Finsko – Den 5: I want to ride my bicycle

Finsko je krajina rovinatá. Všude jsou pouze jezera, nikde žádné hory. Když slyšíte mluvit Fina o kopci obvykle myslí dvaceti metrové lehké stoupání. Navíc všechna finská města, stejně tak i Lappeenranta, jsou velmi roztahaná. Ulice jsou široké a mimo centra jsou stavby velmi daleko od sebe. Silnice obvykle mívají čtyry pruhy a po obou stranách jsou cyklostezky. Takové cyklostezky však z České republiky nemůžete znát. Kolo je tady běžný dopravní prostředek, s kolem se zdá hned všechno na dosah ruky. Tak jsem se rozhodl si jedno koupit.

Jako nováčci jsme dostali papír a mapu Lappeenranty. Byla tam popsaná místa, kde se dají koupit kola z druhé ruky. Tak jsem se vydal ještě s dalšími lidmi prozkoumat terén. První místo bylo přestěhované. Na druhém jsme našli nejdražší kola v Lappeenrantě. Staře vypadající favoritka za 140euro a nebo zánovní horské kolo za 230. Nejlevnější bylo jedno převodové kolo, které zažilo už několik zim. Stálo sice 25euro, ale řetěz byl rezavý jak liška a všechno bylo značně pokřivené. Na dalších dvou místech prodávali pouze nová kola, která se cenově pohybovala od 400 eur nahoru. Poslední místo, kde jsme věděli od jiných studentů, že se prodávají kola, byl obchod Biltema. Dalo se tam sehnat horské kolo s přehazovačkou :) za 99 euro. Jediný “problém“ byl, že si ho člověk musí postavit sám. Takže jsem po dlouhém putování došli na místo, kde jsem si kolo koupil a asi po 20 minutách složil. Personál nám ochotně půjčil nářadí, takže nebyl problém. Nejhorší bylo nafoukání pneumatik ruční pumpou. Nafoukal jsem si to jen tak, abych nejel po ráfcích s tím, že si to do fouknu na nejbližší benzínce. Omyl, benzínky ve Finsku nemají kompresory, alespoň ani jedna po cestě neměla. Cesta domů už byla po rovince na kole krásná a pohodlná. Zastavili jsme se v alko obchodě, kde krom nechutně drahého alkoholu k vidění nic nebylo. Koupili jsme si nejlevnější lahev nějaké brusinkovice asi za 8 euro.
Po návratu domů mi tutor od kamarádky ukázal kde je prádelna, sušárna a sauna. Teď už vím, kde si můžu prát. Jediné co potřebuji je prášek a maminku, protože u nás vždycky pere maminka. Sauna mě poněkud zklamala. Myslel jsem, že bude otevřena pořád a stačí si ji zarezervovat. Pravda je však taková, že otevírá během týdne jen na čtyři hodiny pro muže a pro ženy. Vždy to jsou sezení po dvou hodinách. Výjimka je pátek a sobota, kde si může každý zarezervovat saunu na hodinu pro sebe. Nicméně najít si volný chlívek je problém. Odpoledne jsme jeli do obchoďáku Prisma, aby mi Lassi pomohl získat zpět peníze za dvakrát naúčtovanou peřinu. Pokecal si něco s vedoucím obchodu ve Finštině a já jsem dostal hned peníze zpět. Když jsem se ho ptal jak reagoval vedoucí, tak mi řekl že bez problému. Řekl, že se to stává, že mašina naúčtuje dvakrát. Podíval se na lístek řekl něco ve stylu „No jasně proč by kupoval dvě peřiny“. Zavolal na nějaké oddělení, kde mu řekli, že dvě položky z toho lístku byly naúčtovány prakticky ve stejnou dobu. Byl jsem rád, že se tohle vyřešilo.

Když už jsem měl kolo, rozhodl jsem se pro projížďku napříč Lappeenrantou. Začal jsem v centru u přístavu, dojel jsem k centrální pláži. Tam jsem vyzkoušel vodu a vydal jsem se na cestu zpět do Teknologienpuistonkatu. Po cestě jsem se zastavil v písečném cirkuse. To je místo, kde je z pískových soch postaven cirkus. Požádal jsem místní Finku aby mě vyfotila. Dívala se na mně jak na vola. Anglicky nerozuměla, tak jsem ukázal rukama co chci. Byla tam i s manželem a ten na ní něco mluvil. Výsledná fotka je tragédie :D Písečná socha byla bez hlavy a já jsem byl ve stínu. Musel jsem poté poprosit ještě dalšího člověka o pořízení snímku. Na kole jsem se podíval po městě, udělal pár fotek a po cestě si ještě nakoupil. Teď s kolem je vše pohodlné.

Večer pokračoval v duchu seznamování. V LOAS rezidenci na Ruskonlachtenkatu bylo posezení venku. Každý student se tam představil a párty pokračovala v duchu pojídání brambůrků a popíjení piva. Ve městě se však konala „Foam party“ neboli pěnová či bublinková párty. Myšlenka je taková, že taneční parket je v bazénu s pěnou. V místnosti také operoval „pěnový hasič“ který všechny účastníky kropil pěnou. Nikdo nezůstal suchý. Ke konci byla v pěnovém bazénu soutěž mister mokré trenýrky a miss mokré tričko. Finové, když jsou opilí, tak se umí pořádně odvázat. S úderem třetí hodiny jako když praští přestala hrát hudba a párty končila. Pokračovali jsme však na bytě jednoho z Erasmáků, kde jsme si dali snídani. Chudák Steven Van Dam si zabouchl klíče, tak musel spát u někoho na křesle. My jsme se s východem slunce vraceli domů.