Druhý den ve Finsku začal docela rychle. Ráno jsem vstal a seznámil se se svým spolubydlícím Soheilem z Íránu. Bydlí v Teheránu, má bratra, který studuje ve Švédsku. Jeho rodina není věřící, ale kvůli Islámské vládě musí být papírově muslimové. Sám by po studiích chtěl žít v Kanadě. Později večer jsme si docela dlouho povídali a dozvěděl jsem se hodně zvláštních věcí o tom jak to v perském státu chodí. Samozřejmě on se také dozvěděl jak žijeme v ČR a některým věcem nemohl uvěřit.
Je hodný a vstřícný. Bylo pro mě překvapením, že v jeho 27 letech je poprvé v životě v cizině a také bydlí poprvé v životě jinde než doma s rodiči. Ráno mi poradil, jak si zajít vyřídit účet do školního systému a podobné věc, také jsem se seznámil s jeho kamarádem, což je další moc sympatický kluk z Íránu. Jmenuje se Sam a je s ním sranda. Je dost komunikativní a není problém s ním mluvit o čemkoliv.
Asi jsem nezmínil, že bydlím na ulici Teknologiapuistonkatu, což jsou koleje nejblíž škole. Zatím nevím jestli to je výhoda nebo ne. Do budoucna, hlavně v zimě, věřím že to bude pohodlnější. Na druhou stranu teď se konají akce pořádané ESN a ty bývají většinou v centru. Obchody a ostatní důležitá místa jsou ode mě vzdálena zhruba dva kilometry, což není tak strašné. Protože se jednalo o první dny zde a zatím nebylo moc příležitostí jít si nakoupit, tak jsem přežíval na šunce sýru a toastovém chlebu. První dny jsem toho moc nenajedl ani nenapil, protože se pořád něco dělo a najít hodinku na provedení nákupu nebylo možné. A navíc ceny v obchodech jsou poměrně vysoké, o tom až někdy příště...
Na 11 hodin druhého dne byl naplánován orientační sled přednášek pro „freshmeny“. Což byla šílená nuda, prakticky jsem se nedozvěděl nic. Jen to, že musím zaplatit poplatky. Což mi přijde poněkud divné. V Rámci Erasmu je zaručeno, že po vás škola nebude chtít žádné poplatky. Jediné poplatky mohou být studentské unii, ale měly by být dobrovolné. Studentská unie tady funguje jinak než u nás. Je to organizace nezávislá na škole, volí si tam své zástupce. Co jsem pochopil od jednoho kluka, tak mají i placené funkce. Celá jejich budova je postavena své pomocí a je to opravdu pěkný barák. Mají tam svojí vlastní studentskou restauraci, která konkuruje školní kantýně. Za poplatek získáte kartičku studenta, se kterou je možno levněji jíst, jezdit MHD a získat další benefity. A teď ta nesmyslná věc, pokud poplatek nezaplatíte, škola vám neumožní zaregistrovat si předměty. Takže je to vlastně povinná platba.
Můj tutor Lassi je poněkud laxní :). V rychlosti mi ukázal školu, nevěděl však kde je IT oddělení, takže budu muset hledat kde mám vlastně přednášky. Vysvětlil mi číslování učeben – první číslo znamená budova, druhé je patro a třetí je číslo učebny. Dále jsem si vyzvedl magnetický klíč pomocí kterého se dostanu do školy kdy budu chtít. Můžu tak navštěvovat učebny s počítači nebo tělocvičnu. Tělocvična funguje tak, že když probíhá nějaký kurz, tak prostě přijdete a připojíte se. Do posilovny je volný vstup kdykoliv. Další pěkná věc je knihovna, kde je moře knih ale nemyslím, že ji budu moc využívat. Všude po škole jsou počítače. Většinou s Windows XP nebo Windows 7. Což moc nechápu. Nacházím se v zemi tučňáka, v zemi Linuxu a ve škole na počítačích nemají Linux. Dobře je vymyšlen systém tisknutí. Každý si může kreditní kartou nabít peníze na tisk, tuším 30centů za stránku. A Může vesele tisknout. Dostali jsme před nabitých 7.9 Eur. Výhoda je v tom, že tiskárny jsou u téměř každého místa, kde se nacházejí počítače, takže vám vždy vyjede papír z nejbližší tiskárny. Školní budovy a prostory jsou moc pěkné. Vše působí poněkud industriálně a velká část školy se teprve buduje. Tělocvična a posilovna je ve škole přístupná kdykoliv. Nejspíš není nutné se registrovat do nějakých tělocviků. Prostě přijdete a připojíte se.
Během prvních dnů mě Lassi vzal do hypermarketu Prisma, což je něco podobné Tescu. Koupil jsem si základní věci do kuchyně a peřinu s polštářem. Nicméně platil jsem kartou a Lassi docela pospíchal, tak jsem nevěnoval pozornost částce. Až doma mi přišlo poněkud divné, že jsem platil tolik. Tak jsem zkontroloval účtenku a zjistil, že mi peřina s polštářem byly naúčtovány dvakrát. Tím pádem jsem vyhodil 30e víte kam... Do Prismy to je přes celé město, pěšky je to výlet skoro na hodinku a Lassi už byl trochu pod parou, tak mě tam nemohl hodit. Když jsem to vysvětlil někomu z finských studentů, říkali že mi to přece musí vrátit. Proč bych si takovou věc kupoval dvakrát že? Barman v Gbaru mi ještě řekl, že to nebude problém, protože v Prismě mají dobrý kamerový systém a vidí co všechno jsem si koupil, takže uvidí na záznamu, že mám jen jednu peřinu. Doporučil mi ať tam zajdu s nějakým Finem, protože jinak se asi nedomluvím :). Takže Lassi slíbil, že tam skočíme jakmile to půjde.
Večer byla pro Erasmáky “párty“ v Gbaru, což je místo kousek od školy. Tam jsme za poplatek 10eur dostali před nabitou finskou SIM kartu. Takže už mohu volat s finskými kolegy za přijatelnou cenu 0.07 eur jak za minutu hovoru, tak za SMS. Pátry pokračovala v duchu „Kup si pivo a hledej kamarády“. Seznámil jsem se s dobrou partičkou: Daniela z Kostariky, Sandy z Indie a Mikku, který je místní. Docela sympatická partička.
Žádné komentáře:
Okomentovat