středa 30. listopadu 2011

Tallinn - Alkoholová turistika

Po třech měsících strávených v Lappeenrantě jsem se odhodlal vyrazit na první pořádný výlet. Tallinn hlavní město Estonska. Věděl jsem, že je to pěkné historické centrum, ale netušil jsem proč je to město tak vyhledávané. Teď už to vím. Výlet byl naplánován na dva dny. Pondělí brzo ráno odjezd, noc v hotelu v Tallinnu, další den v poledne odjezd trajektem zpět do Helsinek.

V neděli večer jsem dělal na projektu do Unix and System programming, protože jsem ho chtěl odevzdat včas, ať mám nějaký feedback. Skončil jsem v pět ráno, nefungoval školní email takže jsem čekal do půl šesté abych mohl projekt odeslat. Odjezd od univerzity byl naplánován na 6.20, takže už nemělo cenu jít spát. V Autobuse jsme se každý představili krátce svým kolegům a také jsme měli říct pár slov o svojí zemi. Takže jsem se dozvěděl spousty nových věcí. V Thajsku mají nejlepší jídlo. Rusko je známé kvůli vodce a komunismu. Nejlepší pivo mají v Německu a Belgii, ve Francii jí žáby, pijí víno a velmi známý je francouzský polibek. Z toho jsme udělali závěr, že Francouzi jenom jedí, pijí a příležitostně se líbají. Nejvíce se po cestě bavil jediný Finský účastník Juppe, který stihl vyzumknout 5 piv. Cesta v autobuse uběhla poměrně rychle, usnout se mi nepodařilo.

Na lodi se spát vůbec nedalo, nebylo kde protože kabinu jsme zaplacenou neměli. Hned jsem se složil s několika lidmi na Longero z DutyFree obchodu, plechovka tam vyšla na necelých 60 centů, což je v porovnání s Finskými cenami nic. Loď se houpala pořádně, vlny šplouchaly až do 6. patra na lodi. Nejen mi, pijáci Longera ale i dokonce i ostatní lidé měli problémy chodit na palubě lodi. Jakmile jsme dorazili do Tallinnu, hned jsme se ubytovali v hotelu, který je u přístavu. Hotel pěkný, pokoj se dvěma postelemi. Všechno pěkně zařízené, nemusel jsem si brát ani ručník nebo mýdlo, všechno bylo k dispozici. Samozřejmě, že jsme se první vydali na výzvědy do AlkoShopu. Estonsko, jak jsem se nyní dozvěděl je pro Finy země „Alkoholové turistiky“. Jezdí zde se jen opít, nakoupit zásoby chlastu nebo jídla. Alkoholové obchody jsou tady skoro na každém kroku a ceny jsou v porovnání s Finskem téměř poloviční. Třeba Becherovka je za 7€, Absolut vodka za 16€. Obchod vypadá jako klasický velkosklad, všude jen palety s chlastem. Pro tyto příležitosti si můžete koupit speciálně upravený vozíček, na který naskládáte několik kartonů piva a lahví. Kolem dokola stála pouze Finská auta, dodávky a mraky důchodců. Skutečně mě překvapilo, že i na lodi jsem potkával pouze opilé Finské důchodce.

Po obhlédnutí obchodu a nakoupení zásob na večer jsme se vydali do města. V Tallinnu je pěkné, velmi pěkné historické centrum. Plné úzkých uliček, město na vás dýchá středověkou atmosférou, díky mnoha stylovým hospůdkám a restauracím. Docela mě mrzí, že jsme do nějaké středověké krčmy nezapadli. Dále, čím je Tallinn významný jsou městské hradby a všechny bašty, věže a brány na nich. Dále je zde několik pěkných kostelů a katedrála Alexandra Něvského. Staré město jsme prošli poměrně rychle, viděli jsme snad všechny významné budovy, vánoční trhy, větrem vyvrácený vánoční strom a samozřejmě zmiňovaná alkoholové obchody. Neznámo proč ale mnoho názvů jsem byl schopen přeložit svou němčinou a Němec Erik dokonce potvrdil, že Estonské nápisy jsou velmi podobné východně německému dialektu. Na jídle jsme skončili v restauraci, kde měli XXL burger s hranolky za 3€, což je sice pěkná cena, ale maso bylo poměrně studené. Měl jsem hlad, takže mi to bylo jedno. Estonské pivo je podobně jako Finské poměrně škaredé. Až budu v Tallinnu příště, půjdu se najíst do restaurace v centru. Všem to doporučuji za oběd i s polévkou a vínem zaplatíte okolo 10€ a navíc si užijete atmosféru staré hospody. Estonsko je skutečně levné a příjemné. Dokonce počasí bylo pěkné. Sluníčko se nám, na rozdíl od Finska, rádo ukazovalo, škoda jen silného a studeného větru.

Po setmění jsme se vydali zpět na hotel, po cestě jsme přemýšleli kam zajdeme večer. Protože v pondělí byly otevřené jen dva kluby, zvítězila diskotéka jménem Venus, kde se podle internetu zdržují lidé ze všech koutů světa. Já, Valery, Erik, Steven a Francesco jsme začali pít na pokoji 225, předtím jsme si dali v Hotelu pizzu za 4€ a dostali pití zdarma. Když nás vyrušil hluk z chodby. Juppe, v té době už solidně napitý, zjistil že má přímo pod oknem pokoje vlajky visící na stěně hotelu. Nenapadlo ho nic lepšího než si Finskou vlajku prostě z okna vytáhnout a běhat s ní po chobě.

K večeru jsme se vydali do klubu Venus. O proti Finsku příjemná změna, žádné vstupné, žádné poplatky za šatnu, do půlnoci všechny drinky za poloviční cenu. Takže pivo stálo příjemných 1.75€. Bohužel v klubu byli pouze lidé z našeho výletu, v pondělí jsou v Estonsku kluby obvykle zavřené, protože nikdo nepaří. Kolem druhé ranní, už nás tam zbylo jen pár protože vyhazovači vyhodili dost lidí kvůli focení nebo tančení na stolech. Zůstala už jen naše čtyřka, teď už bez Stevena, který se ztratil někde v ulicích Tallinnu. Všichni měli pekelný hlad, takže jsme kromě obdivování nočního města hledali nějaké místo kde se můžeme najíst. Potkali jsme mladou Estonku, která byla nejspíš trošku opilá. Po asi patnácti minutovém uvažování řekla, že má vlastně taky hlad a že nám pomůže najít nějaký ruský Non-stop obchod. Poněkud mě vystrašilo, že jsme se vydali na úplně opačnou stranu než byl náš hotel. Asi po dvaceti minutách jsme dorazili k ruskému obchodu. Klasické sámoška, kde před vchodem spal jeden bezdomovec. Nakoupili jsme nějaké salámy, sendviče, pití a šli jsme hledat cestu na hotel. Estonka mezitím zmizela a bezdomovec s díky odmítl půlku sendviče, kterou mu dobrosrdečný Valery nabízel. Protože jsme moc netušili, kde přesně jsme a podle odhadů jsme mohli být tak 5 kilometrů od hotelu. Rozhodli jsme se zkusit taxi. Vzbudili jsme řidiče spícího ve svém taxíku, zeptali jsme se jestli by nás hodil do hotelu Portas a jaká by byla cena. Anglicky neuměl, rozuměl nejspíš jen „hotel Portas“ a „price?“. Řekl, že 5€ a odveze nás. Za pět euro taxík pro 4 lidi? To je zadarmo! Tak jsme nasedli, a jeli... no jeli, auto nestartovalo. Řidiče nic nerozhodilo a nějak nám ukázal, abychom mu pomohli roztlačit taxi. Pak motor naskočil a my jsme mohli jet. Problém byl, že jsme jeli úplně na opačnou cestu, než bychom očekávali. Určitě to nebyla nejkratší cesta na Hotel, projeli jsme velkou část města, proplétali se tmavými úzkými uličkami a nejednou se objevili před hotelem. Protože řidič ani nezapnul taxametr, řekl si o 5 euro a zase jel pryč. Nabyl jsem podezření, i podle jeho chování, že byl opilý a raději se snažil vyhnout místům, kde by mohla stát policie.

Ráno jsem úspěšně zaspal snídani, protože jsme ještě pokračovali na pokoji 225 a já jsem byl moc unavený, takže jsem si řek že se raději trošku vyspím. Poté co jsme vylezli z hotelu jsme šli hromadně nakoupit zásoby alkoholu a přesunuli se na loď. Tentokrát jsem ji trošku prozkoumal, udělal fotky z paluby. Cesta zpátky byla už poměrně nudná a ubíhala pomalu. Kecal jsem s Robertem, dalším Čechem z výpravy. Všichni jsme se váleli na chodbě, kolem chodili opilí Finští důchodci ve velmi extravagantním oblečením. A dokonce jsme potkali Ježíška! Který měl typický „Fathers Christmas voice“. Nejvíce zbořený byl na lodi Juppe, který se válel uprostřed chodby. Ráno mi pověděl, že strávil noc v policejní cele, protože ho nějak odchytli policajti jak se válel na ulici a vzali ho na záchytku. Naštěstí prý nic neplatil, takže příště nebude vůbec platit hotel, když v něm ani nespal. Jeho bratranec který tam byl s ním se mu celou dobu vysmíval. Policie ho nesebrala jen proto, že byl večer schopen se postavit na nohy a chudáka Juppeho nechal na pospas osudu. Takže Juppe celou noc nespal a ráno musel jít pěšky asi 10 kilometrů z policejní stanice do přístavu. Toto je prý naprosto normální a Finům se to v Estonsku stává často. Je to jakoby nenažraný Čech přijel do země, kde je všechno dvakrát levnější než ceny na které je zvyklý. Takže pro Finy je Tallinn místo kde se jezdí totálně opít a vyprázdnit kapsy.

Fotky z měho webového alba.

Žádné komentáře:

Okomentovat