čtvrtek 25. srpna 2011

Finsko - Den 0: On the road


Tímto článkem započínám sérii o mém putování a studentském životě ve Finsku. Nejprve bych chtěl říct, že zprvu budu mít malé zpoždění s aktualitami. Je tu toho skutečně moc, prakticky nemám na nic čas. Dneska byl první den, kdy jsem měl volnou část odpoledne. Články bych ale chtěl psát pěkně popořádku. Nejspíš nebudu popisovat každý den, ale začátky bývají zajímavé. Za tu krátkou dobu co tady jsem se mi přihodilo mnoho zajímavých věcí, které bych si chtěl takto uchovat v paměti a podělit se o ně s vámi.

Odlet jsem měl naplánovaný na 23.8.2011, protože další den už začínal orientační týden pro mezinárodní studenty. Po poradě se strejdou, který mi pomohl vyřídit všechny věci ohledně cestování letadlem jsem si koupil letenku společnosti Lufthansa. Letadlo odlítalo z Prahy do Mnichova, kde jsem přestoupil na linku do Helsinek. První problém byl ale dostat se do Prahy. Rodiče byli tak hodní že mě zavezli. Po cestě jsme vzali do Brna Jeníka, který tam jel neúspěšně reklamovat notebook značky Apple, který mu z ničeho nic přestal fungovat.

Ubytování v Praze

První problém nastal, když jsme hledali ubytování. Samozřejmě důležitá byla cena a také vzdálenost od letiště. Penziony a hotely blízko letiště jsou nechutně drahé. Ubytovací zařízení v okolí Ruzyně nebyly nejhorší, cenově byly dokonce lepší než koleje, které jsme nakonec využily. Problém byl ale v tom, že penziony nebyly nabízeny na jednu noc. Nakonec jsme vybrali Sinkuleho koleje v Praze Dejvicích. Co mě zarazilo byla platba. Řešil jsem to s nějakým člověkem přes ICQ. Nejprve jsem udělal reservaci a poté mi řekl, že na tamních kolejích není recepce tak budu muset platit kartou přes internet. Řekl jsem mu, že není problém. Po reservaci jsem byl přesměrován na nějakou pofiderní stránku, kde byl formulář pro číslo karty, jméno, datum expirace a kontrolní číslo zezadu. Přišlo mi to hodně divné. Tak jsem skontroloval SSL session a používané certifikáty, zjistil jsem že to je pouze nějaký javascriptový pseudoskript. Takže jsem formulář nevyplnil a pokračoval dál. Pána na ICQ jsem se zeptal jak se to platí. On mi docela naštvaně řekl, že jsem platbu přeskočil, že to tam všechno bylo. Načež jsem mu odpověděl, že tam nic o platbě nebylo. Žádné přesměrování na platební terminál banky jsem neviděl, nikde nebylo nic o částce která mi bude stržena. A navíc informace co po mě chtěli nebyli běžné pro placení online kartou. Dokonce to byl nějaký formulář obsluhovaný jejich vlastním PHP skriptem. Jako poslední mě dostala hláška, že tyto informace slouží POUZE k ověření jestli má karta povolené internetové bankovnictví. Tak jsem mu to všechno řekl. První odpověď byla, že částka je 845,- a poté mi bylo sděleno, že tak to dělají všechny hotely po celém světě. Já jsem řekl, že mám tedy jiné zkušenosti a neposkytnu nikomu údaje o své kartě a tím pádem reservaci ruším. Ještě chvíli mi něco mumlal o zabezpečenosti stránky, ale byl úplně mimo. Nakonec řekl že můžu platit přes paypal, což jsem také udělal.
Nakonec bylo ubytování dobré, klasické koleje dost podobné Listovkám. Pokoje pro 3, o dost větší než v Brně, ale se společnou kuchyní. Lednička i sprchy pro patro. Kde na druhou stranu bylo pouze cca 12 pokojů.

Cesta do Prahy
Po dálnici se jelo dobře, provoz byl bezproblémový. Po cestě jsem sháněli bublinkovou folii na zabalení krosny. V Tescu ji nemají, nakonec jsem sehnali v OBI u Prahy. Na oběd jsme se zastavili na salátový bar před Prahou u Melikana. V Praze jsem projeli Strahovským tunelem a pokračovali do Dejvic. Při odbočování do ulice ke kolejím na nás troubilo nějaké auto. Nechápali jsme proč, ale vzápětí jsme na to přišli. Měli jsme píchlé zadní kolo. Taťka nahodil reservu a někdo nám poradil, že kousek je pneuservis. Sice jsme čekali protože majitel zrovna někam vyjel. Ukázalo se, že byl prasklý ventilek, který nám majitel vyměnil. Mezitím pro nás přijel strejda a jeli jsem se podívat do Řeže, ke Kocurům na jejich nově narozeného Maxmiliána. Večer jsem zakotvili v hospodě, kde jsem si dal poslední české jídlo, velmi kvalitní svíčkovou. Posléze jsme se sešli s bratrancem a vychutnal jsem si poslední pár Plzeňského piva. Ach česká špicová zrzka mi bude chybět...

všechny fotky budou postupně na mém picassa webu.

Žádné komentáře:

Okomentovat