mi sdělila s úsměvem na tváři, že mám místo v Business třídě. Nevím jak je to možné, ale u Vahyho byla situace stejná, takže jsme seděli vedle sebe, v první řadě business třídy jako nějací manažeři. Samozřejmě naše chování zůstalo buranské :D. Celou dobu jsme tak nějak nechápali proč sedíme v lepší třídě, divili jsme se každé letušce co přišla a něco nám nabízela, pořád jsme se chichotali. 
Na druhou stranu jsem pochopil, proč jsou v první třídě závěsy, no aby ti turisté zezadu neviděli co se tam děje. Dostali jsme totiž pořádný oběd, podával se krocan na hříbkách s nějakým bramborovým něčím, salát z rukoly s parmazánem a olivami. A skvělý čokoládový dortík jako dezert. To vše v porcelánovém prostírání a s klasickými třemi příbory, ani jsem nevěděl na co vše použít. Pití jsme také dostali do sklenek a ne do kelímků. Celkově servis je tam trošku lepší, komfort se liší pouze v tom, že na troj-sedačce sedí pouze dva lidé. Nicméně letenka je celkově více než čtyřikrát dražší, ty peníze za ten oběd asi nestojí. Ale když jsme to dostali nejspíš omylem a zadarmo, tak je to příjemné. Mám rád Malév airlines.
Po příletu do Finska jsem už jen dojeli autobusem na vlak, na který jsme čekali na nástupišti hodinu a půl. Cesta vlakem díky wifi uběhla relativně rychle. V Lappeenrantě už na nás čekal sníh a doma Soheil, který nám připravil na večeři Lasagne. Večer jsem byl tak unaven, že jsem si dal pouze sprchu a zalezl do postele. Ráno mě čekal první kurz němčiny, která byla velmi jednoduchá, takže to budou kredity zadarmo. V pátek Španělština, která je sice horší a hlavně rychlejší, ale nic co by se nedalo zvládnout. Zbytek kurzů začne až příští týden, ale prakticky teď nedělám nic z oblasti IT, ale pouze dva zmíněné jazyky, rád bych v nich pokračoval i příští periodu. Potom Akademické psaní v angličtině a nakonec prezentování v angličtině. Z IT předmětů mi chybí udělat už jen dvě zkoušky a mám hotovo. Zapsal jsem si ještě kurz Service oriented architecture, který je prakticky o vývoji webových aplikací a systému v „.Netu“. Další věc je nějaký programovací maraton, kterému se tady říká Codecamp, o tom ještě nejsou žádné informace.Fotky z cesty jsem dal do své galerie.
